USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně: Česká republika – Státní pozemkový úřad, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, proti žalovaným: 1) P. K., a 2) I. V., oba zastoupeni JUDr. Andreou Vejběrovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, o zaplacení částky 15 643 395,56 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 33 C 81/2022, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2023, č. j. 36 Co 284/2022-293, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 15. 11. 2023, č. j. 36 Co 284/2022-316, a opravným usnesením ze dne 12. 8. 2024, č. j. 36 Co 284/2022-380, t a k t o :
Dovolání se odmítá.
1. V záhlaví označeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 5. 2022, č. j. 33 C 81/2022-200, v odvoláním napadených výrocích II a IV (jimiž byla zamítnuta žaloba v části o zaplacení 7 816 824,78 Kč se specifikovaným příslušenstvím každým z žalovaných) změněn tak, že se každému z žalovaných ukládá zaplatit žalobkyni dalších 69 127 Kč spolu s tam uvedeným úrokem z prodlení, a ve zbylé části zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (vše výroky I a II rozsudku odvolacího soudu), spolu s akcesorickými výroky V a VI o nákladech řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu, ve znění usnesení ze dne 15. 11. 2023, č. j. 36 Co 284/2022-316).
2. Rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním žalovaní (dále i jen „dovolatelé“). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřují v tom, že se odvolací soud při řešení otázky kvantifikace bezdůvodného obohacení, jež určil v úrovni tržní – obvyklé – ceny nemovitostí, v posuzované restituční věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle níž je třeba vycházet „z přiměřené a rozumné ceny pozemku“; k tomu dovolatelé poukazují zejm. na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1543/2021, či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3455/2020. Jako rozhodovací praxí dovolacího soudu neřešenou dovolatelé vymezují otázku, lze-li v posuzovaném případě (v situacích obdobných) aplikovat ustanovení § 3001 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), jehož předpoklady považují v souzené věci za naplněné. Zpochybňují i odvolacím soudem učiněné posouzení běhu promlčecí lhůty u nároku na vydání bezdůvodného obohacení, jež považují za rozporné s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu.
3. Žalobkyně podala k dovolání nesouhlasné vyjádření.
4. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
5. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. K dovoláním předestřené otázce týkající se výkladu a aplikace § 3001 odst. 1 o. z. v týchž situacích, kdy vlastník, jenž nabyl vlastnické právo na základě pravomocného soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle směřujícího k převodu náhradních zemědělských pozemků v režimu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), převede za úplatu na třetí osobu dříve, než je předmětné pravomocné rozhodnutí k podanému (mimořádnému) opravnému prostředku odklizeno (jako tomu bylo i v posuzovaném případě u blíže označeného pozemku v katastrálním území XY), lze z recentní (ustálené) rozhodovací praxe dovolacího soudu odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. 28 Cdo 771/2024. V něm Nejvyšší soud vyložil a odůvodnil závěr (v dalších podrobnostech lze odkázat na odůvodnění prezentovaného rozhodnutí), že při zohlednění smyslu a účelu judikatorní praxe umožňující nahradit účast oprávněné osoby na veřejné nabídce pozemků, jejímž výsledkem by byl úplatný převod pozemku (cena pozemku by byla kompenzována uspokojením restitučního nároku), vznesením žaloby o převod jí zvoleného náhradního zemědělského pozemku, se ustanovení § 3002 odst. 1 o. z., vylučující užití § 3000 a § 3001 o. z. u neplatných či zrušených úplatných smluv, aplikuje i tehdy, bylo-li pravomocné soudní rozhodnutí o nahrazení projevu vůle směřující (v režimu zákona o půdě) k převodu náhradního zemědělského pozemku na oprávněnou osobu zrušeno na základě mimořádného opravného prostředku. Ustanovení § 3001 odst. 1 o. z., poskytující poctivému příjemci, jenž předmět bezdůvodného obohacení zcizil za úplatu, právo volby, zda ochuzenému vydá peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny předmětu obohacení (§ 2999 odst. 1 o. z.) nebo to, co úplatným právním jednáním utržil, se tudíž nevztahuje na případy, v nichž vlastník – nabyv vlastnického práva na základě pravomocného soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle směřujícího (v režimu zákona o půdě) k převodu náhradního zemědělského pozemku – převede své vlastnictví za úplatu na třetí osobu dříve, než je předmětné pravomocné rozhodnutí z podnětu mimořádného opravného prostředku odklizeno.
7. Ve světle výše uvedeného lze konstatovat, že závěr odvolacího soudu (ve vztahu k pozemku v katastrálním území XY, jehož se žalobci měli stát vlastníky na základě konstitutivního soudního rozhodnutí, jež bylo později cestou mimořádného opravného prostředku odklizeno a požadavek na vydání pozemku v poté pokračujícím řízení byl zamítnut), vylučující použití § 3001 o. z., se judikatuře dovolacího soudu nepříčí (vycházeje i z tzv. incidentní retrospektivity nových právních názorů, tedy z potřeby jejich aplikace na všechna probíhající řízení, jakož i na případy budoucí).
8. Obstojí-li pak (jako souladný s recentní judikaturou) již závěr odvolacího soudu o neaplikovatelnosti § 3001 o. z. z důvodů shora popsaných, jsou pro rozhodnutí nezávažné (a nemůžou tak založit ani přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.) námitky dovolatelů stran naplnění jednotlivých (dílčích) předpokladů podle tohoto ustanovení (ohledně zcizitelnosti a zcizení „objektu“ obohacení a dobré víry dovolatelů, či hodnocení včasnosti a srozumitelnosti jejich volby, vydají-li peněžitou náhradu anebo hodnotu, kterou utržili). [K problematice přípustnosti dovolání v situacích, kdy je rozhodnutí založeno na více na sobě nezávislých důvodech, srovnej např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5469/2016, či ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2706/2018.]
9. Dovozují-li dovolatelé, že se odvolací soud napadeným rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jestliže kvantifikoval bezdůvodné obohacení v úrovni obvyklé ceny (pozemku) a nereflektoval závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3455/2020, a ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1543/2021 (z nichž dovolatelé vyzdvihují, že v restitučních souvislostech má být vycházeno z „přiměřené a rozumné ceny pozemku“), přehlížejí, že konkluze, na něž poukazují, byly formulovány při řešení otázky určení přiměřené náhrady za bezdůvodné obohacení nastávající v souvislosti s konečným vypořádáním restitučního nároku oprávněné osoby vydáním náhradních pozemků (v režimu ustanovení § 11a zákona o půdě), je-li výsledkem tohoto vypořádání přečerpání restitučního nároku oprávněné osoby, tato osoba souhlasí s úhradou rozdílu mezi výší restitučního nároku a cenou vydaných náhradních pozemků [tj. v situacích, kdy bylo v řízení o nahrazení projevu vůle (v řízení o vydání náhradních pozemků) zřejmé, že cena požadovaného náhradního pozemku převyšuje dosud neuspokojený restituční nárok oprávněné osoby].
Závěry této dovolateli odkazované rozhodovací praxe se v posuzované věci – skutkově a právně odlišné – neprosadí a dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak s touto rozhodovací praxí nekoliduje.
10. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti těm částem rozhodnutí, jimiž odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu ve vymezeném rozsahu vrátil k dalšímu řízení, dovolání již se zřetelem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř., přípustné není. Proto postrádá relevanci i další argumentace dovolatelů vážící se k předmětu řízení, o němž bylo rozhodnuto kasačním rozhodnutím (posouzení otázky vzniku bezdůvodného obohacení v případě pozemku v katastrálním území Povel a promlčení práva na jeho vydání), jíž se proto dovolací soud v této fázi řízení nezabýval.
11. Z výše uvedeného vyplývá, že zákonem stanovené předpoklady přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.) nebyly v posuzované věci naplněny. Odvolací soud se napadeným rozsudkem od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, jím vydané rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky v rozhodování dovolacího soudu nevyřešené nebo dovolacím soudem rozhodované rozdílně, a nejde ani o případ, kdy si v rozhodování dovolacího soudu již vyřešená otázka vyžaduje jiné posouzení. 12. O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, je-li z obsahu spisu zřejmé, že rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srov. § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.). 13. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 14. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná i na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 11. 2024
Mgr. Petr Kraus předseda senátu