USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce Mgr. Marka Hoskovce, identifikační číslo osoby: 66252733, se sídlem v Praze 1, Hybernská 1007/20, zastoupeného Mgr. Ing. Lucií Kolmanovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Ke Klíčovu 263/8, proti žalované SymCraft, s.r.o., identifikační číslo osoby: 14252180, se sídlem v Karlových Varech – Rybářích, Nejdecká 342/14, o zaplacení částky 5 455 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 10 C 339/2023, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2024, č. j. 61 Co 94/2024, 61 Co 88/2024-59, 61 Co 89/2024, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Shora označeným usnesením Krajského soudu v Plzni (dále jen „odvolací soud“) bylo odmítnuto odvolání žalované proti výroku III rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 2. 2024, č. j. 10 C 339/2023-23 (výrok I), potvrzena usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 3. 2024, č. j. 10 C 339/2023-31, a ze dne 19. 3. 2024, č. j. 10 C 339/2023-36 (výrok II), a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok III).
2. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná (dále i jen jako „dovolatelka“) dovoláním, jehož přípustnost vymezuje hledisky uvedenými v § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vytýkajíc, že jí podané odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolací soud odmítl bez věcného přezkumu jako nepřípustné; přitom opakuje i své argumenty proti prvostupňovému rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení a které z jí vyložených důvodů nepovažuje dovolatelka za správné.
3. Dovolání není přípustné.
4. Rozhodné znění zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
5. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
6. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
8. Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4.
9. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
10. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
11. Napadá-li dovolatelka dovoláním usnesení odvolacího soudu v části výroku I, jíž bylo odmítnuto jí podané odvolání proti výroku III rozsudku soudu prvního stupně, jde o dovolání nepřípustné již podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. [i se zřetelem na shora citované ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř., podle nějž je prostředkem nápravy těchto rozhodnutí žaloba pro zmatečnost].
12. Krom toho nelze přehlédnout, že napadené usnesení bylo vydáno v řízení, jehož předmětem (i v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok) bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, tedy částka nepřesahující zákonný limit přípustnosti dovolání, přičemž nejde o žádný z případů, jež by v intencích § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vylučoval aplikaci takto nastaveného omezení (nejde o vztah pracovněprávní ani o vztah ze spotřebitelské smlouvy, vyplývá-li uplatněný nárok ze smlouvy o poskytnutí právních služeb, již zde uzavřely obě smluvní strany v souvislosti se svou podnikatelskou činností; k vymezení spotřebitelské smlouvy a definici pojmů spotřebitele a podnikatele srovnej § 419, § 420 a § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, z rozhodovací praxe např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3299/2023, spolu s další judikaturou citovanou v jeho odůvodnění).
13. Závěr o nepřípustnosti dovolání se pak týká i části výroku II usnesení odvolacího soudu, jíž došlo k potvrzení tam označených – nemeritorních – rozhodnutí soudu prvního stupně (o zamítnutí návrhů na prominutí zmeškání lhůty a na doplnění rozhodnutí), jež byla vydána v přítomném řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, přičemž není nutné (na rozdíl od úpravy účinné do 29. 9. 2017), aby o tomto plnění bylo rozhodnuto přímo dovoláním napadeným rozhodnutím; stačí, že rozhodnutí je vydáno v řízení, jehož předmětem je peněžité plnění v podlimitní částce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3810/2018, ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4715/2018, a ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2874/2020).
14. Vyloučena je přípustnost dovolání i proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, jíž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok III); k tomu srov. § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
15. Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.).
16. V situaci, kdy dovolání není přípustné podle § 238 o. s. ř., netřeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.).
17. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 11. 2024
Mgr. Petr Kraus předseda senátu