28 Cdo 299/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr.
Petra Krause a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D.,
ve věci žalobce: DRUŽBA, stavební bytové družstvo, IČ: 000 47 708, se sídlem v
Brně, Kapucínské nám. 100/6, proti žalovanému: statutární město Brno, IČ: 449
92 785, se sídlem v Brně, Dominikánské nám. 1, o zaplacení 404.999,- Kč, vedené
u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 19 C 63/99, o dovolání žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. února 2010, č. j. 14 Co
270/2009-192, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Soud
prvního stupně takto rozhodl po té, co jím dříve vydaným rozsudek (ze dne 31.
ledna 2001, č.j. 19 C 63/99-67), jímž bylo žalobě vyhověno, odvolací soud
usnesením ze dne 2. března 2006, č.j. 14 Co 171/2005-78, zrušil se závazným
právním názorem, na němž soud prvního stupně založil v dalším řízení vydané
rozhodnutí.
Při přezkumu odvoláním napadeného rozsudku vycházel i odvolací soud ze
zjištění, že žalobce jako vlastník (podílový spoluvlastník) domů v Brně v
ulicích Hlinky č.1, č. 3/5 a Výstavní č. 1, provedl v roce 1996 a 1997 stavební
práce na kanalizačních přípojkách označených domů, jež mu byly uloženy
rozhodnutím stavebního úřadu Městské části Brno-střed ze dne 16. 10. 1995, č.j.
SU 2777-II/94-Na/289/K. Současně vzal za prokázané, že k předání veřejných
částí kanalizačních přípojek shora označených domů správci (tj. organizaci
vykonávající právo hospodaření s veřejnými vodovody a kanalizacemi) došlo až
dne 1. 7. 1998, kdy žalobce darovací smlouvou převedl veřejnou část
kanalizačních přípojek do vlastnictví žalovaného, který je téhož dne předal do
správy Brněnským vodovodům a kanalizacím a.s. Po právní stránce odvolací soud
posuzoval žalobcem uplatněný nárok na zaplacení nákladů vynaložených na opravu
kanalizačních přípojek podle vyhlášky č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a
veřejných kanalizacích, ve znění vyhlášky č. 185/1988 Sb. (dále jen
„vyhláška“), ze které – podle závěru odvolacího soudu – vyplývá, že do předání
veřejné části kanalizační přípojky příslušnému správci (§ 3 vyhlášky) nese
veškeré náklady na její opravy a rekonstrukce (ve smyslu § 10a odst. 2
vyhlášky) výlučně vlastník této přípojky (§ 40a odst. 4 vyhlášky). Jelikož
zmíněné kanalizační přípojky byly správci předány do správy až v roce 1998,
zkoumal odvolací soud, kdo byl v době provádění prací vlastníkem kanalizačních
přípojek. Dovodil, že je jím ten, kdo přípojky zbudoval za účelem jejich
využití k odvodu odpadních vod ze svých nemovitostí. Takovou osobou byl
stavebník, jímž v případě družstevní bytové výstavby bylo bytové družstvo, tedy
žalobce. Jelikož v době vynaložení nákladů na stavební práce na kanalizačních
přípojkách nebyly jejich veřejné části předány správci, nesl veškeré náklady na
opravy a rekonstrukce přípojek žalobce (vlastník). K řečenému odvolací soud
dodal, že žalobce by ve věci nemohl být vůči žalovanému úspěšný i proto, že
žalovaný není správcem veřejných částí kanalizačních přípojek ve smyslu § 3
vyhlášky. Ustanovení § 10a odst. 2 vyhlášky pak shledal neaplikovatelným v
případě nákladů vynaložených žalobcem na kanalizační přípojku domu v ulici
Hlinky č. 3/5, jelikož v tomto případě nešlo o opravu a rekonstrukci stávající
přípojky, nýbrž o zhotovení nové přípojky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti
odkázal na ustanovení „§ 237 odst. 1 písm. b) a c) odst. 3“ o. s. ř., co do
důvodů (posuzováno dle obsahu dovolání; § 41 odst. 2 o. s. ř.) má za to, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm.
b/ o. s. ř.). Namítal, že odvolací soud nesprávně určil, kdo je vlastníkem
(event. spoluvlastníkem) kanalizačních přípojek a při řešení této otázky
nepřihlédl k tomu, že jde o veřejnou část kanalizační přípojky sloužící též k
odvodu dešťové vody z veřejných pozemků. Na závěr o vlastnictví žalovaného
usuzoval žalobce též ze znění § 3 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb., s tvrzením,
že ke kanalizaci je připojen nikoliv dům v jeho vlastnictví, ale pozemek
žalované. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za správné a navrhl proto, aby bylo
podané dovolání odmítnuto, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť
dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009
(srov. článek II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související
zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu
bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), za níž jedná osoba s
právnickým vzděláním (§ 241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §
240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozsudek, proti němuž je dovolání přípustné
podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přezkoumal rozsudek bez nařízení jednání
(§ 243a odst. 1 věty prvé o. s. ř.) a shledal, že dovolání není opodstatněné.
Vady řízení, k nimiž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu
se nepodávají. Nejvyšší soud se proto – v hranicích otázek vymezených dovoláním
– zabýval tím, zda je dán důvod uplatněný žalobkyní v dovolání, tedy prověřením
správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.
s. ř.).
Rozsudek odvolacího soudu je založen na právním závěru, že v době vynaložení
žádaných nákladů na opravu a údržbu kanalizačních přípojek byl vlastníkem
přípojek žalobce, který je jako stavebník při výstavbě domů zbudoval za účelem
jejich využití k odvodu odpadních vod ze svých nemovitostí. Jelikož veřejné
části těchto kanalizačních přípojek v době vynaložení nákladů na jejich opravu
a údržbu nebyly předány příslušnému správci, nese veškeré náklady žalobce
(vlastník) a nemá proto vůči žalované právo na jejich uhrazení.
O nesprávné právní posouzení věci (dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle
241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) může jíž tehdy, posoudil-li odvolací soud věc
podle nesprávného právního předpisu, nebo správně použitý právní předpis
nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 2a odst. 3 vyhlášky č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných
kanalizacích, je kanalizační přípojka potrubí, kterým se odvádějí odpadní vody
z místa vyústění vnitřní kanalizace až po zaústění do stokové sítě veřejné
kanalizace.
Podle § 40a odst. 4 vyhlášky č. 144/1978 Sb. do doby předání veřejných částí
vodovodních a kanalizačních přípojek, jsou povinni dosavadní vlastníci
zajišťovat jejich řádnou údržbu a provoz.
Podle § 3 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro
veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a
kanalizacích), kanalizační přípojka je samostatnou stavbou tvořenou úsekem
potrubí od vyústění vnitřní kanalizace stavby nebo odvodnění pozemku k zaústění
do stokové sítě. Kanalizační přípojka není vodním dílem.
Podle § 3 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb. vlastníkem vodovodní přípojky nebo
kanalizační přípojky, popřípadě jejích částí zřízených přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod
nebo kanalizaci, neprokáže-li se opak.
Obecně platí, že vlastnictví k nově zhotovené stavbě nabývá ten, kdo stavbu
uskutečnil s (právně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe, tedy stavebník (z
mnohých rozhodnutí Nejvyššího soudu řešících uvedou problematiku srov. např.
rozsudek ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. 22 Cdo 1174/2001, publikovaný v
Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 1536; rozsudek ze dne 2. listopadu
2006, sp. zn. 22 Cdo 261/2006; nebo rozsudek ze dne 3. května 2011, sp. zn. 22
Cdo 2106/2009). Ze skutkových zjištění odvolacího soudu (dovoláním
nezpochybněných) vyplývá, že stavebníkem domů v ulici Hlinky č.1, č. 3/5 a v
ulici Výstavní č. 1, včetně kanalizačních přípojek sloužících k odvodu
odpadních vod z těchto domů (až po jejich zaústění do stokové veřejné
kanalizace) byl žalobce. Proto je správný závěr odvolacího soudu, že předmětné
kanalizační přípojky (jako celek) jsou ve vlastnictví žalobce, jenž až do doby
předání veřejných částí kanalizačních přípojek správci nesl náklady na opravu a
rekonstrukce (celé) kanalizační přípojky (§ 40a odst. 4 vyhlášky), včetně její
veřejné části.
Počínaje 1. lednem 2002 je pak otázka vlastnictví vodovodních a kanalizačních
přípojek řešena přímo zákonem. Z cit. ustanovení § 3 odst. 3 zákona č.
274/2001 Sb. vyplývá, že vlastníkem vodovodní nebo kanalizační přípojky,
popřípadě jejich částí zřízených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
tedy před 1. 1. 2002, je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo
kanalizaci, neprokáže-li se opak. Proto ani aplikace tohoto ustanovení – jíž se
žalobce dovolává – nemůže být žalobci ku prospěchu, je-li podle výsledků
dokazování nejenom zhotovitelem předmětných přípojek, ale (nesporně) i
vlastníkem všech staveb na kanalizaci připojených. Otázka, kdo je vlastníkem
pozemku, v němž je přípojka umístěna, pro určení jejího vlastníka významná není
(srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. listopadu 2003, sp. zn. 22 Cdo
1308/2003).
Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je správný. Jelikož
Nejvyšší soud nezjistil ani vady řízení, k nimž u přípustného dovolání přihlíží
z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o.s.ř.), dovolání zamítl (§ 243b odst. 1
části věty před středníkem).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy
žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. října 2011
Mgr. Petr K r a u s, v. r.
předseda senátu