28 Cdo 3461/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše,
Ph.D., v právní věci žalobce D. I. d. – K., družstva, zastoupeného advokátem,
proti žalovaným 1) S. b. d. L., zastoupenému advokátem, 2) Ing. M. N., správci
konkursní podstaty úpadce T., a. s. v likvidaci, zastoupenému advokátem, o
určení vlastnictví, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm
101/99, o dovolání obou žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
17. 1. 2007, č. j. 11 Cmo 239/2006-269, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2007, č. j. 11 Cmo 239/2006-269,
jakož i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 12. 2005, č. j. 33
Cm 101/99-210, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k
dalšímu řízení.
I.
Rozsudkem odvolacího soudu výše označeným byl s úpravou ohledně nákladů řízení
potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo určeno, že žalobce je
vlastníkem domu č.p. 27/4437 v ulici Komenského, postaveného na stavebního
parcele č. 6112 v katastrálním území a obci J., zapsaného na listu vlastnictví
č. 7458 u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště J. Oba
žalovaní byli solidárně zavázáni zaplatit žalobci na nákladech řízení před
soudem prvního stupně 12.703,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 14.668,- Kč.
Žaloba byla podána z toho důvodu, že se nepodařilo dosáhnout zápisu v katastru
ve prospěch žalobce; ten proto dovodil svůj naléhavý právní zájem na žalobě
podle § 80 písm. c/, o.s.ř. Žalovaní se v průběhu sporu bránili poukazem na
průběh investice do integrovaného domu (byty, velkoprodejna) a namítali
existenci ujednání o svém budoucím vlastnictví k vystavěné nemovitosti.
Při dokazování bylo zjištěno, že došlo k tomuto sledu relevantních právních
skutečností:
- v letech 1998 – 1990 se tvořil smluvní vztah mezi žalovaným SBD LIAZ a
TUZEX, a.s.; formou smlouvy o sdružení podle § 360a hosp. zák. došlo ke
sdružení finančních prostředků s tím, že stavebníkem bude SBD a po dokončení
stavby bude TUZEX jako uživatel části nemovitosti též vlastnicky participovat;
- stavba byla dokončena a kolaudována s právní mocí dne 26.4.1994; v
průběhu celé výstavby vystupovalo SBD, nyní první žalovaný, jako stavebník;
- dne 13.2.1995 došlo při členské schůzi žalovaného SBD k vyčlenění a
vzniku nového družstva; nájemci bytů v domě vytvořili samostatné družstvo,
které je nyní žalobcem; toto družstvo vzniklo zápisem do obchodního rejstříku
18.7.1995;
- dne 10.7.1996 učinili oba žalovaní (tehdy úpadce) navzájem notářské
prohlášení, ve kterém konstituovali své spoluvlastnictví k nemovitosti.
Odvolací soud dovodil, že předmětný objekt domu (se zastavěným pozemkem) je
jedinou stavbou včetně integrovaných součástí (prostor) a konstatoval, že
žalobce vznikl již v době existence kolaudované stavby. Zápisem do obchodního
rejstříku dne 18.7.1995 žalobce nejen vznikl, ale i nabyl vlastnictví domu ze
zákona - přechodem podle § 29 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví
bytů. Notářské prohlášení, které sepsali v roce 1996 žalovaní, tedy již nemá
žádné právní účinky.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání. Oba provedli
obšírný skutkový i právní rozbor věci a z hlediska jimi tvrzené nesprávnosti
aplikace práva se shodli na tom, že odvolací soud pochybil při použití § 29
zákona o vlastnictví bytů. Z dovolání obou účastníků lze použít jako formulaci
právní otázky tu, kterou nastolil druhý žalovaný a která považuje za
rozhodující stav právních vztahů k domu v okamžiku vzniku žalobce jeho
vyčleněním z SBD L., tedy z prvního žalovaného.
Žalobce se k dovolání žalovaných vyjádřil. Považoval text dovolání za
nedostatečný v tom směru, že v něm není dostatečně vymezena relevantní právní
otázka. V každém případě pak tvrdil, že napadenému rozsudku nelze přičíst
zásadní právní význam. S odkazem na úpravu přípustnosti dovolání. Navrhoval,
aby bylo dovolání obou žalovaných odmítnuto.
Nejvyšší soud zjistil, že obě dovolání byla podána ve lhůtě a že dovolatelé
jsou zastoupeni advokáty (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k
tomu, že odvolací soud potvrdil rozsudek první instance bez předchozí
diformity, musel dovolací soud posoudit, zda je dovolání přípustné pro zásadní
právní význam napadaného rozsudku podle § 237 odst 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. V
případě kladného závěru o přípustnosti dovolání se mohl zabývat otázkou
naplnění tvrzeného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj.
případně nesprávným posouzením věci.
III.
Dovolání je přípustné i důvodné.
Podle § 29 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů se mezi dosavadním družstvem a
novým družstvem se provede vypořádání majetku, práv a povinností, které z
dosavadního družstva přecházejí na nové družstvo, přičemž se vychází z toho, že
toto vypořádání je vzájemné; pokud nedojde k jiné dohodě, vypořádává se v
penězích. Nedojde-li k jiné dohodě, přechází na nové družstvo vlastnictví nebo
spoluvlastnictví k budově nebo budovám, popřípadě domu nebo domům uvedeným v
odst. 1. S přechodem vlastnictví nebo spoluvlastnictví k budově nebo budovám,
popřípadě domu nebo domům, přechází na nové družstvo dnem jeho vzniku souhrn
majetkových hodnot a zdrojů jejich krytí týkajících se této budovy nebo budov,
popřípadě domu nebo domů. Vypořádání se provede v poměru součtu vypořádacích
podílů členů nového družstva a členů dosavadního družstva. Nárok na vypořádání
je splatný uplynutím šesti měsíců od schválení účetní uzávěrky za rok, v němž
došlo ke vzniku nového družstva.
Nejvyšší soud se příbuznou problematikou již zabýval, ne však za zcela stejných
zjištěných okolností. V rozsudku sp. zn. 28 Cdo 2125/2007 dovodil, že při
přechodu domem zastavěného pozemku (spolu s domem ve vlastnictví družstva), a
to při vyčlenění na družstvo nově vytvořené, nemusí dojít k dohodě obou
družstev. Přesto přejde na vyčleněné družstvo i vlastnictví k zastavěnému
pozemku. Judikát však presumuje nezbytnost provést vypořádání družstev podle §
29 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů. V rozsudku sp. zn. 28 Cdo 2417/2002 se
uzavírá, že v intencích § 29 zákona o vlastnictví bytů dochází k přechodu
členství z dosavadního na vyčleněné družstvo za podmínek, kterými jsou (1)
rozhodnutí o vyčlenění, (2) vznik vyčleněného družstva dnem zápisu do
obchodního rejstříku, (3) majetkové vypořádání mezi dosavadním a vyčleněným
družstvem ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení. Relativně nejblíže k nyní
posuzované věci má rozsudek zdejšího senátu sp.zn. 28 Cdo 469/2002, kde byla
jádrem sporu neexistence dohody, jak ji předpokládá v rámci vypořádání obou
družstev § 29 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů. Problém tam však bezprostředně
nespočíval v neochotě se vypořádat, ale v tom, že žalované (dosavadní) družstvo
neuznávalo, že objekt bydlení a objekt občanské vybavenosti, označené rozdílným
číslem popisným, představují jedinou budovu.
Lze tedy konstatovat, že právní otázka aplikace a výkladu § 29 odst. 3 zákona o
vlastnictví bytů, jak je v nyní posuzované věci nastolena, splňuje znak
judikatorní novosti a tedy i podmínku přípustnosti obojího dovolání podle § 237
odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Z hlediska právního posouzení věci není pochyb o tom, že ve shora citovaném §
29 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů se konstituuje přechod majetku z
dosavadního na vyčleněné družstvo (nedošlo-li k jiné dohodě – to se nestalo).
Tento vlastnický přechod však neprobíhá, jak je patrné z textu citovaného
ustanovení, zcela izolovaně a bez dalšího. Výslovně se předpokládá, že mezi
dosavadním a novým družstvem se souběžně provede vypořádání majetku, práv a
povinností, které vzájemně přecházejí, a to i v penězích. Tato podmínka
vypořádání platí zjevně i v případě, že - s ohledem na neexistenci jiné dohody
- přejde na nové družstvo vlastnictví či spoluvlastnictví k budově (bytovému
domu).
Ze spisu se podává více zásadních skutečností, které již byly v podstatných
bodech rekapitulovány. Není z něj však zřejmé, že by mezi již dříve existujícím
a nově založeným družstvem, tedy mezi žalobcem a prvním žalovaným, došlo k
jakémukoliv vypořádání stran předmětné nemovitosti (s pozemkem). Přitom samotný
integrovaný dům je nemovitostí podle všeho víceúčelovou a na její výstavbě
významně participovali oba žalovaní. Tato skutečnost nemůže být z hlediska
splnění podmínek přechodu vlastnictví domu ignorována a dá se spíše
předpokládat, že k majetkovému vypořádání zde dosud nedošlo.
Dovolací instanci bylo zasláno po postoupení spisu několik podání všech
procesních stran, avšak k jejich věcnému obsahu nebylo možné – viz vázanost
dovolacími důvody uvedenými v zákonné lhůtě - přihlížet. Za zmínku však stojí
podání žalobce, v němž se upozorňuje na vyloučení spoluvlastnického podílu k
předmětným nemovitostem z konkursní podstaty druhého žalovaného (úpadce). To
však neznamená nic jiného, než že na straně druhého žalovaného podle všeho
nemusí být dána pasivní věcná legitimace. V tomto ohledu do dříve očekávaného
smluvního vývoje vlastnických vztahů mezi žalovaným pro ně nepříznivě zasáhl
zákon č. 72/1994 Sb. To však neznamená, že by správce konkursní podstaty nemohl
být žalován; ostatně aplikace § 29 odst. 3 citovaného zákona naznačuje jeho
právní zájem na výsledku řízení, byť jen v pozici umožňující procesní obranu.
Právní závěr Nejvyššího soudu zní tak, že má-li v posuzované věci dojít k
účinku přechodu vlastnictví k předmětným nemovitostem podle § 29 odst. 3 zákona
o vlastnictví bytů, musí nejpozději současně dojít, jestliže se tak ještě
nestalo, ke splnění zákonné podmínky vzájemného majetkového vypořádání žalobce
a prvního žalovaného. Je na nižších instancích, aby zjistily, zda k vypořádání
došlo a vyvodily z (ne)existence předestřené skutečnosti příslušný právní
důsledek.
IV.
Poněvadž byl dovoláními naplněn dovolací důvod, spočívající v nesprávném
právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), dovolací soud
přikročil ke zrušovacímu rozhodnutí. Musel tak učinit vůči rozsudkům obou
nižších instancí, neboť obě rozhodnutí trpí stejným pochybením, resp. platí pro
ně stejný právní závěr. Proto byly zrušeny rozsudky odvolacího soudu i soudu
prvního stupně a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( 243b odst.
2 věta za středníkem, odst. 3 o.s.ř.).
V tomto dalším řízení, v němž bude soud prvního stupně vázán právním názorem
Nejvyššího soudu, se rozhodne též o nákladech řízení o dovolání (§ 243a odst.
5, § 224 odst. 1, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 25. září 2008
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu