ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v
právní věci žalobce Hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí
č. 2, zastoupeného JUDr. Světlanou Zvolánkovou, advokátkou v Praze 1, Karlovo
náměstí 18, proti žalovanému ZPA Jinonice, a.s., se sídlem Ústí nad Orlicí,
Bělisko 1227, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Voseckým, advokátem v Říčanech u
Prahy, Černokostelecká 219, o určení vlastnického práva k pozemkům, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 121/2003, o dovolání žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2008, č. j. 13 Co 206/2008-336,
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odvolací soud svým rozsudkem shora uvedeným změnil rozsudek
Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28.6.2007, č.j. 24 C 121/2003 – 305, tak,
že žaloba, aby bylo určeno, že vlastníkem pozemků specifikovaných ve výroku I
soudu prvního stupně, nacházejících se v k.ú. J., obec P., je žalobce, se
zamítá. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud tak, že žalobce je povinen
zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku
13.150,- Kč a před odvolacím soudem částku 23.600,- Kč, k rukám jeho právního
zástupce.
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že soud
prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když správně aplikovaný právní
předpis nesprávně vyložil. Podle závěru odvolací instance absentoval na straně
žalobce naléhavý právní zájem na určovací žalobě podle § 80 písm. c) o. s. ř.
Nemohlo totiž dojít po právu k přechodu pozemků na obec podle zákona č.
172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do
vlastnictví obcí. O zastavěný pozemek ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. a)
téhož zákona totiž jde nejen v případě, že na něm stojí nemovitá stavba, ale i
tehdy, když je ve smyslu stavebněprávních předpisů (§ 6 odst. 2 v rozhodné době
relevantní vyhlášky č. 85/1976 Sb.) součástí funkčního stavebního celku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Označil je za přípustné
pro diformitu rozsudků nižších instancí a jeho důvodnost spatřoval – v obecné
rovině – v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř., tedy v tvrzeném
nesprávném právním posouzení věci a v procesní vadě řízení s následkem
nesprávného rozhodnutí. Konkrétními důvody dovolání byl jak odlišný
hmotněprávní názor na věc – viz bod 1), tj. zábor nadbytečných pozemků, bod 2),
tj. neurčitá privatizace, podrobněji viz obsah dovolání -, tak i námitky proti
nedostatečnému rozsahu dokazování. Podle posledně tvrzeného důvodu dovolání měl
být žalobce náležitě soudem poučen, aby mohl navrhnout další důkazy k
nezastavěnosti předmětných pozemků, což se nestalo. Proto žalobce žádal, aby
Nejvyšší soud zrušil přinejmenším napadený rozsudek odvolací instance a věc jí
vrátil k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo ze strany žalovaného podáno.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou –
účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o.
s. ř.). Dovolání bylo přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., nikoli
však důvodné.
Podle ustanovení § 2 odst. l písm. a) zákona č. 172/1991 Sb. přecházejí do
vlastnictví obcí dnem účinnosti uvedeného zákona, tj. 24.5.1991, pozemky
nezastavěné. Při posouzení dané věci je třeba vyjít z toho, zda posoudit
předmětné pozemky jako zastavěné či nezastavěné ve smyslu uvedeného zákonného
ustanovení, případně ustanovení s ním souvisejících.
Podle § 2 odst. 2 písm. a) téhož zákona se za zastavěné pozemky považují též
pozemky tvořící se stavbou jeden funkční celek. Funkčním celkem je třeba
rozumět stavební pozemek, popř. pozemek zastavěný stavbou, a dále přilehlé
pozemky, jež tvoří s tímto pozemkem souvislý celek bez přerušení (viz Rc
16/99). Problematikou takto vymezených funkčních pozemkových celků, zde
konkrétně pro restituční účely, se Nejvyšší soud již opakovaně zabýval a
vypořádal se s ní ve svých rozhodnutích např. pod sp. zn. 28 Cdo 3073/2007,
22 Cdo 1898/2005, 28 Cdo 1608/2004 a dalšími.
O zastavěný pozemek jde také v případě, že na něm stojí drobná stavba ve smyslu
ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) tehdy platné vyhlášky č. 85/1976 Sb. Takovou
drobnou stavbou je i oplocení, kterým muselo být staveniště obehnáno.
Podle § 2 odst. 2 písm. b) zákona se za zastavěné pozemky považují také
pozemky, na nichž bylo na základě stavebního povolení započato se stavbou. Na
předmětných pozemcích, které byly převedeny na právního předchůdce žalobce za
účelem výstavby Středního odborného učiliště elektrotechnického ZPA Košíře bylo
na základě stavebního povolení ze dne 6.5.1985 se stavbou učiliště započato.
Předmětné pozemky tedy vykazují znaky pozemků zastavěných, tvořících se stavbou
jeden funkční celek. V tomto ohledu je dovolací soud povinen respektovat
důkazní zjištění odvolacího soudu, kterými je vázán. Dovolací soud je soudem
právního přezkumu, nikoli soudem nalézacím (srov. podrobněji Rc 8/1994, viz též
konstantní interpretace § 243a o. s. ř.).
Nejvyšší soud musí rovněž konstatovat na základě zjištění nižších instancí, že
žalovaný náležitě nabyl do vlastnictví předmětné pozemky při privatizaci ZPA
Jinonice, s.p., způsobem uvedeným v ustanovení § 14 zákona č. 92/1991 Sb., a to
ke dni 4.5.1992, kdy byl zapsán do obchodního rejstříku (§ 19 odst. 3 zákona č.
92/1991 Sb.).Nelze souhlasit s tím, že privatizace by byla v relaci k
předmětným pozemkům neurčitá.
Po procesní stránce si odvolací soud obstaral pro své závěry všechna potřebná
skutková zjištění a nelze mu oprávněně vytknout, že by snad ještě měl poučit
žalobce ve smyslu § 118a o. s. ř., jak ten v dovolání tvrdí.
Odvolací soud tedy nepochybil, dovolací důvody nebyly naplněny a Nejvyšší soud
dovolání žalobce zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
Žalovaný sice byl v řízení úspěšný, nevznikly mu však žádné náklady.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 17. března 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu