28 Cdo 5/2025-1113
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) O. P., a b) J. P., zastoupených Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovanému JUDr. Aleši Vídenskému, identifikační číslo osoby 662 20 548, se sídlem v Moravské Ostravě, Sokolská třída 966/22, jako insolvenčnímu správci dlužníka KASTEA s.r.o., identifikační číslo osoby 256 78 361, se sídlem v Praze 5, Radlická 901/37, zastoupenému JUDr. Ing. Janem Evanem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2139/2, o zaplacení 10 000 000 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení 17 073 200,09 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 200/2018, o odvolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2024, č. j. 30 Co 368/2023-1070, t a k t o :
Řízení o odvolání žalobců proti výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2024, č. j. 30 Co 368/2023-1070, se zastavuje.
1. Usnesením ze dne 18. 11. 2024, č. j. 30 Co 368/2023-1070, rozhodl Městský soud v Praze v rámci probíhajícího řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 8. 2022, č. j. 5 C 200/2018-849, o přiznání znalečného znalci Ing. Janu Mertenovi ve výši 6 455 Kč (výrok I) a znalecké kanceláři Jokl Appraisal s.r.o. ve výši 4 840 Kč (výrok II).
2. Shora označené usnesení Městského soudu v Praze v rozsahu jeho výroku I napadli žalobci podáním ze dne 3. 12. 2024, které označili jako odvolání, jež adresovali Vrchnímu soudu v Praze (a jehož obsahem je nesouhlas s přiznáním odměny znalci Ing. Janu Mertenovi).
3. Nejvyšší soud, kterému byla věc předložena Městským soudem v Praze, dospěl k závěru, že v daném případě projednání a rozhodnutí o tomto opravném prostředku brání nedostatek funkční příslušnosti.
4. Odvolání je podle ustanovení § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů pak rozhodují krajské soudy (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) a o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhodují vrchní soudy (§ 10 odst. 1 o. s. ř.). Mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacích soudů, pokud to zákon připouští, je dovolání (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). O dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje podle § 10a o. s. ř. Nejvyšší soud.
5. Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího není odvolání přípustné, přičemž není rozhodné, zda se jedná o rozhodnutí ve věci samé, anebo o rozhodnutí procesní povahy. Uvedené platí i pro ta procesní rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 2036/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3047/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3295/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4948/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3776/2020).
6. V posuzovaném případě Městský soud v Praze napadeným výrokem I usnesení rozhodl o přiznání znalečného znalci Ing. Janu Mertenovi, za zpracování znaleckého posudku v průběhu odvolacího řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 8. 2022, č. j. 5 C 200/2018-849, jakožto soudu prvního stupně. Usnesení Městského soudu v Praze vydané v rámci odvolacího řízení je tedy rozhodnutím odvolacího soudu. S ohledem na to, že občanský soudní řád odvolání jako řádný opravný prostředek proti rozhodnutí odvolacího soudu nepřipouští, neupravuje tudíž ani funkční příslušnost soudu k projednání takového odvolání. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
7. Funkčně příslušným k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů je Nejvyšší soud, který je zároveň vrcholným článkem soustavy obecných soudů; z těchto důvodů je příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení v případě, kdy proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné pod č. 85 v časopise Soudní judikatura, ročník 2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 493/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1596/2019).
8. Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů řízení o podaném odvolání pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastavil (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).
9. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že i v případě, že by
proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze žalobci zamýšleli podat dovolání, nemohli by být ani tehdy úspěšní, neboť ani tento mimořádný opravný prostředek není proti usnesení, jímž odvolací soud v průběhu odvolacího řízení rozhodl o přiznání znalečného, přípustný, neboť nejde o rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí (§ 237 o. s. ř.), přičemž přípustnost dovolání proti takovému rozhodnutí není výslovně založena ani § 238a o. s. ř. Již jen pro úplnost lze pak dodat, že vyloučena je přípustnost dovolání i proti usnesení odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení, bylo-li jím rozhodnuto o znalečném v rámci přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. § 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.). 10. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1, § 224 odst. 1, § 243b o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 2. 2025 Mgr. Petr Kraus předseda senátu