28 Cdo 655/2025-199
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců: a) Š. F., b) J. H. a c) L. H., zastoupeni Mgr. Janem Blažkem, advokátem se sídlem v Plzni, Dvořákova 44/38, proti žalované: Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 43/2022, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. srpna 2024, č. j. 15 Co 270/2024-184, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. srpna 2024, č. j. 15 Co 270/2024-184, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 14. 8. 2024, č. j. 15 Co 270/2024-184, potvrdil výrok II usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 21. 6. 2024, č. j. 7 C 43/2022-175, jímž bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 18 C 267/2017. Odvolací soud přitom na rozdíl od soudu prvního stupně (jenž řízení přerušil dle § 109 odst. 2 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „o.
s. ř.“) shledal podmínky obligatorního přerušení řízení dle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Uzavřel totiž, že rozhodnutí v řízení o projednávané věci (o bezúplatný převod pozemků ve vlastnictví státu dle § 60a zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů) závisí na posouzení otázky, zda třetí osoba uspěje v řízení o vydání týchž pozemků v režimu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o půdě“ (řízení vedené před Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 18C 267/2017), dovozuje současně, že uvedenou otázku není oprávněn sám řešit.
Řízení o projednávané věci proto přerušil dle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání žalobci. Kladli otázku, zda jsou v posuzovaném případě naplněny předpoklady obligatorního přerušení řízení dle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Měli za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od judikatury dovolacího soudu. Odkazovali přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3742/2010, a usnesení téhož soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1409/2016. Potažmo se tázali, zda blokační účinky § 5 odst. 3 zákona o půdě trvají i po pravomocném rozhodnutí pozemkového úřadu, jímž nebylo restitučnímu nároku na vydání nemovitých věcí vyhověno, bylo-li napadeno žalobou v řízení dle části páté občanského soudního řádu. Uváděli, že tato otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena. Prosazovali názor, že blokační účinky § 5 odst. 3 zákona o půdě trvají toliko do právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu, pročež v projednávané věci v situaci, kdy již bylo pozemkovým úřadem pravomocně rozhodnuto o nevyhovění restitučnímu nároku uplatněnému třetí osobou, soudu nic nebrání v tom, aby o žalobě o bezúplatný převod nárokovaných pozemků (dle § 60a zákona č. 219/2000 Sb.) rozhodl. Navrhli, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil a návrh žalované na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 18 C 267/2017 zamítl, popř. usnesení odvolacího soudu zrušil.
3. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (žalobci) zastoupenými advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., je Nejvyšší soud shledal přípustným (podle § 237 o. s. ř.) pro vyřešení otázky podmínek obligatorního přerušení řízení dle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř., kterou odvolací soud posoudil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).
4. Zmatečnosti (§ 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/, odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají.
5. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.
6. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
7. Podle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. soud řízení přeruší, jestliže rozhodnutí závisí na otázce, kterou není v tomto řízení oprávněn řešit.
8. Soud ve smyslu § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. musí řízení přerušit, závisí-li rozhodnutí na otázce, kterou nemůže sám řešit jako předběžnou; takovými otázkami jsou zejména otázky, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, kdo je spáchal, jakož i otázky osobního stavu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3197/2016, ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1409/2016, ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1028/2015, či ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3525/2023).
9. V projednávané věci právní úpravou a výše citovanou judikaturou stanovené předpoklady obligatorního přerušení řízení dle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. naplněny zjevně nejsou. Uplatňuje-li totiž žalovaná v řízení o bezúplatný převod pozemků dle § 60a zákona č. 219/2000 Sb. obranu, dle níž nakládání s těmito pozemky vylučuje blokační ustanovení § 5 odst. 3 zákona o půdě (když třetí subjekt nárok na vydání týchž pozemků vznesl v režimu zákona o půdě, přičemž pravomocné negativní rozhodnutí pozemkového úřadu napadl žalobou dle části páté občanského soudního řádu), pak rozhodnutí o věci samé očividně nezávisí na posouzení otázky, která by v probíhající při nemohla být řešena jako předběžná.
Vycházeje ze stavu existujícího ke dni vyhlášení rozhodnutí ve věci samé (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), soudy rozhodující o projednávané věci (se zřetelem k obraně žalované) posoudí toliko otázku, zda blokační účinky § 5 odst. 3 zákona o půdě nadále trvají (či nikoliv), a vylučují tak vyhovění žalobě o bezúplatný převod pozemků ve smyslu § 60a zákona č. 219/2000 Sb; zjevně přitom nejde o otázku, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo je spáchal, či otázku osobního stavu nebo jinou otázku, kterou by si soud rozhodující v občanském soudním řízení jako předběžnou nemohl vyřešit sám.
Uvedené závěry ovšem – na straně druhé – neznamenají, že by v posuzované při (za splnění zákonných podmínek) nemohly být dány předpoklady fakultativního přerušení řízení ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
10. Nejvyšší soud proto, shledávaje dovolání žalobců opodstatněným, usnesení odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.) zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2, věty první, o. s. ř.).
11. Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto usnesení je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§ 243g odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
12. V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§ 243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.). 13. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 6. 2025
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu