28 Cdo 666/2020-903 28 Cdo 667/2020
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce B. V., narozeného dne XY, bytem XY, proti žalovaným 1) L. Š., narozenému dne XY, bytem XY, a 2) A. Š., narozené dne XY, bytem XY, o zaplacení částky 6.200 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 8 C 53/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. ledna 2014, č. j. 8 C 53/2005-676, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. června 2014, č. j. 28 Co 244/2014-706, proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 5. února 2018, č. j. 8 C 53/2005-836, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2018, č. j. 26 Co 96/2018-846, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. června 2014, č. j. 28 Co 244/2014-706, se zastavuje. II. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. ledna 2014, č. j. 8 C 53/2005-676, se zastavuje. III. Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2018, č. j. 26 Co 96/2018-846, se odmítá. IV. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 5. února 2018, č. j. 8 C 53/2005-836, se zastavuje. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů obou dovolacích řízení.
příslušenstvím, řízení o zaplacení částky 2.900 Kč zastavil a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými a vůči státu.
Proti výroku I. tohoto rozsudku podal žalobce dne 26. 3. 2013 prostřednictvím soudem mu ustanoveného zástupce Mgr. Jana Oswalda, advokáta, odvolání, aniž za něj zaplatil soudní poplatek, a ani nepožádal o osvobození od placení soudního poplatku za odvolání. Usnesením ze dne 17. 4. 2013, č. j. 8 C 53/2005-630, Okresní soud Praha-východ žalobci odňal osvobození od soudních poplatků se zpětnou účinností a „zrušil ustanovení Mgr. Jana Oswalda, advokáta, zastupováním žalobce k ochraně jeho zájmů“, neboť zjistil, že žalobce je jediným dědicem po jeho zesnulé matce J.
V., po níž v dědickém řízení nabyl celková aktiva převyšující 2 mil. Kč, čímž na jeho straně došlo ke změně poměrů. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. 6. 2013, č. j. 28 Co 270/2013-653, toto usnesení potvrdil. Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 9. 7. 2013, č. j. 8 C 53/2005-662, vyzval žalobce, aby do 3 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za odvolání ve výši 1.000 Kč, a současně jej poučil o tom, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno, a že soud řízení nezastaví, je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, jestliže poplatník ve stanovené lhůtě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl soudní poplatek dosud zaplatit.
Rovněž jej poučil o možnosti podat návrh na osvobození od soudních poplatků. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 19. 7. 2013. Vzhledem k tomu, že žalobce soudní poplatek za odvolání ve stanovené lhůtě nezaplatil, Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 8. 1. 2014, č. j. 8 C 53/2005-676, řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 11. 12. 2012, č. j. 8 C 53/2005-612, podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, v němž současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů dle § 30 o. s. ř. Usnesením ze dne 12. 3. 2014, č. j. 8 C 53/2005-690, Okresní soud Praha-východ nepřiznal žalobci osvobození od soudního poplatku za odvolání a neustanovil mu zástupce pro řízení. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 4. 2014, č. j. 28 Co 173/2014-702, usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 12. 3. 2014, č. j. 8 C 53/2005-690, potvrdil. Usnesením ze dne 4.
6. 2014, č. j. 28 Co 244/2014-706, Krajský soud v Praze potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. 1. 2014, č. j. 8 C 53/2005-676, jímž bylo zastaveno odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání. Proti těmto usnesením soudů obou stupňů podal žalobce dne 8. 7. 2014 blanketní dovolání (resp. „návrh dle § 236 o. s. ř.“), v němž současně vznesl „požadavek dle § 30, § 138 a 241 odst. 1 a dle 243 o. s. ř.“. Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 4. 12. 2017, č. j. 8 C 53/2005-828, žalobci uložil, aby ve lhůtě 14 dnů od doručení tohoto usnesení odstranil vady dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4.
6. 2014, č. j.
28 Co
244/2014-706, tak, že předloží soudu plnou moc udělenou advokátovi včetně jím sepsaného dovolání, neboť dle ustanovení § 241 odst. 1 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž dle odstavce 4 tohoto ustanovení musí být dovolání sepsáno advokátem. Současně žalobce poučil, že neodstraní-li uvedené vady dovolání, bude dovolací řízení zastaveno. Na toto usnesení reagoval žalobce opětovnou žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Usnesením ze dne 5. 2. 2018, č. j. 8 C 53/2005-836, Okresní soud Praha-východ žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků za dovolání a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o podaném dovolání ze dne 8. 7. 2014. Dospěl k závěru, že žalobce věrohodným způsobem neprokázal své majetkové poměry, když veškeré skutečnosti jen tvrdil, avšak nedoložil, což platí i o výdajích. Vzhledem k tomu, že u žalobce nejsou dány předpoklady pro přiznání osvobození od soudního poplatku, není tak splněna podmínka ustanovení § 30 o.
s. ř. pro ustanovení zástupce. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 15. 2. 2018 včasné odvolání (datované dnem 14. 2. 2018), v němž žalobce současně znovu požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 23. 2. 2018, č. j. 8 C 53/2005-840, vyzval žalobce, aby (mimo jiné) odstranil vady podaného odvolání (datovaného dnem 14. 2. 2018) tak, že doplní, v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí, „tedy v čem soud pochybil při jeho vydání (proč měl rozhodnout jinak)“, a to do 5 dnů od doručení tohoto usnesení; současně jej poučil o tom, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě řádně doplněno a v řízení pro tento nedostatek nebude moci být pokračováno, soud podání odmítne, čímž řízení bude skončeno.
Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 2. 3. 2018. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. 4. 2018, č. j. 26 Co 96/2018-846, odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu ze dne 5. 2. 2018, č. j. 8 C 53/2005-836, odmítl, neboť žalobce přes řádnou výzvu soudu prvního stupně ve lhůtě nedoplnil (neopravil) včas podané odvolání postrádající podstatné náležitosti. Proti těmto usnesením soudů obou stupňů podal žalobce dne 15. 5. 2018 dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, a ani nedoložil, že má odpovídající právnické vzdělání, a znovu požádal o ustanovení zástupce; dále vznesl požadavek dle § 243 o.
s. ř. Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 5. 9. 2018, č. j. 8 C 53/2005-857, řízení o osvobození žalobce od soudních poplatků, jakož i řízení o žádosti žalobce na ustanovení zástupce zastavil dle § 159a odst. 4 a § 104 o. s. ř. Usnesením ze dne 5. 9. 2018, č. j. 8 C 53/2005-859, Okresní soud Praha-východ žalobce vyzval, aby ve lhůtě 14 dnů od doručení tohoto usnesení odstranil vady dovolání ze dne 14. 5. 2018 proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2018, č. j. 26 Co 96/2018-846, tak, že předloží plnou moc udělenou advokátovi, včetně jím sepsaného dovolání (§ 241 odst. 1 a 4 o.
s. ř.).
Současně žalobce poučil, že neodstraní-li vady dovolání, bude dovolací řízení zastaveno (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 5. 9. 2018, č. j. 8 C
53/2005-857, podal žalobce odvolání, které tento soud usnesením ze dne 23. 10. 2018, č. j. 8 C 53/2005-862, odmítl pro opožděnost. Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl o dovolání žalobce podaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2014, č. j. 28 Co 244/2014-706, podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“). Podle § 241 odst. 1 věty první o.
s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. to neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odst. 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odst. 4). Z dovolání zastoupení dovolatele advokátem nevyplývá. Jiné listiny, zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl s procesními následky srozuměn.
Na toto poučení reagoval novou žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů. Z uvedeného plyne, že dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu § 241 odst. 1 věty první a odst. 4 o. s. ř., a proto Nejvyšší soud podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2014, č. j. 28 Co 244/2014-706, zastavil. Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7.
3. 2012, sen. zn. 29 NSCR 6/2012, uveřejněný pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání.
Takové počínání lze pokládat za obstrukční, nepožívající právní ochrany (srov. ustanovení § 2 a § 6 o. s. ř., usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn.
30 Cdo 1417/2016, nebo v usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017 (proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18), jakož i v usnesení ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3042/2019. O dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 4 2018, č. j. 26 Co 96/2018-846, Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zák. č. 404/2012 Sb. a čl.
II bod 2 zák. č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že není přípustné. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
V posuzované věci žalobce dovoláním napadá usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2018, č. j. 26 Co 96/2018-846, jímž bylo odmítnuto odvolání proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 5. 2. 2018, č. j. 8 C 53/2005-836. Jak plyne z výše uvedeného, proti takovému usnesení je přípustná žaloba pro zmatečnost (srov. § 229 odst. 4 o. s. ř.) a přípustnost dovolání je proto vyloučena [srov. § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.]. Jelikož dovolání není podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. objektivně přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 část věty za středníkem o.
s. ř.). O vyměření soudního poplatku rozhodne soud prvního stupně, když poplatková povinnost vzniká dovolateli uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím dovolacího soudu o odmítnutí dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2018, č. j. 26 Co 96/2018-846, pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. [srov. § 4 odst. 1 písm. i) ve spojení s § 3 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017]. Žalobce do obou dovolání vtělil „požadavek na odkladný účinek“, tedy žádosti podle § 243 o.
s. ř. o odložení vykonatelnosti a právní moci napadeného usnesení.
Jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání nebo pro zastavení dovolacího řízení, nemůže být o dovolání věcně rozhodnuto a není „projednatelný“ ani akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti nebo právní moci napadeného usnesení. Důvody, pro něž byl takový návrh podán, se v takovém případě není třeba zabývat (srov. bod 34. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16). Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. § 236 o.
s. ř.). Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobce, které směřuje proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. ledna 2014, č. j. 8 C 53/2005-676, a usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 5. února 2018, č. j. 8 C 53/2005-836, podle § 104 odst. 1 věty první ve spojení s § 243b o.
s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura pod č. 45/2000). Výrok o náhradě nákladů obou dovolacích řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu - vydaná po 1. lednu 2001 - jsou dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz), rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.