28 Cdo 71/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, PhD., a Mgr. Petra Krause v
právní věci žalobce: Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1,
zastoupený JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem v Praze 1, Dlouhá 13, proti
žalovanému: XAVEROV a. s., se sídlem v Praze 4, Lopatecká 223/13, o určení
vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 141/2006, o
dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2008, č.
j. 20 Co 263/2008-83, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze svým shora označeným rozsudkem potvrdil
rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 3. 2008, č. j. 21 C
141/2006-59, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že
je vlastníkem pozemku p.č. 1595/1 v k. ú. D., obec P.
Důvodem určovací žaloby mělo být určení vlastnictví pozemku
ve prospěch žalobce, které může být podkladem pro zápis vlastnického práva
žalobce do katastru nemovitostí. Z obsáhle provedeného dokazování vyplynulo, že
sporný pozemek byl ve vlastnictví právních předchůdců žalovaného a odvolací
soud uzavřel, že tento pozemek přešel z majetku státu do majetku žalovaného.
Nezavázal žádného z účastníků k náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve
kterém brojil proti nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem. V
dovolání znovu obšírně rekapituloval již dříve uváděné argumenty, které
uplatnil v průběhu předcházejícího řízení. Dovolacímu soudu předložil k
právnímu posouzení kompletní revizi věci, aniž by zřetelně a konkrétně vymezil
pro věc určující otázku zásadního právního významu. V kontextu lze usoudit, že
žalobce spatřoval zásadní právní otázku v tom, že žalovaný pozbyl vlastnické
právo ke spornému pozemku, neboť pozemek měl být ke dni účinnosti zákona č.
172/1991 Sb. ve vlastnictví České republiky a následně měl přejít do
vlastnictví žalobce. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek jak soudu
odvolacího, tak soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání vyjádřil. Ztotožnil se s názorem
odvolacího soudu. Namítl, že sporný pozemek nebyl již v rozhodné době ve
vlastnictví České republiky, tedy nemohl přejít dnem účinnosti zákona č.
172/1991 Sb. (24. 5. 1991) podle jeho § 1 odst. 1 do vlastnictví žalobce.
Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem,
podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce
dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a
uplatněný dovolací důvod, jenž by dovolací soud přezkoumal v případě
pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo možné podřadit pod § 241a
odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Přípustnost dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s.
ř. dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1
písm. a/, b/ o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem,
vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího
soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má
po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud již v obdobné věci určení vlastnického práva
několikráte rozhodoval a mj. uvedl, že „jestliže byla Česká republika
vlastníkem akcií v akciové společnosti, jejíž právní předchůdce byl zrušen
rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR, není vlastníkem pozemků…“. Viz např.
rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2351/2000 a jeho usnesení sp. zn. 28
Cdo 5017/2007, 28 Cdo 5419/2008.
Již ke dni 31. 3. 1991 se stala vlastníkem sporného pozemku
společnost XAVEROV, a. s. Rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 29. 3. 1991
byl právní předchůdce žalobce (státní podnik Drůbežářský průmysl, státní podnik
biologických, technických a obchodních služeb) zrušen bez likvidace a jeho
veškerý majetek, k němuž měl tento podnik právo hospodaření (včetně sporných
pozemků) byl převeden na nově vzniklou akciovou společnost XAVEROV, a. s.
Sporný pozemek tedy přešel před účinností zákona č. 172/1991
Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí z majetku státu
do majetku akciové společnosti (žalovaného) a není rozhodné, že stát byl
stoprocentním vlastníkem akcií této společnosti.
Pozemek by nemohl přejít do vlastnictví České republiky ani
dnem 24. 6. 1991 podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k
půdě a jinému zemědělskému majetku, neboť pozemek – opět - nebyl ve vlastnictví
státu či právnické osoby případně povinné k jeho vydání.
Pokud byl jako vlastník pozemku v příslušném katastru
nemovitostí zapsán žalovaný - XAVEROV, a. s., bylo tak učiněno správně. Přímou
posloupnost právních předchůdců žalovaného detailně precizoval nejen odvolací
soud, ale i soud prvního stupně.
Nejvyšší soud uzavírá, že odvolací soud rozhodl ve věci
správně, ve smyslu konstantní judikatury. Rozhodnutí odvolacího soudu
nevykazuje judikatorní přesah či novost. Nelze tedy ve věci poukázat na zásadní
právní význam ve vztahu k napadenému rozsudku.
Dovolání žalobce je proto podle § 243b odst. 5 věty první a §
218 písm. c/ o. s. ř. odmítnuto.
Žalovaný nebyl v dovolacím řízení zastoupen advokátem, ale
pověřeným zástupcem. Nebylo proto přiznáno úspěšnému žalovanému právo na
náhradu nákladů v dovolacím řízení, spočívajících v odměně za vyjádření se k
dovolání.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek podle
občanského soudního řádu přípustný.
V Brně dne 18. února 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu