28 Nd 632/2025-458
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně Z. D., zastoupené Mgr. Janou Řezáčovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, náměstí Kpt. Otm. Chlupa 2490/9, proti žalovanému L. B., zastoupenému Mgr. Petrem Mundlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 14 C 151/2024, o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 14 C 151/2024, se k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nepřikazuje.
Žalobkyně se žalobou (ve znění jejího doplnění) podanou dne 13. 6. 2024 u Okresního soudu ve Znojmě domáhá vypořádání společného jmění manželů (dále „SJM“) zaniklého rozvodem manželství na základě rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 2. 2022, č. j. 14 C 59/2021-45, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 18 Co 105/2022 (manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 19. 1. 2023). Předmětem vypořádání SJM učinila žalobkyně bytovou jednotku, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech bytového domu a pozemku, spoluvlastnické podíly na dvou pozemcích – zahradách, zastavěný pozemek, jehož součástí je stavba rodinného domu, a pozemek – ostatní plocha; všechny označené nemovité věci se nacházejí v obvodu působnosti Okresního soudu ve Znojmě.
Dále žalobkyně žádá vypořádat podíl v obchodní korporaci INTERIA Znojmo s. r. o., jednotlivě specifikované movité věci a dluh vůči Společenství vlastníků jednotek XY. Místní příslušnost Okresního soudu ve Znojmě k projednání a rozhodnutí ve věci vypořádání společného jmění manželů dovozuje žalobkyně z § 88 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“), neboť se jedná o soud, který rozhodoval o rozvodu manželství účastníků. Podáním doručeným Okresnímu soudu ve Znojmě dne 29.
9. 2025 navrhl žalovaný Okresnímu soudu ve Znojmě, aby byla věc z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 a 3 o. s. ř. přikázána k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Návrh odůvodnil tím, že ani jeden z účastníků se v obvodu působnosti Okresního soudu ve Znojmě nezdržuje, byť tam mají oba evidován trvalý pobyt. Žalobkyně je v současné době neznámého pobytu a žalovaný se převážně zdržuje a pracuje v Praze, neboť jím spoluvlastněná obchodní korporace INTERIA Znojmo s. r. o.
má v Praze většinu zákazníků a v roce 2019 otevřela v Praze novou provozovnu (showroom). Žalovaný využívá k ubytování bytové prostory pronajaté od firmy INROOS s. r. o. v Praze 4. Do sídla firmy ve Znojmě dojíždí žalovaný je zřídka (cca 4x do měsíce) a má v úmyslu trvale se nadále zdržovat v Praze. Ani žalobkyně nemá z místní příslušnosti Okresního soudu ve Znojmě žádnou výhodu, neboť se v místě trvalého pobytu nezdržuje a nekomunikuje ani se svou zástupkyní, protože je hledána Policií ČR. Ač se žalovaný dosud účastnil všech jednání u Okresního soudu ve Znojmě, je jeho osobní účast u jednání spojena s komplikacemi a náklady.
Předestřené skutečnosti žalovaný prokazuje stejnopisem usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 8. 2025, č. j. 25 Nc 43009/2024-74, o zastavení řízení ve věci omezení svéprávnosti a opatrovnictví žalobkyně a smlouvou o podnájmu ze dne 1. 9. 2009, včetně dodatku ze dne 18. 12. 2024, uzavřenou mezi INROOS s. r. o. a INTERIA Znojmo s. r. o. Žalobkyně s návrhem žalovaného na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nesouhlasila s tím, že důvody vhodnosti ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. nejsou dány.
Poukazuje na průběh řízení před Okresním soudem ve Znojmě a na skutečnost, že návrh na přikázání věci jinému soudu žalovaný činí krátce před rozhodnutím ve věci ve snaze jeho vydání oddálit. Uvádí, že za účelem prokázání solventnosti žalovaného vyplatit žalobkyni vypořádací podíl bylo jednání soudu dne 6. 8. 2025 odročeno na 1. 10. 2025. Dalo se přitom předpokládat, že na odročeném jednání bude ukončeno dokazování a účastníci budou soudem vyzváni k přednesu závěrečných návrhů. Pro zachování místní příslušnosti Okresního soudu ve Znojmě pak dále svědčí i to, že veškerý nemovitý majetek účastníků, včetně rozsáhlého majetku obchodní korporace INTERIA Znojmo s.
r. o., se nachází v obvodu působnosti Okresního soudu ve Znojmě. Žalobkyně rovněž popírá, že by se v obvodu působnosti označeného soudu nezdržovala. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána; účastníci mají právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014).
Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15.
11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod č. 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud, jenž je ve smyslu § 12 odst. 3 o. s. ř. soudem nejblíže společně nadřízeným příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, konstatuje, že okolnosti uváděné žalovaným nepředstavují důvody pro přikázání věci jinému soudu ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o.
s. ř. Ohled na snadnější přístup účastníků řízení, jejich zástupců, popřípadě svědků, k soudu není zpravidla relevantním důvodem pro postup podle § 12 odst. 2 o. s. ř.
(v tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 29 Nd 418/2016, ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 32 Nd 36/2017, ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 30 Nd 96/2017, ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 32 Nd 99/2017, ze dne 20. 11. 2017, sp. zn. 26 Nd 340/2017, ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Nd 32/2018, ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 30 Nd 363/2017, či ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 30 Nd 487/2019). Ničím jiným, než snadnějším přístupem k soudu, žalovaný v návrhu na delegaci vhodnou neargumentuje.
Neuvádí žádné okolnosti, jež byse zřetelem k zásadám hospodárnosti a rychlosti řízení mohly představovat důvod, pro který by projednání věci jiným – než místně příslušným – soudem bylo vhodnější. Ani stádium, v němž se řízení o vypořádání společného jmění manželů u Okresního soudu ve Znojmě nachází, neindikuje vhodnost řízení dokončit před jiným než místně příslušným soudem. Přihlédnout - byť podpůrně - je nutno rovněž k tomu, že žalobkyně s delegací věci jinému soudu nesouhlasí (k tomu přiměřeně srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.
10. 2015, sp. zn. 29 Nd 76/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Nd 207/2017). Lze proto uzavřít, že žalovaný ve svém návrhu netvrdil takové okolnosti případu, jež by byly relevantní pro konkluzi, že přikázáním věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 může být dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou (§ 12 odst. 2 o. s. ř.) a rozhodl, že věc vedená u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 14 C 151/2024 se k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nepřikazuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 11. 2025
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu