29 Cdo 1211/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci
žalobkyně České republiky – Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská
15, proti žalovanému JUDr. J. Z., jako správci konkursní podstaty úpadkyně CKM
a. s., identifikační číslo osoby 49 24 03 31, zastoupenému JUDr. Alenou
Vachtovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, PSČ 150 00,
za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Junák - svaz skatů a skautek
ČR, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 24, PSČ 116 47, identifikační číslo
osoby 00 40 94 30, zastoupeného Mgr. Petrem Mikešem, advokátem, se sídlem v
Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, o vyloučení nemovitostí ze
soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 11 Cm 109/2000, o dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka na
straně žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu
2008, č. j. 13 Cmo 385/2007-205, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně
žalobkyně rozsudkem ze dne 5. listopadu 2008, č. j. 13 Cmo 385/2007-205,
potvrdil rozsudek ze dne 23. listopadu 2005, č. j. 11 Cm 109/2000-102, jímž
Městský soud v Praze zamítl žalobu o vyloučení nemovitostí specifikovaných ve
výroku rozhodnutí (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní
podstaty úpadkyně CKM a. s. (dále jen „úpadkyně“). Odvolací soud vyšel z toho, že:
1) Dne 8. července 1998 vláda České republiky usnesením č. 490 vyslovila
souhlas „s převodem a přechodem vlastnictví státu k nemovitostem, které tvoří
základní jmění akciové společnosti CKM a. s., která je ve správě Fondu dětí a
mládeže, tak, jak je uvedeno v části IV předloženého materiálu“ (rozuměj
projektu řízeného útlumu činnosti CKM a. s. s následnou likvidací). 2) Na základě shora uvedeného usnesení vlády České republiky uzavřeli
úpadkyně (jako předávající) a Fond dětí a mládeže (jako přebírající) smlouvu o
bezúplatném převodu sporných nemovitostí s tím, že „přebírající nabude
vlastnictví k předávaným nemovitostem vkladem do katastru u příslušného
katastrálního úřadu“. 3) Dne 23. prosince 1998 byl podán návrh na zápis vkladu vlastnického
práva Fondu dětí a mládeže ke sporným nemovitostem. 4) Usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 29. září 1999, č. j. 96 K 52/98-77, byl prohlášen konkurs na majetek úpadkyně a správcem její
konkursní podstaty byl ustaven JUDr. J. Z.; jedním z důsledků prohlášení
konkursu bylo přerušení řízení o vkladu vlastnického práva Fondu dětí a mládeže
ke sporným nemovitostem do katastru nemovitostí [§ 14 odst. 1 písm. c) zákona
č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání – dále jen „ZKV“]. 5) Správce konkursní podstaty úpadkyně sepsal sporné movitosti do
soupisu majetku konkursní podstaty a Fond dětí a mládeže (původní žalobce)
podal ve lhůtě určené konkursním soudem žalobu o jejich vyloučení z konkursní
podstaty ve smyslu ustanovení § 19 odst. 2 ZKV. 6) Ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacím soudem byla v katastru
nemovitostí jako vlastník sporných nemovitostí zapsána úpadkyně. Na takto ustanoveném základě odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 19 odst. 2 ZKV a § 132 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – uzavřel, že
jedním z předpokladů úspěšnosti žaloby o vyloučení věci ze soupisu majetku
konkursní podstaty je, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku, musí
prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo,
které vylučuje zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí. V projednávané věci – pokračoval odvolací soud – není pochyb o tom, že k
převodu vlastnického práva na původního žalobce (Fond dětí a mládeže), ani na
její právní nástupkyni – žalobkyni (k tomu srov. ustanovení čl. I bodu 6. části
první zákona č. 364/2000 Sb., o zrušení Fondu dětí a mládeže a o změnách
některých zákonů) nedošlo a žalobkyni tak nesvědčí právo vylučující soupis
sporných nemovitostí do konkursní podstaty úpadkyně. Cituje ustanovení § 118b odst. 1 a § 119a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s.
ř.“), konečně odvolací soud
zdůraznil, že v řízení před soudem prvního stupně se skutková tvrzení žalobkyně
omezila pouze na to, že se jako právní nástupce Fondu dětí a mládeže stala
vlastníkem sporných nemovitostí. Doplnili-li žalobkyně a vedlejší účastník na
její straně v průběhu odvolacího řízení skutková tvrzení tak, že žalobkyně je
vlastníkem sporných nemovitostí proto, že je „stát nikdy platně nevložil“ do
majetku úpadkyně, k těmto tvrzením odvolací soud již nemohl přihlédnout. Navíc
žalobu v dané věci podal Fond dětí a mládeže, jemuž mohla svědčit věcná
legitimace jen na základě smlouvy o bezúplatném převodu majetku; žalobkyně
přitom vstoupila do jeho procesních práv a povinností, takže mohla „pokračovat
jen v jeho předchozí právní argumentaci“. Konečně odvolací soud upozornil, že
žalobkyně dosud nebyla vyzvána k podání žaloby o vyloučení sporných nemovitostí
ze soupisu majetku konkursní podstaty a tudíž jí nezačala běžet ani lhůta k
jejímu podání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobkyně a vedlejší účastník na straně
žalobkyně dovolání, které mají za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., namítajíce, že „rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo
vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“. Dovolatelé zdůrazňují, že „bylo-li předmětem řízení prokázání oprávněnosti
sepsání sporného majetku do konkursní podstaty úpadkyně, měl soud rovněž
zkoumat, a to z úřední povinnosti, zda byla úpadkyně skutečně vlastníkem těchto
nemovitostí“. „Odmítnutím posuzovat předložené důkazy o absolutní neplatnosti
vkladu majetku do základního kapitálu úpadkyně s odkazem na ustanovení § 205 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 118b a § 119a o. s. ř. rozhodl odvolací soud v
rozporu s dosavadní rozhodovací praxí odvolacích soudů a dovolacího soudu“. Vyjadřují přesvědčení, že „odvolací soud byl povinen přezkoumat absolutní
neplatnost právního úkonu – vkladu sporných nemovitostí do základního kapitálu
úpadkyně“, neboť „se jednalo o otázku elementární pro další rozhodování o tom,
kdo je vlastníkem sporných nemovitostí a zda tyto byly sepsány do soupisu
konkursní podstaty oprávněně“. Dovolatelé připouštějí, že Fond dětí a mládeže
dovozoval svou aktivní legitimaci „z pozice oprávněného ze smlouvy o
bezúplatném převodu“, nicméně „pokud by nebyl vklad sporných nemovitostí do
základního kapitálu úpadkyně proveden, jeho vlastníkem by se stal Fond dětí a
mládeže a následně žalobkyně“. Dále žalobkyně zdůrazňuje, že se vylučovací
žalobou „nedomáhá určení vlastnického práva k majetku“ (rozuměj ke sporným
nemovitostem) vylučovanému z konkursní podstaty, nýbrž pouze toho, že tento
majetek byl do konkursní podstaty sepsán neoprávněně. Proto dovolatelé požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů
zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Nejvyšší soud bez dalšího
jako podané neoprávněnou osobou podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl, když vedlejší účastník není podle občanského soudního řádu
ve znění účinném od 1. ledna 2001 osobou oprávněnou k podání dovolání (k tomu
srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek). Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci
samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Učinil tak proto, že podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 58/1998, 27/2003 a 9/2005
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) k předpokladům, za nichž může soud
vyhovět žalobě o vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty podle
ustanovení § 19 odst.
2 ZKV, mimo jiné patří, že osoba, která se domáhá
vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl (nebo
ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že
právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetku konkursní podstaty,
svědčí jí. O tom, že v poměrech projednávané věci se žalobkyně (ani její právní
předchůdkyně) nestala vlastníkem sporných nemovitostí (řízení o zápisu vkladu
jejího vlastnického práva do katastru nemovitostí bylo prohlášením konkursu na
majetek úpadkyně přerušeno), přitom není pochyb. Srov. k tomu v typově shodné
věci např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo
750/2006. Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu přitom nelze usuzovat ani
z hlediska dovolatelkou vytýkaných vad řízení. Je totiž zcela zjevné, že
původní žalobce (Fond dětí a mládeže) dovozoval existenci práva, které
vylučovalo soupis sporných nemovitostí do konkursní podstaty úpadkyně, ze
smlouvy o bezúplatném převodu majetku, přičemž existence vlastnického práva
úpadkyně ke sporným nemovitostem byla doložena výpisem z katastru nemovitostí,
jehož správnost v řízení před soudem prvního stupně žádný z účastníků
nezpochybňoval. Současně nelze mít žádné pochybnosti ani o tom, že žalobkyně
(Česká republika) o okolnostech založení úpadkyně věděla (musela vědět) a
výhrady ohledně porušení ustanovení § 163 odst. 1 písm. e) zákona č. 513/1991
Sb., obchodního zákoníku, v souvislosti s nepeněžitým vkladem (mimo jiné i
spornými nemovitostmi) do základního jmění úpadkyně, tak mohla uplatnit již v
řízení před soudem prvního stupně. K argumentaci rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2007, sp. zn. 30 Cdo
3598/2006 lze dovolatelku odkázat na judikatorně ustálené závěry obsažené v
rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 71/2009 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek. Pouze v rámci předejití dalších sporů a nad rámec důvodů, pro které shledal
dovolání žalobkyně nepřípustným, poukazuje Nejvyšší soud na to, že nedošlo-li
po prohlášení konkursu na majetek převodce k odstoupení od převodní smlouvy
nebo nezanikla-li tato smlouva po prohlášení konkursu jiným způsobem a nejde-li
současně o právní úkon neúčinný, i nadále trvá závazek správce konkursní
podstaty převést vlastnické právo k předmětu převodu na nabyvatele (k tomu
srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 57/2007 a 29/2007
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 19. června 2007, sp. zn. 29 Odo 584/2005). K možnosti vyloučit
majetek z konkursní podstaty i v případě, kdy žalobce v mezidobí neuspěl s
vylučovací žalobou, dále viz např. důvody rozsudku uveřejněného pod číslem
24/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 28. února 2007, sp. zn. 29 Odo 12/2005, uveřejněný v časopise
Soudní judikatura č. 7, ročník 2007, pod číslem 106 a důvody usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 1596/2007.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně a vedlejšího
účastníka na straně žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v
dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. března 2011
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu