29 Cdo 1889/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobkyně České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62,
PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, zastoupené JUDr. MUDr. Martinem
Kalistou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 892/1, PSČ 110 00,
proti žalovanému Š. B., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Šedivým, advokátem, se
sídlem v Blansku, Podlesí 1824/9, PSČ 678 01, o zaplacení částky 1.357.992 Kč s
postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm
399/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne
10. ledna 2014, č. j. 4 Cmo 381/2013-36, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobkyně se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu ze dne 20. srpna
2013, podaným u Krajského soudu v Brně dne 22. srpna 2013, domáhala po
žalovaném, aby jí zaplatil částku 1.357.992 Kč s 6% úrokem od 20. července 2013
do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 4.526 Kč, a to ze směnky vlastní
vystavené v Brně dne 8. dubna 2010 společností SB MONT s. r. o. na řad
žalobkyně, znějící na směnečný peníz 1.357.992 Kč, se splatností dne 19.
července 2013, za jejíž zaplacení převzal žalovaný směnečné rukojemství.
Usnesením ze dne 15. října 2013, č. j. 3 Cm 399/2013-22, Krajský soud v Brně
žalobu žalobkyně odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a o
vrácení soudního poplatku ve výši 68.130 Kč žalobkyni (výrok III.).
Soud prvního stupně – odkazuje na ustanovení § 42 odst. 4 a § 43 odst. 2 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – dospěl k
závěru, že žalobkyně přes výzvu soudu neodstranila vadu žaloby spočívající v
absenci podpisu žalobkyně, resp. jejího zástupce na žalobě, přičemž tento
nedostatek brání pokračování v řízení a žaloba proto musela být odmítnuta.
Přitom zdůraznil, že jakkoli ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. „striktně
nestanoví umístění podpisu na podání“, je z „pořadí náležitostí podání“, jak
jsou v označeném ustanovení uvedeny, jakož i z významu slova „podpis“ zřejmé,
že jej nelze umístit „kdekoli u textu podání a bez souvislosti s označením
firmy žalobce“ (jako tomu bylo v posuzovaném případě, kdy je podpis zástupce
žalobkyně umístěn v záhlaví žaloby), nýbrž jen „pod textem žaloby a jejím
petitem“.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením
změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žaloba se neodmítá a zaplacený
soudní poplatek se žalobkyni nevrací.
Odvolací soud – vycházeje z obsahu spisu – na rozdíl od soudu prvního stupně
uzavřel, že podaný návrh na vydání směnečného platebního rozkazu vyhovuje z
hlediska obsahových náležitostí žaloby ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1
o. s. ř. Žádný obecně závazný právní předpis totiž nestanoví, kde má být podpis
na žalobě umístěn, soudní praxe přitom běžně akceptuje, že podpis zástupce
účastníka je obsažen v záhlaví podání a za textem žaloby již umístěn není.
Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, jež mohlo být přípustné
jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §
243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím
soudem – co do závěru, že nejde o vadu žaloby, je-li podpis žalobce či jeho
zástupce umístěn v záhlaví žaloby – zcela odpovídá ustálené judikatuře
Nejvyššího soudu.
Závěr, podle kterého ustanovení § 79 odst. 1 (ve spojení s ustanovením § 42
odst. 4) o. s. ř. vymezuje obsahové a nikoli formální náležitosti žaloby, s
tím, že tyto náležitosti je třeba v žalobě uvést takovým způsobem, aby z jejího
obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možné bez jakýchkoliv
pochybností z textu žaloby dovodit, přičemž nezáleží na tom, v jakém pořadí
nebo uspořádání jsou v žalobě uvedeny, Nejvyšší soud učinil (odkazuje potud
rovněž na závěry zastávané právní teorií, viz např. Bureš, J., Drápal, L.,
Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. 5. vydání, Praha, C. H. Beck, 2001,
str. 243) již v usnesení ze dne 25. září 2002, sp. zn. 29 Odo 421/2002,
uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2002, pod číslem
210.
Jinak řečeno, pro závěr, zda žaloba (jiný návrh na zahájení řízení) obsahuje
všechny předepsané náležitosti (včetně jejího podpisu), je rozhodující obsah
žaloby (návrhu), popř. též dalších podání, které byly žalobcem (navrhovatelem)
za řízení učiněny, nikoli pořadí (umístění) jednotlivých náležitostí v žalobě
(návrhu) uvedených. Podepsal-li proto žalobce (jeho zástupce) žalobu nikoli pod
jejím textem, ale již na titulní straně (v záhlaví žaloby u označení účastníků
a jejich zástupců), nelze jen z této skutečnosti dovozovat, že jde o žalobu
vadnou (neobsahující podpis žalobce či jeho zástupce).
K otázce obsahových náležitostí žaloby srov. dále v rozhodovací praxi
Nejvyššího soudu (v obecné rovině) např. důvody rozsudku ze dne 27. srpna 2009,
sp. zn. 29 Cdo 3633/2007 (uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 5,
ročníku 2010, pod číslem 65), nebo (přímo ve vazbě na umístění podpisu žalobce
či jeho zástupce na žalobě) rozsudek ze dne 25. května 2006, sp. zn. 26 Cdo
1789/2005.
Na výše uvedených závěrech přitom nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na
základě argumentace dovolatele uplatněné v nyní projednávané věci.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí
Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již
dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002,
sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2016
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu