USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci
žalobce PETRONEL spol. s r. o., se sídlem v Desné, Riedlova 919, PSČ 468 61,
identifikační číslo osoby 25 00 51 38, zastoupené Mgr. Michalem Mlezivou,
LL.M., advokátem, se sídlem v Mostě, Vítězslava Nezvala 2498/17, PSČ 434 01,
proti žalovanému YBN CONSULT - Znalecký ústav s. r. o., se sídlem Praze 1,
Krakovská 583/9, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25 61 42 74,
zastoupenému JUDr. Martinem Richterem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze,
Seifertova 2919/12, PSČ 130 00, o zaplacení 271.400,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 351/2021, o dovolání
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2024, č. j.
23 Co 353/2023-250, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 17. října 2023, č. j. 30 C
351/2021-190, uložil žalovanému (YBN CONSULT - Znalecký ústav s. r. o.), aby
zaplatil žalobci (PETRONEL spol. s r. o.) částku 271.400,- Kč s úrokem z
prodlení ve výši 8,25 % ročně od 2. května 2021 do zaplacení (výrok I.),
rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky II. a III.) a o poplatkové
povinnosti žalovaného (výrok IV.).
Městský soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 24. ledna 2024, č.
j. 23 Co 353/2023-250, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud – vycházeje z § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního
zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a z § 6 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb.,
občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a odkazuje na rozsudek velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2012,
sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, uveřejněný pod číslem 67/2012 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 67/2012“) – shodně se soudem prvního
stupně uzavřel, že:
a) Kupní smlouva ze dne 20. prosince 2002 uzavřená mezi žalobcem a Národní
stavební společností a. s. (dále jen „společnost N“), podle níž žalobce nabyl
vlastnické právo k (označeným) nemovitostem (dále jen „nemovitosti“), je
platná, když sjednaná (a společnosti N uhrazená) kupní cena, ač nebyla určena
posudkem znalce jmenovaného soudem, byla cenou obvyklou. b) Skutečnost, že žaloba o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty
společnosti N byla (v době před vydáním R 67/2012) zamítnuta, nic nemění na
tom, že žalobce měl k výtěžku zpeněžení nemovitostí (v rozsahu žalované částky)
lepší právo než žalovaný, jemuž byl výtěžek zpeněžení v konkursním řízení
společnosti N vyplacen. c) Žalovanému, který se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, vznikla povinnost
vydat toto obohacení žalobci. d) Jde-li o výklad § 196a odst. 3 obch. zák., není zde žádný důvod, pro který
by neměla být aplikována aktuální judikatura (R 67/2012). Pouhá skutečnost, že
„žalovaný, popř. další konkursní věřitelé byli přesvědčeni o oprávněnosti
nabytí výtěžku z prodeje nemovitostí“, nemohla být důvodem pro zamítnutí
žaloby; nebyl prokázán (ani) úmysl žalobce obcházet zákon nebo jeho nepoctivý
záměr ve smyslu § 6 o. z. e) Není zde žádný důvod, pro který by se měl (odvolací soud) odchýlit od
závěrů přijatých v obdobných (v důvodech rozhodnutí označených) věcech (§ 13 o. z.). Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve
věci samé, které mohlo být přípustné jen podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl jako
nepřípustné (§ 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.). Učinil tak proto, že rozhodnutí odvolacího soudu je z pohledu dovolatelem
vymezených důvodů přípustnosti dovolání a dovolacích důvodů v souladu:
1) V řešení otázky předpokladů pro úspěch žaloby z tzv. lepšího práva (a jejich
splnění v poměrech dané věci), včetně dovolatelem zdůrazňované „protiprávnosti“
jednání žalobce, se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v R 67/2012 a (ve
vazbě na povahu vylučovací žaloby podle § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o
konkursu a vyrovnání, a jejího neúspěchu) v rozsudku ze dne 29. července 2004,
sp. zn. 29 Odo 394/2002, uveřejněném pod číslem 81/2005 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, a v rozsudku ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo
4458/2008. 2) V posouzení a hodnocení důkazů ohledně obvyklé ceny nemovitostí se závěry
obsaženými v rozsudku ze dne 17. července 2014, sp. zn.
21 Cdo 2616/2013,
uveřejněném pod číslem 109/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož
i s judikaturními závěry shrnutými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu
ze dne 31. srpna 2020, sp. zn. 29 Cdo 3044/2018. Současně nelze přehlédnout, že:
a) Dovolateli byla vyplacena (příslušná část) výtěžku zpeněžení nemovitostí v
konkursním řízení společnosti N až v době po změně judikatury Nejvyššího soudu
(viz rozvrhové usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. března
2019, č. j. 46 K 10/2007-1478, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze
dne 17. prosince 2019, č. j. 2 Ko 20/2019-1522). b) Dovolatel nepřípustně zpochybňuje (i) správnost skutkových zjištění soudů
nižších stupňů, včetně hodnocení provedených důkazů; současně polemizuje s
právním posouzením věci vycházeje z jiného, než soudy zjištěného skutkového
stavu (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu
ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, jakož i nález Ústavního soudu ze
dne 26. září 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16). Přitom skutkový závěr ohledně výše
obvyklé ceny neshledává Nejvyšší soud ani zjevně nepřiměřeným. Vzhledem k
rozdílům ve skutkovém stavu hodnotí Nejvyšší soud jako nepřiléhavé i poukazy
dovolatele na (označenou) judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. c) K závěru o platnosti kupní smlouvy ze dne 20. prosince 2002 dospěly soudy
všech stupňů i v řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10
C 74/2022, u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 17 C 194/2021 a u
Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 29 C 356/2021 (viz důvody usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2024, sp. zn. 29 Cdo 3658/2023, ze dne 29. ledna 2025, sp. zn. 29 Cdo 2231/2023, a ze dne 30. ledna 2025, sp. zn. 29 Cdo
2364/2024). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3, § 224
odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a
žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady
nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.