29 Cdo 2097/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném v předsedkyně JUDr.
Hany Gajdziokové a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v
právní věci navrhovatelů a) R. V., a b) Ing. R. V., obou zastoupených Mgr. Ing.
Tomášem Horákem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 5, PSČ 120 00, za
účasti 1) R. N., zastoupené JUDr. Zorou Antonyovou, Ph.D., advokátkou, se
sídlem v Praze 4, Zelený Pruh 95/97, PSČ 140 00 a 2) M. N., zastoupeného JUDr.
Jaroslavou Mackovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Kloboukova 2191, PSČ 140
00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.
81 Cm 140/2006, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 16. května 2007, č. j. 81 Cm 140/2006-54 a proti usnesení Vrchního soudu
v Praze ze dne 19. prosince 2007, č. j. 14 Cmo 274/2007-82, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
16. května 2007, č. j. 81 Cm 140/2006-54, se zastavuje.
II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2007, č. j. 14
Cmo 274/2007-82 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2007, č.
j. 81 Cm 140/2006-54, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. května 2007, č. j. 81 Cm 140/2006-54,
zamítl „žalobu“ o určení, že navrhovatelé jsou společnými členy Bytového
družstva Kubus, se sídlem v Praze 8, Kobylisy, Pakoměřická 1017, identifikační
číslo 26 20 18 10 (dále jen „družstvo“), a rozhodl o nákladech řízení. Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelů usnesením ze dne 19. prosince 2007,
č. j. 14 Cmo 274/2007-82, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o
nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud po opakování dokazování dohodou o převodu členských práv a
povinností uzavřenou 28. února 2005 mezi navrhovateli jako převodci a R. N. a
M. N. jako nabyvateli (dále jen „dohoda o převodu“ nebo „dohoda“) považoval za
správná skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž navrhovatelé jako
členové družstva s právem nájmu k bytu č. 4 o velikosti 3+1 ve 2. nadzemním
podlaží domu v Praze 8, Střelničná 1007/15 převedli na nabyvatele svá členská
práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu. Podle článku III dohody
převodci převedli na nabyvatele svůj členský podíl v družstvu se všemi právy a
povinnostmi včetně celého základního vnitřního vybavení bytu a nabyvatelé je
přejali. V článku IV se účastníci dohodli, že k převodu členských práv a
povinností dojde předložením dohody družstvu a tím okamžikem vstoupí nabyvatelé
do uvedených práv a povinností převodců. V článku V dohody smluvní strany
prohlásily, že „všechny pohledávky plynoucí z převodu členského podílu jsou
vzájemně vyrovnány“. Dohoda byla družstvu předložena 2. března 2005. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dohoda o převodu
je platná. Náležitostmi dohody vyplývajícími z ustanovení § 230 obchodního
zákoníku (dále jen „obch. zák.“) je označení převodce, nabyvatele a určení práv
a povinností spojených s členstvím v konkrétním bytovém družstvu. Tyto
náležitosti dohoda obsahuje. Obsahuje i ujednání, že „všechny pohledávky
plynoucí z převodu členského podílu jsou vzájemně vyrovnány“. Jde o určité
ujednání znamenající, že si účastníci smlouvy nic nedluží. Jak a proč k němu
dospěli, bylo věcí účastníků dohody - pokračoval odvolací soud - a z hlediska
platnosti dohody to není významné. Podstatná je určitost ujednání z hlediska
„realizace“ dohody. Dohoda byla naplněna, účastníci podle ní jednali. Družstvo
převod členství na základě dohody akceptovalo, za členy družstva považuje R. a
M. N. Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního
stupně podali navrhovatelé dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatelé soudům obou stupňů vytýkají, že nedostatečně zjistily skutkový stav
věci, neboť nepřihlédly k tvrzení, že písemně uzavřená dohoda je součástí více
dílčích dohod. Tyto dohody byly uzavřeny ústně a jejich obsah nebyl precizován,
protože o úpravě vztahů se mělo rozhodovat podle aktuální situace účastníků. Soudy však skutečnou vůli a dohodu účastníků nezkoumaly, spokojily se s písemně
uzavřenou dohodou.
V důsledku toho nejsou dovolatelé členy družstva a za převod
členských práv a povinností nezískali žádné finanční vypořádání, přestože o
bezúplatný převod nešlo. Přitom z dohody nelze ani dovodit, o jaké vypořádání
by se mohli soudit. Dovolatelé namítají, že dohoda platně nevznikla, neboť neodpovídá požadavkům
ustanovení § 269 odst. 2 obch. zák. a nebylo prokázáno, že by chybějící
náležitosti byly dohodnuty ústně. Za zásadně právně významnou považují otázku,
zda součástí dohody o převodu musí být ujednání o úplatnosti či bezúplatnosti
převodu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2001, sp. zn. 29 Cdo 1402/99 dále namítají, že v dohodě není uvedeno, jaká práva a povinnosti
mají být převedena, hodnota členského podílu není specifikována, dohoda
neobsahuje údaj o úplatnosti či bezúplatnosti. Zdůrazňují, že žádná určitá
dohoda o úplatnosti převodu neexistovala. Tvrdil-li M. N., že byla uzavřena
dohoda o úplatnosti převodu, své tvrzení neprokázal. Soudy obou stupňů přesto
považovaly tuto skutečnost za prokázanou. Poukazují na usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 5. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 221/2005, zabývající se určitostí
smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným. Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. R. N. ve vyjádření k dovolání popisuje okolnosti a důvody uzavření dohody o
převodu s tím, že dohoda o finančním vypořádání za převod členských práv a
povinností uzavřena nebyla. R. N. považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil
podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. pro nedostatek funkční příslušnosti
soudu k jeho projednání (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu
uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod čísly 10/2001 a
47/2006). Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení § 237
odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci
nejde, Nejvyšší soud však shledává dovolání přípustným podle písmene c), neboť
napadené rozhodnutí je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. Podle ustanovení § 230 obch. zák. převod práv a povinností spojených s
členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu orgánů
družstva. Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na
nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství
příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky
jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné
družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný
souhlas nabyvatele členství. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, podle něhož je dohoda o převodu
platná, protože má náležitosti vyplývající z ustanovení § 230 obch.
zák., v
článku V obsahuje ujednání, že „všechny pohledávky plynoucí z převodu členského
podílu jsou vzájemně vyrovnány“ a není významné, jak a proč k tomuto ujednání
účastníci dospěli. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 225/2001 dovodil,
že dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu
uzavřená podle ustanovení § 230 obch. zák. nemusí mít písemnou formu a jestliže
písemnou formu nemá, musí dosavadní člen družstva písemně oznámit družstvu
převod členských práv a povinností a nabyvatel musí vyslovit s převodem písemný
souhlas. V rozsudku ze dne 28. srpna 2001, sp. zn. 29 Odo 14/2001, uveřejněném
v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2001, pod číslem 139 pak vysvětlil,
že není-li předepsána nebo některým z účastníků požadována (§ 272 odst. 1 obch. zák.) písemná forma smlouvy, není vyloučeno, aby ji účastníci uzavřeli zčásti
písemně a zčásti ústně. Pro hodnocení jednání účastníků je rozhodující jejich vůle při uzavírání
smlouvy. V usnesení uveřejněném pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek Nejvyšší soud dovodil, že účastníci písemně uzavřené dohody o
převodu členských práv a povinností v družstvu se mohou platně dohodnout o
formě a výši úplaty ústně, je-li z obsahu dohody zjistitelné, že šlo o převod
úplatný. Z uvedeného rozhodnutí je zřejmé, že z požadavku určitosti právního
úkonu je nezbytnou náležitostí dohody o převodu členských práv a povinností v
družstvu v případě úplatného převodu i dohoda o výši úplaty (k tomu srov. obdobně závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 221/2005 k určitosti úplatné smlouvy o převodu obchodního podílu ve
společnosti s ručením omezeným). Z ujednání v článku V dohody o převodu je zjistitelné, že šlo o převod úplatný. Odvolací soud - stejně jako soud prvního stupně - se však zjištěním, zda byla
uzavřena a jaká byla dohoda účastníků o výši úplaty, nezabýval. Jeho právní
posouzení je proto neúplné a tím i nesprávné. Tvrzenou vadou řízení, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, se dovolací soud již
nezabýval, neboť ta nemohla na výsledku dovolacího řízení ničeho změnit.
Jelikož závěr odvolacího soudu, na němž napadené rozhodnutí spočívá, není
správný, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu a ze stejného důvodu i
rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem
o. s. ř.) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o.
s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst.
1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně
nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. srpna 2010
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu