29 Cdo 2214/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci
žalobkyně RAVEN CZ a. s., se sídlem v Hradci Králové, Za Škodovkou 838, PSČ 500
04, identifikační číslo osoby 25 88 45 81, zastoupené Mgr. Marianem Pavlovem,
advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, proti
žalovanému J. M., zastoupenému Mgr. Richardem Polmou, advokátem, se sídlem v
Mladé Boleslavi, Křížkovy schody 67/2, PSČ 293 01, o námitkách proti směnečnému
platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 46 Cm
258/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne
23. září 2013, č. j. 46 Cm 258/2011-145 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 12 Cmo 212/2015-192, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23.
září 2013, č. j. 46 Cm 258/2011-145, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2015,
č. j. 12 Cmo 212/2015-192, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Plzni směnečným platebním rozkazem ze dne 4. října 2011, č. j.
46 Cm 258/2011-32, uložil žalovanému, aby do tří dnů ode dne jeho doručení
zaplatil žalobkyni částku 1.913.682,- Kč s 6% úrokem od 12. července 2011 do
zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 6.378,94 Kč a náhradu nákladů řízení.
K námitkám žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. července 2013,
č. j. 46 Cm 258/2011-132, označený směnečný platební rozkaz zrušil ve výroku o
náhradě nákladů řízení, „ve zbytku“ jej ponechal v platnosti a (nově) rozhodl o
náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, aniž zaplatil soudní poplatek za
odvolání. Jelikož žalovaný soudní poplatek za odvolání nezaplatil ani ve lhůtě určené
usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. srpna 2013, č. j. 46 Cm
258/2011-144, soud prvního stupně usnesením ze dne 23. září 2013, č. j. 46 Cm
258/2011-145, odvolací řízení podle ustanovení § 9 odst. 1 a 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil. Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání a požádal o osvobození od
soudních poplatků s tím, že „je připraven doložit o tvrzených skutečnostech
doklady, které si soud vyžádá“, tj. doklady o tom, že nemá prostředky na
zaplacení soudního poplatku. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. října 2013, č. j. 46 Cm 258/2011-150,
zamítl návrh žalovaného na osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že
nemohl v souladu s ustanovením § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), posoudit oprávněnost „nároku“ žalovaného,
když žalovaný přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě nepředložil „dokumenty ani
vyplněný vzor 060 o. s. ř.“
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 20. května 2014, č. j. 12 Cmo 464/2013-156, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti tomuto
usnesení podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015 odmítl. Konečně Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne
4. listopadu 2015, č. j. 12 Cmo 212/2015-192, potvrdil usnesení soudu prvního
stupně ze dne 23. září 2013, č.j. 46 Cm 258/2011-145. Proti posledně označeným usnesením soudů nižších stupňů podal žalovaný
dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že soudy dosud
neřešily otázku, zda „rozhodnutí – výzva k zaplacení soudního poplatku se
doručuje osobně účastníkovi řízení nebo postačí doručení jeho právnímu
zástupci“. Namítá, že výzva k zaplacení soudního poplatku měla být v souladu s ustanovením
§ 50b odst. 4 písm. a) o. s. ř. doručena přímo účastníku řízení a požaduje, aby
Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony. Dovolatel výslovně dovoláním napadá i rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným
prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního
stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí krajského soudu vydaného v
řízení v prvním stupni je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to
zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost
soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí.
Jelikož nedostatek
funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší
soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto
vadou trpí, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod
číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud dovolání
podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl jako nepřípustné. Učinil tak proto, že otázku, zda se usnesení o povinnosti zaplatit soudní
poplatek za odvolání doručuje pouze zástupci účastníka s plnou mocí pro celé
řízení nebo musí být doručeno i účastníku řízení, již Nejvyšší soud zodpověděl
v usnesení ze dne 8. června 2000, sp. zn. 21 Cdo 1949/99, uveřejněném pod
číslem 1/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se
následně přihlásil např. v usneseních ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo
1939/2014 a ze dne 27. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 3610/2015 (srov. dále též
usnesení Ústavního soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. II. ÚS 671/02 a ze dne
6. června 2012, sp. zn. III. ÚS 1597/12). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.