29 Cdo 2288/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci
navrhovatelky M. Š., zastoupené Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem, se sídlem
v Olomouci, Na Střelnici 39, P.O.Box 2, PSČ 779 00, za účasti 1) BYT A SERVIS
ND DRUŽSTVO OLOMOUC, se sídlem v Olomouci, Lazce, U sportovní haly 542/3, PSČ
779 00, identifikační číslo osoby 60792639, 2) P. G., a 3) M. G., obou
zastoupených JUDr. Milanem Holomkem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Lešetín
II/385, PSČ 760 01, o určení členství navrhovatelky v družstvu, vedené u
Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 30 Cm 167/2008, o
dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.
ledna 2010, č. j. 8 Cmo 229/2009-138, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. ledna
2010, č. j. 8 Cmo 229/2009-138, a usnesení
Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 26. listopadu 2008, č. j.
30 Cm 167/2008-71, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Usnesením ze dne 28. ledna 2010, č. j. 8 Cmo 229/2009-138, potvrdil Vrchní soud
v Olomouci k odvolání navrhovatelky usnesení ze dne 26. listopadu 2008, č. j. 30 Cm 167/2008-71, ve výroku ve věci samé, kterým Krajský soud v Ostravě,
pobočka v Olomouci, zamítl návrh na určení, že navrhovatelka je členkou
družstva BYT A SERVIS ND DRUŽSTVO OLOMOUC (dále jen „družstvo“) s právem nájmu
ve výroku označeného družstevního bytu (dále jen „družstevní byt“). Vyšel přitom z toho, že:
1) Dne 25. července 2005 podepsali navrhovatelka jako převodkyně a P. a M. G. jako nabyvatelé písemnou dohodu o převodu členských práv a povinností v
družstvu (dále jen „dohoda“). Téhož dne byla dohoda doručena družstvu. 2) Uvedenou dohodu navrhovatelka podepsala „dle instrukcí Š. H.“, která jí
opakovaně ujišťovala, že jde „fakticky o zástavu bytu s tím, že v prosinci 2005
dojde ke zpětnému převodu bytu“. Za to slíbila Š. H. navrhovatelce „vyřízení
půjčky“ na rekonstrukci družstevního bytu. 3) Dohoda obsahuje ujednání, podle kterého její účastníci provedli „vzájemné
majetkové vypořádání a nemají vůči sobě žádné finanční nároky“. 4) P. G. zaplatil družstvu téhož dne poplatek za převod ve výši 3.000,- Kč,
dluh navrhovatelky vůči družstvu ve výši 15.343,- Kč a dále složil „na vkladní
knížku“ navrhovatelky, vedenou Českou spořitelnou, a. s., částku 384.657,- Kč. Tuto částku navrhovatelka vybrala a předala paní Š. H., která ji použila na
umoření dluhu svého známého P. J.. 5) P.G. tvrdí, že cena za převod členských práv a povinností byla celkem
800.000,- Kč, neboť navrhovatelce vyplatil 25. července 2005 dalších 400.000,-
Kč v hotovosti. Navrhovatelka zaplacení této další částky popírá. 6) Š. H. byla rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. října 2008, č. j. 9 T 49/2008-159, uznána vinnou ze spáchání trestného činu podvodu podle
ustanovení § 250 odst. 1 a odst. 3 písm. b/ trestního zákona, mimo jiné i za
jednání, kterého se dopustila vůči navrhovatelce. 7) Navrhovatelka tvrdí, že dohoda je neplatná (mimo jiné) proto, že od samého
počátku nechtěla „družstevní byt“ převést (naopak měla v úmyslu získat finanční
prostředky na jeho rekonstrukci), ale pouze jím zajistit půjčku známému Š. H.. Zdůrazňuje, že zaplacená částka 400.000,- ani neodpovídá skutečné hodnotě
družstevního bytu. Odvolací soud – poukazuje na ustanovení § 230 a § 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) – shodně se soudem
prvního stupně dovodil, že písemnou dohodou k převodu členských práv a
povinností v družstvu nedošlo, neboť dohoda neobsahuje ujednání, zda je
uzavřena úplatně či bezúplatně, a pro případ úplatné dohody ani výši sjednané
úplaty. Současně však přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož
„dohodli-li se navrhovatelka a účastníci 2) a 3) dne 25.
července 2005 na
převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v družstvu (…),
přičemž se zřejmě dohodli i na finančním vypořádání (mimo písemnou dohodu),
neboť jinak by sotva předmětnou dohodu podepsali, a předložili-li tuto dohodu
družstvu, splňuje tato dohoda podmínky oznámení dosavadního člena družstva o
převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství (§ 230 věta poslední
obch. zák.)“. K námitce navrhovatelky, podle níž je dohoda neplatná podle ustanovení § 49a
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť
navrhovatelka byla uvedena v omyl (majíc za to, že bytem toliko zajišťuje
půjčku), odvolací soud uvedl, že navrhovatelka „zcela vědomě uzavřela smlouvu o
převodu členských práv a povinností se všemi jejími důsledky a převzala
finanční plnění, jehož výše nebyla v tomto řízení zkoumána, neboť to pro
posouzení uplatněného nároku nebylo nezbytné. Její tvrzená subjektivní
domněnka, že uzavřela pouze jakousi „zástavní smlouvu“, je vyvrácena už
samotným vyjádřením navrhovatelky v návrhu na zahájení řízení, že následně měla
být uzavřena dohoda o převodu členských práv a povinností znovu, v její
prospěch. Navrhovatelka si tedy bezesporu byla vědoma toho, že uzavírá smlouvu
o převodu členských práv a povinností a očekávala, že v budoucnu bude uzavřena
další podobná smlouva, v níž měla jako nabyvatelka vystupovat ona. Pokud
navrhovatelka opakovaně argumentuje tím, že byla podvedena, tohoto jednání se
vůči ní nedopustili pan P. G. a paní M.G., nýbrž třetí osoba, Š. H.“.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož
přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc naplnění všech
dovolacích důvodů vymezených v § 241a odst. 2 a odst. 3 o. s. ř. a navrhujíc,
aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolatelka přisuzuje řešení
otázky, „zda v případě, že soud písemnou dohodu o převodu členských práv a
povinností shledá neplatnou pro neurčitost, je možno dovozovat, že platně došlo
k uzavření smlouvy ústně či konkludentně, když obchodní zákoník nestanoví pro
smlouvu o převodu členských práv a povinností písemnou formu“. Tento postup
považuje za rozporný s ustanovením § 40 odst. 1 obč. zák., „když dohoda
účastníků byla taková, že úkon měl být učiněn v písemné formě a pokud v této
formě nebyl uzavřen platně, pak nelze bez dalšího dovozovat uzavření smlouvy v
jiné formě“. V projednávané věci navíc ani nebylo „nijak řádně prokázáno, že by
byla uzavírána dohoda v ústní či konkludentní formě, s jakým obsahem a pod.“.
Poukazujíc na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2006, sp. zn. 21 Cdo
826/2005, dovolatelka dále zdůrazňuje, že byla ujišťována, že se jedná pouze o
zajišťovací úkon, z čehož při podpisu dohody vycházela.
Konečně dovolatelka namítá, že jednání Š.H. i manželů G. bylo v rozporu s
dobrými mravy a poctivým obchodním stykem.
P. a M. G. ve vyjádření k dovolání argumentují ve prospěch správnosti
napadeného usnesení a navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popřípadě
zamítl.
Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu,
podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009) se
podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a je i
důvodné.
Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že nezbytnou náležitostí dohody o převodu
členských práv a povinností je ujednání o tom, zda jde o převod úplatný či
bezúplatný a v případě úplatného převodu i výše úplaty (ceny za převod) či
způsob jejího určení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2010,
sp. zn. 29 Cdo 2097/2008).
Správný je taktéž závěr, podle něhož dohoda o převodu práv a povinností
spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřená podle ustanovení § 230 obch.
zák. nemusí mít písemnou formu a jestliže písemnou formu nemá, musí dosavadní
člen družstva písemně oznámit družstvu převod členských práv a povinností a
nabyvatel musí vyslovit s převodem písemný souhlas (srov. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 3. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 225/2001).
V rozsudku ze dne 28. srpna 2001, sp. zn. 29 Odo 14/2001, uveřejněném v
časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2001, pod číslem 139, pak Nejvyšší
soud vysvětlil, že není-li předepsána nebo některým z účastníků požadována (§
272 odst. 1 obch. zák.) písemná forma smlouvy, není vyloučeno, aby ji účastníci
uzavřeli zčásti písemně a zčásti ústně.
V usnesení uveřejněném pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek konečně Nejvyšší soud dovodil, že účastníci písemně uzavřené dohody
o převodu členských práv a povinností v družstvu se mohou platně dohodnout o
formě a výši úplaty ústně, je-li z obsahu dohody zjistitelné, že šlo o převod
úplatný.
V projednávané věci podepsali navrhovatelka a P. G.listinu označenou jako
dohoda o převodu členských práv a povinností v družstvu, jež sice obsahovala
ujednání, podle něhož její účastníci provedli „vzájemné majetkové vypořádání a
nemají vůči sobě žádné finanční nároky“ (z čehož lze usuzovat, že převod měl
být úplatný), nicméně již neobsahuje ani výši úplaty (ceny), ani způsob jejího
určení.
Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) správně vycházel z toho, že
listina označená jako „dohoda o převodu členských práv a povinností“ nemá
všechny nezbytné náležitosti a pouze na jejím základě k převodu členských práv
a povinností dojít nemohlo. Taktéž správně vzal v úvahu, že k dohodě o výši
úplaty či způsobu jejího určení mohlo dojít ústně. Přesto však již nezjišťoval,
zda mezi účastníky došlo k dohodě o výši ceny za převod členských práv a
povinností a pokud ano, k jaké, a pouze konstatoval, že se účastníci dohody
„zřejmě dohodli i na finančním vypořádání (mimo písemnou dohodu), neboť jinak
by sotva předmětnou dohodu podepsali“. Přitom (jak plyne z výše citovaného
usnesení Nejvyššího soudu Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2010, sp. zn. 29
Cdo 2097/2008) nedojde-li v případě úplatného převodu členských práv a
povinností k dohodě o výši úplaty (ceny) či způsobu jejího určení, není dohoda
o převodu členských práv a povinností platně uzavřena. Skutečnost, že k dohodě
o výši úplaty či způsobu jejího určení došlo, musí být v případě sporu
prokázána.
Z dosavadních výsledků řízení v projednávané věci je zřejmé, že podle
navrhovatelky k žádné dohodě o ceně za převod členských práv a povinností
nedošlo a částku 384.657,- Kč převzala proto, aby jí mohla předat dále Š. H., a
podle P.G. měla navrhovatelka obdržet za převod členských práv a povinností
celkem 800.000,- Kč. To, zda mezi stranami došlo k dohodě o výši úplaty (či
způsobu jejího určení) a pokud ano, k jaké, tak v řízení zůstalo neobjasněno.
Pouhá skutečnost, že P. G. složil na vkladový účet navrhovatelky 384.657,- Kč s
ohledem na okolnosti projednávané věci k závěru, že mezi účastníky byla
dohodnuta tato výše úplaty (resp. při zohlednění částky 15.343,- Kč zaplacené
na úhradu dluhu navrhovatelky vůči družstvu 400.000,- Kč), nepostačuje; ostatně
sám P. G. takovou úvahu vylučuje, když tvrdí, že navrhovatelce zaplatil dalších
400.000,- Kč.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož navrhovatelka a manželé G. uzavřeli dne 25.
července 2005 platnou dohodu o převodu členských práv, je tudíž předčasný (bez
posouzení, zda se dohodli na výši úplaty /či způsobu jejího určení/, a v
kladném případě jaká výše či způsob jejího určení byly ujednány, jej nelze
učinit), a rozhodnutí odvolacího soudu není správné.
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 část věty
za středníkem o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího
soudu, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil
i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2011
JUDr. Petr Š u k
předseda senátu