29 Cdo 244/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v konkursní věci úpadce MASOSPOL a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 4, Libušská 319/126, PSČ 142 00, identifikační číslo osoby 45274738, o návrhu konkursního věřitele na vydání rozhodnutí o zařazení jeho pohledávek do seznamu přihlášených pohledávek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 89 K 36/2001, o dovolání konkursního věřitele SAPARIA a. s., se sídlem v Praze 4, Libušská 319/126, PSČ 142 00, identifikační číslo osoby 26117649, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze, Na Strži 2102/61a, PSČ 140 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2022, č. j. 3 Ko 22/2021-849, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 14. června 2021, č. j. 89 K 36/2011-756, Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) zamítl návrh konkursního věřitele SAPARIA a. s. (dále jen „věřitel S“) na zařazení jeho pohledávky (P49) v celkové výši 258.833.709,48 Kč (dále jen „první pohledávka“), přihlášené 1. března 2021 z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v zaplacení části kupní ceny podle kupní smlouvy ze dne 22. října 1999 (dále jen „kupní smlouva“) [bod I. výroku] a na zařazení jeho pohledávky (P50) v celkové výši 165.000.000 Kč (dále jen „druhá pohledávka“), přihlášené 18. března 2021 z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v zániku zatížení nemovitostí úpadce (MASOSPOL a. s. v likvidaci) [bod II. výroku].
2. K odvolání věřitele S Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu s tím, že pouze upravil znění výroku tak, aby z něj bylo zřejmé, že se zamítá návrh na zařazení pohledávek věřitele S „do seznamu přihlášených pohledávek“.
3. Odvolací soud vyšel z obsahu konkursního spisu, zejména pak z toho, že: [1] Konkursní soud usnesením ze dne 24. dubna 2002, č. j. 89 K 36/2001-30, prohlásil na majetek úpadce konkurs, současně ustavil správce konkursní podstaty a vyzval věřitele, aby ve lhůtě 60 dnů ode dne prohlášení konkursu přihlásili všechny své pohledávky. [2] První přezkumné jednání se konalo dne 5. dubna 2004. Konečná (propadná) lhůta k přihlášení pohledávek do konkursu tak uplynula podle § 22 odst. 2 věty první zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) dne 5. června 2004. [3] Přihláškou ze dne 22. února 2021, doručenou konkursnímu soudu dne 1. března 2021 (P49), a přihláškou ze dne 18. března 2021, doručenou konkursnímu soudu téhož dne (P50), věřitel S nově přihlásil do konkursního řízení úpadce první a druhou pohledávku (mimo jiné) s odůvodněním, že věřitel S podal žalobu na vyloučení nemovitostí (jež byly předmětem kupní smlouvy) z konkursní podstaty (do jejíhož soupisu byly zapsány správcem konkursní podstaty dne 4. srpna 2009), která byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2019, č. j. 58 Cm 7/2017-429, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2020, č. j. 13 Cmo 15/2019-467. [4] Vrchní soud v Praze založil své rozhodnutí ze dne 3. června 2020 zejména na závěrech, podle kterých: a) Pozdější úpadce (jako prodávající) uzavřel před prohlášením konkursu s věřitelem S (jako kupujícím) kupní smlouvu. Věřitel S nesplnil smluvní povinnost zaplatit část kupní ceny ve výši 165.000.000 Kč do 7 dnů od uzavření kupní smlouvy. K zániku pohledávky úpadce (z nedoplatku kupní ceny) nemohlo dojít započtením, neboť věřiteli S vůči úpadci neplynulo přímé právo, které by mohl k započtení použít. b) Správce konkursní podstaty dopisem ze dne 12. srpna 2002 vyzval věřitele S k doplacení části kupní ceny s tím, že nebude-li výzvě vyhověno, od kupní smlouvy ke dni 1. září 2002 odstupuje. Šlo o řádné, včas učiněné, odstoupení od kupní smlouvy s odkládací podmínkou. Tímto odstoupením účinným od 1. září 2002 byla dle § 48 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, od počátku zrušena kupní smlouva. Následné zpětvzetí odstoupení správce konkursní podstaty ze dne 29. října 2002 bylo irelevantní, neboť nebylo akceptováno protistranou. [5] Konkursní soud postoupil doručené přihlášky pohledávek (P49 a P50) k vyjádření správci konkursní podstaty, jenž zaslal věřiteli S vyrozumění podle § 22 odst. 2 věty druhé ZKV o tom, že k přihláškám pohledávek P49 a P50 se nepřihlíží, protože byly podány po uplynutí dvouměsíční propadné lhůty běžící od prvního přezkumného jednání, jež skončila dne 5. června 2004.
4. Na tomto základě odvolací soud – odkazuje na § 7, § 13 odst. 2 písm. c/ a § 22 odst. 2 ZKV – přitakal závěru konkursního soudu (jakož i správce konkursní podstaty) o tom, že přihlášky pohledávek podal věřitel S opožděně, ač mu v jejich včasném přihlášení objektivně nic nebránilo, pročež k těmto přihláškám nelze v konkursu přihlédnout.
5. Přitom zdůraznil, že věřitel S uplatnil pohledávky z kupní smlouvy zaniklé odstoupením správce konkursní podstaty, účinným ke dni 1. září 2002. Jde tedy o pohledávky, které vznikly (dle přihlášek měly vzniknout) přede dnem
5. června 2004, kdy skončila propadná přihlašovací lhůta dle § 22 odst. 2 věty první ZKV, přičemž nejde o pohledávky za podstatou dle § 31 odst. 2 ZKV. Takovéto pohledávky byl věřitel S povinen v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 1418/2009, uplatnit přihláškou do konkursu podanou do konce uvedené propadné lhůty určené k přihlášení pohledávek, chtěl-li v rámci konkursu docílit jejich poměrného uspokojení. V tomto směru je (v souladu se závěry plynoucími z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 325/2012) také bez významu skutečnost, zda si byl věřitel S zániku (zrušení) kupní smlouvy vědom, stejně jako okamžik, kdy správce konkursní podstaty uplatnil důsledky zrušení této smlouvy, nebo kdy bylo v řízení o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty pravomocně rozhodnuto o zamítnutí vylučovací žaloby se závěrem, který dříve nastalé zrušení kupní smlouvy „pouze verifikoval“ (nikoliv konstituoval).
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel S dovolání, jehož přípustnost opírá (dle obsahu dovolání) o ustanovení § 237 a § 238a odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení.
7. Podle dovolatele se Nejvyšší soud dosud ve své rozhodovací praxi nezabýval řešením námitky, že pohledávka věřitele vznikla až nesprávným jednáním správce konkursní podstaty, který sepsal nemovitosti ve vlastnictví věřitele do konkursní podstaty úpadce a odstoupil od kupní smlouvy, ačkoliv své odstoupení vzal zpět, čímž je kupní smlouva nadále platná. S názorem dovolatele, že nedošlo k odstoupení od kupní smlouvy, se následně ztotožnil rovněž Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 30. května 2022, sp. zn. 29 Cdo 3019/2020 (kterým v řízení o vyloučení nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadce vyhověl dovolání věřitele S a zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2020).
8. Dovolatel zdůrazňuje, že nemohl svou pohledávku řádně a včas přihlásit, neboť dle § 22 odst. 2 ZKV je stanovena propadná lhůta v délce dvou měsíců od konání přezkumného jednání, přičemž věřitel nemohl tuto lhůtu akceptovat, jelikož jeho pohledávka mohla vzniknout nejdříve až provedeným soupisem majetkové podstaty v roce 2009, spíše ale až pravomocným skončením řízení o vylučovací žalobě. Správce konkursní podstaty neposkytoval věřiteli S během příslušných jednání potřebnou součinnost, přičemž si měl být vědom toho, že nemovitosti pojme do konkursní podstaty. Dovolatele však nadále udržoval v dobré víře ohledně platnosti kupní smlouvy.
9. Správce konkursní podstaty ve vyjádření navrhuje dovolání věřitele S odmítnout, případně zamítnout, s tím, že přihlášky pohledávek věřitele S jsou opožděné a nelze k nim proto v konkursním řízení úpadce přihlížet.
10. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy. V intencích závěrů obsažených již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněném pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, se oněmi „dosavadními právními předpisy“ rozumí i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007. To znamená, že v konkursní věci zahájené před 1. lednem 2008 se pro dovolací řízení zahájené (jako v tomto případě) po 1. lednu 2008 použijí ustanovení občanského soudního řádu o dovolání (ustanovení § 236 až § 243d o. s. ř.) ve znění účinném do 31. prosince 2007.
11. Dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvod připustit v projednávané věci dovolání však Nejvyšší soud nemá. Dovolatel mu totiž (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, když napadané rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
12. Již v důvodech rozsudku ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 32 Cdo 2584/98, uveřejněného pod číslem 74/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále v rozsudku ze dne 30. května 2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000, uveřejněném pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud uzavřel, že věřitel, který nepřihlásil svou pohledávku do konkursu, ač tuto povinnost měl (chtěl-li být v konkursu poměrně uspokojen), nemůže být po dobu trvání konkursu uspokojen z majetku konkursní podstaty.
13. V usneseních ze dne 22. března 2006, sp. zn. 29 Odo 601/2005; 29 Odo 602/2005, a ze dne 11. prosince 2008, sp. zn. 29 Cdo 3972/2008, Nejvyšší soud přijal závěr, že o návrhu věřitele, aby jeho pohledávka byla v konkursním řízení vedeném podle zákona o konkursu a vyrovnání zařazena do seznamu přihlášených pohledávek, rozhoduje v rámci tohoto konkursního řízení soud, který řízení vede, a to usnesením, proti kterému je odvolání přípustné.
14. Při výkladu § 14 odst. 4 ZKV, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (ve znění účinném do 30. dubna 2000 šlo o § 14 odst. 2), se judikatura Nejvyššího soudu ustálila v závěru, že při zániku smlouvy odstoupením podle § 14 odst. 4 ZKV není pohledávka z titulu vrácení plnění, poskytnutého úpadci před prohlášením konkursu na jeho majetek, pohledávkou za podstatou dle § 31 odst. 2 ZKV. Takovou pohledávku musí druhá smluvní strana uplatnit přihláškou do konkursu vedeného na majetek úpadce, popřípadě, došlo-li k odstoupení od smlouvy až po uplynutí propadné lhůty k přihlášení pohledávky (§ 22 odst. 2 ZKV), považuje se taková pohledávka za přihlášenou s tím, že se uspokojí podle své povahy stejně jako ostatní přihlášené pohledávky (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 2972/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1418/2009).
15. V usnesení sp. zn. 29 Cdo 325/2012 pak Nejvyšší soud formuloval závěr, že pohledávku z titulu vrácení kupní ceny zaplacené na základě absolutně neplatné kupní smlouvy uzavřené s pozdějším úpadcem před prohlášením konkursu na jeho majetek, je věřitel povinen přihlásit do konkursu nejpozději ve lhůtě podle ustanovení § 22 odst. 2 ZKV; skutečnost, kdy se věřitel dozvěděl o důvodu absolutní neplatnosti kupní smlouvy, nemá na tento závěr žádný vliv.
16. Důvod přikročit na základě obsahu podaného dovolání ke změně takto ustavených judikaturních závěrů, s nimiž je napadené rozhodnutí (co do výsledku) v souladu, Nejvyšší soud neshledal. Dovolateli nic nebránilo první a druhou pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení (podle tvrzení dovolatele) vzniklého z důvodu odstoupení správce konkursní podstaty od kupní smlouvy přihlásit do konkursu prohlášeného na majetek úpadce již v době od 1. září 2002 (kdy správce konkursní podstaty odstoupil od kupní smlouvy) do konce propadné lhůty, jež uplynula 5. června 2004. Prekluzivní lhůtu pro přihlášení pohledávek nemohou prolomit ani závěry týkající se (ne)účinnosti zpětvzetí odstoupení od kupní smlouvy, které Nejvyšší soud učinil v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 3019/2020, jakož i tvrzení dovolatele o tom, že byl v dobré víře ohledně platnosti kupní smlouvy (srov. v této souvislosti též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne
11. října 2022, sp. zn. III. ÚS 2627/22).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2024
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu