29 Cdo 3107/2024-333
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, zastoupeného Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem, se sídlem v Praze – Zbraslavi, Na Královně 862, PSČ 156 00, proti žalovanému Toroinvestbeton s. r. o., se sídlem v Ostravě, Zámostní 1155/27, PSČ 710 00, identifikační číslo osoby 02574080, zastoupenému Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 49/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2024, č. j. 2 Cmo 124/2023-276, ve znění usnesení ze dne 6. 5. 2024, č. j. 2 Cmo 124/2023-311, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobce se v dané věci domáhal vůči žalovanému a společnosti TOROINVEST s. r. o. (dále jen „společnost T“) zaplacení směnky vlastní, znějící na směnečný peníz 2.154.375 Kč, splatné dne 14. 12. 2018 (dále též jen „sporná směnka“), kterou měl dle jeho tvrzení vystavit dne 18. 8. 2017 žalovaný a společnost T měla za zaplacení směnky převzít směnečné rukojemství.
2. Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 25. 5. 2020, č. j. 49 Cm 49/2020-19, uložil žalovanému a společnosti T zaplatit společně a nerozdílně žalobci směnečný peníz ve výši 754.281,22 Kč s 6% úrokem za dobu a z částek blíže specifikovaných, dále směnečnou odměnu ve výši 2.514 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 73.232,50 Kč.
3. Usnesením ze dne 19. 6. 2020, č. j. 49 Cm 49/2020-25, soud prvního stupně směnečný platební rozkaz vůči společnosti T zrušil a věc vedenou mezi žalobcem a společností T vyloučil k samostatnému řízení.
4. Žalovaný proti směnečnému platebnímu rozkazu podal odůvodněné námitky.
5. Rozsudkem ze dne 1. 2. 2023, č. j. 49 Cm 49/2020-222, soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (bod I. výroku) a uložil žalovanému nahradit náklady řízení žalobci (bod II. výroku) a státu (bod III. výroku).
6. Podáním ze dne 17. 1. 2024 (č. l. 259) vzal žalobce žalobu ohledně částky 24.821,41 Kč zpět.
7. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 1. 2024, č. j. 2 Cmo 124/2023-276, ve znění usnesení ze dne 6. 5. 2024, č. j. 2 Cmo 124/2023-311, k odvolání žalovaného zrušil rozsudek soudu prvního stupně, nakolik jím bylo rozhodnuto o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úrok ve výši 6 % z částky 755.408,23 Kč od 30. 3. 2020 do 17. 1. 2024 v částce 24.821,41 Kč, a v tomto rozsahu rovněž zrušil směnečný platební rozkaz a řízení zastavil (první výrok). Ve zbývajícím rozsahu bodu I. výroku a v bodech II. a III. výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok) a uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 28.169 Kč (třetí výrok).
8. Odvolací soud – odkazuje na čl. I. § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového – předeslal, že žalobce v dané věci uplatnil práva z platné směnky vlastní.
9. K jednotlivým námitkám, jimiž se žalovaný bránil povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem, pak odvolací soud učinil následující závěry:
10. Jde-li o námitku, že výstavce (jeho jednatel Tomáš Kněžík) spornou směnku nepodepsal, měl odvolací soud dokazování provedené znaleckým posudkem (z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo) JUDr. Jiřího Straky ze dne 15. 3. 2022 za dostatečné. V řízení bylo prokázáno, že sporná směnka byla podepsána výstavcem (jeho jednatelem), závěry znalce jsou jednoznačně a přesvědčivě odůvodněny a podpořeny také výpovědí znalce. Znalec přitom dostatečně vysvětlil, jak ke svým závěrům dospěl „s použitím své odbornosti“.
11. K námitce svévolného a neoprávněného vyplnění (blanko)směnky odvolací soud zdůraznil, že požadavek žalovaného, aby žalobce sám prokazoval správnost vyplnění směnečné sumy, odporuje zákonu. Žalobci k prokázání aktivní legitimace ve sporu zcela postačí předložení směnky, není povinen předkládat žádné důkazy k prokázání důvodu směnečného závazku (viz § 495 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). To, zda blankosměnka byla vyplněna v rozporu s vyplňovacím prohlášením, je vždy nutno prokázat, přičemž důkazní břemeno zatěžuje dlužníka.
12. V projednávané věci žalobce k námitce žalovaného, že na dluh zajištěný spornou směnkou bylo plněno z titulu bankovní záruky, uvedl, že o částku, kterou takto získal (1.397.538,39 Kč), jakož i o další drobná plnění, která obdržel, ponížil směnečný peníz, který po žalovaném požaduje. Žalovaný pak v tomto směru svá tvrzení nijak nedoplnil, ani neoznačil žádné důkazy, jimiž by tvrzení žalobce vyvrátil.
13. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud nepovažoval v dané věci za použitelné ani závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2851/2013, ohledně plnění tzv. informační povinnosti. Odkazované rozhodnutí bylo vydáno v „odlišném typu řízení“ o vypořádání společného jmění manželů a řešilo situaci, kdy jedna ze stran sporu objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci. V nyní projednávané věci však žalovaný byl účastníkem smlouvy o revolvingovém úvěru, z níž vznikla pohledávka zajištěná spornou směnkou, přičemž netvrdil, že by neměl tuto smlouvu k dispozici, ani nevysvětlil, z jakého důvodu mu není známo, kdy a v jaké výši bylo na směnku plněno. V řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu platí zvláštní procesní úprava a důkazní břemeno leží zcela na žalovaném.
14. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně jde o otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud neřešené. Dovolatel namítá, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
15. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k posouzení následující otázky: [1] Zda znalecký posudek JUDr. Jiřího Straky, doplněný jeho výpovědí u jednání, splňuje zákonné náležitosti zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, zejména zda je přezkoumatelný a srozumitelně odůvodněný a z hlediska obsahové správnosti verifikovatelný, a zda tedy na jeho základě lze při důkazním hodnocení učinit závěr o tom, že na směnce se nachází podpis jednatele žalovaného Tomáše Kněžíka? Znalecký posudek dle dovolatele obsahuje nesrovnalosti a pokud tyto nesrovnalosti soudy nižších stupňů ignorovaly, postupovaly v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. [2] Zda závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2851/2013 o informační povinnosti procesní strany, která nemá důkazní břemeno, lze aplikovat i na směnečný spor a zda žalobci měla být soudem uložena vysvětlovací povinnost ve vztahu ke způsobu výpočtu vyplněné směnečné sumy? Dovolatel namítá, že nebyl schopen zjistit, jak žalobce postupoval při výpočtu směnečné sumy, neboť žalobce nespecifikoval, jaká částka představuje příslušenství a jaká jistinu. [3] Zda příslušenství v podobě úroku a úroků z prodlení, naběhlé v důsledku prodlení žalobce jako věřitele s uplatněním bankovní záruky, může být oprávněně zahrnuto do směnečné sumy při vyplnění blankosměnky? Dovolatel zpochybňuje výši směnečné sumy a dovozuje, že žalobce do ní nebyl oprávněn zahrnout příslušenství v podobě úroků a úroků z prodlení za dobu, kdy mohl uplatnit po poskytovateli bankovní záruky plnění, avšak nečinil tak.
16. Dovolání žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
17. Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. K otázce hodnocení znaleckého posudku
18. Z hlediska úvah o přípustnosti dovolání je nutné hodnotit jako právně bezvýznamné zejména ty výhrady dovolatele, jejichž prostřednictvím zpochybňuje pouze hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem a polemizuje s výsledkem tohoto hodnocení, projevivším se ve skutkovém závěru, podle něhož v řízení bylo prokázáno, že spornou směnku, jejíhož zaplacení se žalobce v dané věci domáhá, Tomáš Kněžík jakožto jednatel žalovaného podepsal. K nemožnosti úspěšně napadnout samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.) srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16.
19. Jde-li konkrétně o hodnocení důkazů znaleckým posudkem, lze k výše řečenému doplnit, že výklad podávaný soudní praxí je ustálen v závěrech, podle nichž: [1] Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporus výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, ze kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru. [2] V případě, kdy soud sám o správnosti písemného vyhotovení znaleckého posudku pochybnosti nemá, musí znalce při jednání vyslechnout, pokud některý z účastníků vznáší proti závěrům znalce podstatné (zdůvodněné) výhrady, jejichž vyjasnění je pro rozhodnutí ve věci samé podstatné, nestačí ale pouhé tvrzení o nesprávnosti znaleckého posudku, účastník musí uvést konkrétně, v čem jeho výhrady spočívají. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 29 Cdo 4253/2019, a judikaturu v něm k těmto otázkám citovanou.
20. Soudy nižších stupňů v projednávané věci při dokazování znaleckým posudkem a následně při hodnocení tohoto důkazu závěry plynoucí z judikatury rozhodnutí Nejvyššího soudu plně respektovaly a nepominuly žádné okolnosti, jež v průběhu řízení vyšly najevo. Soud prvního stupně provedl též výslech znalce. Odvolací soud pak přesvědčivě vysvětlil, z jakých skutečností při stanovení závěru o pravosti podpisu na sporné směnce vycházel. Skutkové závěry soudů nižších stupňů ohledně pravosti podpisu žalovaného na sporné směnce tak nejsou ani zjevně nepřiměřené. K tzv. vysvětlovací povinnosti žalobce a k námitce nesprávného vyplnění směnečné sumy z důvodu pozdního uplatnění bankovní záruky
21. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěrech, podle kterých směnka představuje abstraktní a nesporný závazek a její majitel nemusí při jejím předložení k placení ani případném vymáhání plnění z ní dokazovat nic jiného, než že je majitelem platné směnky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2001, sp. zn. 32 Cdo 1338/2000, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1628/2009).
22. Důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, tj. námitek majících původ v mimosměnečných vztazích účastníků, tíží žalovaného směnečného dlužníka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/98, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 29 Cdo 1650/2007). Stejně tak důkazní břemeno ohledně namítaného nesprávného (neoprávněného) vyplnění blankosměnky nese žalovaný (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 29 Cdo 299/2015). Jestliže žalovaný směnečný dlužník hodlá založit obranu (proti směnečnému platebnímu rozkazu) na námitkách nesprávného vyplnění blankosměnky, je pak na něm, aby (ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu) uvedl, jaká směnečná suma (popř. jiný chybějící údaj) měla být správně do blankosměnky doplněna a opodstatněnost takových námitek i prokázal. K tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1338/2000, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 299/2015, a ze dne 31. 7. 2017, sen. zn. 29 ICdo 51/2015, nebo rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5999/2017, ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 29 Cdo 415/2018, ze dne 28. 4. 2022, sen. zn. 29 ICdo 113/2020, nebo ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. 29 Cdo 3639/2022.
23. Napadené rozhodnutí je s touto judikaturou v souladu a důvod přikročit ke změně uvedených závěrů Nejvyšší soud nenachází ani v argumentech obsažených v podaném dovolání. Bylo na dovolateli, aby prokázal, že došlo k nesprávnému vyplnění blankosměnky (z důvodu „pozdního“ uplatnění bankovní záruky či jiných důvodů – k problematice současného zajištění pohledávky blankosměnkou a bankovní zárukou srov. též důvody již výše zmiňovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3639/2022).
24. Poukaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2851/2013 pak není v poměrech dané věci přiléhavý již proto, že v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný trpěl informačním deficitem ohledně skutečností rozhodných pro výpočet směnečné sumy.
25. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). 26. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2025
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu