KSPH 35 INS XY
65 ICm XY
29 ICdo 51/2015-99
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci
žalobkyně JUDr. Ing. Kristýny Fronc Chalupecké, se sídlem v Praze 10, Zemské
právo 1574/3, PSČ 102 00, jako insolvenční správkyně dlužníka V. l.,
zastoupené Mgr. Ing. Petrou Bělicovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6,
Buzulucká 678/6, PSČ 160 00, proti žalované České spořitelně, a. s., se sídlem
v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782,
zastoupené Mgr. Martinem Hejným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova
1015/55, PSČ 110 00, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u
Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 65 ICmXY, jako incidenční spor v
insolvenční věci dlužníka V. l., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY,
vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 35 INS XY, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. března 2015, č. j.
65 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPH 35 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 19. června 2014, č. j. 65 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále
jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (JUDr. Ing. Kristýna
Fronc Chalupecká, jako insolvenční správkyně dlužníka V. l.) domáhala vůči
žalované (České spořitelně, a. s.) určení, že nezajištěná vykonatelná
pohledávka přihlášená žalovanou do insolvenčního řízení vedeného na majetek
dlužníka u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPH 35 INS XY ve výši 4.000.000 Kč
s příslušenstvím ve výši 948.882,80 Kč není po právu (bod I. výroku). Dále
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil
rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího
řízení (druhý výrok). Odvolací soud vyšel (ve shodě s insolvenčním soudem) zejména z toho, že:
1/ Usnesením ze dne 19. září 2013, č. j. KSPH 35 INS XY, zjistil insolvenční
soud úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem
ustanovil žalobkyni. 2/ Žalovaná přihlásila (přihláškou ze dne 15. října 2013, ve znění částečného
zpětvzetí ze dne 20. listopadu 2013) do insolvenčního řízení vykonatelnou
pohledávku (z titulu směnky vlastní, vystavené dlužníkem dne 19. června 2002,
znějící na směnečný peníz 47.557.329 Kč, se splatností dne 3. února 2011 – dále
též jen „sporná směnka“) v celkové výši 4.948.882,80 Kč, přiznanou směnečným
platebním rozkazem Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2011, č. j. 30 Cm
138/2011-10, který nabyl právní moci 18. ledna 2012 (dále též jen „sporná
pohledávka“). 3/ Žalovaná v přihlášce dále uvedla, že sporná směnka byla původně vystavena
jako blankosměnka, přičemž zajišťovala úvěr poskytnutý dlužníkovi na základě
smlouvy o úvěrové lince č. 507/02/LCD ze dne 19. června 2002. 4/ Žalobkyně při přezkumném jednání konaném dne 2. prosince 2013 popřela
pravost sporné pohledávky s tím, že žalovaná neosvědčila vznik pohledávky a
nedoložila listiny, na základě kterých vyplnila blankosměnku. Na tomto základě odvolací soud – cituje ustanovení § 199 odst. 2 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a odkazuje
na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 18. července 2013,
sen. zn. 29 ICdo 7/2013, uveřejněném pod číslem 106/2013 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek – uzavřel, že věřitel přihlašující do insolvenčního
řízení pohledávku ze směnky není povinen (stejně jako v běžném sporu o
zaplacení směnky) tvrdit, příp. prokazovat ani důvod vzniku směnečného závazku
(kauzu směnky), ani okolnost, že šlo původně o blankosměnku a že tato listina
byla vyplněna v souladu s uděleným vyplňovacím právem. Existenci přihlášené
pohledávky věřitel prokáže již tím, že předloží originál směnky, z níž vyvozuje
uplatněnou pohledávku. V situaci, kdy žalobkyně při přezkumném jednání neuplatnila (v intencích
ustanovení § 199 odst.
2 insolvenčního zákona) jako důvod popření pravosti
žalovanou přihlášené pohledávky žádné kauzální námitky a ani netvrdila, že
blankosměnka byla vyplněna v rozporu s vyplňovací dohodou, insolvenční soud
nijak nepochybil, jestliže žalobu o popření pravosti přihlášené vykonatelné
pohledávky zamítl jako nedůvodnou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za
přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení právní otázky, jíž se dovolací soud ve své rozhodovací praxi dosud
nezabýval, a sice zda „důvodem vzniku pohledávky ze zajišťovací směnky (nikoliv
směnky platební) je nejen existence směnky samotné, nýbrž i důvod jejího
vystavení, tj. vylíčení rozhodujících skutečností týkajících se vzniku
pohledávky (pohledávek), jež směnka zajišťuje“.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle kterého věřitel,
který přihlašuje pohledávku ze směnky, nenese břemeno tvrzení a důkazní břemeno
také ohledně důvodu (kauzy) směnky a „souladu výše směnečného peníze s výší
zajišťované pohledávky“. Takový závěr je – s ohledem na situaci, v níž se
nachází dlužník – zcela nelogický a jeho prosazení by vedlo de facto k tomu, že
insolvenčnímu správci by byl znemožněn řádný přezkum přihlášených pohledávek.
Z uvedených důvodů dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí
odvolacího soudu změnil a žalobě vyhověl.
Žalovaná ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako „vadné a nepřípustné“,
případně zamítnout, majíc rozsudek odvolacího soudu za věcně správný.
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s.
ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.,
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá a které bylo dovolatelkou zpochybněno, odpovídá ustálené judikatuře
Nejvyššího soudu.
V soudní praxi především není pochyb o tom, že důvodem vzniku přihlašované
pohledávky (srov. § 174 odst. 2 insolvenčního zákona) se rozumí skutečnosti, na
nichž se pohledávka zakládá, tj. skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na
existenci této pohledávky, nikoliv (pouhá) právní kvalifikace pohledávky.
Skutkové okolnosti přitom musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek
(skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do
insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost
záměny s jiným skutkem). Vylíčení těchto skutečností (jež může mít –
zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k
přihlášce) slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce (k tomu
srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo
1/2012, jakož i závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 1999, sp. zn.
1 Odon 153/97, uveřejněného pod číslem 74/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, a rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000,
uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 35,
které – ač přijaté při výkladu ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb.,
o konkursu a vyrovnání – se v tomto směru uplatní i v poměrech založených
insolvenčním zákonem).
Nejvyšší soud také již v řadě svých rozhodnutí vysvětlil (srov. např. rozsudky
ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, a ze dne 28. srpna 2008, sp.
zn. 29 Odo 1141/2006, uveřejněné pod čísly 59/2004 a 77/2009 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek), že směnka je v právní teorii obvykle definována jako
dlužnický dokonalý cenný papír, jímž za předpokladu splnění přísných formálních
náležitostí vzniká přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek určité
osoby zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžitou
částku. I když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu),
vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktní charakter
tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho existenci významný a ze
směnky nevyplývá. Směnečný závazek je přitom zcela samostatný a oddělený od
případného závazku, který byl původem jeho vzniku. Okolnost, že podle dohody
účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se pak projeví v
okruhu tzv. kauzálních námitek, jimiž se dlužník ze zajišťovací směnky může
bránit povinnosti ze směnky plnit (k možnosti uplatnit u přihlášené vykonatelné
směnečné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu jako
důvod popření její pravosti nebo výše i kauzální námitky, nebyly-li uplatněny
dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 4/2012, uveřejněný pod
číslem 59/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Judikatura Nejvyššího soudu je konečně rovněž ustálena v závěru, podle kterého
majitel směnky nemusí při jejím předložení k placení ani při případném vymáhání
plnění z ní dokazovat nic jiného, než že je majitelem platné směnky. Platná
směnka je sama o sobě dostatečným důvodem pro vznik nároku na částku v ní
uvedenou. Jestliže dlužník ze směnky popírá existenci závazku ze směnky
plynoucího, nese v tom směru důkazní břemeno. K tomu srov. důvody rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2001, sp. zn. 32 Cdo 1338/2000, uveřejněného
v časopise Soudní judikatura č. 7, ročníku 2001, pod číslem 97, k jehož závěrům
se Nejvyšší soud posléze přihlásil např. v usnesení ze dne 31. března 2010, sp.
zn. 29 Cdo 274/2009, jakož i v usnesení ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo
629/2010.
Právní posouzení věci odvolacím soudem výše uvedené judikatorní závěry (od
nichž nemá Nejvyšší soud důvod se jakkoli odchýlit ani v nyní projednávané
věci) plně respektuje.
Ani Nejvyšší soud nemá (se zřetelem k výše řečenému) žádné pochybnosti o tom,
že uplatňuje-li věřitel v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka pouze
pohledávku ze zajišťovací směnky (k možnosti případného souběžného uplatnění
pohledávky zajištěné směnkou i pohledávky ze zajišťovací směnky srov. závěry
formulované v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2009, sp. zn. 29 Cdo
3716/2007), nemusí přihláška pohledávky (z hlediska vymezení právního důvodu
jejího vzniku) obsahovat také údaje o směnkou zajištěné pohledávce, případně o
dalších okolnostech, jež vznik přihlašované směnečné pohledávky doprovázely
(např. zda předmětná směnka byla původně vystavena jako blankosměnka, jaký byl
podle ujednání účastníků obsah uděleného vyplňovacího práva apod.). Pro
skutkové vymezení předmětu přihlášky (jsou-li uplatňována jen práva ze směnky)
není vylíčení takových okolností potřebné (právně významné) a přihlašujícího
věřitele ohledně těchto skutečností nezatěžuje ani břemeno tvrzení, ani břemeno
důkazní.
Soudy nižších stupňů proto nijak nepochybily, jestliže výhrady žalobkyně, podle
nichž žalovaná v projednávané věci měla v přihlášce pohledávky vylíčit
okolnosti, za nichž byla sporná směnka vystavena (zejména tvrdit důvod
vystavení směnky) a dále doložit, že údaj směnečného peníze, který byl do
blankosměnky doplněn, odpovídá skutečné výši směnkou zajištěné pohledávky,
nepovažovaly za námitku, jejímž prostřednictvím lze přihlášenou vykonatelnou
směnečnou pohledávku účinně popřít.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s ustanovením § 243f
odst. 3 věty druhé o. s. ř. odůvodněn.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí byl pro dovolací řízení
rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné
pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2017
JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda
senátu