29 Cdo 3116/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci
žalobkyně České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62,
PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, zastoupené JUDr. MUDr. Martinem
Kalistou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 892/1, PSČ 110 00,
proti žalovaným 1) I. A. a 2) Ing. J. D., zastoupenému Mgr. Karlem Nedbálkem,
advokátem, se sídlem ve Slušovicích č. p. 520, PSČ 763 15, o námitkách proti
směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm
400/2012, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 9. dubna 2015, č. j. 7 Cmo 84/2015-228, takto:
Dovolání se odmítá.
Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, jež Nejvyšší
soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti
žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §
237 o. s. ř. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013,
uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
vyložil, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou
situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo
na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o
osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům
žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá
dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U
fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních
prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k
důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního
poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U
právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu
rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu
majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se
spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti
vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti,
ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem
získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové
zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí
promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své
poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením,
včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže
mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající
osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo
jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným
způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o
jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, pak byla Nejvyšším
soudem zdůrazněna také v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, nebo usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Srov. dále též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16.
Shora uvedená kritéria odvolací soud při posuzování předpokladů pro osvobození
dovolatele od soudních poplatků plně respektoval, přičemž závěru odvolacího
soudu, podle kterého žádosti druhého žalovaného o přiznání osvobození od
soudních poplatků není možné v poměrech dané věci vyhovět, neboť druhý žalovaný
věrohodně neprokázal své majetkové poměry, nelze nic vytknout. Pro posouzení věci je pak právně nevýznamná rovněž argumentace dovolatele,
podle níž „po 1. červnu 2014 nelze bez dalšího vycházet z předpokladu, že výkon
funkce v orgánech obchodních korporací je úplatný“ [založená na ustanovení §
777 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech
(zákona o obchodních korporacích)]. Sama o sobě totiž nic nevypovídá o obsahu
(dovolatelem uzavřených) smluv o výkonu funkce a o odměně (v tom smyslu, zda
odpovídá požadavkům určeným ustanoveními § 59 a § 60 zákona o obchodních
korporacích), nehledě na to, že nevyvratitelná domněnka bezplatnosti výkonu
funkce by za stavu předvídaného ustanovením § 777 odst. 3 zákona o obchodních
korporacích nastala (ve smyslu ustanovení § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.,
občanského zákoníku) až k 2. červenci 2014 (druhý žalovaný přitom o přiznání
osvobození od soudních poplatků požádal již podáním ze dne 30. dubna 2013). O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001,
uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2016
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu