USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Chytrý nájem s. r. o., se sídlem v Chotíkově 479, PSČ 330 17, identifikační číslo osoby 29 15 89 58, zastoupeného JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, sady 5. května 296/36, PSČ 301 00, proti žalovaným 1) R. Š. a 2) T. Š., oběma zastoupeným JUDr. Petrem Bauerem, advokátem, se sídlem v Plzni, Purkyňova 593/10, PSČ 301 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 51/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2024, č. j. 12 Cmo 50/2024-418, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit každému z žalovaných na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.616,54 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. ledna 2024, č. j. 44 Cm 51/2018-381, zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 18. května 2018, č. j. 44 Cm 51/2018-16, jímž (původně) uložil žalovaným [1) R. Š. a 2) T. Š.], aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci (Chytrý nájem s. r. o.) směnečný peníz ve výši 614.975,- Kč s 6% úrokem od 14. dubna 2018 do zaplacení, směnečnou odměnu
2.049,- Kč a náhradu nákladů řízení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 28. srpna 2024, č. j. 12 Cmo 50/2024-418, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok). Přitom šlo o v pořadí druhá rozhodnutí soudů nižších stupňů, když rozsudek ze dne 17. února 2021, č. j. 12 Cmo 61/2020-190, kterým Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 21. srpna 2019, č. j. 44 Cm 51/2018-109, jímž Krajský soud v Plzni ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti, zrušil k dovolání žalovaných Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. srpna 2022, č. j. 29 Cdo 1569/2021-233, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení; následně rozsudkem ze dne 23. února 2023, č. j. 12 Cmo 61/2020-247, odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 21. srpna 2019 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud – vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a odkazuje na § 175 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a čl. I. § 28 odst. 1, § 48, § 75 a § 78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“) – dospěl k následujícím závěrům:
1) Směnka, o jejímž zaplacení rozhodl soud prvního stupně směnečným platebním rozkazem, je platná; žalovaní ji vystavili jako (blanko)směnku k zajištění pohledávky žalobce ze smlouvy o půjčce ze dne 31. března 2015. 2) Jakkoli žalovaní ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu výslovně nenamítali, že by „smlouva o půjčce byla spotřebitelským úvěrem z důvodu, že smluvní pokuta je skrytým úrokem a že nemají dostatek finančních prostředků k vrácení půjčky v dohodnutém termínu splatnosti“, z námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu lze dovodit obranu žalovaných spočívající ve výhradě neplatnosti smlouvy o půjčce jakožto smlouvy spotřebitelské (viz nález Ústavního soudu ze dne 19.
července 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/21 ? dále jen „nález“). V této souvislosti s odkazem na smluvní vztahy (předcházející uzavření smlouvy o půjčce) vzniklé mezi společností Ekonomické stavby s. r. o. (dále jen „společnost ES“) a žalovanými (viz smlouva o budoucí smlouvě o dílo č. 920/14, smlouva o dílo na projektovou dokumentaci č. 920/14 a smlouva příkazní č. 920/14) dovodil, že ujednání o „smluvní pokutě“ ve smlouvě o půjčce představuje ve skutečnosti „skrytý úrok“, tj. že smlouva o půjčce je smlouvou úplatnou (smlouvou o spotřebitelském úvěru).
Přitom žalobci muselo být v okamžiku uzavření smlouvy o půjčce zřejmé, že žalovaní nejsou schopni dostát svému závazku ve sjednané době.
Vzhledem k závěru, podle něhož je smlouva o půjčce smlouvou o spotřebitelském úvěru, nebylo možné žalobci přiznat práva uplatněná ze směnky (§ 18 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ? dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné k řešení právních otázek, zda lze v rámci námitkového řízení projednat tvrzení o skutkových okolnostech uplatněných žalovanými po uplynutí zákonné lhůty k podání námitek, a zda vůbec žalovaní námitkami (ze dne 29. května 2018)
uplatnili výhradu, z níž lze dovodit právní posouzení odvolacího soudu o aplikaci § 18 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S poukazem na závěry formulované v (označené) judikatuře Nejvyššího soudu a akcentuje, že předmětem námitkového řízení nemohlo být tvrzení o skutkových okolnostech uplatněných žalovanými po uplynutí zákonné lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, s tím, že žalovaní (podle jeho názoru) ve včasných námitkách neuvedli skutková tvrzení ve vztahu k (ne)platnosti smlouvy o půjčce z důvodu „skrytého úroku“ či jiná skutková tvrzení, z nichž lze dovodit aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru (tj. zákaz zajištění pohledávky ze spotřebitelského úvěru směnkou). Aplikaci závěrů nálezu považuje ze dezinterpretační, nerespektující obsah včas uplatněných námitek žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaní navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, když jejich námitková tvrzení byla dostatečná proto, aby soud mohl na jejich základě aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru a přijmout závěr, že sjednaná smluvní pokuta je skrytým úrokem. Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že Nejvyšší soud nemá (na rozdíl od dovolatele) pochybnosti o tom, že žalovaní uplatnili v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu procesní obranu vztahující se ke směnkou zajištěné pohledávce ze smlouvy o půjčce, kterou uzavřeli s žalobcem jako spotřebitelé, podpořenou odkazy na (označenou) judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, a to včetně tvrzení o sjednané smluvní pokutě (a její výši) a neschopnosti žalovaných plnit závazky ze smlouvy o dílo. K tomu, že pro posouzení důvodnosti námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu není podstatné, zda, popřípadě jakým způsobem žalovaní v námitkách tvrzené skutečnosti právně kvalifikovali, srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1640/2011, a ze dne 28. února 2024, sp. zn. 29 Cdo 2856/2023. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 a § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl a žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají u každého z žalovaných z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 5. prosince 2024), která podle § 7 bodu 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném k datu sepisu vyjádření, činí (z tarifní hodnoty 617.024,- Kč) 8.624,-Kč, a z ? paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu); s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) celkem činí 10.616,54 Kč. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 27. 8. 2025
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu