29 Cdo 3686/2018-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce Raiffeisenbank a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140
78, identifikační číslo osoby 49 24 09 01, proti žalovanému I. M., narozenému
XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Miroslavem Zamiškou, advokátem, se sídlem v
Praze 1, Na Příkopě 957/23, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu
rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě ? pobočky v Olomouci pod sp. zn.
23 Cm 338/2017, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci
ze dne 28. června 2018, č. j. 7 Cmo 105/2018-45, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. června 2018, č. j. 7 Cmo
105/2018-45, se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. března 2018,
č. j. 23 Cm 338/2017-34, se mění tak, že žalovanému se promíjí zmeškání lhůty k
podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Ostravě -
pobočky v Olomouci ze dne 19. ledna 2018, č. j. 23 Cm 338/2017-11.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“)
směnečným platebním rozkazem ze dne 19. ledna 2018, č. j. 23 Cm 338/2017-11,
uložil žalovanému (I. M.), aby do patnácti dnů ode dne doručení směnečného
platebního rozkazu zaplatil žalobci (Raiffeisenbank a. s.) částku 10.000.000,-
Kč s 6% úrokem od 16. května 2017 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši
33.333,33 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 501.667,- Kč. Směnečný platební rozkaz byl žalovanému doručen 8. března 2018. Podáním datovaným 23. března 2018 podal žalovaný námitky proti směnečnému
platebnímu rozkazu. Jakkoli zmíněné podání adresoval soudu prvního stupně, bylo
zasláno (a dodáno) do datové schránky Krajského soudu v Brně dne 23. března
2018; prostřednictvím Krajského soudu v Brně bylo následně doručeno soudu
prvního stupně dne 27. března 2018. Podáním ze dne 27. března 2018, doručeným téhož dne soudu prvního stupně,
požádal žalovaný o prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému
platebnímu rozkazu, když tyto námitky sice správně adresoval soudu prvního
stupně, ale administrativním pochybením je zaslal prostřednictvím datové
schránky Krajskému soudu v Brně; spolu s výše uvedenou žádostí o prominutí
zmeškání lhůty podal (zopakoval) i námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Soud prvního stupně usnesením ze dne 29. března 2018, č. j. 23 Cm 338/2017-34,
žalovanému neprominul zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému
platebnímu rozkazu; Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného usnesením ze
dne 28. června 2018, č. j. 7 Cmo 105/2018-45, toto usnesení potvrdil. Odvolací soud – cituje ustanovení § 58 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a vycházeje z obsahu spisu – v prvé
řadě zdůraznil, že jedním z předpokladů pro prominutí zmeškání lhůty je to, že
důvod zmeškání je na straně účastníka (jeho zástupce) omluvitelný. Omluvitelný
může být nejen důvod vyplývající z objektivních okolností, ale i zaviněné
jednání nebo opomenutí, pokud je lze považovat s ohledem na okolnosti
konkrétního případu za omluvitelné. Je nutno mít ale na zřetel, že jde o
opatření výjimečné, protože zasahuje do právní jistoty ostatních účastníků
řízení. V poměrech dané věci žalovaný odeslal námitky proti směnečnému platebnímu
rozkazu do datové schránky Krajského soudu v Brně poslední den lhůty k jejich
podání, ačkoli byl ve směnečném platebním rozkazu výslovně poučen o tom, že
námitky je nutno podat u podepsaného soudu, tj. soudu prvního stupně. V poměrech projednávané věci tak – pokračoval odvolací soud – důvod zmeškání
lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nevyplývá z
objektivních okolností, ale nastal v důsledku nedbalého postupu při odesílání
námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu.
Zástupce žalovaného nepochybně
mohl zabránit odeslání námitek nesprávnému soudu a bylo jeho věcí, aby zvláště
za situace, kdy zastupuje nejen žalovaného v této věci, ale také výstavce
směnky v insolvenčním řízení, které je vedené u jiného soudu (Krajského soudu v
Brně), a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že námitky odesílal poslední den
lhůty k jejich podání, „věnoval zvýšenou pozornost tomu, kterému soudu jsou
námitky odesílány“. Ztotožnil se tak se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož nešlo o důvod
omluvitelný.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné
podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení otázky dovoláním otevřené,
týkající se existence omluvitelného důvodu pro zmeškání lhůty k podání námitek
proti směnečnému platebnímu rozkazu, kterou odvolací soud zodpověděl odchylně
od níže uvedené judikatury Nejvyššího soudu.
Dovolatel popisuje (skutkové) okolnosti týkající se námitek proti směnečnému
platebnímu rozkazu (včetně vztahu mezi řízením v této věci a insolvenčním
řízením vedeným u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 33 INS 10086/2017, na
majetek výstavce směnky (E.), jehož jediným akcionářem a „statutárním
„ředitelem“ je žalovaný, a kterého se jako přihlášený věřitel s pohledávkou ze
směnky účastní rovněž žalobce.
Dále dovolatel poukazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usneseních ze
dne 1. června 2016, sp. zn. 26 Cdo 5379/2015, ze dne 14. prosince 2016, sp. zn.
22 Cdo 4459/2015, a ze dne 30. srpna 2000, sp. zn. 30 Cdo 1383/2000, ze kterých
pro poměry dané věci dovozuje, že důvod, pro který zmeškal lhůtu k podání
námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, je omluvitelný.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. září 2017)
se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony).
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení otázky
dovoláním otevřené, týkají se výkladu ustanovení § 58 odst. 1 o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 58 o. s. ř. soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník
nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z
úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí
překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon (odstavec 1). Soud může k
žádosti účastníka přiznat odkladný účinek návrhu, aby bylo prominuto zmeškání
lhůty (odstavec 2).
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že jeho judikatura je ustálena na
závěrech, podle nichž:
1) Za omluvitelný důvod, pro který účastník zmeškal lhůtu, je třeba ve smyslu
ustanovení § 58 odst. 1 o. s. ř. považovat jak překážku (událost), která
účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně (nezávisle na jejich vůli)
zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení
nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze
považovat ? zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům
účastníka nebo jeho zástupce ? za omluvitelnou.
Podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty imanentně předpokládá, že účastník ví
o tom, že lhůtu (on nebo jeho zástupce) zmeškal a že je proto z procesního
úkonu, který mu (jinak) přísluší, vyloučen; nelze totiž úspěšně dovozovat, že
by účastníku mohla uplynout patnáctidenní lhůta k podání návrhu na prominutí
zmeškání lhůty uvedená v ustanovení § 58 odst.1 o. s. ř. ještě dříve, než se o
zmeškání lhůty vůbec dozvěděl.
Srov. např. usnesení ze dne 14. září 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné
pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
2) Ze žádného ustanovení občanského soudního řádu nevyplývá, že by v případě,
kdy je podáno zjevně opožděné odvolání, které neobsahuje návrh na prominutí
zmeškání lhůty ve smyslu § 58 odst. 1 o. s. ř., měl soud (ať již soud prvního
stupně nebo soud odvolací) povinnost vyzvat odvolatele k podání takového návrhu.
Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 26 Cdo 1910/99,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2000, pod číslem 65, jakož
i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2019, sp. zn. 29 Cdo
4539/2018.
3) Omluvitelným důvodem pro prominutí zmeškání lhůty podle § 58 o. s. ř. může
být nejen důvod vyplývající z objektivních okolností, ale i zaviněné jednání
nebo opomenutí, pokud je lze považovat s ohledem na okolnosti konkrétního
případu za omluvitelné.
Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2014, sp. zn. 30
Cdo 3383/2013.
4) Pro závěr, zda žalovaný zmeškal lhůtu k podání odporu proti platebnímu
rozkazu, není významné, kdy (v jaké okamžiku běhu lhůty – zda na jejím začátku,
v průběhu či na konci) k uvedené události mělo dojít. Stanoví-li zákon k podání
odporu proti platebnímu rozkazu patnáctidenní lhůtu, bylo zcela v dispozici
žalovaného, aby této lhůty stanovené ve prospěch ochrany svých práv využil.
Nelze mu proto klást k tíži, že ho nepodal dříve (srov. např. důvody usnesení
Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 5379/2015, jakož i obdobně důvody nálezu
Ústavního soudu ze dne 5. prosince 2001, sp. zn. I. ÚS 396/01, a rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2010, sp. zn. 25 Cdo 1376/2009).
5) Konečně – jak správně poukázal dovolatel – Nejvyšší soud se již zabýval též
otázkou omluvitelnosti zmeškání lhůty k podání opravného prostředku v
usneseních sp. zn. 30 Cdo 1383/2000 a sp. zn. 22 Cdo 4459/2015. Přitom pro
účely omluvitelnosti důvodu, pro který účastník zmeškal lhůtu k podání
opravného prostředku, považoval za významné, zda účastník řízení opravný
prostředek adresoval nepříslušnému soudu a tomuto soudu jej i doručil (v těchto
poměrech uzavřel, že o omluvitelný důvod nejde) nebo zda opravný prostředek
adresoval soudu příslušnému, ale následně jej doručil soudu nepříslušnému
(potud naopak shledal důvod zmeškání lhůty omluvitelným).
V poměrech projednávané věci je nepochybné, že žalovaný námitky proti
směnečnému platebnímu rozkazu správně adresoval soudu prvního stupně, ale
omylem je (poslední den námitkové lhůty) zaslal do datové schránky Krajského
soudu v Brně. Jakkoli je zmíněné pochybení přičitatelné jen žalovanému (jeho
zástupci), shledává Nejvyšší soud zmíněné pochybení za omluvitelné. Mezi
účastníky totiž nebylo sporné, že u Krajského soudu v Brně probíhá (a v době
podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu probíhalo) insolvenční
řízení na majetek výstavce směnky; v tomto řízení byl výstavce zastoupen týmž
advokátem (JUDr. Miroslavem Zamiškou) jako žalovaný (jediný akcionář výstavce)
v této věci. Žalobce do insolvenčního řízení přihlásil (mimo jiné) i pohledávku
z titulu směnky, na základě které byl v projednávané věci vydán směnečný
platební rozkaz vůči žalovanému; přitom mylný zápis podání (námitek proti
směnečnému platebnímu rozkazu) náležejícího do spisu soudu prvního stupně sp.
zn. 23 Cm 338/2017, plyne též z události o mylném zápisu (KSBR 33 INS
186/2017-B-49).
Za stavu, kdy měl Nejvyšší soud za splněné všechny předpoklady určené
ustanovením § 58 odst. 1 o. s. ř. pro prominutí zmeškání lhůty, rozhodnutí
odvolacího soudu podle ustanovení § 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a
prominul žalovanému zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu
rozkazu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je
zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se
řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné
pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu