Nejvyšší soud Usnesení obchodní

29 Cdo 373/2014

ze dne 2014-04-24
ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.373.2014.1

29 Cdo 373/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra

Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci

navrhovatele Z. K., zastoupeného Mgr. Čestmírem Sekaninou, advokátem, se sídlem

v Boskovicích, Hybešova 2378/17, PSČ 680 01, za účasti společnosti

INTERKONTAKT, spediční a obchodní servis, spol. s r. o., se sídlem ve Velkých

Opatovicích, Sokolská 27, PSČ 679 63, identifikační číslo osoby 46965092,

zastoupené JUDr. Miroslavem Keršnerem, advokátem, se sídlem v Boskovicích,

Bezručova 166/16, PSČ 680 01, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady,

vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 Cm 255/2012, o dovolání

navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. září 2013, č.

j. 5 Cmo 136/2013-91, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. ledna 2013, č. j. 35 Cm 255/2012-48,

zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti

INTERKONTAKT, spediční a obchodní servis, spol. s r. o. (dále jen

„společnost“), konané dne 30. března 2012 (výrok I.) a rozhodl o nákladech

řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Olomouci usnesení soudu

prvního stupně v odstavci I. výroku, „ve správném znění“ tak, že se neplatnost

usnesení valné hromady společnosti nevyslovuje (první výrok), změnil je ve

výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení

(třetí výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud

odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského

soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle § 238a o. s. ř.,

neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř.

Závěr, podle kterého společnost doručuje pozvánku na valnou hromadu společníku

na adresu uvedenou v seznamu společníků, a to i tehdy, udělí-li společník třetí

osobě plnou moc k zastupování na valných hromadách, jestliže současně

společnost nepožádá, aby mu byla pozvánka doručována na jinou adresu (než

adresu uvedenou v seznamu společníků), plyne z § 129 odst. 1 a § 118 zákona č.

513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), jakož i ustálené

judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 29. července 2009, sp.

zn. 29 Cdo 590/2009, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník

2010, pod číslem 67, usnesení ze dne 24. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 1982/2011,

uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2013, pod číslem 126,

či obdobně usnesení ze dne 20. září 2006, sp. zn. 29 Odo 634/2005, která jsou

veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu –

na webových stránkách Nejvyššího soudu).

K doručení pozvánky společníku srov. dále např. důvody usnesení Nejvyššího

soudu ze dne 28. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo 1429/2006 uveřejněné pod číslem

22/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a k okamžiku doručení zásilky

prostřednictvím držitele poštovní licence např. důvody usnesení Nejvyššího

soudu ze dne 22. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 272/2011, uveřejněného v časopise

Soudní judikatura číslo 3, ročník 2013, pod číslem 37.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož nesoulad obsahu pozvánky a přijatého

usnesení valné hromady je v poměrech projednávané věci porušením právního

předpisu, které nemělo závažné právní následky, Nejvyšší soud shledává

souladným s § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák. a ustálenou judikaturou (srov.

např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo

4820/2010, či ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 709/2012). Dovolatel se

v tomto směru ostatně omezuje na pouhé obecné tvrzení, že jeho práva byla

(chybou v pozvánce) podstatně porušena, aniž tvrdí, jakým způsobem.

Námitkou, podle níž nebyl s přijatým usnesením obeznámen, dovolatel nevystihuje

přípustný dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), neboť brojí toliko

proti opačnému skutkovému závěru soudů nižších stupňů. Nehledě k uvedenému je

otázka následného doručení usnesení přijatých valnou hromadou společníku pro

posouzení jejich platnosti zásadně bez právního významu.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta

druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince

2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a

některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. dubna 2014

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu