U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci
úpadce F. M., zastoupeného Mgr. Markem Freundem, advokátem, se sídlem ve Zlíně,
Zarámí 4422, PSČ 760 01, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku
konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty,
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 126 K 73/97, o dovolání úpadce
proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. ledna 2010, č. j. 3 Ko
46/2009-865, takto:
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 20. dubna 2009, č. j. 126 K 73/97-823 (ve znění
opravného usnesení ze dne 22. června 2009, č. j. 126 K 73/97-836), schválil
Krajský soud v Brně (dále jen „konkursní soud“) konečnou zprávu o zpeněžování
majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní
podstaty (dále též jen „konečná zpráva“), podle které činí příjmy konkursní
podstaty 3.491.562,50 Kč a výdaje 1.480.516,40 Kč (bod I. výroku). Dále určil
odměnu správce konkursní podstaty ve výši 548.243,72 Kč a schválil jeho hotové
výdaje ve výši 97.139,- Kč (bod II. výroku). Konkursní soud se zabýval jednotlivými námitkami úpadce proti konečné zprávě,
přičemž k výběru kupce při prodeji majetku konkursní podstaty mimo dražbu a ke
schvalování „průběžných nákladů souvisejících s výdajovou stránkou konkursní
podstaty“ věřitelským výborem uvedl následující:
1/ K výběru kupce při prodeji majetku konkursní podstaty mimo dražbu. Tuto námitku označil konkursní soud za opakovanou, poukazuje na to, že ji
detailně projednal při jednání 14. září 2007 a že jeho názor, že není důvodná,
zůstal nezměněn, když k jejímu doplnění nedošlo. 2/ Ke schvalování nákladů věřitelským výborem. Konkursní soud se neztotožnil s názorem úpadce, že věřitelský výbor od roku
2002 neschvaloval průběžně „náklady související s výdajovou stránkou konkursní
podstaty“. Hotové výdaje správce konkursní podstaty schvaluje soud v konečné
zprávě. Věřitelský výbor je a byl oprávněn „případně tyto průběžně schvalovat“
a kdyby měl nějaké námitky, mohl je projevit. Již při projednání předchozí
konečné zprávy obesílal konkursní soud nejen současné, nýbrž i bývalé členy
věřitelského výboru, přičemž žádný z nich neprojevil nesouhlas s vynaloženými
náklady. Konkursní soud nepřitakal ani námitce o absenci kontroly nad činností správce
konkursní podstaty, uváděje, že ukončení řízení je blokováno neschválením
konečné zprávy. Věřitelský výbor je úplný a do zpeněžení úpadcova majetku v
roce 2002 aktivně vykonával svou činnost. Kromě povinnosti správce konkursní
podstaty k podání konečné zprávy, a povinností týkajících se provedení rozvrhu
a zrušení konkursu jsou příjmy a výdaje konkursní podstaty závislé pouze na
procesní problematice řízení. Výdaje tvořené jen běžnými položkami (poštovné,
poplatky za vedení účtu, záloha na výtěžek zpeněžení oddělenému věřiteli),
jakož i příjmy (ze starobního důchodu úpadce) není třeba již nadbytečně
kontrolovat, neboť jsou dány příslušnými rozhodnutími bank, držitele poštovní
licence, případně výší úpadcových příjmů. K odvolání úpadce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením
potvrdil usnesení konkursního soudu. K odvolacím námitkám úpadce odvolací soud
- vycházeje z ustanovení § 29 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání
(dále též jen „ZKV“) - uvedl následující. 1/ K výběru kupce při prodeji majetku konkursní podstaty mimo dražbu. Konkursní soud nepostupoval správně, jestliže tuto námitku neprojednal na
jednáních o (čtvrté) konečné zprávě, konaných 12. prosince 2008 a 20. dubna
2009.
Toto procesní pochybení však nemá vliv na správnost napadeného
rozhodnutí, když uvedenou námitku konkursní soud podrobně projednal u jednání o
třetí konečné zprávě, konaného 14. září 2007. V situaci, kdy šlo o námitku
obsahově totožnou, lze akceptovat její projednání ze 14. září 2007 (byť
rozhodnutí konkursního soudu o schválení konečné zprávy odvolací soud zrušil). K argumentu úpadce, že smyslem jednání o konečné zprávě je projednat vznesené
námitky, lze uvést, že potud úpadce nebyl na svých právech poškozen, jelikož
tato námitka byla projednána u jednání soudu. Z věcného hlediska pak odvolací soud neměl uvedenou námitku za důvodnou. 2/ Ke schvalování nákladů věřitelským výborem. Odvolací soud se neztotožňuje s odvolací námitkou, podle níž konečná zpráva
byla schválena bez součinnosti věřitelského výboru. Skutečnost, že věřitelský
výbor se naposledy sešel v roce 2002, když od té doby konkursní řízení vázlo na
schválení konečné zprávy, neznamená, že by neschvaloval průběžné náklady
související s výdajovou stránkou. Je na věřitelském výboru, jakým způsobem
uděluje souhlas s výdaji v konkursu a stejně tak je na něm, aby se sám seznámil
s konečnou zprávou a vyúčtováním stejně jako s listinami, kterými správce
konkursní podstaty osvědčuje správnost vyúčtování. Až do schválení konečné
zprávy je správce konkursní podstaty pod kontrolou věřitelského výboru, když
věřitelský výbor je povinně předvoláván vedle úpadce, správce konkursní
podstaty a konkursních věřitelů, kteří podali námitky, k projednání konečné
zprávy a vyúčtování. Kdyby měl věřitelský výbor nějaké námitky proti hotovým výdajům správce
konkursní podstaty (včetně těch, jež byly vynaloženy od roku 2002, kdy byla
předložena první konečná zpráva), mohl je projevit nejpozději u jednání o
konečné zprávě, což se nestalo. 3/ K podobě konečné zprávy. Námitka, podle níž by každá konečná zpráva měla obsahovat údaj o tom, jaká výše
uspokojení v procentech či podílu náleží konkursním věřitelům pro jejich
pohledávky první nebo druhé třídy, není důvodná. Tyto informace jsou součástí
návrhu na rozvrh, respektive samotného rozvrhového usnesení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání, jehož přípustnost opírá
o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř., namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a
odst. 2 o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a
požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel řešení
následujících otázek:
1/ Zda je možné obejít projednání námitky proti konečné zprávě s odkazem na
skutečnost, že daná námitka již byla dříve projednána u dřívější konečné
zprávy, která však nebyla schválena (respektive usnesení o jejím schválení bylo
zrušeno nadřízeným soudem) a následně byla podána nová konečná zpráva, ke které
se tato identická námitka vztahovala, avšak z uvedeného důvodu (předchozího
projednání) již projednána nebyla? 2/ Zda je věřitelský výbor povinen schvalovat obligatorně náklady na správu a
udržování konkursní podstaty a hotové výdaje správce konkursní podstaty,
zejména pokud jde o zjištění jejich správnosti a výše v konečné zprávě? Zda
konkursní soud má toto schválení vyžadovat po správci konkursní podstaty (aby
za tím účelem oslovil věřitelský orgán) nebo zda výše a správnost těchto
nákladů mají být při nečinnosti věřitelského orgánu presumovány jako správné
toliko z tvrzení správce uvedeného v konečné zprávě? Dovolatel míní, že jde o otázky dovolacím soudem dosud neřešené. Dovolání nejprve popisuje dosavadní průběh řízení o schvalování
konečné zprávy, včetně reprodukce odvolacích námitek a způsobu, jimiž se s nimi
vypořádal odvolací soud (str. 2 až 6 dovolání), k čemuž dovolatel následně
uvádí, že spatřuje zásadní problém v poškození svých práv potud, že (jak v
odvolání namítal) konkursní soud neprojednal jeho námitku proti výběru kupce v
rámci prodeje mimo dražbu na jednáních soudu dne 12. prosince 2008 a 20. dubna
2009. Dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že tato chyba není
významná, jelikož jde o námitku projednanou u třetí konečné zprávy (kterou
poté, co ji schválil konkursní soud, zrušil odvolací soud). Dále dovolatel zdůrazňuje, že principem námitek (rozuměj námitek
proti konečné zprávě) je, že musejí být projednány (jsou-li včas podány) v
kontinuálním sledu. Námitky musejí být projednány k té konečné zprávě, proti
které směřují. Poukaz na to, že (námitky) byly projednány u třetí konečné
zprávy, nemá opodstatnění (třetí konečná zpráva není významná, jelikož usnesení
o jejím schválení bylo zrušeno). Časová kontinuita projednání námitek s
konečnou zprávou musí být vždy dána. Osoby oprávněné podat námitky proti
konečné zprávě (totiž) mají zákonné právo takové námitky případně podat a
samozřejmě mají i právo zúčastnit se jejich projednání u konkursního soudu.
Z
toho, že dovolatel opakoval námitky při každé konečné zprávě, nelze činit
závěr, že výsledky projednávání u dřívějších konečných zpráv je možné vztáhnout
na další konečné zprávy. Podle dovolatele lze především pochybovat o tom, že projednání oné
námitky u třetí konečné zprávy bylo provedeno v souladu se zákonem, zejména
vzhledem k tomu, že odvolací soud neměl postup konkursního soudu za správný (a
usnesení o schválení třetí konečné zprávy zrušil). Dále neexistuje kontinuita
mezi třetí a čtvrtou konečnou zprávou (projednávala se jiná „nová“ konečná
zpráva). Dovolatel tak měl právo na projednání námitky u čtvrté konečné zprávy. Dovolateli tak byl odepřen prostor pro projednání jeho námitky a tuto okolnost
nelze zhojit žádným způsobem. Správné nemůže být ani věcné tvrzení odvolacího soudu o této námitce,
neboť ten hodnotí skutkové závěry, které konkursní soud přijal na základě
projednání této námitky u třetí konečné zprávy. Tyto závěry jsou nepoužitelné,
neboť (zjednodušeně řečeno) nebyla-li třetí konečná zpráva schválena (pro
nezákonnost), pak ve vztahu ke čtvrté konečné zprávě cokoli bylo soudem učiněno
a zjištěno v rámci projednání třetí konečné zprávy, jako by nebylo. Dovolatel dovozuje, že postupem obou soudů bylo porušeno jeho právo, aby jeho
námitka proti konečné zprávě byla projednána v souladu s ustanovením § 29 odst. 2 ZKV, s tím, že v postupu obou soudů lze spatřovat vadu, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci a nesouhlasí s názorem odvolacího soudu,
že by šlo o námitku nedůvodnou a že pochybení konkursního soudu nebylo
významné. Dovolatel podotýká, že pro opakované chyby konkursního soudu trvalo
projednání konečné zprávy mnoho let a z postupu odvolacího soudu je patrná
snaha dlouholeté řízení ukončit a tím případně bagatelizovat chyby, kterých se
dopustil konkursní soud.
Nesprávné právní posouzení věci tkví podle dovolatele v tom, že odvolací soud
se neztotožnil s námitkami, podle nichž konečná zpráva neobsahuje údaj o výši
uspokojení věřitelů v procentech či podílu, jakož i v tom, že odvolací soud
uzavřel, že je věcí věřitelského orgánu, zda se bude vyjadřovat k nákladům
konkursní podstaty a naopak je povinností konkursního soudu požadovat po
správci konkursní podstaty, aby mu doložil, že tyto náklady byly řádně
schváleny věřitelským orgánem.
Povinnost věřitelského výboru schvalovat náklady upravuje ustanovení § 11 odst.
5 ZKV jako primární povinnost věřitelského výboru, který je povinen plnit své
povinnosti na základě úkolů, které mu zadá konkursní soud. Z toho podle
dovolatele vyplývá, že věřitelský orgán je quasisubjektem podřízeným nejen
konkursním věřitelům, nýbrž i konkursnímu soudu. Soud pak musí dohlížet na to,
zda věřitelský výbor plní své povinnosti a v případě, že je neplní (jako tomu
bylo v dané věci od roku 2002), je povinností konkursního soudu uložit
věřitelskému výboru ve smyslu § 11 odst. 5 ZKV úkol spočívající v projednání a
schválení výše a správnosti nákladů a hotových výdajů správce konkursní
podstaty. Konkursní soud navíc může odvolat členy (věřitelského výboru), kteří
neplní řádně svou funkci. Konkursní soud musí po věřitelském výboru vyžadovat
plnění jeho povinností a plnění těchto povinností nemůže nechat na benevolenci
věřitelského výboru.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.
jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle
ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237
odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod
připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému
mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
K jednotlivým dovolacím námitkám lze v rovině zkoumané přípustnosti dovolání
uvést následující.
1/ K výběru kupce při prodeji majetku konkursní podstaty mimo dražbu.
S dovolací argumentací se potud pojí první z dovolatelem položených otázek
zásadního právního významu. Z obsahového hlediska (srov. též výhradu, podle níž
byl dovolateli tím, že námitka nebyla projednána i u jednání o čtvrté konečné
zprávě, odepřen prostor pro projednání jeho námitky a tuto okolnost nelze
zhojit žádným způsobem) se tato argumentace nepojí s dovoláním namítanou (v
mezích ohlášeného dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) vadou
řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nýbrž s tzv.
zmatečnostní vadou ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. (tedy s výtkou, že
účastníku řízení /dovolateli/ byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu
odňata možnost jednat před soudem).
Zmatečnostní vady řízení však nejsou způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu
ustanovení § 241a o. s. ř.; k jejich prověření slouží žaloba pro zmatečnost
(shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29
Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná
níže - veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Pro
založení přípustnosti dovolání prostřednictvím ustanovení § 237 odst. 1 písm.
c/ o. s. ř. je tudíž tato námitka právně bez významu.
2/ Ke schvalování nákladů věřitelským výborem.
S dovolací argumentací k věřitelskému výboru se pojí druhá z dovolatelem
položených otázek zásadního právního významu.
Argumentace obsažená v napadeném rozhodnutí je založena na skutkovém závěru
(jenž vzhledem ke způsobu, jímž jedině lze založit přípustnost dovolání, nemůže
být dovoláním zpochybněn), podle kterého věřitelský výbor neměl námitky proti
správcem účtovaným (v konečné zprávě) výdajům. Z dikce § 29 ZKV nadto
jednoznačně plyne, že konečným způsobem (lhostejno, zda po předchozím souhlasu
věřitelského orgánu nebo bez něj) rozhoduje o odměně a výdajích správce
konkursní podstaty konkursní soud (případná absence souhlasu věřitelského
výboru s výdaji účtovanými správcem konkursní podstaty není v žádném případě
překážkou věcného posouzení těchto výdajů konkursním soudem). To se ostatně
podává např. i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo
66/2007, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2011, pod
číslem 119. V něm Nejvyšší soud dovodil, že ani souhlas věřitelského výboru s
tím, aby činnosti, k nimž je správce konkursní podstaty povinen, zadal správce
konkursní podstaty třetím osobám na účet podstaty, nezbavuje konkursní soud
práva na základě posouzení konkrétních okolností případu uznání takto
vynaloženého nákladu na účet podstaty odepřít (neschválit jej v režimu § 29
ZKV), jelikož ani informovaný souhlas věřitelského výboru nezbavuje správce
konkursní podstaty povinnosti jednat při udržování a správě konkursní podstaty
s odbornou péčí (§ 8 odst. 2 ZKV).
O „presumpci správnosti“ účtovaných výdajů (jak se naznačuje formulací otázky
zásadního právního významu) přitom nejde (na takovém úsudku napadené rozhodnutí
ani nespočívá).
Důvod připustit dovolání pro řešení otázky, na kterou jednoznačně odpovídá
zákon a kterou i judikatura řeší souladně s napadeným rozhodnutím, tak není
dán.
3/ K podobě konečné zprávy.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí konečná zpráva neřeší otázku
způsobu a rozsahu uspokojení pohledávek konkursních věřitelů; o tom rozhoduje
konkursní soud v rozvrhovém usnesení (srov. např. usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 19. února 2002, sp. zn. 1 Ko 552/2001, uveřejněné v časopise
Soudní judikatura číslo 11, ročník 2002, pod číslem 224, usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 26. června 2007, sp. zn. 29 Odo 1111/2005, uveřejněné v časopise
Soudní judikatura číslo 11, ročník 2007, pod číslem 170 nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 2106/2010). Jak se
přitom podává z oné konečné zprávy, z té plyne (pro konečnou zprávu požadovaný)
údaj o tom, jak vysoký výtěžek zpeněžení má být rozdělen mezi konkursní
věřitele a obsahuje též přehled pohledávek (včetně označení tříd), jež z tohoto
výtěžku mají být hrazeny, včetně údaje o pohledávkách předurčených k uspokojení
před rozvrhem (srov. v literatuře Zoulík, F.: Zákon o konkursu a vyrovnání.
Komentář. 3. vydání, Praha, C. H. Beck 1998, str. 168 nebo Steiner, V.: Zákon o
konkursu a vyrovnání. Komentář. 2. vydání. Linde Praha, a. s., Praha 1996, str.
191).
Jinak řečeno, konečná zpráva má obsahovat údaj o tom, jak vysoký výtěžek
zpeněžení má být rozdělen mezi konkursní věřitele, jakož i přehled pohledávek
(včetně označení tříd), jež z tohoto výtěžku mají být hrazeny (včetně údaje o
pohledávkách předurčených k uspokojení před rozvrhem), nikoli však údaj o tom,
jaká výše uspokojení v procentech či podílu náleží konkursním věřitelům pro
jejich pohledávky první nebo druhé třídy (ten je vyhrazen rozvrhovému
usnesení).
Úsudek odvolacího soudu, podle kterého údaj o tom, jaká výše uspokojení v
procentech či podílu náleží konkursním věřitelům pro jejich pohledávky první
nebo druhé třídy, je vyhrazen rozvrhovému usnesení (a nikoli konečné zprávě),
je s těmito judikatorními závěry v souladu a prostor pro řešení otázky
zásadního právního významu se ani prostřednictvím dovolací námitky, jež takový
úsudek kritizuje, neotevírá.
K posouzení přípustnosti dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Nejvyšší
soud přistoupil s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února
2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11 (uveřejněným pod č. 241/2010 Sb.), zrušil
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012
(srov. též nálezy Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11
a ze dne 18. září 2012, sp. zn. II. ÚS 2371/11).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2012
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu