29 Cdo 3943/2016-253
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci
žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova
1, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 60162694, proti žalované JUDr. Janě
Dudkové, advokátce, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, PSČ 110 00, jako
správkyni konkursní podstaty úpadce NAŠE VOJSKO, TISKÁRNA, PRAHA, státní
podnik, identifikační číslo osoby 00000345, zastoupené JUDr. Jaromírem Bláhou,
advokátem, se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, PSČ 186 00, o vyloučení
nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 36/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2016, č. j. 13 Cmo 136/2008-211, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2016, č. j. 13 Cmo
136/2008-211, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. listopadu 2007, č. j. 58 Cm
36/2007-32, vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce NAŠE VOJSKO,
TISKÁRNA, PRAHA, státní podnik, pozemek o výměře 43 350 m?, zapsaný u
Katastrálního úřadu P. – m. na listu vlastnictví pro obec a katastrální území
R. (dále též jen „sporný pozemek“) [bod I. výroku] a rozhodl o nákladech řízení
(bod II. výroku). Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1/ Dne 14. září 1984 byla mezi „Čs. státem, FNMO, zastoupeným Krajskou
vojenskou ubytovací a stavební správou Praha“ a národním podnikem Naše vojsko –
tiskárna uzavřena hospodářská smlouva o převodu správy národního majetku č. 44/19.90 – 29/84 (dále jen „první hospodářská smlouva“), kterou stát převedl na
právního předchůdce úpadce správu národního majetku vymezeného v příloze č. 1
této smlouvy. Příloha č. 1 obsahovala mimo jiné sporný pozemek s označením
skladová plocha a železniční vykládací rampa. Příloha č. 2 obsahovala ujednání,
že sporný pozemek nelze v současné době převést do správy přejímající
organizace z důvodu probíhající investiční výstavby, část tohoto pozemku
(vyznačená v pozemkové mapě) bude dočasně užívána přejímající organizací. 2/ Hospodářskou smlouvou o majetkoprávním uspořádání a budoucím užívání objektu
ze dne 25. ledna 1990 (dále jen „druhá hospodářská smlouva“) uzavřenou mezi
„Čsl. státem, FMNO, zastoupeným Krajskou vojenskou ubytovací a stavební správou
Praha“ a pozdějším úpadcem se stát zavázal na vlastní náklady objednat zaměření
skutečného stavu areálu – objektu 00 – 06 – 46 – RUZYNĚ (dále jen „Areál“), a
to do tří měsíců od uzavření smlouvy, a po zhotovení geometrického plánu předat
bezúplatně pozemky včetně sporného pozemku pozdějšímu úpadci. Do doby předání
byl pozdější úpadce oprávněn užívat pozemky bezúplatně a ve stejném rozsahu a
ke stejným účelům, jak byly užívány k 1. lednu 1990. 3/ Usnesením ze dne 20. února 2003, č. j. 76 K 11/2003-44, prohlásil Městský
soud v Praze konkurs na majetek úpadce a správcem konkursní podstaty ustavil
žalovanou. 4/ Dne 23. února 2007 sepsala žalovaná sporný pozemek do konkursní podstaty
úpadce. 5/ Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. března 2007, č. j. 76 K
11/2003-540, vyzval žalobkyni, aby podala žalobu na vyloučení sporného pozemku
ze soupisu konkursní podstaty úpadce a žalobkyně tak včas učinila. 6/ Podle výpisu z katastru nemovitostí ke dni 2. května 2007 svědčí vlastnické
právo ke spornému pozemku žalobkyni (České republice) a příslušnost hospodařit
s tímto majetkem má Ministerstvo obrany. Na tomto základě soud prvního stupně ve vztahu k první hospodářské smlouvě
uzavřel, že sporný pozemek nebyl „čsl. státem“ převeden na národní podnik Naše
vojsko – tiskárna a tudíž následně pozdějšímu úpadci. Úpadce tak neměl nikdy ke
spornému pozemku právo hospodaření. Naplněna nebyla ani druhá hospodářská
smlouva.
Podle soudu prvního stupně tak „právo hospodaření k předmětnému
pozemku nebylo žalovanému převedeno a žalovanému tudíž nesvědčí žádné právo
(ani vlastnické či právo hospodaření), které by opravňovalo správce konkursní
podstaty k zápisu sporného pozemku do soupisu konkursní podstaty úpadce“. Námitkou, že sporný pozemek nemůže být podle § 43 odst. 1 zákona č. 219/2000
Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále
jen „zákon o majetku státu“), předmětem konkursu, se soud prvního stupně
nezabýval, když žalovaná neprokázala, že úpadci ke spornému pozemku svědčí
jakékoliv právo. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil
rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu, na „vyloučení pozemku o
výměře 28 797 m?“ ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (první výrok). Současně rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok). Šlo o v pořadí třetí rozhodnutí odvolacího soudu. První rozsudek ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 13 Cmo 136/2008-61, kterým
odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že sporný
pozemek je „napaden“ nároky restituentů, které dosud nebyly zamítnuty (a proto
nemůže být sepsán do soupisu konkursní podstaty), k dovolání žalované zrušil
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. března 2011, č. j. 29 Cdo 1307/2009-86, a
věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že
skutečnost, že správce konkursní podstaty zahrnul do soupisu majetku konkursní
podstaty věci, které mají být vydány oprávněným osobám podle zákonů
upravujících zmírnění některých majetkových křivd (§ 68 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, dále jen „ZKV“), sama o sobě nezakládá
právo třetích osob, jež by vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku
konkursní podstaty. Druhým rozsudkem ze dne 12. září 2012, č. j. 13 Cmo 136/2008-132, odvolací
soud, poté co usnesením ze dne 5. září 2012 připustil změnu žaloby tak, že ze
soupisu konkursní podstaty úpadce se vylučuje pozemek o výměře 28 797 m2,
změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že „žaloba na vyloučení pozemku o
výměře 28 797 m2 se zamítá“. Odvolací soud vyšel z toho, že došlo k převodu
správy národního majetku na základě první hospodářské smlouvy obsahující
„jakousi odkládací podmínku“, která byla splněna. Nejvyšší soud toto rozhodnutí
zrušil rozsudkem ze dne 30. června 2015, č. j. 29 Cdo 166/2013-180, když dospěl
k závěru, že v první hospodářské smlouvě nebyla sjednána žádná odkládací
podmínka (šlo o pouhou deklaraci úmyslu uskutečnit převod správy v budoucnu) a
dále, že smlouvy o převodu národního majetku nebylo možné uzavírat se závazkem
budoucího převodu do správy jiné státní organizace. Ve svém rozhodnutí Nejvyšší
soud dále upozornil odvolací soud, že výměra sporného pozemku nečiní žalobkyní
uváděných 28 797 m2, nýbrž 22 707 m2 (a takto je pozemek i zapsán v soupisu
majetku konkursní podstaty). Odvolací soud doplnil dokazování a vyšel dále z toho, že:
1/ V příloze č.
2 první hospodářské smlouvy vázaly strany realizaci
převodu sporného pozemku na dokončení investiční výstavby na sporném pozemku a
vyhotovení oddělovacího geometrického plánu. Podle „bodu 2 přílohy této smlouvy
nelze převést do správy přejímající organizace (národní podnik) sporný pozemek,
neboť na její části probíhá investiční výstavba, bude však dočasně užívána
přejímající organizací vyjma objektu XI a XVII (pozemky nejsou v seznamu
převáděných budov a pozemků uvedeny) s tím, že po dokončení investiční výstavby
a vyhotovení oddělovacího geometrického plánu bude převod správy realizován
(bod 1), zároveň však v bodu 3 se přejímající organizace zavázala umožnit
přístup předávajícímu do objektů II, XI a XVII, v jehož správě tyto objekty
zůstávají“. 2/ Podle zakládací listiny pozdějšího úpadce ze dne 23. června 1989
(dále jen „zakládací listina“) přešel na pozdějšího úpadce 1. července 1989
veškerý majetek, práva a závazky zanikající výrobní hospodářské organizace Naše
vojsko, tiskárna národní podnik. 3/ V zápisu z 20. prosince 1989 o jednání o předání Areálu do práva
hospodaření pozdějšího úpadce jako součásti jeho kmenového jmění (dále jen
„zápis ze dne 20. prosince 1989“) bylo dohodnuto předání jednotlivých pozemků
Areálu vyjma v čl. 1 vyjmenovaných pozemků včetně části sporného pozemku. 4/ Cílem druhé hospodářské smlouvy bylo majetkoprávní uspořádání
pozemků Areálu. „Český stát“ se v ní zavázal na vlastní náklady objednat
zaměření skutečného stavu Areálu a předat pozdějšímu úpadci Areál vyjma
konkrétních pozemků včetně sporného pozemku s tím, že do doby faktického
předání Areálu je pozdější úpadce oprávněn užívat pozemky Areálu ve stejném
rozsahu, v jakém byly užívány k 1. lednu 1990. 5/ Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 10. listopadu 2008 plyne, že
právo hospodaření k pozemku o velikosti 28 797 m2 je zapsáno ve prospěch úpadce. 6/ V seznamu majetku konkursní podstaty je zapsán pozemek o výměře 22
707 m2. Tento pozemek vznikl na základě geometrického plánu č. 1726/03-2009
rozdělením původního pozemku o výměře 28 797 m2 na pozemek o výměře 22 707 m2
(dále též jen „Pozemek A“) a pozemek o výměře 6 090 m2 (dále též jen „Pozemek
R“). 7/ Dohodou o společném postupu ze dne 16. ledna 2012 se žalovaná dohodla s
osobami uplatňujícími restituční nárok, že uplatňují restituční nárok k Pozemku
R, který žalovaná uznává, a naopak neuplatňují tento nárok k Pozemku A. Na tomto základě odvolací soud ve vztahu k Pozemku R uzavřel, že věcná
legitimace k podání žaloby by svědčila pouze restituentům (kdyby žalovaná
nadále trvala na zahrnutí tohoto pozemku do soupisu majetku konkursní podstaty
úpadce). Žalobkyně tak není věcně legitimována k podání žaloby na vyloučení
tohoto pozemku ze soupisu majetku konkursní podstaty. Navíc tento pozemek není
sepsán v konkursní podstatě, tj. není splněn další z předpokladů úspěšnosti
vylučovací žaloby.
Ohledně Pozemku A odvolací soud uvedl, že právní předchůdce úpadce
užíval tento pozemek k výkonu předmětu činnosti, když podle první hospodářské
smlouvy objekty na sporném pozemku a sporný pozemek „nezůstaly na rozdíl od
objektů II, XI a XVII ve správě předávající organizace a přejímajícímu
předchůdci úpadce bylo zachováno právo dočasně sporný pozemek užívat“. Zakládací listinou pak převedl zakladatel na pozdějšího úpadce veškerý majetek,
práva a závazky zanikajícího národního podniku a organizací, která jediná mohla
podle § 65 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, vykonávat k Pozemku
A právo hospodaření, byl úpadce. Zakladatel jako ústřední orgán státní správy,
v jehož výlučné kompetenci bylo řešit případné pochybnosti ohledně správy
dotčeného majetku státu, projevil vůli, že právě pozdější úpadce bude k výkonu
své činnosti využívat veškerý majetek spravovaný národním podnikem a tento
majetek na něj převedl. Jiný subjekt, kterému by náleželo právo hospodaření s
nemovitostmi, tu nebyl. Uvedený závěr pak podle odvolacího soudu podporuje i zápis z 20. prosince 1989, v němž je sporný pozemek vyjmenován jako ten, který se předávat
nebude (neboť již byl převeden v rámci založení pozdějšího úpadce), stejně jako
druhá hospodářská smlouva, v níž je sporný pozemek zahrnut jako ten, který se
po zhotovení a dodání geometrického plánu předávat nebude (neboť právo
hospodaření již bylo převedeno při jeho založení). Konečně, i kdyby existovaly pochybnosti, že „sporné pozemky nebyly
vloženy do podnikání úpadce“ již při jeho založení, právo hospodaření k Pozemku
A svědčí úpadci podle § 65 hospodářského zákoníku (čl. 1 druhé hospodářské
smlouvy věta poslední) a žalobkyni tak nesvědčí právo vylučující jeho zahrnutí
do soupisu konkursní podstaty úpadce.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
vymezuje podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“), v platném znění, tak, že rozhodnutí spočívá na zodpovězení otázky,
kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího
soudu, namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a
navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že právo hospodaření bylo
úpadci převedeno v rámci jeho založení, což má plynout ze zakládací listiny a
druhé hospodářské smlouvy. Z uvedených listin podle dovolatelky nelze k
takovému závěru dospět, když „zakládací listina neobsahuje specifikaci
nemovitého majetku, který nemovitý majetek je úpadce při výkonu své činnosti
užívat“. Nelze pak dovodit přechod práv a povinností zanikající hospodářské
organizace Naše vojsko, tiskárna, n. p. na pozdějšího úpadce, neboť tomuto
právnímu předchůdci úpadce nesvědčilo ke dni vydání zakládací listiny právo
hospodaření s danou parcelou. V tomto směru odkazuje dovolatelka na předchozí
rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci sp. zn. 29 Cdo 166/2013, které podle
dovolatelky odvolací soud nerespektoval. Úpadci vzniklo zakládací listinou
pouze právo užívání majetku, nikoliv právo hospodaření, které mohlo vzniknout
pouze na základě platné hospodářské smlouvy. Sporný pozemek tak nemohl přejít
na úpadce a zůstal i nadále „v právu hospodaření“ žalobkyně. Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal s její námitkou
zániku (promlčení) práva „žalované“ na splnění povinnosti vyplývající z
uzavřené hospodářské smlouvy. Právo úpadce na převod správy majetku podle
dovolatelky zaniklo podle § 130 hospodářského zákoníku, ve znění před novelou
provedenou zákonem č. 103/1990 Sb., a to ve lhůtě jednoho roku od podpisu
příslušné hospodářské smlouvy, což bylo buď dne 11. září 1985 nebo dne 25. ledna 1991. Dále dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval tím, že „převod“,
který provedl úpadce na základě geometrického plánu č. 1587-207/2007, je
plněním bez právního důvodu. Odvolací soud měl v tomto směru vzít v potaz
vznesenou námitku promlčení, z čehož plyne, že právo na převod parcely mohlo
být realizováno pouze se souhlasem žalobkyně a nikoliv proti její vůli. Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním
zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání
(§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se
však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a
tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy
(tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince
2007, i občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k
tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn.
29 Cdo
3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek. Dovolání žalobkyně je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i
důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval. Podle § 65 hospodářského zákoníku ve znění účinném do 30. června 1988 (účinném
ke dni podpisu první hospodářské smlouvy) národní majetek spravuje zásadně
organizace, která je pověřena úkoly, k jejichž plnění majetek zcela nebo
převážně slouží (odstavec 1). Vzniknou-li pochybnosti o tom, která organizace
má určitý národní majetek spravovat, rozhodne nejbližší orgán společně
nadřízený organizacím, mezi nimiž pochybnosti vznikly; nemají-li společně
nadřízený orgán, rozhodují v dohodě příslušné ústřední orgány, popřípadě
krajské národní výbory; nedojde-li k dohodě, rozhoduje ministerstvo financí na
žádost některého z nich (odstavec 2). Podle § 68 hospodářského zákoníku ve znění účinném do 30. června 1988 převody
správy národního majetku mimo obvyklé hospodaření mohou být prováděny jen ze
závažných důvodů, zejména při reorganizacích, převodech výrobních programů,
nebo jde-li o majetek přebytečný nebo neupotřebitelný. Takové převody se
provádějí hospodářskými smlouvami o převodu správy národního majetku (§ 347)
nebo opatřeními nadřízených orgánů. Tato opatření musí mít stejné podstatné
náležitosti jako hospodářské smlouvy o převodech správy národního majetku
(odstavec 1). Prováděcí předpis může stanovit, ve kterých případech se majetek
přebytečný nebo neupotřebitelný převádí v rámci obvyklého hospodaření (odstavec
2). Podle § 71 hospodářského zákoníku ve znění účinném do 30. června 1988 státní
socialistická organizace může, pokud je to účelné, národní majetek, který má ve
správě a který dočasně nepotřebuje k plnění svých úkolů, přenechat smlouvou k
užívání jiné socialistické organizaci (§ 348) [odstavec 1]. Užívání národního
majetku občany upravuje občanský zákoník, popřípadě zvláštní předpisy (odstavec
2). Podle čl. II bod 1. zákona č. 98/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje
hospodářský zákoník, ustanoveními tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé
před 1. červencem 1988; vznik těchto právních vztahů, jakož i práva z nich
vzniklá před 1. červencem 1988 se však řídí dosavadními předpisy. Podle § 65 hospodářského zákoníku ve znění účinném do 30. dubna 1990 (účinném
ke dni vydání zakládací listiny a podpisu druhé hospodářské smlouvy) právo
hospodaření s národním majetkem vykonává zásadně organizace, která je pověřena
úkoly, k jejichž plnění majetek zcela nebo převážně slouží (odstavec 1). Vzniknou-li pochybnosti o tom, která organizace má k určitému majetku vykonávat
právo hospodaření, rozhodne nejbližší společný řídící orgán organizací, mezi
nimiž pochybnosti vznikly; nemají-li společný řídící orgán, rozhodují v dohodě
příslušné ústřední orgány, popřípadě krajské národní výbory; nedojde-li k
dohodě, rozhoduje ministerstvo financí na žádost některého z nich (odstavec 2). Podle § 68 hospodářského zákoníku ve znění účinném do 30.
dubna 1990 převody
práva hospodaření s národním majetkem mimo obvyklé hospodaření se provádějí
hospodářskými smlouvami (§ 347). Prováděcí předpis může stanovit pro státní
organizace podmínky, za nichž může být převod proveden, a případy, kdy lze
převod provést opatřením řídících orgánů. Pokud jde o státní podniky, může tak
učinit jen pro případy, kdy jde o převody práva hospodaření k nemovitostem
určeným územně plánovací dokumentací, popřípadě územním rozhodnutím pro
investiční výstavbu jiných organizací a k pozemkům určeným pro individuální
bytovou výstavbu. Podle § 71 hospodářského zákoníku ve znění účinném do 30. dubna 1990 státní
socialistická organizace může, pokud je to účelné, národní majetek, ke kterému
má právo hospodaření a který dočasně nepotřebuje k plnění svých úkolů,
přenechat smlouvou k užívání jiné socialistické organizaci (§ 348) [odstavec
1]. Užívání národního majetku občany upravuje občanský zákoník, popřípadě
zvláštní předpisy (odstavec 2). V rozsudku ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. 28 Cdo 3396/2007,
Nejvyšší soud vysvětlil, že hospodářský zákoník zcela jasně rozlišoval několik
druhů dispozic s národním majetkem. Šlo zejména o převod správy národního
majetku mezi státními organizacemi při obvyklém hospodaření (§ 67), o převod
správy národního majetku mimo obvyklé hospodaření (§ 68), o převod národního
majetku do vlastnictví jiných socialistických organizací než státních (§ 69), o
odevzdání národního majetku do trvalého užívání jiným socialistickým
organizacím než státním (§ 70) a o přenechání národního majetku do dočasného
užívání jiným socialistickým organizacím (§ 71). Při přenechání do užívání (ať trvalého nebo dočasného) nešlo o převod
správy, neboť odevzdávající státní organizace zůstala i nadále správcem tohoto
majetku, byť se tato správa určitým způsobem omezila (srov. obdobně 28 Cdo
3396/2007). Jinými slovy, při přenechání práva dočasného užívání zůstávala
předávajícímu subjektu zachována správa národního majetku (jež byla od 1. července 1988 právem hospodaření s národním majetkem). Nejvyšší soud již ve svém předchozím rozhodnutí v této věci v rozsudku
sp. zn. 29 Cdo 166/2013 uzavřel, že první hospodářskou smlouvou nedošlo k
převodu správy národního majetku ke spornému pozemku. Pokud tedy nedošlo k převodu správy sporného pozemku, pak toto právo
zůstalo předávajícímu subjektu zachováno a převádělo se pouze právo dočasného
užívání. V první hospodářské smlouvě jsou tři kategorie pozemků a staveb: 1/
pozemky a stavby, jejichž správa se převádí na právního předchůdce úpadce
(objekty uvedené v Příloze č. 1 s výjimkou uvedenou v Příloze č. 2), 2/
pozemek, který se přenechává právnímu předchůdci úpadce do dočasného užívání, u
něhož je však zachována správa předávajícího (uvedený v Příloze č. 2, vyznačené
ve snímku pozemkové mapy – jde o část sporného pozemku), 3/ pozemek a stavby, u
nichž se ani nepřevádí správa, ani se nepřenechávají do užívání právnímu
předchůdci úpadce (objekty uvedené v Příloze č. 2 – konkrétně objekty II, XI a
XVII a část sporného pozemku – přilehlá zpevněná a oplocená plocha u objektu č.
XI a nezpevněná plocha přilehlá k objektu č. XVII). Závěr odvolacího soudu, že z první hospodářské smlouvy (z její Přílohy
č. 2) plyne, že objekty na sporném pozemku a sporný pozemek nezůstaly na rozdíl
od objektů II, XI a XVII ve správě předávající organizace (a přejímajícímu
předchůdci úpadce bylo zachováno právo dočasně sporný pozemek užívat), tak
zjevně není správný, neboť přenecháním do užívání zůstala správa národního
majetku sporného pozemku zachována „předávající organizaci“. Na uvedeném pak nic nezměnila ani zakládací listina úpadce, když tato
převáděla na úpadce veškerý majetek, práva a závazky zanikajícího právního
předchůdce úpadce. Na úpadce tak ve vztahu ke spornému pozemku mohlo přejít
pouze právo dočasného užívání, které předtím úpadce nabyl první hospodářskou
smlouvou, nikoliv právo hospodaření s tímto pozemkem. Zakladatel úpadce v
uvedené listině žádným způsobem neprojevil vůli převést právo hospodaření ke
spornému pozemku na úpadce a skutečnost, že k převodu zakládací listinou
nedošlo, lze dovodit i ze zápisu z 20. prosince 1989, jakož i z druhé
hospodářské smlouvy, když tyto dokumenty se znovu k převodu sporného pozemku
vyjadřují tak, že k němu má teprve dojít v budoucnu (po zhotovení geometrického
plánu). Z druhé hospodářské smlouvy (z jejího čl. 1 věty poslední) rovněž neplyne, jak
odvolací soud nesprávně uvádí, že úpadci svědčí právo hospodaření k tomuto
pozemku. Podle tohoto ustanovení „do doby předání pozemků podle tohoto článku
je Naše Vojsko oprávněno užívat předmětné pozemky bezúplatně ve stejném rozsahu
a k týmž účelům jako jím byly užívány k 1. 1. 1990“. Opět tak bylo zdůrazněno,
že došlo pouze k přenechání do užívání a nikoliv k převodu práva hospodaření. Navíc, jde-li o druhou hospodářskou smlouvu, pak již v předchozím kasačním
rozhodnutí Nejvyšší soud zdůraznil, že nebylo možné uzavírat smlouvy obsahující
závazek organizace, že určitý majetek, který má ve správě, v budoucnu převede
do správy jiné státní organizace. Uvedenou smlouvou tak nedošlo k převodu práva
hospodaření, ale pouze k přenechání Areálu do bezplatného užívání (jak plyne z
čl. 1 poslední věty) a deklaraci úmyslu smluvních stran uskutečnit převod práva
hospodaření v budoucnu. Za zjevně nesprávný považuje Nejvyšší soud rovněž závěr odvolacího soudu, že v
zápisu z 20. prosince 1989 a v druhé hospodářské smlouvě je sporný pozemek
uveden jako ten, který se nepřevádí právě proto, že již předán byl (pojem
„předat“ je při interpretaci uvedených listin vykládán jako „převést“, ačkoliv
samotné předání majetku účinky převodu práva hospodaření nemělo). Kdyby uvedený
pozemek (jeho správa) již převeden byl, pak by nebyl důvod uvádět jej v
označených listinách výslovně jako ten pozemek (jeho část), který se nepřevádí. Naopak rozumnému výkladu uvedených smluvních ujednání, podle nichž se předávají
„pozemky Areálu kromě“ pozemků výslovně vyjmenovaných, odpovídá, že v zápisu z
20. prosince 1989 byla stanovena a v druhé hospodářské smlouvě sjednána výjimka
ohledně některých pozemků Areálu (nebo jejich částí), u nichž se právo
hospodaření nebude převádět na úpadce.
K převodu správy národního majetku či k převodu práva hospodaření ke spornému
pozemku na úpadce tak na základě výše uvedených listin (první a druhé
hospodářské smlouvy, zakládací listiny, zápisu ze dne 20. prosince 1989)
nedošlo a tyto listiny proto nemohou představovat titul, pro který by sporný
pozemek mohl být po právu sepsán do konkursní podstaty úpadce. Nejvyšší soud proto aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu (tedy včetně závislých výroků
o nákladech řízení) zrušil podle § 243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř. a
věc podle § 243b odst. 3 věta první o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu
řízení. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta
první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
V dalším řízení odvolací soud zváží, jaké důsledky má pro řízení skutečnost, že
výměra pozemku, jehož vyloučení ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce se
žalobkyně po připuštění změny žaloby domáhá, nečiní žalobkyní uváděných 28 797
m2, nýbrž 22 707 m2 (takto je pozemek zapsán v soupisu majetku konkursní
podstaty). Ačkoliv na tuto okolnost Nejvyšší soud upozorňoval již v předchozím
zrušujícím rozhodnutí, odvolací soud na tuto připomínku nedbal (nezohlednil ji
ve výroku svého rozhodnutí). Přitom je zřejmé, že nelze rozhodovat o vyloučení
pozemku o výměře 28 797 m2 ze soupisu majetku konkursní podstaty, neboť takový
pozemek v době rozhodování odvolacího soudu již neexistoval (byl rozdělen na
pozemek o výměře 22 707 m2 a pozemek o výměře 6 090 m2). Odvolací soud si proto
před novým rozhodnutím ve věci ujasní, zda předmětem žaloby je „jen“ pozemek (o
výměře 22 707 m2), nebo i pozemek parc. č.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu