29 Cdo 3977/2018-3881
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadce INTERIER PRAHA a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 7, Komunardů 885/28, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 60 19 33 79, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 94 K 94/98, o (ne)schválení výdajů zproštěné správkyně konkursní podstaty, o dovolání JUDr. Pavla Bergera, advokáta, se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská 1037/38, PSČ 100 00, správce konkursní podstaty úpadce, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. srpna 2018, č. j. 2 Ko 12/2018-3864,
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“) usnesením ze dne 14. února 2018, č. j. 94 K 94/98-3828, rozhodl, že výdaje bývalé správkyně konkursní podstaty Ing. Ludmily Kamlenkové (dále jen „bývalá správkyně konkursní podstaty“) ve výši 34.556.804,- Kč nebyly vynaloženy v souladu s účelem konkursního řízení a jako takové je neschválil (výrok I.) a uložil bývalé správkyni konkursní podstaty zaplatit do konkursní podstaty úpadce částku 34.556.804,- Kč (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání bývalé správkyně konkursní podstaty usnesením ze dne 20. srpna 2018, č. j. 2 Ko 12/2018-3864, zrušil usnesení konkursního soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal správce konkursní podstaty úpadce dovolání.
Rozhodné znění zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněného pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud zrušil usnesení konkursního soudu o (ne)schválení výdajů bývalé správkyně konkursní podstaty a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení, není přípustné. Nejde totiž o žádný z případů vypočtených v ustanoveních § 237 až § 239 o. s. ř. Srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2007, sp. zn. 21 Cdo 1800/2006, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2008, pod číslem 11, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2008, sp. zn. 29 Odo 1026/2006, uveřejněné v témže časopise, č. 7, ročník 2008, pod číslem 99 nebo (nověji) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3509/2013, a ze dne 30. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 5201/2015.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl jako nepřípustné dle ustanovení § 243b odst. 5 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 218 písm. c) o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu