29 Cdo 4025/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci
navrhovatelky T., s. r. o. , , zastoupené JUDr. P. Z., advokátem, , za účasti
společnosti S. p. M. Z., a. s., , zastoupené JUDr. P. T., advokátem, , o
vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Plzni
pod sp. zn. 43 Cm 70/2005, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 27. února 2008, č. j. 3 Cmo 456/2007-94, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2008, č. j. 3 Cmo 456/2007-94,
se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání
navrhovatelky usnesení ze dne 18. září 2007, č. j. 43 Cm 70/2005-67, jímž
Krajský soud v Plzni zamítl návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení valné
hromady společnosti S. p. M.Z., a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 14.
června 2005 (dále jen „napadená valná hromada“), včetně usnesení o přeměně
podoby akcií společnosti ze zaknihované na listinnou.
Ohledně posledně uvedeného usnesení napadené valné hromady odvolací soud
přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož přeměnu zaknihovaných akcií
na listinné obchodní zákoník připouští a bylo-li takové rozhodnutí přijato
kvalifikovanou většinou, byla splněna zákonná podmínka a rozhodnutí valné
hromady je v souladu se zákonem. Ten ostatně neurčuje, že by přeměnou akcií
automaticky došlo ke zrušení jejich veřejné obchodovatelnosti, jež je spojena
pouze s udělením povolení a předepsanými náležitostmi a nikoli s tím, zda akcie
budou fakticky přijaty k obchodování na veřejném trhu. Navrhovatelkou tvrzený
nepřímý úmysl obejít zákon nepostačuje pro přijetí závěru, že přeměna podoby
akcií je obcházením ustanovení § 186a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního
zákoníku (dále jen „obch. zák.“) za situace, kdy navrhovatelka nepředložila ani
neoznačila žádný důkaz k prokázání svého tvrzení o úmyslu představenstva
společnosti zmíněné ustanovení obejít.
Jestliže rozhodnutí valné hromady o přeměně podoby akcií společnosti neodporuje
zákonu ani stanovám a společností byly podniknuty kroky k opětovnému připuštění
akcií na veřejný trh, uzavřel odvolací soud, nesměřovalo přijaté usnesení valné
hromady k obcházení zákona, je se zákonem v souladu a není důvod pro vyslovení
jeho neplatnosti.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, namítajíc, že
spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod
vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a navrhujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí
odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil.
Dovolatelka nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, podle něhož je
„veřejná obchodovatelnost akcií“ spojena pouze s udělením povolení a
„předepsanými náležitostmi“ a nikoli s tím, zda akcie budou fakticky přijaty k
obchodování na veřejném trhu, poukazujíc na změny právní úpravy účinné od 1.
ledna 2001 a 1. května 2004. Zdůrazňuje, že pro posouzení určitého cenného
papíru jako registrovaného, resp. kótovaného je nutné, aby byl přijat k
obchodování na veřejném, resp. oficiálním trhu.
Rozhodnutím R.-S. ze dne 16. srpna 2005 byly akcie společnosti – před
rozhodnutím o přeměně jejich podoby kótované právě na trhu organizovaném R.-S.
– vyloučeny z oficiálního trhu. V důsledku rozhodnutí valné hromady tak nastal
stav, kdy listinné akci společnosti není možné kótovat na žádném z oficiálních
trhů.
Dovolatelka poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 11. prosince
2007, sp. zn. 29 Odo 524/2006, ze dne 27. února 2008, sp. zn. 29 Odo 1320/2006
a ze dne 26. března 2008, sp. zn. 29 Cdo 773/2007, a uzavírá, že rozhodnutí
odvolacího soudu je s těmito usneseními v rozporu.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a je i
důvodné.
Vzhledem k tomu, že zákon č. 362/2000 Sb. změnil dikci § 71 odst. 1 zákona č.
591/1992 Sb., o cenných papírech, tak, že namísto původního znění („Veřejně
obchodovatelný cenný papír je takový cenný papír, se kterým lze obchodovat na
veřejném trhu“) s účinností od 1. ledna 2001 do 30. dubna 2004 zněl: „Cenný
papír, který je přijat k obchodování na veřejném trhu, je registrovaný cenný
papír“, a stejnou dikci zachoval i § 44 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb., o
podnikání na kapitálovém trhu, který byl účinný v době rozhodování valné
hromady, nelze v projednávané věci použít závěry, které učinil Nejvyšší soud v
rozhodnutích ze dne 24. září 2001, sp. zn. 29 Odo 88/2001 a ze dne 3. ledna
2002, sp. zn. 29 Odo 162/2001. S účinností od 1. ledna 2001 je pro posouzení
určitého cenného papíru jako registrovaného, resp. kótovaného, nutné, aby byl
přijat k obchodování na veřejném, resp. oficiálním trhu.
Právní závěr odvolacího soudu, podle něhož není pro posouzení určitého cenného
papíru jako kótovaného (odvolací soud užívá původní pojmosloví „veřejně
obchodovatelného“) rozhodné, zda byl přijat k obchodování na oficiálním trhu,
tudíž správný není.
Skutečnost, že právní předpisy neukládají akciové společnosti s kótovanými
zaknihovanými akciemi, aby spolu se změnou jejich podoby na listinnou rozhodla
i o jejich vyřazení z obchodování na oficiálním trhu, neimplikuje závěr, že
usnesení valné hromady o změně podoby akcií ze zaknihované na listinnou nemůže
být rozhodnutím směřujícím k obcházení ustanovení § 186a obch. zák. (a tedy
rozhodnutím neplatným). Jak Nejvyšší soud opakovaně uzavřel v dovolatelkou
uváděných usneseních, takovým rozhodnutím být může.
Za rozhodnutí, kterým má dojít k obejití povinností stanovených v ustanovení §
186a obch. zák. pro případ zrušení kótace účastnických cenných papírů, však lze
takové rozhodnutí považovat jen tehdy, bude-li bez velmi vážného důvodu pro
takový postup rozhodnutím valné hromady nastolen stav, kdy akcie společnosti
nebudou obchodovatelné na žádném z oficiálních trhů (např. za situace, kdy z
rozhodnutí valné hromady o změně podoby akcií vyplyne, že akcie společnosti po
změně podoby nesplňují podmínky přijetí k obchodování na oficiálním trhu). Aby
bylo možno učinit závěr o tom, zda došlo k obejití zákona, je nutno zkoumat,
nastal-li v důsledku rozhodnutí valné hromady takový stav, že listinné akcie
společnosti není možné kótovat na žádném z oficiálních trhů.
Je-li možno listinné akcie společnosti k obchodování na oficiálním trhu
přijmout, ale k obchodování na takovém trhu přijaty dosud nebyly, nezakládá
takový stav neplatnost usnesení valné hromady o změně podoby akcií, ale
povinnost společnosti, aby podnikla kroky potřebné k přijetí akcií k
obchodování na oficiálním trhu.
Odvolací soud se spokojil s konstatováním, že společností „byly podniknuty
kroky k opětovnému připuštění akcií na veřejný trh“, aniž zkoumal, zda akcie
společnosti po změně podoby splňují podmínky přijetí k obchodování na
oficiálním trhu a zda k takovému obchodování mohou být přijaty. Bez toho však
závěr o (ne)platnosti usnesení valné hromady o změně podoby akcií nelze učinit.
Jeho právní posouzení je tak neúplné, a tudíž i nesprávné.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první
o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za
středníkem o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3
věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta
druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu