29 Cdo 4525/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci
navrhovatele M. Ž., zastoupeného JUDr. Tomášem Holubem, advokátem, se sídlem v
Praze 5, Štefánikova 203/23, PSČ 150 00, za účasti Enso Invest s. r. o., se
sídlem v Praze 10, Chudenická 1059/30, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby
28494814, zastoupené Mgr. Martinem Prosserem, advokátem, se sídlem v Praze 1,
Myslíkova 174/23, PSČ 110 00, o změnu zápisu v obchodním rejstříku, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. C 145727/MSPH, o dovolání navrhovatele
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 7 Cmo
282/2015, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 7 Cmo 282/2015, se
ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Návrhem doručeným Městskému soudu v Praze (dále jen „rejstříkový soud“) dne 4. 2. 2015 se navrhovatel domáhá (mimo jiné) výmazu jednatele Jana Flenera, (dále
jen „J. F.“), z obchodního rejstříku, neboť valná hromada společnosti Enso
Invest s. r. o. (dále jen „společnost“) dne 15. 12. 2014 rozhodla o jeho
odvolání z funkce jednatele. Rejstříkový soud usnesením ze dne 9. 3. 2015, č. j. C 145727/RD40/MSPH, Fj
27324/2015, vydaným vyšším soudním úředníkem, návrh na výmaz jednatele J. F. z
obchodního rejstříku zamítl. K odvolání navrhovatele soudce rejstříkového soudu usnesením ze dne 30. 3. 2015, č. j. C 145727/RD50/MSPH, Fj 27324/2015, změnil usnesení ze dne 9. 3. 2015 tak, že provedl výmaz jednatele J. F. z obchodního rejstříku (výrok I.), a
rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2015 změnil tak, že zamítl návrh
na výmaz jednatele J. F. (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy
obou stupňů (druhý výrok). Odvolací soud, odkazuje na § 90 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných
rejstřících právnických a fyzických osob (dále též jen „zákon o veřejných
rejstřících“ nebo „z. v. r.“), poukázal na vyjádření společnosti, doručené
rejstříkovému soudu dne 3. 3. 2015, v němž společnost zpochybňuje svolání,
ustavení a průběh valné hromady, a současně tvrdí, že přijaté usnesení je
nicotné. Na základě uvedeného odvolací soud dovodil, že odvolání J. F. z funkce
jednatele je mezi účastníky řízení sporné a rejstříkový soud by tak musel
posuzovat důvodnost návrhu vzhledem k obraně společnosti a přezkoumávat sporné
skutečnosti. Odvolací soud, vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 29 Cdo 1759/2008, uzavřel, že s ohledem na registrační princip, který
ovládá každé rejstříkové řízení, nedává procesní úprava rejstříkovému soudu
prostor pro zjišťování sporných skutečností tak, jak je běžné v občanskoprávním
řízení. Za této situace tudíž nelze podle odvolacího soudu návrhu na zápis
změny do obchodního rejstříku vyhovět. Námitku navrhovatele, podle níž M. P. nebyl oprávněn za společnost podat
odvolání ve věci, neboť mu procesní plnou moc k zastupování společnosti udělil
dne 2. 12. 2014 J. F., jemuž funkce zanikla v důsledku odvolání dne 15. 12. 2014, odvolací soud neshledal důvodnou. Poukázal přitom mimo jiné na
skutečnost, že v době, kdy J. F. udělil za společnost plnou moc, byl jednatelem
společnosti a byl oprávněn tak učinit. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež
má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že odvolací soud se při řešení otázky,
na níž napadené usnesení závisí, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu. Dovolatel cituje ustanovení § 90 odst. 1, § 93 odst. 1 a § 101 z. v. r. a
dovozuje, že splnil veškeré formální náležitosti potřebné pro to, aby jeho
návrhu na výmaz jednatele J. F. bylo vyhověno. Rozporuje-li společnost
okolnosti, za nichž došlo k odvolání J. F.
z funkce jednatele, má k dispozici
opravný prostředek dle § 101 z. v. r. Naopak dovolatel obdobný prostředek pro
případ zamítnutí jeho návrhu nemá. Podle přesvědčení dovolatele jeho názor podporuje ustálená judikatura
Nejvyššího i Ústavního soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4753/2009, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, či ze dne
23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 413/2012, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 43/05), jejíž závěry – ač přijaté v poměrech právní úpravy
účinné do 31. 12. 2013 – jsou aplikovatelné i v poměrech právní úpravy účinné
od 1. 1. 2014. Současně má dovolatel za to, že odvolací soud měl odvolání odmítnout jakožto
podané neoprávněnou osobou, neboť mezi J. F. a společností existuje střet
zájmů, jde-li o zánik funkce J. F. v důsledku odvolání, a plná moc je proto
neplatná „minimálně“ v tomto rozsahu. Společnost považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, dovolání za
nepřípustné, případně nedůvodné, a navrhuje, aby jej Nejvyšší soud odmítl,
případně zamítl.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení jím otevřené otázky výkladu
§ 90 odst. 1 z. v. r., v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud neřešené.
Podle § 90 odst. 1 z. v. r. nebyl-li návrh na zápis odmítnut podle § 86,
rejstříkový soud zkoumá, zda údaje o skutečnostech, které se do veřejného
rejstříku zapisují, vyplývají z listin, které mají být k návrhu doloženy, a zda
navrhované jméno není zaměnitelné s jiným již existujícím zapsaným jménem,
popřípadě není-li klamavé.
Právní úprava veřejných rejstříků a jejich regulace, obsažená v zákoně o
veřejných rejstřících, vychází z právní úpravy obchodního rejstříku obsažené v
zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, a v ustanoveních § 200a až 200de
občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Ustanovení § 90
odst. 1 z. v. r. přitom přebírá úpravu obsaženou v § 200da odst. 1 větě první
o. s. ř. (srov. výslovně i důvodovou zprávu k zákonu o veřejných rejstřících,
sněmovní tisk číslo 986/0, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 6.
volební období, 2010 – 2013).
Řečené znamená, že při výkladu zákona o veřejných rejstřících lze zpravidla
vycházet (mimo jiné) i z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, přijaté při
výkladu právní úpravy obchodního rejstříku účinné od 1. 7. 2005 (tedy od
účinnosti zákona č. 216/2005 Sb., jímž byla významně změněna koncepce řízení ve
věcech obchodního rejstříku) do 31. 12. 2013.
Úprava rejstříkového řízení v zákoně o veřejných rejstřících spočívá – stejně
jako tomu bylo v občanském soudním řádu ve znění účinném od 1. 7. 2005 do 31.
12. 2013 – na tzv. registračním principu; rejstříkový soud je tak zásadně
oprávněn přezkoumat formální předpoklady návrhu a pouze dílčím způsobem také
předpoklady hmotněprávní (a to zpravidla jen tehdy, jestliže zapisované
skutečnosti nemají podklad v notářském zápisu) [srov. důvodovou zprávu k zákonu
č. 216/2005 Sb., sněmovní tisk číslo 566/0, Poslanecká sněmovna Parlamentu
České republiky, 4. volební období, 2002 – 2006, či usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 29 Cdo 1759/2008].
Rejstříkový soud – až na výjimky stanovené zákonem – podaný návrh věcně
nezkoumá, ale přezkoumává pouze splnění předepsaných formálních náležitostí
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4753/2009).
Řečené však neznamená, že soudu přísluší toliko ověřit, zda k návrhu byly
připojeny požadované listiny; jak se podává z výslovného znění § 90 odst. 1 z.
v. r., rejstříkový soud ověřuje, zda údaje, které mají být podle návrhu
zapsány, z těchto listin vyplývají. Jinak řečeno, nestačí pouhé zjištění, že
listiny byly připojeny, ale je nutné také zkoumat jejich obsah (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1953/2013).
V důsledku registračního principu ovládajícího procesní úpravu řízení ve věcech
veřejného rejstříku však rejstříkový soud nemá prostor pro zjišťování sporných
skutečností tak, jak je to běžné v občanskoprávním (sporném či nesporném)
řízení. Nemůže-li rejstříkový soud uzavřít, že údaje, které mají být podle
návrhu zapsány, vyplývají z připojených listin, návrh na zápis do obchodního
rejstříku zamítne. Dotčeným osobám, chtějí-li dosáhnout zápisu do obchodního
rejstříku, pak zpravidla nezbývá než vyřešit sporné skutečnosti rozhodnutím
soudu v příslušném občanskoprávním řízení, jež se následně může stát podkladem
pro zápis do veřejného rejstříku (např. je-li sporný okruh společníků v řízení
o určení, kdo je společníkem společnosti s ručením omezeným; srov. usnesení
Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1759/2008).
Nicméně ne vždy platí, že existence sporu mezi dotčenými osobami (např. mezi
společníky společnosti, mezi společností a jejími společníky či členy jejích
orgánů apod.) o tom, zda z připojených listin vyplývají skutečnosti, které mají
být zapsány do obchodního rejstříku, bez dalšího vede k zamítnutí návrhu na
zápis těchto skutečností.
Jde-li o skutečnost vyplývající z usnesení valné hromady společnosti s ručením
omezeným, je nutné vycházet zásadně z toho, že platnost rozhodnutí valné
hromady společnosti s ručením omezeným lze přezkoumávat (neurčuje-li zákon
jinak) pouze v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady [§ 191 a
násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o
obchodních korporacích), dále též jen „z. o. k.“]; v jiných řízeních nelze
otázku platnosti usnesení valné hromady posuzovat ani jako otázku předběžnou (§
192 odst. 1 z. o. k.). Nebyla-li neplatnost usnesení valné hromady vyslovena
soudním rozhodnutím, je třeba je považovat za platné (srov. obdobně pro poměry
právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.
10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1870/2010, ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo
3899/2015, uveřejněné pod číslem 59/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, či ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3347/2017).
Na rozdíl od právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 rejstříkovému soudu v
rejstříkovém řízení nepřísluší posuzovat platnost usnesení valné hromady
společnosti s ručením omezeným, a to ani v řízení o povolení zápisu skutečnosti
založené usnesením valné hromady do obchodního rejstříku. Naopak k vadám, pro
které se na usnesení valné hromady hledí, jako by nebylo přijato, rejstříkový
soud přihlédnout musí, podávají-li se tyto vady z jemu předložených listin
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016,
uveřejněné pod číslem 62/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jinak řečeno, vady, které způsobují toliko neplatnost usnesení valné hromady,
zásadně nejsou důvodem pro zamítnutí návrhu na zápis skutečnosti založené
usnesením valné hromady do obchodního rejstříku, ani kdyby byly zjevné z listin
připojených k návrhu. Má-li některá z aktivně věcně legitimovaných osob za to,
že zde takové vady jsou a že odůvodňují vyslovení neplatnosti usnesení valné
hromady, nezbývá jí než domoci se vyslovení neplatnosti tohoto usnesení valné
hromady soudem postupem podle § 191 z. o. k. Nebude-li neplatnost usnesení
valné hromady vyslovena, bude toto usnesení považováno za platné, byť by bylo
stiženo vadami odůvodňujícími vyslovení jeho neplatnosti.
Naopak bude-li se z listin předložených rejstříkovému soudu podávat, že
usnesení valné hromady je stiženo vadami způsobujícími, že se na ně hledí, jako
by nebylo přijato (srov. zejména § 45 odst. 1 a 2 z. o. k. a § 245 zákona č.
89/2012 Sb., občanského zákoníku), či bude-li z nich plynout, že zde vůbec
takové usnesení není, popř. bude-li obsah rejstříkového spisu nasvědčovat tomu,
že zde takové vady jsou, rejstříkový soud návrh na zápis do obchodního
rejstříku zamítne.
V poměrech projednávané věci odvolací soud toliko uzavřel, že zde jsou „sporné
skutečnosti“, aniž rozlišil, zda jde o vady odůvodňující toliko případnou
neplatnost usnesení valné hromady o odvolání J. F. z funkce jednatele, či zda
jde o okolnosti popsané v předchozím odstavci. Není-li zřejmé, jaké „sporné
skutečnosti“ má odvolací soud na mysli, je jeho právní závěr (o tom, že návrh
na zápis výmazu jednatele J. F. je třeba zamítnout) předčasný (vady
odůvodňující toliko případnou neplatnost usnesení valné hromady o odvolání J.
F. z funkce jednatele zamítnutí návrhu zásadně neodůvodňují).
S ohledem na námitku neplatnosti plné moci, udělené společností Mgr. Martinu
Prosserovi, advokátu, Nejvyšší soud poznamenává, že ani případný zánik funkce
jednatele, který udělil za společnost plnou moc k jejímu zastupování, k němuž
by došlo poté, kdy byla plná moc udělena, ani skutečnost, že by tento jednatel
byl v důsledku okolností nastalých po udělení plné moci částečně omezen v
oprávnění zastupovat společnost pro střet zájmů, neodůvodňují závěr o
neplatnosti udělené plné moci či jejím zániku (k tomu srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 136/2012, či ze dne 29. 2.
2012, sp. zn. 32 Cdo 210/2012).
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod
podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího
soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část
věty první za středníkem, § 226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 8. 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu