29 Cdo 4555/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci
úpadce ELEKTROTECHNICKÝCH ZÁVODŮ Teplice a. s., se sídlem v Bystřanech,
Tovární 4, PSČ 417 61, identifikační číslo osoby 00008460, o schválení konečné
zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů
správce konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.
zn. 27 K 94/2000, o dovolání konkursního věřitele CDV-1, LTD., se sídlem v
Peterborough Court, 133 Fleet Street, London, EC4A, 2BB, Spojené království
Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 4150216, zastoupené JUDr.
Petrem Balcarem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 15, PSČ 110 00,
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. července 2009, č. j. 1 Ko
80/2009-731, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 20. července 2009, č. j.
1 Ko 80/2009-731, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání
konkursního věřitele CDV-1, LTD. (dále též jen „konkursní věřitel“) usnesení ze
dne 18. února 2009, č. j. 27 K 94/2000-698, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem
(dále též jen „konkursní soud“) schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku
konkursní podstaty úpadce, včetně vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní
podstaty (dále též jen „konečná zpráva“).
Odvolací soud vyšel z toho, že:
1/ Konečná zpráva ze dne 31. července 2008 byla vyvěšena na úřední
desce konkursního soudu od 19. ledna 2009 do 3. února 2009.
2/ Úpadce i konkursní věřitelé byli o vyvěšení konečné zprávy vyrozuměni v
souladu s ustanovením § 66c zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání
(dále též jen „ZKV“), oznámením zveřejněným v Obchodním věstníku dne 14. ledna
2009, s poučením, že proti konečné zprávě mohou podat námitky do 15 dnů ode dne
vyvěšení na úřední desce konkursního soudu.
3/ Úpadce ani žádný z konkursních věřitelů námitky proti konečné zprávě
nepodal.
Odvolací soud - cituje ustanovení § 29 ZKV - zdůraznil, že s námitkami
proti konečné zprávě, vznášenými po uplynutí zákonné patnáctidenní lhůty,
nespojuje zákon žádné účinky. Nepodá-li účastník konkursního řízení námitky
proti konečné zprávě, fakticky tím vyjádří akceptaci správcem předkládaných
údajů. Zásadně pak již není možné úspěšně napadnout ani usnesení o schválení
konečné zprávy námitkami, které nebyly uplatněny včas.
Proti usnesení odvolacího soudu podal konkursní věřitel dovolání, jehož
přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením §
237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v
ustanovení § 241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud
napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatel zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu, že nelze
věcně projednat odvolání proti usnesení o schválení konečné zprávy, proti níž
nebyly podány námitky (nelze se věcně zabývat argumenty snesenými v takovém
odvolání).
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním
zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání
(§ 433 bod 1. a § 434); s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se
však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona
použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve
znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád v témže znění.
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení § 238a odst. 1
písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.,
když ve výkladu ustanovení § 29 ZKV je napadené rozhodnutí v rozporu s
judikaturou Nejvyššího soudu.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se
nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených
dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy
správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 29 ZKV podává správce soudu a věřitelskému výboru zprávy o
zpeněžování majetku z podstaty. Konečnou zprávu spolu s vyúčtováním své odměny
a výdajů předloží soudu po zpeněžení majetku z podstaty. Odměnu a výdaje
vyúčtují i zvláštní správci a zástupce správce, jakož i ti, kdo byli soudem v
průběhu řízení funkce správce zproštěni (odstavec 1). Soud přezkoumá konečnou
zprávu o zpeněžení majetku z podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů, odstraní
po slyšení správce shledané chyby anebo nejasnosti a uvědomí o konečné zprávě a
vyúčtování úpadce a konkursní věřitele. Upozorní přitom, že do 15 dnů ode dne,
kdy konečná zpráva a vyúčtování byly vyvěšeny na úřední desce soudu, mohou
proti nim podat námitky (odstavec 2). Konečnou zprávu a vyúčtování projedná
soud při jednání, ke kterému obešle správce, úpadce a konkursní věřitele, kteří
podali námitky, a věřitelský výbor, a rozhodne o ní usnesením, které jim doručí
a vyvěsí na úřední desce soudu (odstavec 3).
Rozhodovací praxe soudů je při výkladu citovaného ustanovení ustálena v závěru,
jenž odvolací soud v obecné rovině respektoval a podle kterého při jednání o
konečné zprávě a vyúčtování dle § 29 odst. 3 ZKV nelze zásadně vznášet jiné
výhrady než ty, které byly uplatněny v zákonné patnáctidenní lhůtě dle § 29
odst. 2 ZKV, a odvolací soud se při posuzování správnosti usnesení o schválení
konečné zprávy nemůže zabývat námitkami proti konečné zprávě, jež odvolatel
neuplatnil ve lhůtě dle § 29 odst. 2 ZKV, ač tak mohl učinit (srov. rozhodnutí
uveřejněné pod číslem 50/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále též
jen „R 50/2002“/ nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn.
29 Odo 397/2006, a ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 1391/2008, jež jsou
veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Nicméně současně platí (a v tomto směru je třeba dovolateli přisvědčit), že
konkursní soud při posuzování konečné zprávy a jejím schvalování není vázán
pouze obsahem námitek vznesených konkursními věřiteli či úpadcem, ale přihlíží
ke všem skutečnostem vyšlým (podle obsahu spisu) v průběhu konkursního řízení
najevo. Jinými slovy, i tehdy, nejsou-li žádnou z oprávněných osob námitky
proti konečné zprávě podány, soud zprávu neschválí, jsou-li údaje v ní s
ohledem na obsah konkursního spisu nesprávné.
Proti usnesení konkursního soudu o schválení konečné zprávy (§ 29 odst. 3 ZKV)
je přípustné odvolání (srov. k tomu i důvody R 50/2002). Subjektivní legitimace
k podání odvolání přitom nesvědčí pouze těm účastníkům konkursního řízení,
kteří ve lhůtě podle § 29 odst. 2 ZKV podali námitky proti konečné zprávě;
odvolání může podat kterýkoliv z konkursních věřitelů, popř. úpadce, aniž by
uplatnili námitky proti konečné zprávě.
Kdyby názor obsažený v napadeném usnesení měl platit bezvýjimečně, pak by
osoby, jimž zákon přiznává legitimaci k podání odvolání, nemohly s odvoláním
proti usnesení konkursního soudu o schválení konečné zprávy uspět ani v
případě, že nesprávnost (konkursním soudem schválené) konečné zprávy se
podávala z dosavadního obsahu konkursního spisu.
Takový výklad, jenž opravný prostředek účastníků řízení (ze zákona
legitimovaných jej podat) apriori odsuzuje k neúspěchu, akceptovat nelze.
Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že patnáctidenní lhůta pro podání námitek proti
konečné zprávě, upravená v ustanovení § 29 odst. 2 ZKV, se vztahuje pouze na
námitky, jejichž prostřednictvím konkursní věřitelé (popř. úpadce) uplatňují
nové skutečnosti, které neplynou z obsahu konkursního spisu. Právo účastníků
konkursního řízení poukázat při jednání o konečné zprávě před konkursním soudem
(§ 29 odst. 3 ZKV), popřípadě v rámci odvolání podaného proti usnesení o
schválení konečné zprávy, na rozpor konečné zprávy se skutečnostmi plynoucími z
obsahu spisu (tedy se skutečnostmi věcně podloženými dosavadním obsahem
konkursního spisu, nikoli s nedoloženými tvrzeními), není ustanovením § 29
odst. 2 ZKV dotčeno. V tomto ohledu zformuloval Nejvyšší soud příslušné závěry
již v usnesení ze dne 25. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 5037/2008, jež je
veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu a na které v
podrobnostech odkazuje.
Právní posouzení věci odvolacím soudem tedy správné není a dovolací důvod
vymezený v ustanovení § 241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem;
Nejvyšší soud proto napadené usnesení zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část
věty první za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. prosince 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu