29 Cdo 487/2025-387
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci
žalobce PETRONEL spol. s r. o., se sídlem v Desné, Riedlova 919, PSČ 468 61,
identifikační číslo osoby 25005138, zastoupeného Mgr. Michalem Mlezivou, LL.M.,
advokátem, se sídlem v Mostě, Vítězslava Nezvala 2498/17, PSČ 434 01, proti
žalovanému Sto s. r. o., se sídlem v Čestlicích 271, pošta Dobřejovice, PSČ 251
70, identifikační číslo osoby 63907135, zastoupenému JUDr. Rudolfem Vaňkem,
advokátem, se sídlem v Liberci, Měsíčná 256/2, PSČ 460 07, o zaplacení částky
113.516 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn.
7 C 1/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne
1. srpna 2024, č. j. 21 Co 94/2024-368, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 13. října 2023, č. j. 7 C
1/2022-328:
[1] Uložil žalovanému (Sto s. r. o.) zaplatit žalobci (PETRONEL spol. s r. o.)
do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 113.516 Kč, se zákonným úrokem z
prodlení ve výši 8,25% ročně za dobu od 4. května 2021 do zaplacení (bod I.
výroku).
[2] Rozhodl o nákladech řízení (body II. a III. výroku).
2. K odvolání žalobce (jen proti bodu II. výroku o nákladech řízení mezi
účastníky) i žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. srpna 2024, č.
j. 21 Co 94/2024-368:
[1] Potvrdil rozsudek okresního soudu v bodě I. výroku (první výrok).
[2] Změnil rozsudek okresního soudu v bodě II. výroku (druhý výrok).
[3] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
3. Odvolací soud – vycházeje z § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a z § 2991 zákona č. 89/2012 Sb.,
občanského zákoníku – přitakal skutkovým a právním závěrům okresního soudu,
především pak tomu, že:
[1] Kupní smlouva ze dne 20. prosince 2002 uzavřená mezi žalobcem coby
kupujícím a společností Národní stavební společnost a. s. (dále jen „společnost
N“) coby prodávající, podle níž žalobce nabyl vlastnické právo k (označeným)
nemovitostem, je platná, když sjednaná kupní cena (14.037.000 Kč) byla cenou
obvyklou (ač ji neurčil posudek znalce jmenovaného soudem).
[2] Správkyně konkursní podstaty společnosti N nemovitosti sepsala do
konkursní podstaty společnosti N (a následně zpeněžila) na základě překonaného
výkladu § 196a odst. 3 obch. zák.
[3] Částkou 113.516 Kč, kterou z výtěžku zpeněžení nemovitostí obdržel v
konkursu vedeném na majetek společnosti N na úhradu své pohledávky, se žalovaný
bezdůvodně obohatil na úkor žalobce (a od 4. května 2021 je žalovaný v prodlení
s úhradou této částky).
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal
žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i
na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly
vyřešeny. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a
požaduje, aby Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že žaloba
se zamítá, případně aby zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil
okresnímu soudu k dalšímu řízení.
III. Přípustnost dovolání
5. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
6. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a
pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.,
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené
rozhodnutí je z pohledu dovolatelem vymezeného důvodu přípustnosti dovolání a
dovolacího důvodu souladné s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
7. Co do řešení otázky předpokladů pro úspěch žaloby z tzv. lepšího práva (a
jejich splnění v poměrech dané věci) srov. závěry formulované v rozsudku
velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8.
února 2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, uveřejněném pod číslem 67/2012 Sb. rozh.
obč. [který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže)
dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
8. K povaze vylučovací žaloby podle § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o
konkursu a vyrovnání (ve znění účinném do 31. prosince 2007), a k účinkům, jaké
vyvolává neúspěch v excindačním sporu, srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 29. července 2004, sp. zn. 29 Odo 394/2002, uveřejněného pod
číslem 81/2005 Sb. rozh. obč.
9. K posouzení a hodnocení důkazů ohledně obvyklé ceny nemovitostí srov. např.
závěry obsažené v rozsudku ze dne 17. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013,
uveřejněném pod číslem 109/2014 Sb. rozh. obč., jakož i judikaturní závěry
shrnuté např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2020, sp.
zn. 29 Cdo 3044/2018.
10. Současně nelze přehlédnout, že dovolateli byla vyplacena (příslušná část)
výtěžku zpeněžení nemovitostí v konkursním řízení vedeném na majetek
společnosti N až v době po změně judikatury Nejvyššího soudu (na základě
rozvrhových usnesení konkursního soudu z 25. března 2019 a 3. března 2020).
11. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu
ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových
závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na
podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel.
Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp.
zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sb. rozh. obč., a rozsudku
velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9.
října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh.
obč.
12. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li
dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace
přípustnost dovolání vůbec založit (srov. shodně např. důvody rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 46/2020, uveřejněného
pod číslem 42/2023 Sb. rozh. obč.).
13. Námitky, jimiž dovolání zpochybňuje správnost skutkových zjištění a
skutkových závěrů soudů nižších stupňů a v jejichž rámci dovolatel předestírá
(pro účely svého právního posouzení věci) Nejvyššímu soudu jiný skutkový stav
než ten, z nějž vyšly oba soudy, jsou tudíž ve světle závěrů shrnutých v
předchozím odstavci pro založení přípustnosti dovolání právně bezcenné.
14. Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani kritika, kterou dovolatel
snáší k hodnocení důkazů soudy. Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu
volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně
napadnout žádným dovolacím důvodem; srov. např. důvody usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem
108/2011 Sb. rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu
ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997
Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu [který je (stejně jako další
rozhodnutí Ústavního soudu zmíněné níže) dostupný i na webových stránkách
Ústavního soudu].
15. Přitom skutkový závěr ohledně výše obvyklé ceny neshledává Nejvyšší soud
ani zjevně nepřiměřeným. Vzhledem k rozdílům ve skutkovém stavu hodnotí
Nejvyšší soud jako nepřiléhavé i poukazy dovolatele na (označenou) judikaturu
Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.
16. Srov. ostatně obdobně ve sporech téhož žalobce proti dalším konkursním
věřitelům (se stejným zástupcem jako u dovolatele) i usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 29. ledna 2025, sp. zn. 29 Cdo 2231/2023 (ústavní stížnost podanou proti
tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 30. dubna 2025, sp. zn.
II. ÚS 1173/25), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2025, sp. zn.
29 Cdo 2364/2024.
17. Námitkou, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, vystihuje dovolatel z
obsahového hlediska tzv. jinou vadu řízení, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci. S přihlédnutím k ustanovení § 241a o. s. ř., jež
jako jediný způsobilý dovolací důvod vymezuje ten, jenž je založen na námitce,
že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací
důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a jež výslovně vylučuje tzv. zmatečnostní
vady řízení dle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.
s. ř., však nejsou způsobilým dovolacím důvodem (důvodem, pro který lze
připustit dovolání) ani tvrzené „jiné vady“, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, a k nimž Nejvyšší soud přihlíží z úřední
povinnosti u přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), jestliže takové
(tvrzené) vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a
hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky procesního práva
ve smyslu § 237 o. s. ř.
18. Ostatně, potud je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou
Nejvyššího soudu, konkrétně se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze
dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013
Sb. rozh. obč. (dále jen „R 100/2013“).
19. V R 100/2013 Nejvyšší soud vysvětlil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí
soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího
soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především
zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti
tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně
nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné,
jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly
– podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že
i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho
odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky
odůvodnění nebyly
– podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele.
20. K tomu lze dodat, že z ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. [které upravuje
náležitosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku a přiměřeně se prosazuje i
pro odůvodnění rozhodnutí vydaných odvolacím soudem (§ 211 o. s. ř.)] ani z
práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s
každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní
soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy
nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě
vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační
systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti
jejich závěrů je sama o sobě dostatečná; srov. např. nález Ústavního soudu ze
dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, uveřejněný pod číslem 26/2009
Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (dostupný i na webových stránkách
Ústavního soudu).
21. Platí též, že vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci
samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně
ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového
rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak
neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí
své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního
posouzení věci soudem prvního stupně; srov shodně např. odstavec 93 odůvodnění
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2021, sp. zn. 29 Cdo 3154/2019.
22. Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. června 2025
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu