U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce Ing. J. H., zastoupeného JUDr. Františkem Steidlem, advokátem, se
sídlem v Klatovech, Randova 204, PSČ 339 01, proti žalovanému městu
Horažďovice, se sídlem v Horažďovicích, Mírové náměstí 1, PSČ 341 01,
identifikační číslo osoby 00 25 55 13, zastoupenému JUDr. Petrem Kubešem,
Ph.D., advokátem, se sídlem v Klatovech, nám. Míru 65, PSČ 339 01, o přiznání
přiměřeného zadostiučinění ve výši 100.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v
Klatovech pod sp. zn. 8 C 93/2014, o dovoláních žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 22. března 2016, č. j. 18 Co 91/2016-93, a ze
dne 8. června 2016, č. j. 15 Co 171/2016-141, takto:
Dovolání se odmítají.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni dne 6. března 2012 se žalobce (Ing. J. H.) domáhá vůči žalovanému (městu Horažďovice) zaplacení částky 546.647,-
Kč, sestávající z bezdůvodného obohacení včetně příslušenství a přiměřeného
zadostiučinění ve výši 100.000,- Kč. Usnesením ze dne 19. prosince 2012, č. j. Ncp 1592/2012-47, Vrchní soud v Praze
rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné okresní soudy a věc
postoupil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Klatovech. Okresní soud v Klatovech:
1) Usnesením ze dne 10. prosince 2013, č. j. 8 C 55/2013-122, žalobci přiznal
osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (§ 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ? dále jen „o. s. ř.“). 2) Usnesením ze dne 18. února 2014, č. j. 8 C 55/2013-143, mimo jiné žalobci
ustanovil zástupce z řad advokátů JUDr. Františka Seidla (správně „Steidla“). 3) Usnesením ze dne 26. června 2014, č. j. 8 C 55/2013-179, vyloučil řízení o
návrhu žalobce na přiznání přiměřeného zadostiučinění ve výši 100.000,- Kč k
samostatnému řízení. 4) Usnesením ze dne 22. ledna 2016, č. j. 8 C 93/2014-83, odkazuje na
ustanovení § 138 odst. 1 a 2 o. s. ř., odňal žalobci se zpětnou účinností
osvobození od soudních poplatků. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. března 2016, č. j. 18 Co 91/2016-93,
k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. ledna 2016. Odvolací soud uzavřel, že již v době zahájení řízení nebyly u žalobce splněny
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, když žalobce po prohlášení
konkursu (viz usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. června 2008, č. j. 27
K 34/2004-254, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února
2009, č. j. 1 Ko 245/2008-382) „svévolně uplatňuje řadu žalob na zaplacení
různých částek z důvodu, že správkyně konkursní podstaty (JUDr. Miroslava
Šafránková) pohledávky do konkursní podstaty dlužníka nesepsala“. Žalobce
přitom správkyni konkursní podstaty neposkytuje žádnou součinnost, když ji o
žalobě ani o ostatních vedených sporech neinformoval. Usnesením ze dne 18. dubna 2016, č. j. 6 C 93/2014-100, Okresní soud v
Klatovech – odkazuje na závěry usnesení ze dne 22. ledna 2016, č. j. 8 C
93/2014-83 – zrušil usnesení ze dne 18. února 2014, jímž byl žalobci ustanoven
zástupce z řad advokátů JUDr. František Steidl. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. června 2016, č. j. 15 Co 171/2016-141,
k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. dubna 2016. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení 30 odst. 1 a 2 a § 138 odst. 2 o. s. ř. – zdůraznil, že bylo-li žalobci se zpětnou účinností odňato osvobození od
soudních poplatků, odpadla podmínka, za níž může být účastníku na jeho žádost
ustanoven zástupce z řad advokátů. Proti usnesením odvolacího soudu (ze dne 22. března 2016 a ze dne 8.
června
2016) podal žalobce dovolání, považuje „za stěžejní otázku, která dosud nebyla
uspokojivě v praxi dovolacího soudu vyřešena“, zda může být důvodem k odepření
(dokonce již předtím přiznaného) zákonného práva na osvobození od soudních
poplatků a k odnětí (již předtím přiznaného) práva na právní zastoupení
ustanoveným zástupcem, okolnost, že se žalobci „nedaří navázat konstruktivní
spolupráci s jeho konkursní správkyní.“ Důvody „špatné“ spolupráce s konkursní
správkyní spatřuje v odchylných (právních) názorech dovolatele a konkursní
správkyně. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony. Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. prosince 2016, sp. zn. 29 Cdo 5242/2016,
spojil řízení o dovoláních žalobce (původně vedených pod sp. zn. 29 Cdo
5242/2016 a sp. zn. 29 Cdo 5244/2016) ke společnému řízení (§ 112 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání žalobce, která mohla být přípustná jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustná podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2
o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu
spočívají, odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem (ve věcech téhož
dovolatele) v důvodech usnesení ze dne 9. srpna 2016, sp. zn. 30 Cdo 2563/2016
a sp. zn. 30 Cdo 2562/2016.
Navíc závěr, podle něhož jde v případě žalobce o zřejmě bezúspěšné uplatňování
práva (žalobu o zaplacení částky 100.000,- Kč žalobce podal proto, že ho
žalovaný veřejně „označil“ za dlužníka), plyne ze samotné skutečnosti, že
konkurs na majetek žalobce byl prohlášen již dne 27. června 2008 (srov. též
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 3245/2011).
K (ne)důvodnosti „zbytku“ žalobcem původně uplatněného nároku srov. též
rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 1. dubna 2015, č. j. 8 C
55/2013-220, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. srpna
2015, č. j. 56 Co 256/2015-258 a s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna
2016, č. j. 28 Cdo 1407/2016-296.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když dovoláním
napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a
řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2016
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu