29 Cdo 789/2018-280
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobkyně Raiffeisenbank a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 49240901, proti žalovanému P. H., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 6 Cm 27/2017, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. září 2017, č. j. 4 Cmo 123/2017-117, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jelikož při podání dovolání nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (§ 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále též jen „o. s. ř.“), soud prvního stupně jej usnesením ze dne 6. prosince 2017, č. j. 6 Cm 27/2017-170 (doručeným dovolateli dne 11. prosince 2017), vyzval, aby nedostatek povinného zastoupení odstranil ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení a současně jej poučil o následcích nečinnosti, jakož i o možnosti požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Na usnesení soudu prvního stupně k odstranění nedostatku povinného zastoupení reagoval dovolatel podáním ze dne 14. prosince 2017 (č. l. 173-176 spisu), jímž požádal o prodloužení lhůty k odstranění nedostatku povinného zastoupení a (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Usnesením ze dne 18. prosince 2017, č. j. 6 Cm 27/2017-202, soud prvního stupně prodloužil dovolateli lhůtu k odstranění nedostatku povinného zastoupení do 18. ledna 2018.
Nedostatek povinného zastoupení dovolatel neodstranil ve stanovené lhůtě ani později. Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce (advokáta) pro řízení o dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu, vyhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. V usnesení ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněném pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241 a § 241b odst. 2 o.
s. ř.). Tento závěr se prosadí i v poměrech této věci, v níž se dovolatel, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, domáhá ustanovení zástupce v řízení o dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) jeho žádosti o ustanovení zástupce pro řízení ve věci samé. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady, aby byl dovolateli ustanoven v tomto dovolacím řízení zástupce z řad advokátů (§ 30 o. s.
ř.). Učinil tak proto, že závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatel nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (a ustanovení zástupce z řad advokátů), když jeho sociální a majetkové poměry osvobození od soudních poplatků neodůvodňují, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2008, sp. zn.
21 Cdo
3676/2007, ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015, či ze dne 24. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 2282/2015. Přitom ani v poměrech dané věci Nejvyšší soud (vycházeje z obsahu spisu) neshledal úvahu odvolacího soudu ohledně (ne)existence předpokladů pro osvobození dovolatele od soudních poplatků nepřiměřenou. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že u dovolatele nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání proti shora označenému rozhodnutí odvolacího soudu a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení – ač byl o následcích nečinnosti poučen – Nejvyšší soud řízení o jeho dovolání zastavil (§ 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.
s. ř.). O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 9. 2018 JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu