KSOS 31 INS 24746/2016
44 ICm 1153/2019
29 ICdo 100/2020-86
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce
Finančního úřadu pro Zlínský kraj, Územní pracoviště ve Vsetíně, se sídlem ve
Vsetíně, Smetanova 1110, PSČ 755 01, proti žalovanému Mgr. Martinu Fuchsigovi,
se sídlem v Oticích, Hlavní 25, PSČ 747 81, jako insolvenčnímu správci dlužníka
POZ-DŘEVO s. r. o., o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v
Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. 44 ICm 1153/2019, jako incidenční spor
v insolvenční věci dlužníka POZ-DŘEVO s. r. o., se sídlem v Pozděchově 128, PSČ
756 11, identifikační číslo osoby 28637461, vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. KSOS 31 INS 24746/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. ledna 2020, č. j. 44 ICm 1153/2019, 15 VSOL
1311/2019-75 (KSOS 31 INS 24746/2016), takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Rozsudkem ze dne 11. září 2019, č. j. 44 ICm 1153/2019-46, Krajský
soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“):
[1] Určil, že pohledávka žalobce ve výši 1.514.288 Kč, vzniklá z titulu
odvodu za porušení rozpočtové kázně, stanovená platebním výměrem ze dne 22.
listopadu 2017 (dále též jen „platební výměr“), uplatněná v insolvenčním řízení
vedeném na majetek dlužníka (POZ-DŘEVO s. r. o.) u Krajského soudu v Ostravě
(dále jen „insolvenční soud“) pod sp. zn. KSOS 31 INS 24746/2016, je
pohledávkou za majetkovou podstatou (bod I. výroku).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
(bod II. výroku).
2. Krajský soud – vycházeje z ustanovení § 168 odst. 2 písm. e/ a odst.
3, § 170 písm. d/ a § 203a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech
jeho řešení (insolvenčního zákona), z ustanovení § 3 písm. e/ a § 44 odst. 1
písm. b/ zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých
souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), a z ustanovení § 2 odst. 3 a § 242
odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu – dospěl po provedeném dokazování
k následujícím závěrům:
3. Podle toho, jak je koncipováno ustanovení § 2 odst. 3 písm. b/
daňového řádu, je zřejmé, že pojmu daň je podřaditelný jak odvod za porušení
rozpočtové kázně, tak penále za porušení rozpočtové kázně. Nejde o mimosmluvní
sankci dle § 170 písm. d/ insolvenčního zákona, nýbrž o peněžité plnění obdobné
dani dle § 168 odst. 2 písm. e/ insolvenčního zákona (jde o vrácení dotace, na
kterou nevznikl nárok, nikoli o potrestání příjemce dotace).
4. Daňové řízení bylo zahájeno doručením oznámení z 31. října 2017, tj.
až po zahájení insolvenčního řízení a po zjištění úpadku příjemce dotace
(dlužníka). Žalobce jako správce daně proto nemohl využít lhůtu 2 měsíců
stanovenou v usnesení (rozuměj v rozhodnutí o úpadku) pro přihlášení pohledávky
do insolvenčního řízení. Daňový řád pak v ustanovení § 242 odst. 1 určuje, že
daňové pohledávky, které vznikly v důsledku daňových povinností, které vznikly
ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku do ukončení insolvenčního řízení, jsou
pohledávkami za majetkovou podstatou.
5. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9.
ledna 2020, č. j. 44 ICm 1153/2019, 15 VSOL 1311/2019-75 (KSOS 31 INS
24746/2016):
[1] Potvrdil rozsudek krajského soudu (první výrok).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího
řízení (druhý výrok).
6. Odvolací soud – odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.
října 2017, sen. zn. 29 ICdo 98/2015 (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem
11/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), na rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 27. března 2018, sen. zn. 29 ICdo 3/2016 [jde o rozhodnutí uveřejněné
pod číslem 69/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R
69/2019“)] a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2018, sen. zn. 29
ICdo 40/2017 – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím
závěrům:
7. Odvod za porušení rozpočtové kázně uložený žalobcem dlužníkovi
platebním výměrem v průběhu insolvenčního řízení (po prohlášení konkursu),
jehož prostřednictvím má být poskytovateli dotace vrácena část dotace ve výši
1.514.288 Kč proto, že příjemce dotace nedodržel (prohlášením konkursu na jeho
majetek) podmínky, při jejichž splnění by se poskytnutá dotace stala
nenávratnou, je ve smyslu ustanovení § 168 odst. 2 písm. e/ insolvenčního
zákona peněžitým plněním „obdobným dani“; jde proto o pohledávku za majetkovou
podstatou. Platební výměr je formou deklaratorního rozhodnutí, přitom ovšem
není významné, zda porušení povinnosti bylo založeno prohlášením konkursu na
majetek dlužníka, ukončením jeho podnikatelské činnosti rozhodnutím soudu, nebo
z jiného důvodu založeného soudním rozhodnutím jako důsledek předchozího
jednání příjemce dotace nebo jeho jinou faktickou (ne)činností.
8. Výklad žalovaného, dle kterého pouze a jen ze skutečnosti, že vznik
pohledávky je vázán na prohlášení konkursu na majetek dlužníka (pohledávka tedy
podle něj nevzniká po rozhodnutí o prohlášení konkursu, ale současně s tímto
rozhodnutím), je výkladem tendenčním, odporujícím smyslu a účelu pohledávek za
majetkovou podstatou. Pohledávkou za majetkovou podstatou je i pohledávka,
jejíž vznik je vázán na účinky prohlášení konkursu na majetek dlužníka; jde o
důsledek prohlášení konkursu, mající následky až „po“ prohlášení konkursu.
9. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný
dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že
napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právních otázek, které v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek:
[1] Je v souladu s hmotným právem, aby v insolvenčním řízení nemělo
právní význam určení, kdy vzniká daňová pohledávka jako pohledávka za
majetkovou podstatou?
[2] Je pohledávkou za majetkovou podstatou pohledávka z titulu odvodu za
porušení rozpočtové kázně, která nesouvisí s provozem, správou a udržováním
majetkové podstaty, nýbrž s pouhým prohlášením konkursu na majetek příjemce
dotace?
[3] Je právně významné, zda příjemce dotace porušil povinnost
prohlášením konkursu, ukončením podnikatelské činnosti nebo jinak?
[4] Je v souladu se základními zásadami insolvenčního řízení, aby
pasivitu věřitele, který nepřihlásí pohledávku (vázanou na podmínku) v zákonné
lhůtě, ač tak měl učinit, jen proto, že jde o daňovou pohledávku, soudy
„odměnily“ tím, že pohledávka bude uspokojena ve výhodnějším pořadí (jako
pohledávka za majetkovou podstatou)?
10. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §
241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí
změnil v tom duchu, že se žaloba zamítá.
11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel uvádí, že napadené
rozhodnutí odporuje také závěrům formulovaným v usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněném pod číslem
54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm Nejvyšší soud dovodil,
že pro pohledávky, které věřitelé uplatňují vůči dlužníku podáním přihlášky,
platí, že musí existovat (byť dosud nejsou splatné nebo jsou vázány na
podmínku, k jejímuž splnění může dojít později) zpravidla ke dni rozhodnutí o
úpadku, nejpozději však (není-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o
prohlášení konkursu) ke dni přihlášení provedeného v propadné lhůtě vymezené
rozhodnutím o úpadku. Dovolatel usuzuje, že ujednání obsažené v hlavě I.,
obecné části, článku IV., odst. 6 Podmínek poskytnutí dotace, jež byly nedílnou
součástí rozhodnutí o poskytnutí dotace, představuje právě takovou podmínku, se
kterou počítá insolvenční zákon. Žalobce měl proto přihlásit pohledávku do
insolvenčního řízení v propadné přihlašovací lhůtě stanovené v rozhodnutí o
úpadku dlužníka jako pohledávku podmíněnou; o pohledávku za majetkovou
podstatou nejde.
12. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací
řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. článek II, bod 2.
zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
13. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ
neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v
posouzení otázky, zda předmětná pohledávka je pohledávkou za majetkovou
podstatou, jde o věc dovolacím soudem beze zbytku neřešenou.
14. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z
úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze
spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek
vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný
dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
15. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
16. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním
nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách
vychází. Pro právní posouzení věci Nejvyšším soudem jsou rozhodná následující
skutková zjištění (jak z nich vyšly oba soudy a jak se podávají z insolvenčního
rejstříku):
[1] Rozhodnutím o poskytnutí dotace ze dne 18. června 2015 poskytlo
Ministerstvo průmyslu a obchodu dlužníku dotaci ve výši 1.514.288 Kč. Součástí
rozhodnutí o poskytnutí dotace byly „Podmínky poskytnutí dotace“, které v hlavě
I., článku IV., odst. 6 určovaly, že:
„Pokud již byla příjemci proplacena dotace nebo její část, nesmí příjemce
dotace v období 5 let, 3 let v případě malých a středních podniků, od
skutečného data ukončení realizace projektu vstoupit do likvidace ani nesmí být
rozhodnuto o prohlášení konkursu na jeho majetek. Pokud tyto skutečnosti
nastanou, je příjemce dotace povinen informovat o nich poskytovatele.“
Článek VIII. odst. 1 Podmínek poskytnutí dotace pak stanovil, že porušení
rozpočtové kázně bude postiženo odvodem ve výši celkové částky dosud vyplacené
dotace za každý jednotlivý případ.
[2] Usnesením ze dne 10. února 2017, č. j. KSOS 31 INS 24746/2016-A16
(zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne v 7.47 hodin), insolvenční soud
(mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek.
[3] Podáním datovaným 31. října 2017 oznámil Finanční úřad pro Zlínský
kraj dlužníku zahájení daňového řízení dle § 91 odst. 1 daňového řádu, jehož
předmětem bude vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně u peněžních
prostředků poskytnutých mu ve výši 1.514.288 Kč.
[4] Platebním výměrem ze dne 22. listopadu 2017 vyměřil Finanční úřad
pro Zlínský kraj dlužníku odvod do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně
ve výši 1.514.288 Kč. Odvolání žalovaného proti platebnímu výměru Odvolací
finanční ředitelství zamítlo a platební výměr potvrdilo rozhodnutím ze dne 10.
prosince 2018.
[5] Žalobce uplatnil předmětnou pohledávku u žalovaného dne 18. března
2019 jako pohledávku za majetkovou podstatou.
[6] Usnesením ze dne 27. března 2019, č. j. KSOS 31 INS 24746/2016-B-34,
uložil insolvenční soud žalobci, aby do 30 dnů od doručení usnesení podal
žalobu o určení pořadí pohledávky; žalobce podal žalobu včas (26. dubna 2019).
17. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující
ustanovení insolvenčního zákona, daňového řádu a rozpočtových pravidel:
§ 148 (insolvenčního zákona)
(1) Insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení
konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku
reorganizací nebo oddlužením.
(…)
§ 168 (insolvenčního zákona)
Pohledávky za majetkovou podstatou
(…)
(2) Pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku,
jsou
(…)
e/ daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, pojistné na sociální
zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné
zdravotní pojištění, pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za
dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty,
(…)
(3) Není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou se
uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku.
§ 203a (insolvenčního zákona)
(1) V pochybnostech o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem podle § 203 je
pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou jí na roveň
anebo pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170), uloží
insolvenční soud i bez návrhu věřiteli, který ji uplatnil, aby do 30 dnů podal
u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky; na návrh
insolvenčního správce tak učiní vždy. Žaloba musí být vždy podána proti
insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky uplatněné
jako pohledávka za majetkovou podstatou nebo jako pohledávka postavená na roveň
pohledávce za majetkovou podstatou ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo
není-li žalobě vyhověno, považuje se podání, jímž věřitel takovou pohledávku
uplatnil, za přihlášku pohledávky a uspokojení pohledávky jako pohledávky za
majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň je v insolvenčním
řízení vyloučeno. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky, která se v
insolvenčním řízení neuspokojuje, ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo
není-li žalobě vyhověno, je uspokojení takové pohledávky v insolvenčním řízení
vyloučeno.
(2) Řízení o žalobě podle odstavce 1 je incidenčním sporem podle § 159 odst. 1
písm. a/; ustanovení o popření pořadí přihlášené pohledávky platí obdobně.
§ 2 (daňového řádu)
(…)
(3) Daní se pro účely tohoto zákona rozumí
a/ peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek,
b/ peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle
tohoto zákona,
c/ peněžité plnění v rámci dělené správy. (…)
§ 242 (daňového řádu)
Pohledávky za majetkovou podstatou a majetek dlužníka
(1) Daňové pohledávky, které vznikají v důsledku daňových povinností, které
vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku do ukončení insolvenčního
řízení, jsou pohledávky za majetkovou podstatou. (…)
§ 3 (rozpočtových pravidel)
Pojmy
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a/ dotací peněžní prostředky státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo
Národního fondu poskytnuté právnickým nebo fyzickým osobám na stanovený účel,
(…)
e/ neoprávněným použitím peněžních prostředků státního rozpočtu, jiných
peněžních prostředků státu, prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu,
státních finančních aktiv, státního fondu nebo Národního fondu, jejich výdej,
jehož provedením byla porušena povinnost stanovená právním předpisem,
rozhodnutím, případně dohodou o poskytnutí těchto prostředků, nebo porušení
podmínek, za kterých byly příslušné peněžní prostředky poskytnuty, porušení
účelu nebo podmínek, za kterých byly prostředky zařazeny do státního rozpočtu
nebo přesunuty rozpočtovým opatřením a v rozporu se stanoveným účelem nebo
podmínkami vydány; dále se jím rozumí i to, nelze-li prokázat, jak byly tyto
peněžní prostředky použity,
(…)
§ 14 (rozpočtových pravidel)
(1) Na dotaci nebo návratnou finanční výpomoc není právní nárok, pokud zvláštní
právní předpis nestanoví jinak. (…)
§ 44 (rozpočtových pravidel)
(1) Porušením rozpočtové kázně je
(…)
j/ porušení povinnosti stanovené právním předpisem, rozhodnutím nebo dohodou o
poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, které přímo souvisí s
účelem, na který byla dotace nebo návratná finanční výpomoc poskytnuta a ke
kterému došlo před přijetím peněžních prostředků poskytnutých ze státního
rozpočtu, státního fondu, Národního fondu nebo státních finančních aktiv a
které trvá v okamžiku přijetí prostředků na účet příjemce; prvním dnem porušení
rozpočtové kázně je den jejich přijetí příjemcem; penále za porušení rozpočtové
kázně se počítá ode dne následujícího po dni, do kterého měl příjemce na
základě platebního výměru odvod uhradit. (…)
§ 44a (rozpočtových pravidel)
(…)
(3) Fyzická osoba nebo právnická osoba jiná než stát, která porušila
rozpočtovou kázeň, je povinna provést prostřednictvím místně příslušného
finančního úřadu odvod za porušení rozpočtové kázně do
(…)
d/ Národního fondu, jestliže porušila rozpočtovou kázeň podle § 44 odst. 1
písm. b/ tím, že neoprávněně použila nebo zadržela peněžní prostředky
poskytnuté z Národního fondu, nebo tím, že neoprávněně použila nebo zadržela
peněžní prostředky podle § 44 odst. 2 písm. d/ nebo f/ nebo jestliže porušila
rozpočtovou kázeň podle § 44 odst. 1 písm. i/ nebo j/,
(…)
(4) Odvod za porušení rozpočtové kázně činí
(…)
b/ v ostatních případech částku, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň.
(…)
(11) Správu odvodů za porušení rozpočtové kázně a penále vykonávají finanční
úřady podle daňového řádu. Porušitel rozpočtové kázně má při správě odvodů za
porušení rozpočtové kázně postavení daňového subjektu. Finanční úřad poskytuje
na vyžádání informace získané při správě odvodů správnímu orgánu, který rozhodl
o poskytnutí prostředků ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv,
státního fondu nebo Národního fondu, a orgánu oprávněnému ke kontrole těchto
poskytnutých prostředků, jakož i ke kontrole použití prostředků státního
rozpočtu nebo jiných peněžních prostředků státu, jde-li o informace týkající se
správy odvodu za porušení rozpočtové kázně; to platí i pro příslušný orgán
Evropské unie a správní orgán, který se podílí na správě těchto prostředků
poskytnutých ze zahraničí. Penále, které vzniklo v důsledku porušení rozpočtové
kázně před vyměřením, je splatné do 30 dnů ode dne doručení platebního výměru. Odvod a penále lze vyměřit do 10 let od 1. ledna roku následujícího po roce, v
němž došlo k porušení rozpočtové kázně. (…)
18. Ustanovení § 168 odst. 2 písm. e/ insolvenčního zákona doznalo od
zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka (od 31. října 2016) změny jen
potud, že s účinností od 1. dubna 2019, po novele insolvenčního zákona
provedené zákonem č. 80/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní
a některé další zákony, z něj byla vypuštěna (byla v něm zrušena) slova
„pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním
řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty,“ (srov. bod 1., článek
XVII, části desáté zákona č. 80/2019 Sb.). Vzhledem k přechodnému ustanovení
obsaženému v článku XVIII, části desáté zákona č. 80/2019 Sb. však označené
ustanovení platí pro insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka ve znění
touto novelou nedotčeném. Ustanovení § 148 odst. 1, § 168 odst. 3 a § 203a
insolvenčního zákona a ustanovení § 2 a § 242 odst. 1 daňového řádu v podobě
citované výše nedoznala změn od zahájení insolvenčního řízení na majetek
dlužníka. Citovaná ustanovení rozpočtových pravidel nedoznala změn od vydání
rozhodnutí o poskytnutí dotace (18. června 2015) do vydání napadeného
rozhodnutí.
19. Ve výše ustaveném skutkovém a právním rámci činí Nejvyšší soud k
dovoláním otevřeným právním otázkám následující závěry:
20. Platí, že v incidenčním sporu o určení, zda pohledávka uplatněná v
insolvenčním řízení způsobem uvedeným v § 203 insolvenčního zákona je co do
svého pořadí pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení § 168
odst. 2 insolvenčního zákona, se insolvenční soud zabývá pouze okolnostmi
rozhodnými pro posouzení správnosti uplatněného pořadí pohledávky, bez zřetele
k tomu, zda spornou je i existence nebo výše této pohledávky. Skutečnosti
rozhodné pro posouzení důvodu vzniku pohledávky, nebo důvodu jejího možného
zániku, anebo důvodu, pro který se stala soudně nevymahatelnou, případně pro
posouzení (určení) správné výše pohledávky, jsou vyhrazeny sporu o splnění
povinnosti (o zaplacení peněžité pohledávky) vedenému u obecného soudu (nebo u
jiného k tomu příslušného orgánu); srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.
dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo 48/2020, uveřejněný pod číslem 109/2020 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 109/2020“).
21. Povahou odvodu za porušení rozpočtové kázně, jehož prostřednictvím
má být poskytovateli dotace (nebo místo něj jinému rozpočtovými pravidly
určenému subjektu) vrácena dotace (nebo její část) proto, že příjemce dotace
nedodržel podmínky, při jejichž splnění by se poskytnutá dotace (nebo její
část) stala nenávratnou, se Nejvyšší soud zabýval v R 69/2019. V tomto
rozhodnutí (na jehož závěrech nemá důvod cokoli měnit a na něž v podrobnostech
odkazuje) Nejvyšší soud uzavřel, že takový odvod není „mimosmluvní sankcí“ ve
smyslu § 170 písm. d/ insolvenčního zákona. Tamtéž dodal, že jde-li o
pohledávku, která vznikla po rozhodnutí o úpadku, pak odvod za porušení
rozpočtové kázně, jehož prostřednictvím má být poskytovateli dotace (nebo místo
něj jinému rozpočtovými pravidly určenému subjektu) vrácena dotace (nebo její
část) proto, že příjemce dotace nedodržel podmínky, při jejichž splnění by se
poskytnutá dotace (nebo její část) stala nenávratnou, je pohledávkou za
majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení § 168 odst. 2 písm. e/ insolvenčního
zákona (coby peněžité plnění obdobné dani). Současně Nejvyšší soud připomněl,
že insolvenční zákon má ve vztahu k daňovému řádu, povahu zákona speciálního
(jehož uplatnění má v případě dlužníkova úpadku přednost) ve vztahu k plnění
těch funkcí daňového řádu, které se týkají vymáhání daňových pohledávek.
22. K otázce, zda pohledávka z titulu odvodu za porušení rozpočtové
kázně je pohledávkou, jejíž vznik je vázán na splnění odkládací podmínky (na
porušení rozpočtové kázně) existující v této podobě (vzhledem k vymezení
podmínek poskytnutí dotace v rozhodnutí o poskytnutí dotace) již od poskytnutí
dotace, Nejvyšší soud uvádí, že ve srovnatelných skutkových poměrech
[poskytnutí dotace před zahájením insolvenčního řízení na majetek příjemce
dotace, s podmínkou, že do 3 let od skutečného ukončení projektu neukončí
podnikatelskou činnost a následné ukončení podnikání příjemcem dotace v oné
tříleté lhůtě usnesením, jímž insolvenční soud ukončil provoz podniku (dnes
závodu) příjemce dotace] v R 69/2019 rovněž neměl pohledávku uplatněnou (proto)
z titulu odvodu za porušení rozpočtové kázně za pohledávku, jejíž vznik je
vázán na splnění odkládací podmínky, jež by měla být přihlášena do
insolvenčního řízení v propadné přihlašovací lhůtě určené rozhodnutím o úpadku.
K tomu budiž dodáno, že pohledávkami vázanými na splnění odkládací podmínky
jsou jen takové pohledávky, u nichž podmínka má oporu v textu zákona nebo ve
smluvním ujednání; nejde o „podmínku“, kterou v přihlášce zformuluje (poprvé)
její přihlašovatel (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března
2015, sen. zn. 29 ICdo 62/2014, uveřejněného pod číslem 85/2015 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek). Řešení otázky, zda šlo o pohledávku, která jako
vázaná na splnění odkládací podmínky mohla být přihlášena již v přihlašovací
lhůtě určené rozhodnutím o úpadku, ač vznikla až po rozhodnutí o úpadku, však v
poměrech této věci žádný význam nemá. U pohledávky, která je obsažena v
taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou obsaženém v § 168 odst. 2
insolvenčního zákona, nebrání okolnost, že šlo o pohledávku vázanou na splnění
odkládací podmínky, tomu, aby ji věřitel v okamžiku vzniku (po rozhodnutí o
úpadku) uplatnil v insolvenčním řízení vůči osobě s dispozičními oprávněními
postupem podle § 203 insolvenčního zákona.
23. K době vzniku pohledávky z titulu odvodu za porušení rozpočtové
kázně se ve své rozhodovací praxi opakovaně vyjádřil Nejvyšší správní soud. Ten
již v rozsudku ze dne 25. června 2009, č. j. 5 Afs 70/2008-152, uveřejněném pod
číslem 2309/2011 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, uzavřel, že z
konstrukce penále z odvodu za porušení rozpočtové kázně, které se dle § 44
odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech počítá ode dne, kdy k porušení
rozpočtové kázně došlo, do dne, kdy byly prostředky odvedeny, vyplývá, že
samotný odvod za porušení rozpočtové kázně je splatný již ode dne porušení,
nikoliv až ode dne vydání platebního výměru na tento odvod, či ode dne uplynutí
lhůty v tomto platebním výměru uvedené. K závěrům tohoto rozsudku se Nejvyšší
správní soud dále přihlásil např. v rozsudku ze dne 18. července 2013, č. j. 1
Afs 53/2013-33, uzavíraje, že penále je sankcí za neprovedení odvodu v zákonem
předpokládané době a je splatné (již) dnem porušení rozpočtové kázně. Závěr, že
odvod za porušení rozpočtové kázně je (již) právním důsledkem porušení
rozpočtové kázně, zformuloval Nejvyšší správní soud např. též v usnesení svého
rozšířeného senátu ze dne 30. října 2018, č. j. 1 Afs 291/2017-33, uveřejněném
pod číslem 3854/2019 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
24. Jinak řečeno, pohledávka z titulu odvodu za porušení rozpočtové
kázně vzniká (a stává se splatnou) již dnem porušení rozpočtové kázně, nikoli
až vydáním (nebo právní mocí) platebního výměru, jímž příslušný finanční úřad
(správce daně) uloží příjemci dotace provést odvod za porušení rozpočtové
kázně.
25. V poměrech dané věci došlo k porušení rozpočtové kázně, a tedy i ke
vzniku pohledávky z titulu odvodu za toto porušení (již) prohlášením konkursu
na majetek dlužníka (10. února 2017). Otázkou k řešení tudíž zůstává, zda
pohledávka takto vznikla „po rozhodnutí o úpadku“ (srov. uvozovací větu § 168
odst. 2 insolvenčního zákona), jestliže rozhodnutí (usnesení) o prohlášení
konkursu bylo rozhodnutím (usnesením), které insolvenční soud spojil s
rozhodnutím o úpadku (srov. § 148 odst. 1 insolvenčního zákona).
26. Rozhodnutí o úpadku je rozhodnutím, jímž insolvenční soud osvědčuje
nebo zjišťuje, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí (§ 136 odst. 1
insolvenčního zákona), kdežto rozhodnutí o prohlášení konkursu je rozhodnutím
insolvenčního soudu o způsobu řešení (zjištěného) úpadku dlužníka (§ 4 odst. 2
písm. a/ insolvenčního zákona). Konkurs na majetek dlužníka tedy nelze
prohlásit před vydáním rozhodnutí o úpadku dlužníka. Bez zřetele k tomu, že v
případě uvedeném v § 148 odst. 1 insolvenčního zákona nastávají účinky
rozhodnutí o úpadku i účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu ve stejný okamžik
(zveřejněním usnesení, jež obsahuje oba tyto výroky, v insolvenčním rejstříku;
srov. § 89 odst. 1, § 140a odst. 1 věta první a § 245 odst. 1 insolvenčního
zákona), povahou věci je dáno, že rozhodnutí o prohlášení konkursu je
rozhodnutím závislým na rozhodnutí o úpadku (k tomu srov. např. též usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné
pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jež vždy
následuje (až) po rozhodnutí o úpadku (při souběžném vydání obou rozhodnutí
může obstát rozhodnutí o úpadku, i když bude zrušeno rozhodnutí o prohlášení
konkursu, kdežto obráceně to neplatí).
27. Je-li tedy podle rozhodnutí o poskytnutí dotace porušením rozpočtové
kázně skutečnost, že ve vymezené době byl prohlášen konkurs na majetek příjemce
dotace, pak pohledávka z titulu odvodu za porušení rozpočtové kázně, která
vznikla prohlášením konkursu na majetek příjemce dotace, je i tam, kde
insolvenční soud spojil rozhodnutí o prohlášení konkursu s rozhodnutím o
úpadku dlužníka (§ 148 odst. 1 insolvenčního zákona), pohledávkou vzniklou ve
smyslu § 168 odst. 2 písm. e/ insolvenčního zákona „po rozhodnutí o úpadku“
dlužníka.
28. Budiž dodáno, že ke shodným závěrům Nejvyšší soud dospěl rovněž v
rozsudku ze dne 14. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 101/2020, vydaném v typově
shodné věci vedené mezi týmiž účastníky.
29. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem je ve výsledku
správné, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.), dovolání zamítl (§ 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
30. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolání
žalovaného (insolvenčního správce dlužníka) bylo zamítnuto, přičemž pravidlo,
podle kterého ve sporu o pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci (§ 202 odst. 1 věta
první insolvenčního zákona), se obdobně uplatní též ve sporu o pořadí
pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené na roveň
pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 203a odst. 2 insolvenčního zákona);
srov. R 109/2020.
P o u č e n í: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2022
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu