KSOS 31 INS 4184/2021 11 ICm 2652/2022 29 ICdo 121/2024-130
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce CREDITEX HOLDING, a. s., se sídlem v Praze 9, U Vysočanského pivovaru 701/3, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 16193938, zastoupeného JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, PSČ 120 00, proti žalovanému P. N., o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 2652/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872117, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu,
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 2652/2022 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
1. Podáním datovaným dne 4. března 2022 popřel žalobce (CREDITEX HOLDING, a. s.) pravost a výši pohledávky, kterou žalovaný (P. N.) uplatnil přihláškou pohledávky P 18 v insolvenčním řízením vedeném na majetek dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o.; Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) uvedené podání projednává jako žalobu ve smyslu § 200 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), jíž byl zahájen incidenční spor o určení pravosti a výše pohledávky.
2. Podáním ze dne 3. června 2024 (č. l. 87) žalovaný (mimo jiné) vznesl námitku podjatosti soudkyně insolvenčního soudu JUDr. Evy Slaběňákové činné v tomto incidenčním sporu (dále též jen „JUDr. E. S.“); současně navrhl, aby věc byla přikázána Městskému soudu v Praze s tím, že insolvenční soud připustil, ba napomohl tomu, že řízení se nekontrolovaně dostalo do fáze, ve které ho „ovládl žalobce a jím ovládaný insolvenční správce“ (Mgr. Petr Brož).
3. Žalobce ve vyjádření datovaném 6. června 2024 (č. l. 107) s návrhem žalovaného na delegaci věci k Městskému soudu v Praze nesouhlasí a považuje jej za obstrukční (právo zneužívající).
4. Usnesením ze dne 19. června 2024, č. j. 11 ICm 2652/2022, 13 VSOL 164/2024-121 (KSOS 31 INS 4184/2021), Vrchní soud v Olomouci rozhodl o (opakované) námitce podjatosti žalovaného tak, že soudkyně JUDr. E. S. není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci.
5. Insolvenční soud předložil spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu.
6. Podle § 7 insolvenčního zákona, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
7. Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a o. s. ř.), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odst. 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odst. 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (odst. 3 věta první).
8. Nejvyšší soud o návrhu žalovaného na přikázání věci rozhodl jako soud nejblíže společně nadřízený insolvenčnímu soudu, u něhož je veden incidenční spor, a Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána podle návrhu žalovaného (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
9. Přikázání věci k projednání jinému než příslušnému soudu podle § 12 odst. 1 o. s. ř. je důsledkem vyloučení soudců toho soudu, který je soudem místně a věcně příslušným k projednání a rozhodnutí věci.
10. Vzhledem k tomu, že soudkyně JUDr. E. S. není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci (Vrchní soud v Olomouci naopak opakovaně shledal nedůvodnou námitku její podjatosti), není zjevně dán důvod pro delegaci nutnou (§ 12 odst. 1 o. s. ř.). Srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016 (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. března 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/16).
11. Přitom v poměrech dané věci nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že žalovaným tvrzené skutečnosti – poměřováno kritérii plynoucími z § 14 odst. 1 o. s. ř. a z ustálené judikatury [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, a ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněná pod čísly 85/2012 a 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), a nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu] – nejsou způsobilé vyvolat pochybnosti o nepodjatosti rozhodující soudkyně.
12. Žalovaným tvrzené skutečnosti přitom neopodstatňují ani přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 o. s. ř.).
13. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
14. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sb. rozh. obč. Uvedené platí tím spíše v případě, kdy protistrana s navrhovaným přikázáním věci nesouhlasí.
15. Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro přikázání věci jinému soudu, rozhodl, že se věc nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
16. S ohledem na způsob, jakým žalovaný uplatňuje svá procesní práva v tomto incidenčním sporu, považuje Nejvyšší soud za potřebné doplnit, že k případným dalším (opakovaným) zjevně nedůvodným návrhům žalovaného na delegaci věci (popřípadě k námitkám podjatosti) není třeba přihlížet s ohledem na § 2, § 6 a § 41a o. s. ř. (coby k podáním v řízení nepřípustným). K takovému postupu dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvlášť. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 9. 2024
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu