Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobkyně H. J., zastoupené JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v
České Lípě, Jižní 1820/37, PSČ 470 01, proti žalovaným 1. V. V., 2. M. P.,
zastoupenému prvním žalovaným jako obecným zmocněncem, a 3. K., jako
insolvenčnímu správci dlužníka J. J., za účasti Krajského státního
zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, se sídlem v Liberci,
Pelhřimovská 541/16, PSČ 460 01, o vypořádání společného jmění manželů a o
náhradu škody, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci
pod sp. zn. 76 ICm 68/2019, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J.
J., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn.
KSLB 76 INS 22654/2011, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2022, č. j. 76 ICm 68/2019, 102 VSPH
368/2021-535, 102 VSPH 369/2021, 102 VSPH 370/2021, 102 VSPH 371/2021 (KSLB 76
INS 22654/2011), vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci
pod sp. zn. 76 ICm 2102/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 30. ledna 2023, č. j. 76 ICm 2102/2022, 104 VSPH
13/2023-224 (KSLB 76 INS 22654/2011), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě
nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 300 Kč.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit třetímu žalovanému na
náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 300
Kč.
IV. Žalobkyně a druhý žalovaný vůči sobě nemají právo na
náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Usnesením ze dne 5. února 2021, č. j. 76 ICm 68/2019-334, Krajský soud v
Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) zastavil
řízení o žalobě podané žalobkyní (H. J.) v části týkající se požadavku
žalobkyně, aby v rámci vypořádání společného jmění žalobkyně a dlužníka (J.
J..) byl přikázán do výlučného vlastnictví dlužníka označený majetek. Učinil
tak pro částečné zpětvzetí žaloby.
2. Usnesením ze dne 16. února 2021, č. j. 76 ICm 68/2019-336, insolvenční soud
nepřipustil označenou změnu žaloby z 5. února 2021 [tak, aby třetí žalovaný K.,
jako insolvenční správce dlužníka vydal žalobkyni označené věci].
3. Usnesením ze dne 18. března 2021, č. j. 76 ICm 68/2019-380, insolvenční soud
zamítl návrh žalobkyně a dlužníka ze dne 16. března 2021 na přerušení řízení do
právní moci rozhodnutí ve věci vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. 76 ICm
1257/2020.
4. Rozsudkem ze dne 26. března 2021, č. j. 76 ICm 68/2019-428, insolvenční soud:
[1] Zamítl žalobu na vypořádání společného jmění žalobkyně a dlužníka (bod I.
výroku)
[2] Zamítl žalobu o náhradu škody ve výši 30 miliónů Kč (bod II. výroku).
[3] Uložil žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci
rozhodnutí prvnímu žalovanému (V. V.) částku 300 Kč, druhému žalovanému (M. P.)
částku 600 Kč a třetímu žalovanému částku 1.815 Kč (body III. až V. výroku).
[4] V rozsahu, v němž se žalobkyně žalobou na vypořádání společného jmění
manželů domáhala toho, aby do jejího výlučného vlastnictví byly přikázány
označené movité věci, žalobu zamítl vůči prvnímu a druhému žalovanému a řízení
o žalobě zastavil vůči třetímu žalovanému (body VI. a IX. výroku).
[5] V rozsahu, v němž se žalobkyně žalobou na vypořádání společného jmění
manželů domáhala toho, aby do jejího výlučného vlastnictví byly přikázány
označené movité věci a nemovité věci, žalobu zamítl vůči prvnímu a druhému
žalovanému a řízení o žalobě zastavil vůči třetímu žalovanému (bod VII. výroku).
[6] V rozsahu, v němž se žalobkyně žalobou na vypořádání společného jmění
manželů domáhala toho, aby bylo určeno, že do jejího výlučného vlastnictví
náleží označené movité věci, žalobu zamítl (bod VIII. výroku).
5. O odvoláních žalobkyně proti usnesením insolvenčního soudu ze dne 5. února
2021, 16. února 2021 a 18. března 2021 a proti rozsudku insolvenčního soudu ze
dne 26. března 2021 rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. března
2022, č. j. 76 ICm 68/2019, 102 VSPH 368/2021-535, 102 VSPH 369/2021, 102 VSPH
370/2021, 102 VSPH 371/2021 (KSLB 76 INS 22654/2011), tak, že:
[1] Zastavil odvolací řízení (první až čtvrtý výrok).
[2] Uložil žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3
dnů od právní moci rozhodnutí prvnímu žalovanému částku 300 Kč, druhému
žalovanému částku 300 Kč a třetímu žalovanému částku 363 Kč (pátý až sedmý
výrok).
6. Usnesením ze dne 7. listopadu 2022, č. j. 76 ICm 2102/2022-191, insolvenční
soud:
[1] Zamítl žalobu pro zmatečnost ze dne 21. července 2022, podanou žalobkyní
proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. března 2022 (bod I. výroku).
[2] Uložil žalobkyni zaplatit třetímu žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3
dnů od právní moci rozhodnutí částku 12.342 Kč (bod II. výroku).
7. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 229 odst. 3 zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl k závěru, že
žalobkyní namítaná zmatečnostní vada řízení není dána, jelikož ta se zbavila
možnosti jednat před soudem sama (tím, že nerespektovala výzvu odvolacího soudu
a nepředložila mu platnou plnou moc vystavenou obecnému zmocněnci).
8. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. ledna 2023, č.
j. 76 ICm 2102/2022, 104 VSPH 13/2023-224 (KSLB 76 INS 22654/2011):
[1] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 7. listopadu 2022 (první
výrok).
[2] Určil, že žalobkyně a třetí žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu
nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Určil, že žalobkyně a první a druhý žalovaný vůči sobě nemají právo na
náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).
9. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 7 a § 159 odst. 1 písm. c/ zákona
č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z
ustanovení § 14, § 15a, § 15b, § 16, § 28 odst. 3, § 229, § 234 odst. 1 a §
235e odst. 2 o. s. ř. a ze závěrů judikatury Nejvyššího soudu představované
usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2003, sp. zn. 29 Odo 558/2001,
uveřejněným pod číslem 43/2004 Sb. rozh. obč. [usnesení je (stejně jako další
rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách
Nejvyššího soudu], usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2005, sp. zn.
21 Cdo 489/2005, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2006, sp. zn. 29
Odo 783/2005 (jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10,
ročníku 2006, pod číslem 147), usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. února
2007, sp. zn. 21 Cdo 1269/2006 (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 94/2007
Sb. rozh. obč.), usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2007, sp. zn. 21
Cdo 1697/2006, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21
Cdo 1336/2013 – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu ze dne 7.
listopadu 2022 k následujícím závěrům:
10. Námitku podjatosti soudce, který rozhodl o žalobě pro zmatečnost, nemá
odvolací soud za opodstatněnou.
11. V dané věci jde o žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí odvolacího soudu o
zastavení odvolacího řízení, tedy o žalobu podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Taková
žaloba může být důvodná jen tehdy, je-li závěr odvolacího soudu, že odvolací
řízení muselo být zastaveno, chybný.
12. Odvolací soud pak sdílí názor insolvenčního soudu, že zastavení odvolacího
řízení nebylo chybné. Také odvolací soud má za prokázané, že žalobkyně
nevyhověla výzvě odvolacího soudu, aby předložila plnou moc udělenou obecnému
zmocněnci, prokazující její zastoupení v odvolacím řízení.
13. Ke zmatečnosti podle § 229 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud uvedl, že o
takový případ nešlo, jelikož žalobou pro zmatečnost napadené usnesení
odvolacího soudu nebylo pravomocným usnesením, kterým bylo rozhodnuto ve věci
samé.
II. Dovolání a vyjádření k němu
14. Proti usnesení odvolacího soudu z 30. ledna 2023 podala žalobkyně dovolání,
jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 o. s. ř. ve spojení s § 238a odst. 1
písm. a/ o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2012 a požaduje, aby
Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil.
15. První a třetí žalovaný ve vyjádřeních nemají dovolání za důvodné.
III. Přípustnost dovolání
16. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
17. Dovolání se vyjadřuje k rozmanitým procesním otázkám, neobsahuje však
právně významnou dovolací argumentaci, jež by dovolovala uzavřít [coby
oponentura k důvodům, pro které odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního
soudu o zamítnutí žaloby pro zmatečnost (tedy coby oponentura závěru, že nejde
o § 229 odst. 3 o. s. ř. a závěru, že v rovině § 229 odst. 4 o. s. ř. zastavil
odvolací soud odvolací řízení správně)], že dovolání je přípustné ve smyslu
kritérií nastavených v § 237 o. s. ř. (v aktuálním znění, pro věc rozhodném)
tedy, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení:
[1] právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo
[2] právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena,
nebo
[3] právní otázky, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo
[4] právní otázky dovolacím soudem vyřešené, která má být dovolacím soudem
posouzena jinak.
18. Nejvyšší soud proto dovolání, jež mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s.
ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
19. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného
usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 7.
listopadu 2022 v bodě II. výroku o nákladech řízení, jakož i v rozsahu, v němž
dovolání směřuje proti druhému a třetímu výroku napadeného rozhodnutí (o
nákladech řízení a o nákladech odvolacího řízení), Nejvyšší soud odmítl
dovolání bez dalšího podle § 243c odst. 1 o. s. ř., jelikož přípustnost
dovolání proti výroku o nákladech řízení vylučuje ustanovení § 238 odst. 1
písm. h/ o. s. ř.
20. Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění
domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 21. prosince 2023
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu