KSBR 53 INS 14784/2014
71/24 ICm 3006/2015
29 ICdo 19/2018-141
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce CTP Property XXII, spol. s r. o., se sídlem v Humpolci, Central Trade
Park D1 1571, PSČ 396 01, identifikační číslo osoby 28144040, zastoupeného Mgr.
Veronikou Prokopovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Jičínská 1747/3, PSČ 130
00, proti žalovanému Tetera a spol., se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ
702 00, identifikační číslo osoby 04029178, jako insolvenčnímu správci dlužníka
GEODIS BRNO, spol. s r. o., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského
soudu v Brně pod sp. zn. 71/24 ICm 3006/2015, jako incidenční spor v
insolvenční věci dlužníka GEODIS BRNO, spol. s r. o., se sídlem v Brně,
Lazaretní 4298/11a, PSČ 615 00, identifikační číslo osoby 00559709, vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 53 INS 14784/2014, o dovolání žalobce
proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. srpna 2017, č. j. 71/24 ICm
3006/2015, 18 VSOL 74/2017-114 (KSBR 24 INS 14784/2014), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 16. ledna
2017, č. j. 71/24 ICm 3006/2015-92, odmítl – odkazuje na ustanovení § 198 odst.
1 a § 160 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenčního zákona) – jako opožděnou žalobu doručenou insolvenčnímu soudu
dne 30. července 2015, kterou se žalobce domáhal určení pravosti nevykonatelné
pohledávky za dlužníkem ve výši 21.214.217,93 Kč (bod I. výroku), a rozhodl o
nákladech řízení a o vrácení soudního poplatku žalobci (body II. a III. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením
potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud přitom zdůraznil, že lhůta pro podání incidenční žaloby podle
ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona je lhůtou hmotněprávní, když
nejpozději poslední den lhůty musí být žaloba doručena podatelně insolvenčního
soudu. V poměrech dané věci výše řečené znamená, že konalo-li se přezkumné
jednání, na kterém byla pohledávka žalobce popřena, 29. června 2015, mohl
žalobce uplatnit své právo u soudu nejpozději dne 29. července 2015. Jestliže
žaloba došla insolvenčnímu soudu až 30. července 2015 (tj. po marném uplynutí
zákonné třicetidenní lhůty), insolvenční soud zcela správně odmítl žalobu jako
opožděnou.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje, že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby
Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu
soudu k dalšímu řízení.
Dovolání žalobce, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), Nejvyšší
soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem, jde-li o řešení
otázky povahy lhůty k podání žaloby podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona,
je v souladu se závěry, jež Nejvyšší soud (v době po vydání rozhodnutí
odvolacího soudu) formuloval v usnesení ze dne 9. srpna 2017, sen. zn. 29 ICdo
115/2017 a podle nichž i v poměrech upravených insolvenčním zákonem platí, že
lhůta k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné
pohledávky není lhůtou procesní, pro jejíž zachování by postačoval postup dle §
57 odst. 3 o. s. ř., nýbrž lhůtou hmotněprávní, k jejímuž zachování je
nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty došla soudu, a jejíž
zmeškání nelze prominout. Tamtéž Nejvyšší soud dodal, že nedojde-li žaloba o
určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky insolvenčnímu soudu
ve lhůtě stanovené v § 198 odst. 1 insolvenčního zákona, insolvenční soud ji
jako opožděnou odmítne (§ 160 odst. 4 věta první insolvenčního zákona). Srov. v
této souvislosti též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2017, sen.
zn. 29 ICdo 77/2017.
Ostatně, s přihlédnutím k jednoznačné dikci § 198 odst. 1 poslední věty
insolvenčního zákona („Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu
soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co
do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném
při jejím popření.“), nemá valného smyslu zkoumat, zda v § 198 odst. 1
insolvenčního zákona stanovená lhůta k podání žaloby o určení pravosti, výše,
nebo pořadí nevykonatelné pohledávky je lhůtou hmotněprávní. I kdyby totiž byla
z jakéhokoli důvodu označena jako lhůta procesní, pak by stále platilo, že k
jejímu dodržení zákon požaduje (ve větě třetí označeného ustanovení), aby
žaloba v této lhůtě insolvenčnímu soudu „došla“. Pro lhůtu dle § 198 odst. 1
insolvenčního zákona, chápanou jako lhůta „procesní“, by tedy věta třetí
uvedeného ustanovení vylučovala úvahy o byť jen přiměřené aplikaci ustanovení §
57 o. s. ř. o běhu procesních lhůt, neboť insolvenční zákon „stanoví
jinak“ (srov. § 7 insolvenčního zákona).
Důvod ke změně výše uvedených závěrů pak Nejvyšší soud nenachází ani v
argumentech obsažených v podaném dovolání.
Pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že odpověď na další dovolatelem položenou
otázku (vycházející z argumentace o „opětovné vykonatelnosti“ popřené
pohledávky) již závěr, že žaloba je opožděná, zvrátit nemůže (srov. ostatně v
této souvislosti též ustanovení § 191 odst. 2 insolvenčního zákona).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224
odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a
žalovanému v dovolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí byl pro dovolací řízení
rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017
(článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o
zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2018
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu