Nejvyšší soud Usnesení insolvence

29 ICdo 19/2018

ze dne 2018-02-28
ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.19.2018.1

KSBR 53 INS 14784/2014

71/24 ICm 3006/2015

29 ICdo 19/2018-141

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího

Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci

žalobce CTP Property XXII, spol. s r. o., se sídlem v Humpolci, Central Trade

Park D1 1571, PSČ 396 01, identifikační číslo osoby 28144040, zastoupeného Mgr.

Veronikou Prokopovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Jičínská 1747/3, PSČ 130

00, proti žalovanému Tetera a spol., se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ

702 00, identifikační číslo osoby 04029178, jako insolvenčnímu správci dlužníka

GEODIS BRNO, spol. s r. o., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského

soudu v Brně pod sp. zn. 71/24 ICm 3006/2015, jako incidenční spor v

insolvenční věci dlužníka GEODIS BRNO, spol. s r. o., se sídlem v Brně,

Lazaretní 4298/11a, PSČ 615 00, identifikační číslo osoby 00559709, vedené u

Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 53 INS 14784/2014, o dovolání žalobce

proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. srpna 2017, č. j. 71/24 ICm

3006/2015, 18 VSOL 74/2017-114 (KSBR 24 INS 14784/2014), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 16. ledna

2017, č. j. 71/24 ICm 3006/2015-92, odmítl – odkazuje na ustanovení § 198 odst.

1 a § 160 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení

(insolvenčního zákona) – jako opožděnou žalobu doručenou insolvenčnímu soudu

dne 30. července 2015, kterou se žalobce domáhal určení pravosti nevykonatelné

pohledávky za dlužníkem ve výši 21.214.217,93 Kč (bod I. výroku), a rozhodl o

nákladech řízení a o vrácení soudního poplatku žalobci (body II. a III. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením

potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech

odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud přitom zdůraznil, že lhůta pro podání incidenční žaloby podle

ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona je lhůtou hmotněprávní, když

nejpozději poslední den lhůty musí být žaloba doručena podatelně insolvenčního

soudu. V poměrech dané věci výše řečené znamená, že konalo-li se přezkumné

jednání, na kterém byla pohledávka žalobce popřena, 29. června 2015, mohl

žalobce uplatnit své právo u soudu nejpozději dne 29. července 2015. Jestliže

žaloba došla insolvenčnímu soudu až 30. července 2015 (tj. po marném uplynutí

zákonné třicetidenní lhůty), insolvenční soud zcela správně odmítl žalobu jako

opožděnou.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje, že napadené

rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby

Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu

soudu k dalšímu řízení.

Dovolání žalobce, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 zákona

č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), Nejvyšší

soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem, jde-li o řešení

otázky povahy lhůty k podání žaloby podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona,

je v souladu se závěry, jež Nejvyšší soud (v době po vydání rozhodnutí

odvolacího soudu) formuloval v usnesení ze dne 9. srpna 2017, sen. zn. 29 ICdo

115/2017 a podle nichž i v poměrech upravených insolvenčním zákonem platí, že

lhůta k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné

pohledávky není lhůtou procesní, pro jejíž zachování by postačoval postup dle §

57 odst. 3 o. s. ř., nýbrž lhůtou hmotněprávní, k jejímuž zachování je

nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty došla soudu, a jejíž

zmeškání nelze prominout. Tamtéž Nejvyšší soud dodal, že nedojde-li žaloba o

určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky insolvenčnímu soudu

ve lhůtě stanovené v § 198 odst. 1 insolvenčního zákona, insolvenční soud ji

jako opožděnou odmítne (§ 160 odst. 4 věta první insolvenčního zákona). Srov. v

této souvislosti též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2017, sen.

zn. 29 ICdo 77/2017.

Ostatně, s přihlédnutím k jednoznačné dikci § 198 odst. 1 poslední věty

insolvenčního zákona („Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu

soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co

do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném

při jejím popření.“), nemá valného smyslu zkoumat, zda v § 198 odst. 1

insolvenčního zákona stanovená lhůta k podání žaloby o určení pravosti, výše,

nebo pořadí nevykonatelné pohledávky je lhůtou hmotněprávní. I kdyby totiž byla

z jakéhokoli důvodu označena jako lhůta procesní, pak by stále platilo, že k

jejímu dodržení zákon požaduje (ve větě třetí označeného ustanovení), aby

žaloba v této lhůtě insolvenčnímu soudu „došla“. Pro lhůtu dle § 198 odst. 1

insolvenčního zákona, chápanou jako lhůta „procesní“, by tedy věta třetí

uvedeného ustanovení vylučovala úvahy o byť jen přiměřené aplikaci ustanovení §

57 o. s. ř. o běhu procesních lhůt, neboť insolvenční zákon „stanoví

jinak“ (srov. § 7 insolvenčního zákona).

Důvod ke změně výše uvedených závěrů pak Nejvyšší soud nenachází ani v

argumentech obsažených v podaném dovolání.

Pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že odpověď na další dovolatelem položenou

otázku (vycházející z argumentace o „opětovné vykonatelnosti“ popřené

pohledávky) již závěr, že žaloba je opožděná, zvrátit nemůže (srov. ostatně v

této souvislosti též ustanovení § 191 odst. 2 insolvenčního zákona).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224

odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a

žalovanému v dovolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí byl pro dovolací řízení

rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017

(článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,

občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o

zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další

zákony).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním

rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. února 2018

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu