USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce L. F., zastoupeného Mgr. Karlem Somolem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. Emilu Fischerovi, se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1078/1, PSČ 110 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka P. S., o vyloučení částky 29 030 000 Kč z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 189 ICm 861/2019 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka P. S., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS 3983/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2023, č. j. 189 ICm 861/2019, 102 VSPH 703/2022-129 (MSPH 89 INS 3983/2008), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Rozsudkem ze dne 23. června 2022, č. j. 189 ICm 861/2019-99, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobce (L. F.) domáhal určení, že část peněžních prostředků ve výši 29 030 000 Kč zahrnutých pod položku 57 soupisu majetkové podstaty ze dne 7. července 2019 ve věci sp. zn. MSPH 89 INS 3983/2008 se vylučuje z majetkové podstaty dlužníka (P. S.) [bod I. výroku], a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud – cituje § 225 odst. 1 až 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že finanční prostředky, jejichž vyloučení z majetkové podstaty dlužníka se žalobce domáhá, nepředal do majetkové podstaty žalobce, ale soudní exekutor (Mgr. Daniel Týč) po uskutečnění dražby nemovitostí dlužníka v katastrálním území XY (dále též jen „nemovitosti“). Dražba je platná bez ohledu na skutečnost, že proběhla nezákonně, když dražebník (soudní exekutor) si k dražbě nevyžádal souhlas příslušného soudu (který předtím provedl zajištění předmětu dražby). Dne 1. prosince 2005 byl v dražbě udělen příklep ve prospěch žalobce a dne 19. února 2006 soudní exekutor potvrdil, že žalobce uhradil nejvyšší podání. Žalobce nemovitosti převzal a je veden jako jejich vlastník v katastru nemovitostí. Usnesením Městského osudu v Praze ze dne 23. března 2022, sp. zn. 7 To 82/2022, které nabylo právní moci téhož dne, byly podle § 101 odst. 2 písm. b/ zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, nemovitosti zabrány žalobci. V incidenčním sporu nemůže insolvenční soud zkoumat platnost dražby. Žalobce přestal být vlastníkem předmětných finančních prostředků poté, co je zaplatil na základě dražby soudnímu exekutorovi.
3. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Odvolací soud – odkazuje na důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2015, sen. zn. 29 ICdo 56/2013 [jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 107/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 107/2016“)], a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2021, sen. zn. 29 ICdo 54/2019 – přisvědčil insolvenčnímu soudu v závěru, že žalobce neprokázal, že sporné finanční prostředky ve výši 29 030 000 Kč neměly být zahrnuty do soupisu majetkové podstaty dlužníka proto, že žalobci k nim svědčí vlastnické právo, nebo existuje jiný důvod, pro který neměly být zahrnuty do soupisu.
K odvolacím námitkám uvedl, že ani z R 107/2016 neplyne závěr, podle něhož by vydražitel mohl být aktivně legitimován proto, že zůstal vlastníkem finančních prostředků i poté, co jimi uhradil nejvyšší podání. Odvolací soud zdůraznil, že v daných skutkových poměrech bylo povinností soudního exekutora rozhodnout o vydání rozdělované podstaty insolvenčnímu správci. Nelze hovořit ani o nespravedlnosti vůči žalobci, neboť se sám podílel na zmanipulované nezákonné dražbě. Okolnost, že žalobci bylo (v důsledku zabrání nemovitostí podle § 101 odst. 2 písm. b/ trestního zákoníku) následně odňato vlastnické právo k nemovitostem, není důvodem pro úspěch žaloby na vyloučení finančních prostředků z majetkové podstaty dlužníka coby prostředků, které byly použity k vydražení nemovitostí v exekuční dražbě.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též je „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, popřípadě jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
6. Přípustnost dovolání dovolatel vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které nebyly dosud dovolacím soudem řešeny, případně by měly být dovolacím soudem posouzeny jinak. Konkrétně jde o tyto otázky: 1/ Může soud v (jiném) řízení, jež není vedeno podle § 48 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, posoudit neplatnost veřejné nedobrovolné dražby (i jako otázku předběžnou), jestliže jde o absolutní neplatnost založenou na důvodech vyplývajících z obecné právní úpravy? 2/ Může insolvenční soud posoudit jako neplatný úkon (neplatné právní jednání) provedení platby dražebníkem na účet majetkové podstaty, když dražba byla provedena v rozporu se zákonem? 3/ Jedná dražebník v nedobrovolné dražbě při nakládání s uhrazenou cenou dosaženou vydražením jako správce majetku vydražitele? 4/ Kdy se dlužník v nedobrovolné dražbě stává vlastníkem prostředků uhrazených vydražitelem (ceny dosažené vydražením)?
7. Žalovaný se ve vyjádření považuje napadené rozhodnutí za věcně správné a navrhuje dovolání odmítnou, případně zamítnout.
8. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
9. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (23. dubna 2009) se v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka (a tedy i ve sporech jím vyvolaných) i v době od 1. června 2019 uplatní insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony]. Toto znění insolvenčního zákona je (tedy) rozhodné i pro zkoumání dotčených ustanovení insolvenčního zákona pro účely posouzení přípustnosti dovolání v této věci.
10. Dovolatel výslovně uvádí, že napadá rozsudek odvolacího soudu v prvním výroku. V rozsahu, v němž odvolací soud prvním výrokem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě II. výroku o nákladech řízení, Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., jelikož přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení vylučuje § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
11. Ve zbývající části Nejvyšší soud dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti podle § 238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
12. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s níže označenou (ustálenou) judikaturou Nejvyššího soudu.
13. K otázce, zda v řízení o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka může insolvenční soud posuzovat (ne)platnost veřejné dražby nedobrovolné, srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2006, sp. zn. 21 Cdo 1679/2005, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 126, dále rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 22 Cdo 224/2007, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2010, sp. zn. 26 Cdo 4077/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014, uveřejněný pod číslem 48/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
14. K závěru odvolacího soudu, podle něhož po zahájení insolvenčního řízení vůči dlužníku v době, kdy již bylo v exekučním řízení rozhodnuto o udělení příklepu, nebylo možno pokračovat v provádění exekuce a soudní exekutor byl povinen uhrazené finanční prostředky vydat do majetkové podstaty dlužníka, srov. zejména R 107/2016.
15. K postavení dražebníka (zde soudního exekutora) v nedobrovolné dražbě při nakládání s uhrazenou cenou dosaženou vydražením a k vlastnictví finančních prostředků uhrazených vydražitelem srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.června. 2019, sen. zn. 29 ICdo 76/2017, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2021, pod číslem 8.
16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z paušální náhrady ve výši 300 Kč (§ 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu) za vyjádření k dovolání ze dne 31. srpna 2023. Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 17. 2. 2025
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu