Judikát 29 ICdo 200/2025
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:26.02.2026
Senátní značka:29 ICdo 200/2025
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:29.ICDO.200.2025.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Incidenční spory (odporové spory) Podmínky řízení
Zástavní právo (o. z.)
Podzástavní právo
Insolvenční správce
Dotčené předpisy:§ 160 odst. 5 IZ. § 104 odst. 1 o. s. ř. § 1335 o. z. Kategorie rozhodnutí:E MSPH 95 INS 12575/2022
205 ICm 3404/2023
29 ICdo 200/2025-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně JUDr. Jiřiny Lužové, se sídlem v Praze 1, Dušní 866/22, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyně dlužníka Sberbank CZ, a. s. v likvidaci, zastoupené Mgr. Martinem Hrodkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, proti žalované JUDr. Kateřině Martínkové, LL.M., MBA, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 966/22, PSČ 702 00, jako oddělené insolvenční správkyni dlužníka Sberbank CZ, a.
s. v likvidaci, zastoupené Mgr. Ladislavem Popkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 966/22, PSČ 702 00, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 205 ICm 3404/2023, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Sberbank CZ, a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 5, U Trezorky 921/2, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 25083325, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 12575/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18.
září 2025, č. j. 205 ICm 3404/2023, 104 VSPH 680/2025-79 (MSPH 95 INS 12575/2022), takto:
I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. září 2025, č. j. 205 ICm 3404/2023, 104 VSPH 680/2025-79 (MSPH 95 INS 12575/2022), se vyjma druhého výroku mění t a k t o:
1. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2025, č. j. 205 ICm 3404/2023-67, se mění tak, že řízení se zastavuje. 2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 29. července 2025, č. j. 205 ICm 3404/2023-67, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl žalobu, kterou se žalobkyně (JUDr. Jiřina Lužová, jako insolvenční správkyně dlužníka Sberbank CZ, a. s. v likvidaci) domáhala vůči žalované (JUDr. Kateřině Martínkové, LL.M., MBA, jako oddělené insolvenční správkyni dlužníka) určení, že má za dlužníkem dílčí pohledávku č. P823.2 (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje zejména z § 159 odst. 1 písm. a/ a § 160 odst. 1 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z § 1339 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) – uzavřel, že v insolvenčním řízení mohou uplatnit pohledávku přihláškou jen osoby odlišné od dlužníka, nikoliv dlužník, popřípadě jeho insolvenční správce; žalobu proto odmítl jako podanou neoprávněnou osobou.
3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. září 2025, č. j.
205 ICm 3404/2023, 104 VSPH 680/2025-79 (MSPH 95 INS 12575/2022), potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok), zamítl návrh žalobkyně a žalované na přerušení odvolacího řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
4. Odvolací soud – vycházeje zejména z § 9, § 14 odst. 1, § 160 odst. 1 a 4, § 165, § 173, § 190, § 191 a § 198 odst. 1 insolvenčního zákona a z § 1721 o. z. – uzavřel, že je vyloučeno, aby dlužník (sám či „prostřednictvím insolvenčního správce“) přihlásil do „svého“ insolvenčního řízení vlastní (byť potenciální) pohledávku. Není pochyb, že v insolvenčním řízení mohou uplatnit pohledávku toliko věřitelé, tedy „subjekty stojící vně dlužníka“; závěr insolvenčního soudu, že žalobkyně není osobou oprávněnou domáhat se určení a pravosti výše takové pohledávky, je proto správný.
5. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky:
Může insolvenční správce dlužníka vystupovat zároveň v postavení (zástavního) věřitele tohoto dlužníka v souladu s hmotným právem a podat přihlášku (podmíněné) pohledávky? Může tedy insolvenční správce svým jménem uplatnit pohledávku ve prospěch majetkové podstaty dlužníka proti pohledávce (prostředkům) na bankovním účtu vedeném tímto dlužníkem? Z pohledu hmotného práva jde o posouzení, zda se v insolvenčním řízení prosadí pravidlo uvedené v § 1335 odst. 1 o. z.
6. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Dovolatelka je přesvědčena, že jí svědčí aktivní legitimace k podání přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení. Dovozuje, že má-li zástavní věřitel právo podat žalobu proti poddlužníku, pak je logické, že má i aktivní legitimaci k přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení poddlužníka.
8. Žalovaná ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, popřípadě zamítnout.
9. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
10. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu (přijatou po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí).
11. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají.
12. Judikatura Nejvyššího soudu se po vydání napadeného rozhodnutí ustálila v následujících závěrech:
[1] Insolvenční dlužník se nemůže účastnit insolvenčního řízení vedeného na jeho majetek jako svůj vlastní věřitel v postavení zástavního věřitele ani tehdy, je-li ve smyslu § 1335 odst. 1 o. z.
zástavou pohledávka zástavního dlužníka za insolvenčním dlužníkem (coby zástavním věřitelem).
[2] Řízení o incidenční žalobě, kterou se insolvenční správkyně dlužníka (coby zástavního věřitele) domáhá vůči popírající oddělené insolvenční správkyni téhož dlužníka (coby poddlužníka ze zastavené pohledávky) určení pravosti a výše zajištěné pohledávky, insolvenční soud zastaví podle § 160 odst. 5 insolvenčního zákona pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. V podrobnostech k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2025, sen. zn. 29 ICdo 116/2025, ze dne 22. prosince 2025, sen. zn. 29 ICdo 105/2025 a ze dne 28. ledna 2026, sen. zn. 29 ICdo 194/2025.
13. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí podle § 243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (vyjma druhého výroku, který nebyl dovoláním napaden, a ani není výrokem závislým), když odvolací soud formálně rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout. Ke změně přikročil Nejvyšší soud v tom duchu, že odmítnutí žaloby podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona změnil na zastavení řízení o žalobě podle § 160 odst. 5 insolvenčního zákona (ve spojení s § 104 odst. 1 o. s. ř.).
14. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů i výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že u subjektu, který vystupuje na obou stranách sporu (zde u dlužníka, na jehož účet jedná insolvenční správkyně i oddělená insolvenční správkyně) nepřichází náhrada nákladů řízení pojmově v úvahu; srov. ostatně i § 202 odst. 1 insolvenčního zákona.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 2. 2026 Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu