MSPH 59 INS 22312/2019 159 ICm 1272/2020 29 ICdo 33/2024-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce městysu Louňovice pod Blaníkem, se sídlem v Louňovicích pod Blaníkem, J. Žižky 16, PSČ 257 06, identifikační číslo osoby 00232173, zastoupeného JUDr. Davidem Černeckým, advokátem, se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 225, PSČ 256 01, proti žalované JUDr. Mileně Bódiové, se sídlem v Ostravě, Jurečkova 1860/4, PSČ 702 00, jako insolvenční správkyni dlužníka RED BERRY, SE, zastoupené JUDr. Davidem Lejčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 733/6, PSČ 110 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 159 ICm 1272/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka RED BERRY, SE, se sídlem v Praze 5, Nádražní 344/23, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 01469975, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 59 INS 22312/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2023, č. j. 159 ICm 1272/2020, 107 VSPH 512/2022-181 (MSPH 59 INS 22312/2019), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce.
1. Žalobce (městys Louňovice pod Blaníkem) se podanou žalobou domáhal určení, že má vůči dlužníku (RED BERRY, SE) přihlášenou pohledávku P46, sestávající ze třech dílčích pohledávek, které žalovaná (JUDr. Milena Bódiová, insolvenční správkyně dlužníka) popřela na zvláštním přezkumném jednáním konaném dne 10. 3. 2020 co do pravosti.
2. Usnesením ze dne 29. 3. 2022, č. j. 159 ICm 1272/2020-166, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zastavil řízení v části týkající se pohledávky č. 1 ve výši 1.056.259,82 Kč a č. 3 ve výši 110.250,00 Kč a schválil smír, podle kterého se určuje, že pohledávky č. 1 ve výši 452.682,78 Kč a č. 3 ve výši 47.250,00 Kč jsou po právu.
3. Rozsudkem ze dne 29. 3. 2022, č. j. 159 ICm 1272/2020-169, insolvenční soud určil, že pohledávka č. 2 ve výši 308.087,67 Kč je po právu (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
4. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že se zamítá žaloba o určení, že žalobce má dílčí pohledávku č. 2 ve výši 308.087,67 Kč přihlášenou v insolvenčním řízení sp. zn. MSPH 59 INS 22312/2019 a evidovanou pod č. P46 (první výrok); dále uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 19.077,67 Kč (druhý výrok) a státu soudní poplatek ve výši 2.000 Kč (třetí výrok).
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolání nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
6. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, podle kterého výstavcem směnky vlastní, na jejímž základě dovolatel přihlásil do insolvenčního řízení svou dílčí pohledávku č. 2, není dlužník (společnost RED BERRY, SE), nýbrž M. J. (dále jen „M. J.“). Jeho jméno a příjmení je vypsáno v rámečku určeném (podle předtištěného textu uvedeného pod rámečkem) pro označení a podpis výstavce, ve vymezeném prostoru je pak umístěn i podpis M. J. Okolnost, že na směnce (mimo prostor vymezený rámečkem k označení a podpisu výstavce) se nachází rovněž razítko dlužníka, není podle odvolacího soudu v projednávané věci významná. U směnky jakožto oběžného cenného papíru není určující, jaký byl úmysl účastníků směnečného vztahu (v jakém postavení podle nich měl vystupovat konkrétní subjekt), jestliže tento úmysl není jasně ze směnky seznatelný. Z umístění razítka dlužníka na směnce přitom nelze dovodit, že by toto označení společnosti bylo spojeno či nějak souviselo s podpisem výstavce.
7. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jde-li o řešení otázky, zda výstavcem sporné směnky je osoba právnická (dlužník), nebo osoba fyzická (M. J.), odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.
8. K otázce podpisu právnické osoby na směnce se Nejvyšší soud vyjádřil již v rozsudku ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 29 Odo 1620/2006, v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož podpis právnické osoby na rubopisu směnky musí obsahovat označení právnické osoby, která právní úkon činí, tj. musí z něj být patrno, že jde o podpis učiněný jménem právnické osoby. Není-li tomu tak, nelze považovat podpis fyzické osoby – statutárního orgánu (člena statutárního orgánu) právnické osoby na směnce za podpis osoby právnické.
9. V rozsudku ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1225/2008, pak Nejvyšší soud doplnil, že jakkoli byl výše uvedený závěr přijat ve vztahu k podpisu rubopisu směnky, uplatní se i pro jiné podpisy právnické osoby na směnce. Jinak tomu ostatně ani být nemůže, když právě pouze z podpisu jednající osoby lze zásadně usuzovat na to, zda vůli podepsat směnku projevila (prostřednictvím svého statutárního orgánu) osoba právnická nebo zda se jedná „jen“ o podpis osoby fyzické. Jiný zdroj informací v tomto směru směnečná listina pravidelně – s výjimkou situace, kdy určení osoby, která má být dlužníkem ze směnky, bude možné dovodit z jejího dalšího textu (např. z označení směnečného dlužníka v textu směnečného prohlášení) – neobsahuje (a z prostorových důvodů ani s ohledem na tradiční podobu směnek obsahovat nemůže). Srov. v této souvislosti dále např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3922/2008.
10. Napadené rozhodnutí z mezí vytyčených touto judikaturou nijak nevybočilo. V situaci, kdy razítko (obsahující bližší označení právnické osoby – dlužníka) není umístěno na směnce v prostoru, který je graficky oddělen od ostatního obsahu směnky a výslovně (předtištěnými údaji) určen k označení a podpisu výstavce (razítko je umístěno ve spodní části směnky mezi místem, které je dle předtisku určeno k označení platebního místa, případně domicilu, a prostorem určeným k označení a podpisu výstavce), nelze z ničeho dovodit, že by se mělo jednat o označení výstavce (jinak řečeno, že dlužníkem ze směnky by měla být takto označená právnická osoba). Není přitom podstatné, zda M. J. byl současně osobou, která by byla oprávněna směnku za dlužníka vystavit. Taková skutečnost se z obsahu směnečné listiny nepodává (srov. v této souvislosti obdobně též závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 29 Odo 628/2004).
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalované náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 15. 9. 2023), která podle ustanovení § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c/ a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném v době, kdy byl učiněn úkon právní služby, činí (z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč) částku 3.100 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.) ve výši 714 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč. 12. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 30. 4. 2025
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu