KSPH 66 INS 12033/2022 81 ICm 2933/2023 29 ICdo 53/2024-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce W. M., zastoupeného Mgr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, PSČ 110 00, proti žalované Ing. Michaele Sýkorové, se sídlem ve Skutči, Vítězslava Nováka 109, PSČ 539 73, jako insolvenční správkyni dlužníka M. I., zastoupenou Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, o vyloučení nemovitých věcí z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 81 ICm 2933/2023, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka M. I., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS 12033/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2023, č. j. 81 ICm 2933/2023, 104 VSPH 803/2023-35 (KSPH 66 INS 12033/2022), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 2 238,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
1. Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl usnesením ze dne 17. října 2023, č. j. 81 ICm 2933/2023-9, žalobu, kterou se žalobce (W. M.) domáhal vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitých věcí v katastrálním území a obci XY (dále jen „nemovité věci“) z majetkové podstaty dlužníka (M. I.) [bod I. výroku] a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 160 odst. 1 a 4, § 224 odst. 1 a 2 a § 225 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k závěru, že žalovaná (Mgr. Ing. Michaela Sýkorová, jako insolvenční správkyně dlužníka) řádně vyrozuměla žalobce o soupisu nemovitých věcí do majetkové podstaty dlužníka včetně toho, že má právo podat vylučovací žalobu. Vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 23. srpna 2023 a poslední den třicetidenní lhůty k podání žaloby připadl na 22. září 2023; žalobce podal vylučovací žalobu (až) dne 6. října 2023, a proto ji insolvenční soud odmítl jako opožděnou.
3. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. listopadu 2023, č. j. 81 ICm 2933/2023, 104 VSPH 803/2023-35 (KSPH 66 INS 12033/2022), potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 7, § 160 odst. 1 a 4, § 224 a § 225 odst. 1, 2 a 3 insolvenčního zákona a z ustanovení § 82 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – uzavřel, že vyrozumění žalované obsahuje všechny podstatné náležitosti „potřebné k podání žaloby“. Jelikož žalobce „nerespektoval“ řádné poučení žalované, insolvenční soud opožděně podanou žalobu správně odmítl. Na tom nemůže nic změnit ani návrh žalobce na prominutí zmeškání lhůty učiněný (až) v odvolacím řízení; návrh totiž bylo nutné spojit s podáním opožděné žaloby.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které podle obsahu směřuje proti prvnímu výroku v té části, jíž odvolací soud potvrdil bod I. výroku (o odmítnutí žaloby) usnesení insolvenčního soudu. Dovolatel vymezuje přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena, popřípadě má být dovolacím soudem posouzena jinak. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
6. Konkrétně dovolatel (poměřováno obsahem dovolání) klade otázku, zda měla být (s přihlédnutím ke všem okolnostem věci) žaloba odmítnuta jako opožděná. V mezích uplatněného dovolacího důvodu blíže argumentuje, že soudy měly přihlédnout k jeho cizí národnosti a neznalosti složitého právního předpisu (jímž je insolvenční zákon) a k „roli insolvenční správkyně“.
7. Dovolatel má za to, že mu soudy měly poskytnout „náhradní lhůtu“ k podání žaloby; z toho, že vyrozumění doručovala žalovaná, a z důvodu „nejasného poučení“ žalobce „nabyl dojmu“, že se žaloba „dostane“ insolvenčnímu soudu prostřednictvím žalované, u níž žalobu původně podal. Žalovaná však zůstala „zcela nečinná“ a žalobce „neupozornila“, že „prostřednictvím její osoby“ nelze podat žalobu; jinak by jistě došlo „k zachránění lhůty“.
8. Dále dovolatel oběma soudům vytýká, že jejich rozhodnutí je projevem „přepjatého formalismu“, neboť byl v rámci insolvenčního řízení „procesně aktivní“ a ve stanovené lhůtě žalobu podal. Dovolateli bylo procesním postupem žalované (která zůstala nečinná) „znemožněno právo na spravedlivý proces“, protože se nedomohl nezávislého soudního rozhodnutí „v meritu věci“. K tomu odkazuje na skutečnost, že nemovité věci (které slouží k bydlení pro něj a jeho „širší rodinu“) nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 20. ledna 2022 od M. Y. M., jenž je nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 7. září 2020 od dlužníka; obě kupní smlouvy dovolatel hodnotí jako „pravé a platné“.
9. Žalovaná ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, popřípadě zamítnout.
10. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
11. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
12. Judikatura Nejvyššího soudu již dříve dospěla k závěru, že vyrozumění o soupisu majetku do majetkové podstaty podle § 224 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona musí kromě označení majetku pojatého do soupisu a označení insolvenční věci (včetně osoby dlužníka a insolvenčního správce, který výzvu činí) dále obsahovat i poučení o možnosti podat vylučovací žalobu, délce a počátku běhu lhůty k jejímu podání, uvedení osoby, vůči níž má žaloba směřovat, označení soudu, u něhož má být podána, jakož i poučení o následcích zmeškání lhůty k podání vylučovací žaloby. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 4034/2011, uveřejněný pod číslem 127/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“).
13. Počínaje 1. lednem 2014 jsou náležitosti vyrozumění o soupisu majetkové podstaty upraveny v ustanovení § 13a vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona (dále jen „jednací řád“). Kromě již shora uvedených náležitostí dovozených soudní praxí jde dále zejména o výslovné uvedení spisové značky, pod kterou je insolvenční řízení vedeno (§ 13a odst. 1 písm. a/ jednacího řádu), označení osoby, které je vyrozumění určeno (§ 13a odst. 1 písm. b/ jednacího řádu), a odůvodnění zahrnutí věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty do soupisu majetkové podstaty (§ 13a odst. 1 písm. d/ jednacího řádu). K institutu vyrozumění o soupisu majetkové podstaty dále srov. např. důvody (odst. 23. a násl.) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2021, sen. zn. 29 NSČR 28/2020, uveřejněného pod číslem 91/2022 Sb. rozh. obč.
14. V usnesení ze dne 12. května 2022, sen. zn. 29 ICdo 68/2020, pak Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že otázka splnění poučovací povinnosti insolvenčním správcem podle § 224 odst. 1 a § 225 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona závisí na posouzení, zda případné nedostatky při plnění poučovací povinnosti nebyly na újmu procesních práv osoby, která tvrdí, že označený majetek neměl být zahrnut do soupisu majetkové podstaty (adresáta vyrozumění o soupisu a tedy adresáta příslušného poučení). Jestliže dotčená osoba (adresát vyrozumění o soupisu) mohla na základě poskytnutého poučení odpovídajícím způsobem uplatnit svá procesní práva, popřípadě vykonat své procesní povinnosti, není z hlediska zachování práva na spravedlivý proces podstatné, že šlo případně o poučení, které není zcela bez vad.
15. Nejvyšší soud dále již v rozsudku ze dne 29. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011, uveřejněném pod číslem 116/2016 Sb. rozh. obč. (dále jen R 116/2016), formuloval závěr (k němuž se následně přihlásil např. v rozsudku ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo 47/2018), podle kterého je jedním z předpokladů, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty podle § 225 insolvenčního zákona (excindační žalobě), to, že vylučovací žaloba podaná osobou odlišnou od dlužníka došla soudu nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy této osobě bylo doručeno vyrozumění insolvenčního správce o soupisu majetku, k němuž tato osoba uplatňuje právo vylučující soupis; opožděně podanou žalobu insolvenční soud odmítne podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona.
16. Napadené usnesení odvolacího soudu je s výše uvedenými závěry ustálené judikatury v souladu. Odvolací soud posoudil vyrozumění žalované o soupisu majetkové podstaty jako „zcela řádné“, včetně poučení o možnosti podat vylučovací žalobu (počítaje v to i řádné označení insolvenčního soudu, k němuž má být žaloba podána). Dovolatel sice v dovolání ohlašuje, že poučení bylo „nejasné“, ale neoznačuje žádné vady vyrozumění, které by mohly mít za následek porušení jeho práva na spravedlivý proces (ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 68/2020); ve skutečnosti dovolatel podal žalobu opožděně v důsledku svého omylu, jak ostatně sám uvedl ve svém přípisu ze dne 6. října 2023 (příloze k žalobě) na č. l. 5.
17. Ani dovolatelem uváděné okolnosti případu tak nemohou nic změnit na správnosti posouzení věci odvolacím soudem (v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu). Tvrzená cizí národnost dovolateli zjevně nebránila v plném uplatnění jeho procesních práv; nadto tuto skutečnost (nepřípustně nově) uvedl až v dovolání (§ 241a odst. 6 o. s. ř.). Z ničeho rovněž neplyne povinnost žalované „postupovat“ jí doručenou žalobu, která měla být správně podána (podle řádného poučení) u insolvenčního soudu; podle R 116/2016 je toliko podstatné, aby vylučovací žaloba došla insolvenčnímu soudu nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy bylo osobě doručeno vyrozumění insolvenčního správce o soupisu majetku, k němuž tato osoba uplatňuje právo vylučující soupis.
18. Důvod připustit dovolání neměl Nejvyšší soud ani ve vztahu k otázce, zda odvolací soud mohl (měl) potvrdit usnesení insolvenčního soudu, aniž předtím rozhodl o žádosti dovolatele o prominutí zmeškání lhůty (srov. dovolací argument, že soudy měly dovolateli poskytnout „náhradní lhůtu“ k podání žaloby). Jakkoli totiž obecně platí, že rozhodnutí o odmítnutí procesního úkonu účastníka řízení jako opožděného má (může) soud přijmout až poté, co rozhodne o žádosti účastníka o prominutí zmeškání zákonné procesní lhůty (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2000, sp. zn. 21 Cdo 1654/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2000, pod číslem 78), lhůta k podání vylučovací žaloby je svou povahou lhůtou hmotněprávní (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2022, sen. zn. 29 ICdo 148/2020), jejíž zmeškání v režimu § 58 o. s. ř. prominout nelze; postup podle § 58 o. s. ř. je vyhrazen pouze lhůtám procesním, což předem vylučuje jakékoli příznivé důsledky žádosti dovolatele o poskytnutí „náhradní lhůty“ k podání vylučovací žaloby.
19. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 7. března 2024), která podle ustanovení § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c/ a § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč) [když jde o úkon, za který náleží odměna výši jedné poloviny] částku 1 550 Kč, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu); celkem s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) činí nahrazované náklady částku 2 238,50 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta.
20. O návrhu dovolatele na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud samostatně nerozhodoval, neboť vzhledem k odmítnutí dovolání v přiměřené lhůtě se stal tento návrh bezpředmětným.
21. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že s ohledem na ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř. nepřihlížel k obsahu podání nezastoupeného dovolatele ze dne 5. února 2024 (datovaného dne 2. února 2024).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 30. 4. 2024
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu