KSHK 35 INS XY
35 ICm XY
29 ICdo 68/2020-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce R. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Liborem Zbořilem,
advokátem, se sídlem v Praze, Plzeňská 3350/18, PSČ 150 00, proti žalovanému
BHJ správci v. o. s., se sídlem v Hradci Králové, Jana Koziny 1295/2a, PSČ 500
03, identifikační číslo osoby 28860098, jako insolvenčnímu správci dlužníka S.
S., zastoupenému JUDr. Jakubem Havlíčkem, advokátem, se sídlem v Hradci
Králové, Jana Koziny 1295/2a, PSČ 500 03, o vyloučení nemovité věci z majetkové
podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 ICm
XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka S. S., narozeného XY,
bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS XY,
o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince
2019, č. j. 35 ICm XY, 104 VSPH XY (KSHK 35 INS XY), t a k t o:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2019, č. j. 35 ICm XY, 104
VSPH XY (KSHK 35 INS XY), se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. července 2019, č. j. 35
ICm XY, se mění tak, že žaloba se neodmítá.
1. Usnesením ze dne 31. července 2019, č. j. 35 ICm XY, Krajský soud v Hradci
Králové (dále též jen „insolvenční soud“):
[1] Odmítl jako opožděnou žalobu, kterou se žalobce (R. Š.) domáhal vůči
žalovanému (BHJ správci v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka S. S.),
vyloučení označeného pozemku z majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku).
[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 8.228
Kč (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 160 odst. 1 a 4 a § 225 zákona
č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) –
dospěl k závěru, že žaloba (podaná 23. května 2019) je opožděná, jelikož
(řádné) vyrozumění žalovaného o soupisu pozemku do majetkové podstaty dlužníka
bylo doručeno žalobci dne 27. července 2018.
3. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. prosince 2019,
č. j. 35 ICm XY, 104 VSPH XY (KSHK 35 INS XY):
[1] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o odmítnutí
žaloby (první výrok).
[2] Změnil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení jen tak,
že výši náhrady nákladů řízení určil částkou 726 Kč (první výrok).
[3] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení
(druhý výrok).
4. Odvolací soud – vycházeje rovněž z ustanovení § 160 odst. 1 a 4 a § 225
insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k
následujícím závěrům:
5. Žaloba je vskutku opožděná, jelikož lhůta k jejímu podání uplynula již 27.
srpna 2018. Otázku aktivní (věcné) legitimace k podání žaloby přitom nelze
směšovat s během lhůty k jejímu podání.
6. Co do žalobcem namítaných nedostatků vyrozumění o soupisu odvolací soud
uzavírá, že soud, u kterého měla být podána žaloba, byl označen dostatečně.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí
jednak na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil
od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně otázky náležitostí
vyrozumění o soupisu), jednak na vyřešení právních otázek, které v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny (konkrétně otázek vlivu aktivní věcné
legitimace vylučovatele na běh lhůty k podání vylučovací žaloby). Dovolatel
namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci
(dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud
napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k dovoláním
předestřeným právním otázkám následovně:
K otázce č. 1 (náležitosti vyrozumění o soupisu)
9. Ve vztahu k této otázce dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru, že mu
lhůta k podání vylučovací žaloby ani nezačala plynout, neboť nešlo o výzvu
řádnou; potud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2012, sp.
zn. 29 Cdo 4034/2011, uveřejněný pod číslem 127/2012 Sb. rozh. obč. (dále jen
„R 127/2012“) [který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná
níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. Obecné označení
příslušného soudu jako „soudu insolvenčního“ nemá dovolatel s ohledem na
důsledky takové výzvy za dostačující, je-li adresátem výzvy osoba neznalá práva
a právního názvosloví, které v ní bylo použito; srov. nález Ústavního soudu ze
dne 11. května 1999, sp. zn. I. ÚS 367/98, uveřejněný pod číslem 72/1999 Sbírky
nálezů a usnesení Ústavního soudu, a nález Ústavního soudu ze dne 15. října
2003, sp. zn. IV. ÚS 115/03, uveřejněný pod číslem 119/2003 Sbírky nálezů a
usnesení Ústavního soudu (nálezy jsou dostupné i na webových stránkách
Ústavního soudu).
K otázce č. 2 (vliv aktivní věcné legitimace vylučovatele
na běh lhůty k podání vylučovací žaloby)
10. Potud dovolatel namítá, že závěr odvolacího soudu, podle něhož měl žalobu
podat ve lhůtě uvedené ve vyrozumění, ač tehdy (ještě) nebyl vlastníkem pozemku
(tedy předtím, než získal aktivní legitimaci k podání žaloby), není souladný se
smyslem a účelem zákonných ustanovení chránících osoby, jejichž vlastnická
práva k majetku vylučují jeho zahrnutí do soupisu majetkové podstaty dlužníka.
Kdyby žalobu podal v soudem vymezené lhůtě, riskoval by neúspěch; potud
dovolatel poukazuje na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31.
ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 312/2003, uveřejněném pod číslem 57/2007 Sb. rozh.
obč., a v rozsudku ze dne 28. února 2006, sp. zn. 29 Odo 803/2003. Závěr
přijatý odvolacím soudem znemožňuje třetí osobě domoci se vyloučení majetku z
majetkové podstaty dlužníka, vyrozumí-li ji insolvenční správce dlužníka o
soupisu majetku předtím, než nabude aktivní (věcnou) legitimaci k podání
vylučovací žaloby.
11. Odtud dovolatel dovozuje, že vyrozumění o soupisu lze účinně učinit (s
účinky zahájení běhu lhůty k podání vylučovací žaloby) jen vůči osobám, jimž k
okamžiku doručení vyrozumění svědčí aktivní věcná legitimace k podání
vylučovací žaloby. K tomu dále uvádí, že skutečnost významná podle hmotného
práva pro vyloučení pozemku z majetkové podstaty dlužníka nastala až 25. května
2019 (kdy se stal vlastníkem pozemku); potud odkazuje i na usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 25. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 1838/2007. Předmětnou otázku má
dovolatel za dovolacím soudem neřešenou.
12. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení
rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
13. Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro
ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř.,
a v posouzení dovoláním předestřených právních otázek jde o věc dovolacím
soudem v insolvenčních souvislostech beze zbytku neřešenou.
14. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se
nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených
dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy
správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
15. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil
věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní
normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový
stav nesprávně aplikoval.
16. Oba soudy vyšly pro účely posouzení, zda žaloba je opožděná, z
následujících skutečností:
17. Dlužník (jako prodávající) uzavřel s žalobcem (jako kupujícím) kupní
smlouvu datovanou dne 3. dubna 2009, leč podepsanou smluvními stranami (až)
dne 19. června 2009 (dále jen „kupní smlouva“), kterou předmětný pozemek (s
budovou na něm stojící) převedl do vlastnictví žalobce za dohodnutou kupní cenu
ve výši 1.800.000 Kč.
18. Věřitelským insolvenčním návrhem došlým insolvenčnímu soudu 9. října 2012
bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka a účinky spojené se
zahájením insolvenčního řízení nastaly dne 10. října 2012 (kdy insolvenční soud
zveřejnil v insolvenčním rejstříku vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení
insolvenčního řízení, vydanou téhož dne).
19. Usnesením ze dne 21. března 2013, č. j. KSHK 35 INS XY, insolvenční soud
(mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a jeho insolvenčním správcem ustanovil
žalovaného.
20. Usnesením ze dne 18. dubna 2014, č. j. KSHK 35 INS XY, prohlásil
insolvenční soud konkurs na majetek dlužníka.
21. Žalovaný sepsal pozemek (s budovou na něm stojící) do majetkové podstaty
dlužníka dne 30. dubna 2013.
22. Žalobce podal dne 20. července 2018 návrh na vklad vlastnického práva k
pozemku na základě kupní smlouvy do katastru nemovitostí.
23. Podáním datovaným 25. července 2018, doručeným dovolateli dne 27. července
2018, vyrozuměl žalovaný dovolatele, že:
- „usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. března 2013, č. j.
KSHK 35 INS XY, byl zjištěn úpadek dlužníka“ (označeného tamtéž jménem,
příjmením, datem narození a bydlištěm),
- „usnesením „Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. dubna 2014, č. j.
KSHK 35 INS XY, byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs“,
- byl ustanoven insolvenčním správcem (označuje se posléze u podpisu obchodní
firmou i sídlem),
- pozemek (se stavbou na něm stojící) sepsal k 30. dubnu 2013 do majetkové
podstaty dlužníka.
„S ohledem na výše uvedené“ pak žalovaný tamtéž poučil dovolatele dle
ustanovení § 225 insolvenčního zákona, že: „(…) osoby, které tvrdí, že označený
majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k
majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se
mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento
majetek vylučuje z majetkové podstaty.“ a že: „Žaloba musí být podána proti
insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy Vám bylo doručeno
vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňujete právo. Lhůta je zachována,
dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu. Nebyla-li
žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně.“
24. Rozhodnutím ze dne 29. srpna 2018, č. j. V-7867/2018-602, zamítl
Katastrální úřad pro Královehradecký kraj, katastrální pracoviště Hradec
Králové, návrh žalobce na vklad vlastnického práva žalobce na základě kupní
smlouvy.
25. Rozsudkem ze dne 18. prosince 2018, č. j. 16 C 39/2018-69, který nabyl
právní moci dne 9. května 2019, Krajský soud v Hradci Králové povolil vklad
vlastnického práva žalobce k pozemku (jehož součástí je budova) podle kupní
smlouvy; právní účinky zápisu do katastru nemovitostí (provedeného katastrálním
úřadem dne 20. května 2019) nastaly k 20. červenci 2018. Dalšími účastníky
řízení byli dlužník a žalovaný.
26. Dovolatel podal vylučovací žalobu v této věci u insolvenčního soudu dne
23. května 2019.
27. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení
insolvenčního zákona a vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro
insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního
zákona (dále jen „jednací řád pro insolvenční řízení“) [ve znění, jež ode dne
vyhotovení vyrozumění o soupisu nedoznalo změn]:
§ 160 (insolvenčního zákona)
(1) Incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby,
podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má
povahu žaloby.
(…)
(4) Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu
nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba
nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní
pokračovat.
(…)
§ 224 (insolvenčního zákona)
Vyrozumění o soupisu
(1) Insolvenční správce, který zapíše do soupisu věci, práva,
pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáleží dlužníku nebo jejichž
zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba
uplatňuje práva, která to vylučují, do soupisu poznamená, komu sepisovaný
majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo. Tuto osobu insolvenční
správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o
tom vydá osvědčení. Osvědčení musí vždy obsahovat i uvedení důvodu, pro který
insolvenční správce tento majetek sepsal.
(2) Vyrozumění podle odstavce 1 musí obsahovat i poučení o možnosti
podat vylučovací žalobu a o následcích zmeškání lhůty k podání vylučovací
žaloby; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis.
(…)
Vyloučení a vynětí z majetkové podstaty
§ 225 (insolvenčního zákona)
(1) Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu
zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod,
pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u
insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z
majetkové podstaty.
(2) Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě
30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o
soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba
nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.
(3) Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do
soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu
zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl.
(…)
§ 431 (insolvenčního zákona)
Ministerstvo stanoví vyhláškou
a/ náležitosti (…) vyrozumění o soupisu (…),
(…)
§ 13a (jednacího řádu pro insolvenční řízení)
Vyrozumění o soupisu majetkové podstaty
(1) Písemné vyrozumění o zahrnutí věci, práva, pohledávky a jiné
majetkové hodnoty do soupisu majetkové podstaty obsahuje
a/ označení insolvenčního soudu včetně spisové značky, pod kterou je
insolvenční řízení vedeno,
b/ označení dlužníka a označení osoby, které je vyrozumění určeno,
c/ údaje umožňující identifikaci věci, práva, pohledávky a jiné majetkové
hodnoty zahrnuté do soupisu majetkové podstaty,
d/ odůvodnění zahrnutí věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty do
soupisu majetkové podstaty,
e/ datum a podpis insolvenčního správce.
(2) Vyrozumění o soupisu majetkové podstaty dále obsahuje poučení o
možnosti podat vylučovací žalobu s uvedením lhůty k jejímu podání a o
následcích zmeškání této lhůty.
(3) Pro označení dlužníka a osoby, které je vyrozumění určeno, se
použije obdobně § 21 odst. 2.
28. Ve výše ustaveném skutkovém a právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním
předestřeným právním otázkám následující závěry:
K otázce č. 1 (náležitosti vyrozumění o soupisu)
29. V R 127/2012 (z nějž vyšel i odvolací soud) se Nejvyšší soud vyslovil k
rozsahu poučovací povinnosti insolvenčního správce (při výkladu ustanovení §
224 odst. 1 a § 225 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění, jež se shoduje se
zněním rozhodným i pro tuto věc) tak, že vyrozumění o soupisu majetku do
majetkové podstaty dle § 224 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona musí kromě
označení majetku pojatého do soupisu a označení insolvenční věci (včetně osoby
dlužníka a insolvenčního správce, který výzvu činí) dále obsahovat i poučení o
možnosti podat vylučovací žalobu, délce a počátku běhu lhůty k jejímu podání,
uvedení osoby, vůči níž má žaloba směřovat, označení soudu, u něhož má být
podána, jakož i poučení o následcích zmeškání lhůty k podání vylučovací žaloby.
Tamtéž Nejvyšší soud uzavřel, že chybí-li ve vyrozumění některá z těchto
podstatných náležitostí, nemůže jeho doručení přivodit počátek běhu lhůty k
podání vylučovací žaloby dle ustanovení § 225 odst. 2 insolvenčního zákona a v
důsledku tohoto ani následek uvedený v ustanovení § 225 odst. 3 insolvenčního
zákona.
30. V R 127/2012 Nejvyšší soud dále uzavřel, že podstatnou náležitosti
vyrozumění naopak není uvedení důvodu, pro který insolvenční správce majetek, k
němuž uplatňuje svá práva třetí osoba, do majetkové podstaty sepsal. Jakkoliv
je vhodné, aby důvod sepisu byl uveden již ve vyrozumění, což třetí osobě
umožní uplatnit vhodný způsob obrany (řádně koncipovat vylučovací žalobu),
případně vůbec zvážit, zda bude proti sepisu brojit, nejde o náležitost, jejíž
absence by způsobila bezúčinnost vyrozumění. Je tomu tak především proto, že
insolvenční správce není vázán důvodem, pro který dotčený majetek pojal do
soupisu. Nelze-li vyloučit, že důvody soupisu budou posléze, třeba i v průběhu
řízení o vylučovací žalobě měněny, aniž by vyučovateli musela být doručována
nová vyrozumění o soupisu (o jeho důvodech), nemůže být důvod soupisu
podstatnou náležitostí vyrozumění. Neobsahuje-li vyrozumění důvod soupisu, může
třetí osoba po insolvenčním správci požadovat vydání tzv. osvědčení o soupisu,
v němž již (podle výslovné dikce ustanovení § 224 odst. 1 poslední věty
insolvenčního zákona) musí být uveden důvod soupisu.
31. Od právních poměrů rozebraných v R 127/2012 se tato věc liší tím, že v
době rozhodné z pohledu R 127/2012 (leden 2009) neobsahoval jednací řád pro
insolvenční řízení náležitosti vyrozumění o soupisu majetkové podstaty. Tato
úprava (§ 13a) se v návaznosti na doplnění zmocňovacího ustanovení (§ 431 písm.
a/ insolvenčního zákona) provedené s účinností od 1. ledna 2014 zákonem č.
294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho
řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006
Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, objevila v
jednacím řádu pro insolvenční řízení rovněž až s účinností od 1. ledna 2014 [
po novele provedené vyhláškou č. 397/2013 Sb., kterou se mění vyhláška č.
311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí
některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění vyhlášky č. 70/2011 Sb.].
32. Poměřováno zákonnou úpravou (§ 224 odst. 1, § 225 odst. 1 až 3
insolvenčního zákona), jejím výkladem (R 127/2012) a náležitostmi předepsanými
vyrozumění o soupisu ustanovením § 13a jednacího řádu pro insolvenční řízení na
základě zmocnění obsaženého v § 431 písm. a/ insolvenčního zákona, je zjevné,
že vyrozumění o soupisu ze dne 25. července 2018 (jak reprodukováno v odstavci
23. výše) je nepřesné v označení insolvenčního soudu [identifikuje Krajský soud
v Hradci Králové jako soud, který zjistil úpadek dlužníka a prohlásil konkurs
na jeho majetek, leč nevysvětluje, že tento soud je aktuálně (rozuměj v době
vyrozumění o soupisu) „insolvenčním soudem“, u kterého má být podána vylučovací
žaloba], a v rozporu s ustanovením § 13a odst. 1 písm. d/ jednacího řádu pro
insolvenční řízení neobsahuje důvod (odůvodnění) zahrnutí věci do soupisu
majetkové podstaty dlužníka.
33. K zodpovězení tak zůstává otázka, zda nesprávný postup žalovaného
(insolvenčního správce dlužníka) v konkrétním případě vyvolal (způsobil) újmu
na procesních právech žalobce (coby adresáta vyrozumění o soupisu). Samotná
okolnost, že insolvenční správce formuloval některou z předepsaných náležitostí
vyrozumění o soupisu nepřesně či neúplně, respektive, že některou z
předepsaných náležitostí neuvedl ve vyrozumění o soupisu vůbec, totiž v
situaci, kdy adresát vyrozumění o soupisu vylučovací žalobu podal, neznamená
(nemusí znamenat), že jde o poučení, které nevyvolalo požadované procesní
následky. Vždy je zapotřebí přihlédnout ke smyslu a účelu konkrétní poučovací
povinnosti a ke konkrétním okolnostem dané věci, tedy k tomu, zda poskytnuté
poučení
– byť beze zbytku nevyhovuje shora vymezeným kritériím – přesto umožní
účastníku řízení realizovat potřebná procesní práva nebo povinnosti. Jinak
řečeno, to, zda insolvenční správce splní svou poučovací povinnost dle § 224
odst. 1 a § 225 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, závisí na posouzení, zda
případné nedostatky při plnění poučovací povinnosti nebyly na újmu procesních
práv osoby, která tvrdí, že označený majetek neměl být zahrnut do soupisu
majetkové podstaty (adresáta vyrozumění o soupisu a tedy adresáta příslušného
poučení). Ještě jinak řečeno, jestliže dotčená osoba (adresát vyrozumění o
soupisu) mohla na základě poskytnutého poučení odpovídajícím způsobem uplatnit
svá procesní práva, popřípadě vykonat své procesní povinnosti, není z hlediska
zachování práva na spravedlivý proces podstatné, že případně šlo o poučení,
které není zcela bez vad (srov. mutatis mutandis např. též usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 2. prosince 2021, sen. zn. 29 NSČR 64/2020).
34. Nejvyšší soud nemá v daném skutkovém rámci pochyb o tom, že
dovolatel (ač není osobou s právnickým vzděláním) neutrpěl jako adresát
vyrozumění o soupisu žádnou újmu na svých procesních právech v důsledku toho,
že předmětné vyrozumění výslovně neuvádí, že „insolvenčním soudem“, u kterého
má být podána vylučovací žaloba, je (v době vyrozumění o soupisu) Krajský soud
v Hradci Králové (tamtéž identifikovaný jako soud, který zjistil úpadek
dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek). Ač je vyrozumění v dotčeném
ohledu nepřesné (neúplné), z vylučovací žaloby správně podané právě u
insolvenčního soudu se podává, že důvod, pro který ji dovolatel podal až 23.
května 2019, netkvěl v nevědomosti dovolatele o tom, co znamená výraz
„insolvenční soud“, nýbrž v jeho přesvědčení, že lhůta uvedená ve vyrozumění o
soupisu mu začala běžet až od okamžiku, kdy získal aktivní věcnou legitimaci k
vedení sporu (srov. článek II. odst. 4 vylučovací žaloby).
35. S účinností od 1. ledna 2014 pak již nelze převzít (v soudní praxi, jež se
pojí s vyrozuměním o soupisu učiněným od uvedeného data, použít) závěr, že
uvedení důvodu, pro který insolvenční správce sepsal majetek, k němuž uplatňuje
svá práva třetí osoba, do majetkové podstaty, není podstatnou náležitostí
vyrozumění o soupisu (formulovaný v R 127/2012). Je tomu tak právě proto, že
ustanovení § 13a odst. 1 písm. d/ jednacího řádu pro insolvenční řízení (na
základě zmocnění obsaženého v § 431 písm. a/ insolvenčního zákona) odůvodnění
zahrnutí věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty do soupisu majetkové
podstaty, jako náležitost vyrozumění, výslovně předepisuje. Také v tomto
případě však Nejvyšší soud nemá pochyb o tom, že dovolatel pro (zjevnou)
absenci této náležitosti neutrpěl jako adresát vyrozumění o soupisu žádnou
újmu. Vylučovací žalobu totiž od počátku koncipoval jako střet s vlastnickým
právem dlužníka (coby důvodem soupisu); srov. článek II. odst. 4 poznámku pod
čarou č. 1 vylučovací žaloby.
36. Tomu, aby se počátek běhu lhůty k podání vylučovací žaloby odvíjel od
doručení vyrozumění o soupisu z 25. července 2018, tedy v poměrech dané věci
nepřekážela ani neúplnost označení insolvenčního soudu, ani absence údaje o
důvodech soupisu pozemku. O případ srovnatelný s těmi, na něž dovolatel
poukazoval prostřednictvím označených nálezů Ústavního soudu, nejde; nálezy se
týkaly aplikace § 250m odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2002
a insolvenční zákon neobsahuje úpravu, jež by s nepřesnostmi vyrozumění o
soupisu nebo s absencí některé z jeho náležitostí automaticky (bez zřetele k
tomu, zda nesprávný procesní postup adresáta písemnosti měl v takovém pochybení
původ) spojovala prodloužení lhůty k podání vylučovací žaloby nebo potlačení
účinků takového vyrozumění. Dovolání tedy potud není opodstatněné.
K otázce č. 2 (vliv aktivní věcné legitimace vylučovatele
na běh lhůty k podání vylučovací žaloby)
37. Ve vztahu k této otázce dovolatel prosazuje názor, že vyrozumění o soupisu
lze účinně učinit (s účinky zahájení běhu lhůty k podání vylučovací žaloby) jen
vůči osobám, jimž k okamžiku doručení vyrozumění svědčí aktivní věcná
legitimace k podání vylučovací žaloby (srov. dovolací argumentaci shrnutou v
odstavci 11. výše). S takto pojatou argumentací lze souhlasit, k výsledku pro
dovolatele příznivému však sama o sobě nevede. Legitimace vylučovatele k podání
vylučovací žaloby je totiž (podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu) dána
již tím, že majetek, o jehož vyloučení jde, insolvenční správce zařadil
(zapsal) do soupisu majetkové podstaty dlužníka; srov. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 29. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011, uveřejněný pod číslem
116/2016 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 116/2016). Tato podmínka byla v dané věci
rovněž splněna (pozemek je sepsán v majetkové podstatě dlužníka od 30. dubna
2013). Dovolatel zjevně dovozuje, že legitimaci k podání vylučovací žaloby měl
nejdříve od doby, kdy nabyl právo vylučující soupis pozemku do majetkové
podstaty, což závěru obsaženému již v R 116/2016 odporuje (dovolatel ostatně
tento judikatorně ustálený závěr v dovolání pro účely případné polemiky ani
nezmiňuje).
38. Dovolání je přesto důvodné.
39. Z ustanovení § 224 odst. 1 insolvenčního zákona se podává, že o zahrnutí
určitého majetku do soupisu majetkové podstaty dlužníka má insolvenční správce
písemně vyrozumět:
[1] majitele (vlastníka) sepsaného majetku, není-li jím dlužník (k
tomu srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2021, sen. zn. 29
NSČR 28/2020);
[2] v případě, že tento majetek zahrnul do majetkové podstaty jako
majetek ve vlastnictví dlužníka, osobu, která k majetku uplatňuje právo
vylučující soupis (lhostejno, zda domnělé nebo skutečné).
V prvním případě tak učiní (má učinit) poté, co do soupisu poznamená, komu
sepisovaný majetek náleží, ve druhém případě poté, co do soupisu poznamená, kdo
k sepsanému majetku uplatňuje své právo.
40. V právní praxi rovněž není pochyb o tom, že (zejména tam, kde vlastnictví
sepsaného majetku neosvědčuje zápis ve veřejném rejstříku) důvod přičinit v
soupisu příslušnou poznámku a vyhotovit písemné vyrozumění může nastat
(skutečnosti osvědčující, že byl sepsán majetek jiné osoby než dlužníka, nebo
skutečnosti zakládající spornost soupisu, ač majetek byl a je sepsán jako
dlužníkův, vyjdou najevo) později, než v době vlastního soupisu [což je (má
být) i tento případ].
41. V poměrech dané věci všechny soupisy majetkové podstaty dlužníka předložené
žalovaným insolvenčnímu soudu a zveřejněné v insolvenčním rejstříku (B-2,
zveřejněn 30. května 2013, B-76, zveřejněn 3. května 2018, B-80, zveřejněn 29.
ledna 2019, B-81, zveřejněn 30. dubna 2019, B-82, zveřejněn 2. července 2019,
B-83, zveřejněn 4. října 2019, B-84, zveřejněn 17. ledna 2020, a B-90,
zveřejněn 6. dubna 2020) udávají jako důvod soupisu pozemku, že jde o majetek
dlužníka, žádný z nich však neobsahuje poznámku o spornosti soupisu, respektive
poznámku o tom, kdo k sepsanému majetku uplatňuje své právo [jejíž součástí
logicky je (má být) i údaj, o jaké „uplatňované“ právo jde]. Důvod, pro který
žalovaný zaslal dovolateli písemné vyrozumění z 25. července 2018, se nepodává
ani z onoho vyrozumění. Z vyjádření žalovaného v této věci (podání z 2.
července 2019, č. l. 14-17) však lze dovozovat, že ten pokládal za „právo“,
respektive „jiný důvod“, jenž může vést k vyloučení pozemku ze soupisu
majetkové podstaty, již závazek dlužníka (podle kupní smlouvy) převést
vlastnické právo k pozemku na dovolatele, případně okolnost zahájení vkladového
řízení za účelem vkladu vlastnického práva podle kupní smlouvy žalobcem.
42. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle kterého při vzniku
vlastnického práva k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí na základě
smlouvy je třeba rozlišovat právní důvod nabytí vlastnického práva (titulus
adquirendi) a právní způsob jeho nabytí (modus adquirendi). Smlouva o převodu
nemovitostí (zde kupní smlouva) představuje tzv. titulus adquirendi. I když z
takové smlouvy vznikají jejím účastníkům práva a povinnosti, ke vzniku
vlastnického práva podle ní ještě nedochází; ten nastává (modus adquirendi) až
vkladem (intabulací) vlastnického práva do katastru nemovitostí [srov. § 133
odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), ve
znění účinném v době uzavření kupní smlouvy].
43. Jinak řečeno, kupní smlouva, kterou se převádí nemovitost, jež je předmětem
evidence v katastru nemovitostí, nemá účinek převodní, ale pouze účinek
obligační. Zavazuje zcizitele (prodávajícího) k tomu, aby vlastnictví věci na
nabyvatele (kupujícího) dalším úkonem, který je právně uznávaným způsobem
převodu vlastnictví, převedl. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna
2006, sp. zn. 29 Odo 312/2003, uveřejněný pod číslem 57/2007 Sb. rozh. obč.,
jenž potud vychází ze závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.
února 1999, sp. zn. 2 Cdon 848/97, uveřejněného pod číslem 17/2000 Sb. rozh.
obč.
44. V době vyrozumění o soupisu působily (mohly působit) pouze obligační
účinky kupní smlouvy, což znamenalo, že dovolatel tehdy nebyl vlastníkem
pozemku. Skutečnost, že proces převodu vlastnického práva k pozemku mohl být
stále dokončen dovolatelovým návrhem na zahájení vkladového řízení, na jehož
základě (při povolení vkladu vlastnického práva) mohl nastat věcněprávní
(převodní) účinek kupní smlouvy, vlastnické právo dlužníka nezpochybňovala a
právem nebo „jiným důvodem“ vylučujícím soupis nebyla; srov. v insolvenčních
poměrech např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2019, sen. zn. 29 ICdo
12/2018 a předtím (ve srovnatelných konkursních poměrech upravených zákonem č.
328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
30. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 750/2006.
45. V době vyhotovení vyrozumění o soupisu tedy právní skutečností způsobilou
zpochybnit soupis pozemku do majetkové podstaty dlužníka jako majetku dlužníka
objektivně vzato nebyla kupní smlouva (s pouze obligačními účinky) a nebyl jí
ani návrh na vklad vlastnického práva podle kupní smlouvy podaný dovolatelem
(kupujícím) 20. července 2018. Žádný takový důvod (důvod vyrozumět dovolatele
o soupisu s účinky spuštění počátku běhu lhůty k podání vylučovací žaloby) není
(nebyl) objektivně seznatelný ani ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, neboť
ten (ač v aktualizovaných verzích předkládán insolvenčnímu soudu v průběhu
insolvenčního řízení opakovaně) dodnes neobsahuje (v rozporu s § 224 odst. 1
insolvenčního zákona) žádnou poznámku, na jejímž základě by bylo usuzovat, že
žalovaný (coby insolvenční správce dlužníka) měl důvod vyrozumět dovolatele o
soupisu a současně důvod očekávat, že tímto postupem odstraní „spornost“
soupisu pozemku.
46. Neměl-li postup insolvenčního správce (to, že dovolatele písemně vyrozuměl
o soupisu pozemku) podklad ve skutečnostech, jež byly způsobilé takový soupis
zpochybnit a neplynuly-li takové skutečnosti ani ze soupisu majetkové podstaty
(pro absenci poznámky, kterou měl insolvenční správce v souladu s § 224 odst. 1
insolvenčního zákona soupis opatřit), pak zaslané (úpravou obsaženou v § 224
odst. 1 insolvenčního zákona nepodložené) vyrozumění o soupisu nemohlo spustit
ani počátek běhu propadné lhůty k podání vylučovací žaloby a podaná žaloba je
tudíž včasná.
47. Právní posouzení věci soudy nižších stupňů, tedy v dotčeném ohledu není
správné.
48. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o. s. ř.), maje za splněné podmínky uvedené v § 243d odst. 1
písm. b/ o. s. ř., změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že vylučovací žaloba
se neodmítá.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. května 2022
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu