U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci
žalobce Stavební firmy ŠMAK, s. r. o., se sídlem v Brně, Loosova 737/19, PSČ
638 00, identifikační číslo osoby 49446851, zastoupeného JUDr. Martinou
Skřivánkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, proti
žalovanému CS Reality s. r. o., se sídlem v Praze 6, Pod Novým lesem 127/44,
PSČ 162 00, identifikační číslo osoby 29057795, za účasti Vrchního státního
zastupitelství v Olomouci, se sídlem v Olomouci, tř. 17. listopadu 44, PSČ 771
11, o popření přihlášené pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.
zn. 39 ICm 3361/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka NA
PANENCE s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Brně - Komíně, Štursova 603/34, PSČ
616 00, identifikační číslo osoby 27690580, o dovolání žalobce proti usnesení
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. června 2014, č. j. 39 ICm 3361/2013, 11
VSOL 31/2014-72 (KSBR 46 INS 4668/2012-C5-10), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 18. října
2013, č. j. 39 ICm 3361/2013-56, odmítl (pro nesložení jistoty) podle § 202
zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního
zákona), žalobu, jíž žalobce (jako přihlášený věřitele) v insolvenčním řízení
dlužníka NA PANENCE s. r. o. v likvidaci uplatnil popření pohledávky žalovaného
(rovněž přihlášeného věřitele) a rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí
insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení
(druhý výrok).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud
podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že ve výkladu ustanovení § 202 odst. 3 a 5 insolvenčního
zákona, na němž spočívá, je napadené usnesení plně v souladu se závěry
formulovanými Nejvyšším soudem v usneseních ze dne 24. července 2014, sen. zn.
29 ICdo 26/2014, 29 ICdo 27/2014 a 29 ICdo 4/2014 a v usnesení ze dne 26. srpna
2014, sen. zn. 29 ICdo 2/2014.
V označených rozhodnutích Nejvyšší soud dovodil, že jistotu na náklady řízení
incidenčního sporu podle § 202 odst. 3 insolvenčního zákona je možné složit
pouze v zákonem stanovené lhůtě. K pozdnímu složení jistoty, byť by k němu
došlo před vydáním rozhodnutí o odmítnutí žaloby podle § 202 odst. 5
insolvenčního zákona, se nepřihlíží.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro účely posouzení
přípustnosti dovolání rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (k tomu
srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo
33/2014).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo
odmítnuto, avšak žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady
nevznikly.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. září 2014
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu