KSBR 54 INS XY
70 ICm XY
29 ICdo 64/2020-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce A. A., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Hrdinou,
advokátem, se sídlem v Brně, Sochorova 3221/1, PSČ 616 00, proti žalovanému
VELEBA, MILICHOVSKÝ a spol., veřejná obchodní společnost, se sídlem v Brně,
Koliště 259/55, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26 30 91 57, jako
insolvenčnímu správci dlužníka Styleshoes s. r. o., o určení pravosti a výše
pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 70 ICm XY, jako
incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Styleshoes s. r. o., se sídlem v
Brně, Lidická 700/19, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 03 86 49 01, vedené
u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 54 INS XY, o dovolání žalobce proti
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. října 2019, č. j. XY, 15 VSOL XY
(KSBR 54 INS XY), takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. října 2019, č. j. 70 ICm XY, 15
VSOL XY (KSBR 54 INS XY), a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. srpna
2019, č. j. 70 ICm XY, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k
dalšímu řízení.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce usnesením ze dne 22. října 2019, č.
j. 70 ICm XY, 15 VSOL XY (KSBR 54 INS XY), potvrdil usnesení ze dne 13. srpna
2019, č. j. 70 ICm XY, jímž Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“)
mimo jiné odmítl jako opožděnou žalobu o určení pravosti a výše pohledávky
doručenou insolvenčnímu soudu dne 22. února 2019.
Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že:
1) Insolvenční soud usnesením ze dne 23. října 2018, č. j. KSBR 54 INS
XY, zjistil úpadek dlužníka (Styleshoes s. r. o.) a na jeho majetek prohlásil
konkurs.
2) Dne 22. ledna 2019 proběhlo (v nepřítomnosti žalobce) přezkumné
jednání, na kterém byla přezkoumána (i) pohledávka žalobce (tj. pohledávka z
titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 13. ledna 2016 ve výši 1.000.000,- Kč
přihlášená pod č. 6); žalovaný pohledávku popřel co do pravosti a výše.
3) Podáním ze dne 22. ledna 2019 žalovaný vyrozuměl žalobce o popření
přihlášené pohledávky. Vyrozumění obsahuje údaje o insolvenčním soudu,
dlužníku, věřiteli, číslu přihlášené pohledávky, průběhu přezkumného jednání a
poučení o následcích nepodání žaloby na určení popřené pohledávky, včetně toho,
do kdy a kde má věřitel svou žalobu uplatnit, jakož i údaje o tom, že lhůta k
podání žaloby činí 30 dnů od přezkumného jednání a nekončí dříve, než uplyne 15
dnů od doručení vyrozumění (§ 13 odst. 2 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím
řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení
insolvenčního zákona – dále jen „vyhláška“). Podle „druhopisu“ doručenky bylo
vyrozumění doručeno žalobci dne 25. ledna 2019.
4) Žalobce podal žalobu v projednávané věci u insolvenčního soudu dne
22. února 2019. V žalobě tvrdil, že přezkumné jednání se konalo 23. ledna 2019;
jinak se vyjadřoval jen „k předmětné pohledávce“.
Na tomto základě odvolací soud (ve shodě se soudem insolvenčním) – odkazuje na
ustanovení § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho
řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že třicetidenní lhůta k podání žaloby,
počítaná od konání přezkumného jednání (22. ledna 2019), marně uplynula dne 21.
února 2019. Jelikož žalobce ohledně běhu patnáctidenní lhůty (počítané od
doručení vyrozumění) nic netvrdil, přičemž žalobci bylo vyrozumění (podle
obsahu spisu) doručeno 21. ledna 2019, je nepochybné, že žaloba doručená
insolvenčnímu soudu (až) 22. února 2019 je opožděná.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné
podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
jen „o. s. ř.“), maje za to, že odvolací soud se při řešení otázky včasnosti
žaloby odchýlil od (v dovolání specifikované) rozhodovací praxe Nejvyššího a
Ústavního soudu.
Dovolatel zdůrazňuje, že již v odvolání proti usnesení insolvenčního soudu
založil svou procesní obranu na tvrzení, podle něhož neexistuje doklad, na němž
by svým podpisem stvrdil, kdy si zásilku (vyrozumění k podání žaloby) vyzvedl,
když ve spise se nachází pouze „druhopis“ dodejky, který nesplňuje náležitosti
obsažené v ustanovení § 50g o. s. ř. Současně popřel pravost svého podpisu na
výzvě k vyzvednutí zásilky a navrhl (mimo jiné) důkaz znaleckým posudkem z
oboru písmoznalectví.
Navíc odvolací soud ? pokračuje dovolatel ? nesprávně vyhodnotil, kdo nese
důkazní břemeno ohledně skutečnosti, kdy mu byla zásilka obsahující vyrozumění
podle ustanovení § 197 odst. 2 insolvenčního zákona doručena, a následně (aniž
se vypořádal s výhradami uplatněnými v odvolání a aniž provedl důkazy v
odvolání navržené) dovodil, že vyrozumění mu bylo doručeno dne 25. ledna 2019.
S poukazem na „rozhodnutí“ (správně jde o nález) Ústavního soudu ze dne 16.
dubna 2013, sp. zn. II. ÚS 1548/11, dovolatel setrval na stanovisku, podle
něhož „druhopis“ dodejky není řádným dokladem o doručení zásilky, což platí tím
spíše, že na výzvě k převzetí zásilky, která má dle obsahu druhopisu dodejky
nahrazovat podpis dovolatele na dodejce, vůbec není obsažen údaj o tom, kdy
přesně se osoba, která měla zásilku převzít (ať už šlo o kohokoli), na tuto
výzvu podepsala, a doručení zásilky (respektive jeho okamžik) je prokazováno
výhradně jednostranným prohlášením pracovníka České pošty. V této souvislosti
dovolatel dále poukázal na závěry obsažené v „rozhodnutí“ Ústavního soudu sp.
zn. III. ÚS 473/01 (jde o nález ze dne 13. prosince 2001).
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc
tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení otázky
dovolatelem otevřené, týkající se včasnosti žaloby na určení pravosti a výše
pohledávky, včetně otázky důkazního břemene ohledně skutečnosti, zda a kdy byla
žalobci výzva k podání takové žaloby doručena.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 76 insolvenčního zákona, doručuje-li insolvenční správce
písemnosti týkající se insolvenčního řízení osobně, má přitom postavení
soudního doručovatele (odstavec 1). Písemnosti doručované prostřednictvím
provozovatelů poštovních služeb insolvenční správce zasílá, je-li pro
insolvenční řízení nutný doklad o doručení písemnosti, jako poštovní zásilku s
dodejkou nebo jako poštovní zásilku určenou k dodání do vlastních rukou
adresáta (odstavec 2). Nepodaří-li se insolvenčnímu správci písemnost doručit
prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, osobně nebo
prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb, může požádat o doručení
insolvenční soud (odstavec 3).
Podle ustanovení § 160 insolvenčního zákona incidenční spor se projedná a
rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u
insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odstavec 1). V řízení o
žalobě podle odstavce 1 se z ustanovení části první hlavy třetí tohoto zákona
použijí pouze ustanovení o doručování; nejde-li o případ podle § 80 odst. 1,
účastníkům řízení se rozhodnutí ve věci samé doručuje do vlastních rukou.
Insolvenčního správce, který není účastníkem incidenčního sporu, insolvenční
soud vždy neprodleně vyrozumí o rozhodnutích v tomto sporu vydaných; ustanovení
§ 75 odst. 2 se nepoužije (odstavec 3). Žalobu podanou podle odstavce 1
opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne.
Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a
které mu brání v řízení o ní pokračovat (odstavec 4).
Podle ustanovení § 197 insolvenčního zákona výsledek přezkumného jednání zapíše
insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam
tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Věřitelům, kteří o to požádají, vydá
insolvenční soud z tohoto seznamu výpis (odstavec 1). Věřitele, jehož
nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, poučí
insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším
postupu; věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil, o tom insolvenční
správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném
seznamu přihlášených pohledávek.
Podle ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona věřitelé nevykonatelné
pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo
žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání nebo
od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu podle § 410 odst. 3
písm. a); tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení
vyrozumění podle § 197 odst. 2 nebo § 410 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti
insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu
soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co
do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném
při jejím popření.
Podle ustanovení § 13 vyhlášky písemné vyrozumění o popření nevykonatelné
pohledávky obsahuje označení insolvenčního soudu včetně spisové značky, pod
kterou je insolvenční řízení vedeno, označení dlužníka a označení věřitele,
jemuž je toto vyrozumění určeno, údaje umožňující identifikaci popřené
nevykonatelné pohledávky, informaci o tom, zda tato pohledávka byla popřena co
do pravosti, výše nebo pořadí, stanovisko dlužníka, datum a podpis
insolvenčního správce. U pohledávky popřené co do výše se ve vyrozumění uvede,
v jaké výši byla insolvenčním správcem popřena, u pohledávky popřené co do
pořadí se ve vyrozumění uvede, v jakém pořadí má být pohledávka podle
insolvenčního správce uspokojena (odstavec 1). Vyrozumění dále obsahuje
poučení, že pokud nepodá věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena,
proti insolvenčnímu správci u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti,
výše nebo pořadí pohledávky, nebude k pohledávce popřené co do pravosti nadále
v insolvenčním řízení přihlíženo a pohledávka popřená co do výše nebo pořadí se
bude pokládat za zjištěnou ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření
insolvenčním správcem. Ve vyrozumění se uvede i poučení, že věřitel, jehož
nevykonatelná pohledávka byla popřena, se v podané žalobě může jako důvodu
vzniku pohledávky dovolávat jen skutečností uvedených v přihlášce nebo při
přezkumném jednání a dále skutečností, o kterých se věřitel dozvěděl později
proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle
obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Vyrozumění dále
obsahuje poučení o tom, že lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od přezkumného
jednání a že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení
vyrozumění.
Rozhodné znění (shora citovaných) ustanovení insolvenčního zákona (do 31.
května 2019), se podává z čl. II zákona č. 31/2019, Sb., kterým se mění zákon
č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o
změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění
pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb.,
o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony.
Ustanovení § 13 vyhlášky nedoznalo (od doby jeho přijetí) změn.
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že jeho judikatura je ustálena v závěrech,
podle nichž:
1) Lhůta k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí
nevykonatelné pohledávky (§ 198 odst. 1 insolvenčního zákona) je lhůtou
hmotněprávní; nedojde-li žaloba o určení pravosti, výše nebo pořadí
nevykonatelné pohledávky insolvenčnímu soudu ve lhůtě stanovené v ustanovení §
198 odst. 1 insolvenčního zákona, insolvenční soud ji jako opožděnou odmítne (§
160 odst. 4 věta první insolvenčního zákona).
Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. srpna 2017, sen. zn. 29 ICdo
115/2017, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 26. června 2018, sp.
zn. II. ÚS 3287/17, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2017, sen.
zn. 29 ICdo 77/2017.
2) Úprava doručování písemností insolvenčním správcem nenabízí prostor
pro závěr, že by pro doručování písemností insolvenčním správcem platila stejná
(procesní) pravidla jako pro doručování písemností soudem (postavení soudního
doručovatele má insolvenční správce jen tam, kde písemnost doručuje osobně).
Tím, že insolvenční zákon upravuje otázku doručování písemností insolvenčním
správcem (v § 76), současně vylučuje možnost byť jen přiměřené aplikace
občanského soudního řádu způsobem, jenž by vedl k popření závěru, že s výjimkou
případu osobního doručování písemnosti insolvenčním správcem má insolvenční
správce při doručování písemností postavení soukromé osoby.
Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2015, sen. zn. 29 NSČR
29/2013, uveřejněné pod číslem 10/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
(dále jen „R 10/2016“).
Z důvodů R 10/2016 je tak zjevné, že v případě, kdy insolvenční správce
doručuje písemnost prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb, lze mít
písemnost za doručenou jen tehdy, převezme-li si ji adresát osobně.
Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1548/11 dále plyne, že druhopis
dodejky, který neobsahuje povinné údaje ve smyslu čl. 23 a 38 poštovních
podmínek České pošty (platných v době doručování ? březen 2008), nelze
považovat za řádný doklad o doručení.
Za stavu, kdy odvolací soud, aniž se vypořádal s odvolací námitkou žalobce,
podle které podpis na výzvě k vyzvednutí zásilky (č. l. 22) není jeho pravým
podpisem, jakož i s žalobcem uplatněným návrhem na doplnění dokazování
znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, a aniž se jakkoli vyjádřil k povaze
(a důkazní síle) „druhopisu dodejky“ (č. l. 21 p. v.), bez dalšího uzavřel, že
vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky bylo žalobci doručeno 25. ledna
2019, není jeho rozhodnutí správné.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Důvody, pro které
neobstálo rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí insolvenčního
soudu; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil insolvenčnímu soudu k
dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.)
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů
řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci
(§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
V Brně dne 31. 8. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu