KSOS 31 INS 4184/2021 11 ICm 980/2022 29 ICdo 65/2025-298
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce JAR REAL TRAFFIC s. r. o., se sídlem v Ostravě, Jana Šoupala 1597/3, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 27768228, zastoupeného JUDr. Ladislavem Soukupem, advokátem, se sídlem v Písku, Budovatelská 2030, PSČ 397 01, proti žalovanému Mgr. Petru Brožovi, se sídlem v Praze 4, U Zátiší 545/3, PSČ 147 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o., zastoupenému Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, PSČ 110 00, za účasti CREDITEX HOLDING, a. s., se sídlem v Praze 9, U Vysočanského pivovaru 701/3, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 16193938, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, zastoupeného JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, PSČ 120 00, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 1836/21, PSČ 702 00, o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka, o vstupu vedlejšího účastníka do řízení, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 980/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872117, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. listopadu 2024, č. j. 11 ICm 980/2022, 13 VSOL 282/2024-214 (KSOS 31 INS 4184/2021), takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 10. září 2024, č. j. 11 ICm 980/2022-185, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) připustil, aby společnost CREDITEX HOLDING, a. s., (dále též jen „společnost C“) vystupovala v řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaného (Mgr. Petra Brože, jako insolvenčního správce dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o.).
2. K odvolání žalobce (JAR REAL TRAFFIC s. r. o.) Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. listopadu 2024, č. j. 11 ICm 980/2022, 13 VSOL 282/2024-214 (KSOS 31 INS 4184/2021), potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a nařídil provedení opravy záhlaví usnesení insolvenčního soudu (druhý výrok).
3. Odvolací soud – cituje ustanovení § 7 a § 16 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 93 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – uzavřel, že společnost C má, jako přihlášený věřitel v insolvenčním řízení dlužníka, právní zájem na výsledku řízení. K námitkám žalobce zdůraznil, že při rozhodování o přípustnosti vedlejšího účastenství přihlášeného věřitele (společnosti C) zkoumá soud výlučně existenci jeho právního zájmu na výsledku sporu, tedy zda výsledkem sporu budou dotčena jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva. Námitky ohledně „kvality vztahu“ a propojení žalovaného a společnosti C a jejich postupu v insolvenčním či v jiných řízeních jsou pro posouzení přípustnosti vedlejšího účastenství v této věci právně nevýznamné.
4. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. pro zodpovězení otázek, které odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, případně otázek, které dosud nebyly Nejvyšším soudem řešeny. Tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby zrušil rovněž usnesení insolvenčního soudu a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
5. Dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že při posuzování přípustnosti vstupu vedlejšího účastníka do incidenčního sporu vyvolaného insolvenčním řízením by měl insolvenční soud vzít v úvahu rovněž vzájemný vztah žalovaného a společnosti C v dosavadním průběhu insolvenčního řízení (i v ostatních incidenčních sporech v rámci téhož insolvenčního řízení).
6. Dovolatel namítá, že vstup vedlejšího účastníka do řízení na stranu žalovaného je třeba v kontextu dosavadního společného jednání žalovaného a společnosti C v insolvenčním řízení dlužníka a v incidenčních sporech tímto insolvenčním řízením vyvolaných posoudit jako zneužití práva a jednání v rozporu s dobrými mravy.
7. Žalovaný a společnost C ve vyjádřeních navrhují dovolání odmítnout, případně zamítnout.
8. Dovolatel v replice k vyjádření žalovaného a společnosti C setrvává na dovolání. V dalších navazujících podáních účastníci opakují a prohlubují svoji argumentaci.
9. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
10. S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (5. března 2021) se v insolvenčním řízení a ve sporech jím vyvolaných uplatní (a to i pro účely posouzení přípustnosti dovolání v této věci) i v době od 1. října 2024 insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 252/2024 Sb.].
11. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., jako nepřípustné odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
12. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je oproti mínění dovolatele souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
13. Judikatura Nejvyššího soudu je k výkladu § 93 o. s. ř. ustálena v závěru, že předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení je, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu, tj. právní zájem na určitém výsledku řízení, který se projeví vítězstvím ve sporu u účastníka, k němuž přistoupil. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení nepostačuje [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 113/2014, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 74/2015 a tam citovanou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu].
14. Shora popsané závěry se prosadí i ve sporech vyvolaných insolvenčním řízením (incidenčních sporech) [srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sen. zn. 29 ICdo 9/2013, uveřejněného pod číslem 89/2013 Sb. rozh. obč., včetně tam citované judikatury].
15. Z judikatury Nejvyššího soudu dále plyne, že zájem na co nejvyšším uspokojení přihlášené pohledávky z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty je především zájmem majetkovým. Nicméně současně platí, že rozsah (míra) uspokojení přihlášené pohledávky se bezprostředně dotýká práv a povinností přihlášeného věřitele plynoucích z hmotného práva (předurčuje, v jakém rozsahu pohledávka zanikne jinak než splněním) [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2016, sen. zn. 29 ICdo 96/2015, uveřejněné pod číslem 51/2018 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 ICdo 119/2016, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 3, ročník 2018, pod číslem 36, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2018, sp. zn. 29 Cdo 970/2017].
16. Nejvyšší soud rovněž opakovaně dovodil, že přihlášený věřitel má jako vedlejší účastník řízení na straně žalovaného (insolvenčního správce) zásadně právní zájem na výsledku řízení o vyloučení věci z majetkové podstaty. K tomu srov. opět usnesení sen. zn. 29 ICdo 119/2016.
17. Uvedené ustálené judikatorní závěry napadené rozhodnutí respektuje. Společnost C je přihlášeným věřitelem v insolvenčním řízení, přičemž pro posouzení přípustnosti vedlejšího účastenství je nepodstatné, že dovolatel zpochybňuje její motivaci pro vstup do incidenčního sporu a způsob, jakým společnost C a insolvenční správce postupují v insolvenčním řízení.
18. Odvolací soud tak správně považoval námitky týkající se tvrzeného propojeného postupu žalobce a společnosti C v předcházejících či paralelně vedených řízeních pro posouzení přípustnosti vedlejšího účastenství v této věci za právně bezvýznamné.
19. Nejvyšší soud přitom neshledává skutkové poměry projednávané věci natolik specifickými, aby výjimečně odůvodňovaly přijetí závěru o neexistenci právního zájmu společnosti C na výsledku sporu.
20. Podání, jímž určitá osoba vstupuje z vlastní iniciativy do (sporného) řízení jako vedlejší účastník podporující některou ze stran sporu, je nadto procesním úkonem, který nelze poměřovat korektivy, jež se pro účely posouzení jejich platnosti prosazují pro hmotněprávní jednání (včetně dovolatelem prosazovaného korektivu rozporu s dobrými mravy); srov. k tomu např. odstavce 62 až 64 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2023, sen. zn. 29 ICdo 137/2022, uveřejněného pod číslem 62/2024 Sb. rozh. obč.
21. Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvlášť. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 6. 2025
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu