Judikát 29 ICdo 7/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:19.02.2026
Senátní značka:29 ICdo 7/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:29.ICDO.7.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Odklad právní moci
Odklad vykonatelnosti
Dotčené předpisy:§ 243 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E KSPL 56 INS 3002/2024
56 ICm 3900/2024
29 ICdo 7/2026-188
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Mazurkovič - insolvence v. o. s., se sídlem v Sokolově, Dvořákova 868, PSČ 356 01, identifikační číslo osoby 03731383, jako insolvenčního správce dlužníka Žežulka stavební s. r. o., proti žalovanému I.U.STAVBY s. r. o., se sídlem v Tlučné, Línská 260, PSČ 330 26, identifikační číslo osoby 11913991, zastoupenému JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M. advokátem, se sídlem v Plzni, Veleslavínova 363/33, PSČ 301 00, o určení neúčinnosti právního jednání, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 56 ICm 3900/2024, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Žežulka stavební s. r. o., se sídlem v Dobřanech, F.
X. Nohy 962, PSČ 334 41, identifikační číslo osoby 08209022, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS 3002/2024, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. září 2025, č. j. 56 ICm 3900/2024, 104 VSPH 671/2025-139 (KSPL 56 INS 3002/2024), o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti a právní moci tohoto rozsudku, takto:
Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti a právní moci rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. září 2025, č. j. 56 ICm 3900/2024, 104 VSPH 671/2025-139 (KSPL 56 INS 3002/2024), se zamítá. Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 2. dubna 2025, č. j. 56 ICm 3900/2024-99, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zastavil řízení v části, ve které žalobce (Mazurkovič - insolvence v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka Žežulka stavební s. r. o.) požaduje, aby soud eventuálně, nebude-li možné vydat plnění z neúčinného právního jednání do majetkové podstaty, určil, že žalovaný (I.U.STAVBY s. r. o.) je povinen zaplatit rovnocennou náhradu ve výši 1 768 000 Kč (bod I. výroku).
[2] Určil, že kupní smlouva ze dne 17. ledna 2024, na jejímž základě byly na žalovaného převedeny dlužníkem ve výroku označené movité věci, je vůči věřitelům v insolvenčním řízení dlužníka vedeném pod sp. zn. KSPL 56 INS 3002/2024 neúčinná. (bod II. výroku).
[3] Určil, že třístranná dohoda o započtení pohledávek, uzavřená dne 17. ledna 2024 mezi dlužníkem, N. F., narozeným XY, a žalovaným, je vůči věřitelům v insolvenčním řízení dlužníka vedeném pod sp. zn. KSPL 56 INS 3002/2024 neúčinná (bod III. výroku).
[4] Nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (bod IV. výroku).
2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem:
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodech II., III., a IV. výroku (první výrok). [2] Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (druhý výrok).
[3] Uložil žalovanému zaplatit České republice – Krajskému soudu v Plzni soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (třetí výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu „v celém rozsahu“ podal žalovaný dovolání, v němž požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně dovolatel žádá, aby Nejvyšší soud přiznal dovolání odkladný účinek. K tomu uvádí, že s ohledem na flagrantní porušení práva na spravedlivý proces jde o citelný zásah do jeho finanční sféry a přiznáním odkladného účinku dovolání nebude zasaženo do práv účastníků.
4. Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud návrh na přiznání odkladného účinku dovolání zamítl.
5. Pro dovolací řízení, a tedy i pro rozhodnutí o návrhu na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí, je rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), v aktuálním znění.
6. Podle § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a/ vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b/ právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
7. Právní moc nebo vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu lze odložit (za podmínek uvedených v § 243 o. s. ř.) jen ve vazbě na ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž dovolání je (může být) přípustné (subjektivně i objektivně). Srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněného pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 144/2018“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 (jehož závěrů se R 144/2018 výslovně dovolává).
Tato podmínka pak není splněna ve vztahu k té části dovolání, kterou dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu v části prvního výroku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodu IV. výroku o nákladech řízení, jakož i ve vztahu k části dovolání, kterou dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu ve druhém a třetím výroku (o nákladech odvolacího řízení a soudním poplatku). Potud totiž přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) vylučuje § 238 odst. 1 písm. h/ a i/ o. s. ř.
8. Zbývá tedy určit, zda je důvod odložit právní moc nebo vykonatelnost napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž dovolání směřuje proti části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodech II. a III. výroku. Potud je vyloučeno uvažovat o odkladu vykonatelnosti, neboť jde o výroky určovací, jenž se (proto) nevykonávají.
9. Jelikož negativní dopady rozhodnutí do poměrů účastníka řízení (dovolatele) nemohou být beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti, Nejvyšší soud se zabýval též tím, zda je důvod odložit právní moc napadeného rozhodnutí v té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodech II. a III. výroku. 10.
S přihlédnutím ke kritériím formulovaným pro odklad právní moci v R 144/2018 a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2020, sen. zn. 29 ICdo 12/2020, uveřejněném pod číslem 78/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud nemá v dané věci předpoklady pro odklad právní moci za splněné. Dovolatel netvrdí nic konkrétního o tom, že by neodložením právní moci byl závažně (a jak) ohrožen ve svých právech. V žádosti o přiznání odkladného účinku pouze uvádí, že rozhodnutí pro něj představuje citelný zásah do jeho finanční sféry. Nejvyšší soud v této skutečnosti nespatřuje závažné ohrožení práv dovolatele.
11. Jelikož důvod odložit vykonatelnost nebo právní moc napadeného rozhodnutí neshledal Nejvyšší soud ve vztahu k žádnému z dovoláním napadených výroků, zamítl návrh dovolatele jako celek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. 2. 2026 JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu