KSOS 31 INS 4184/2021 11 ICm 3460/2022 29 ICdo 70/2025-422 USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce Mgr. Petra Brože, se sídlem v Praze 4, U Zátiší 545/3, PSČ 147 00, jako insolvenčního správce dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o., zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, PSČ 110 00, proti žalovaným 1/ Stavebnímu bytovému družstvu Ostrava, se sídlem v Ostravě, Luční 170/7, PSČ 721 00, identifikační číslo osoby 27846334, zastoupenému Mgr. Lukášem Mikeskou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Branická 505/80, PSČ 147 00, a 2/ RIVER CAPITAL a. s., se sídlem v Olomouci, Železniční 548/4b, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 27818756, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 1836/21, PSČ 702 00, a za účasti CREDITEX HOLDING, a. s., se sídlem v Praze 9, U vysočanského pivovaru 701/3, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 16193938, jako vedlejšího účastníka na straně žalobce, zastoupeného JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, PSČ 120 00, o odpůrčí žalobě, o vstupu vedlejšího účastníka do řízení, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 3460/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872117, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. listopadu 2024, č. j. 11 ICm 3460/2022, 12 VSOL 287/2024-318 (KSOS 31 INS 4184/2021), takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 5. září 2024, č. j. 11 ICm 3460/2022-275, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) připustil, aby společnost CREDITEX HOLDING, a. s. (dále též jen „společnost C“), vystupovala v řízení jako vedlejší účastník na straně žalobce.
2. K odvolání obou žalovaných Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Odvolací soud – cituje § 16 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 93 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – uzavřel, že společnost C má, jako přihlášený věřitel v insolvenčním řízení dlužníka (UNIMEX-INVEST, s. r. o.), právní zájem na výsledku řízení. Zdůraznil, že při rozhodování o přípustnosti vedlejšího účastenství přihlášeného věřitele (společnosti C) soud zkoumá výlučně existenci jeho právního zájmu na výsledku sporu, tedy zda výsledkem sporu budou dotčena jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva. Není tak rozhodné, jaká je kvalita vzájemného vztahu interventa a jím podporovaného účastníka. Námitky ohledně propojení postupu insolvenčního správce a vedlejšího účastníka v insolvenčním řízení jsou pro posouzení přípustnosti vedlejšího účastenství v této věci právně nevýznamné.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal první žalovaný (Stavební bytové družstvo Ostrava) dovolání, jež má za přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. pro zodpovězení otázek, které odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, případně otázek, které dosud nebyly Nejvyšším soudem řešeny. Tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
5. Dovolatel zejména argumentuje ve prospěch závěru, že při posuzování přípustnosti vstupu vedlejšího účastníka do incidenčního sporu vyvolaného insolvenčním řízením by měl insolvenční soud vzít v úvahu rovněž skutečnosti, jako je vzájemný vztah žalobce (insolvenčního správce) a vedlejšího účastníka v dosavadním průběhu insolvenčního řízení (i ostatních incidenčních sporů v rámci téhož insolvenčního řízení).
6. Dovolatel namítá, že vstup vedlejšího účastníka do řízení na stranu žalobce je třeba v kontextu dosavadního společného jednání žalobce a vedlejšího účastníka v insolvenčním řízení dlužníka a v incidenčních sporech tímto insolvenčním řízením vyvolaných posoudit jako zneužití práva a jednání v rozporu s dobrými mravy.
7. Žalobce a vedlejší účastník ve vyjádřeních navrhují dovolání odmítnout, případně zamítnout.
8. Druhý žalovaný se ve vyjádření ztotožňuje s dovolací argumentací i návrhem.
9. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
10. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., jako nepřípustné odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
11. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je oproti mínění dovolatele souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
12. Judikatura Nejvyššího soudu je k výkladu § 93 o. s. ř. ustálena v závěru, že předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení je, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu, tj. právní zájem na určitém výsledku řízení, který se projeví vítězstvím ve sporu u účastníka, k němuž přistoupil. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení nepostačuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 113/2014, uveřejněné pod číslem 74/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a tam citovanou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu).
13. Shora popsané se prosadí i ve sporech vyvolaných insolvenčním řízením (incidenčních sporech) [srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sen. zn. 29 ICdo 9/2013, uveřejněného pod číslem 89/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam citované judikatury].
14. Z judikatury Nejvyššího soudu dále plyne, že zájem na co nejvyšším uspokojení přihlášené pohledávky z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty je především zájmem majetkovým. Nicméně současně platí, že rozsah (míra) uspokojení přihlášené pohledávky se bezprostředně dotýká práv a povinností přihlášeného věřitele plynoucích z hmotného práva (předurčuje, v jakém rozsahu pohledávka zanikne jinak než splněním) [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2016, sen. zn. 29 ICdo 96/2015, uveřejněné pod číslem 51/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 ICdo 119/2016, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 3, ročník 2018, pod číslem 36, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2018, sp. zn. 29 Cdo 970/2017].
15. Nejvyšší soud rovněž opakovaně dovodil, že přihlášený věřitel má zásadně jako vedlejší účastník řízení na straně popírajícího insolvenčního správce (žalobce či žalovaného) právní zájem na výsledku řízení ve sporu o pravost, výši či pořadí přihlášené pohledávky jiného přihlášeného věřitele. K tomu srov. usnesení ze dne 21. března 2019, sen. zn. 29 ICdo 65/2017, uveřejněné pod číslem 14/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
16. Uvedené ustálené judikatorní závěry napadené rozhodnutí respektuje. Vedlejší účastník je přihlášeným věřitelem v insolvenčním řízení, přičemž pro posouzení přípustnosti vedlejšího účastenství je nepodstatné, že dovolatel zpochybňuje motivaci vedlejšího účastníka pro vstup do incidenčního sporu a způsob, jakým vedlejší účastník a insolvenční správce postupují v insolvenčním řízení.
17. Odvolací soud správně považoval námitky týkající se tvrzeného propojeného postupu žalobce a vedlejšího účastníka v předcházejících či paralelně vedených řízeních pro posouzení přípustnosti vedlejšího účastenství v této věci za právně bezvýznamné.
18. Nejvyšší soud neshledává skutkové poměry projednávané věci natolik specifickými, aby výjimečně odůvodňovaly přijetí závěru o neexistenci právního zájmu společnosti C na výsledku sporu.
19. Podání, jímž určitá osoba vstupuje z vlastní iniciativy do (sporného) řízení jako vedlejší účastník podporující některou ze stran sporu, je nadto procesním úkonem, který nelze poměřovat korektivy, jež se pro účely posouzení jejich platnosti prosazují pro hmotněprávní jednání (včetně dovolatelem prosazovaného korektivu rozporu s dobrými mravy); srov. k tomu např. odstavce 62 až 64 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2023, sen. zn. 29 ICdo 137/2022, uveřejněného pod číslem 62/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
20. Nejvyšší soud závěrem konstatuje, že tyto závěry odpovídají těm, které učinil v obdobné věci (o přistoupení vedlejšího účastníka na stranu žalovaného – insolvenčního správce) v incidenčním sporu vyvolaném insolvenčním řízením téhož dlužníka v usnesení ze dne 31. března 2025, sen. zn. 29 ICdo 43/2025.
21. Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2025 Mgr. Milan Polášek předseda senátu