MSPH 89 INS 29490/2013 198 ICm 3925/2017 29 ICdo 75/2024-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka VEMITRANS LG s. r. o., se sídlem v Praze 9, Drahobejlova 1019/27, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 25867172, zastoupeného opatrovníkem JUDr. Davidem Novákem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Okraji 439/44, PSČ 162 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS 29490/2013, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2017, č. j. MSPH 89 INS 29490/2013, 1 VSPH 936/2017-B-206, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2017, č. j. MSPH 89 INS 29490/2013-B-191, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. prosince 2023, č. j. 198 ICm 3925/2017, 103 VSPH 592/2021-43 (MSPH 89 INS 29490/2013), takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 26. dubna 2017, č. j. MSPH 89 INS 29490/2013-B-191, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu dlužníka (VEMITRANS LG s. r. o.) na obnovu řízení podanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2014, č. j. MSPH 89 INS 29490/2013, 1 VSPH 567/2014-A-106 (kterým odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 27. února 2014, č. j. MSPH 89 INS 29490/2013-A-77, jímž insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs). Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. června 2017, č. j. MSPH 89 INS 29490/2013, 1 VSPH 936/2017-B-206, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 26. dubna 2017. Dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2017 odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. července 2019, sen. zn. 29 NSČR 143/2017.
2. Dlužník podal dne 5. září 2017 žalobu pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2017 a usnesení insolvenčního soudu ze dne 26. dubna 2017; současně požadoval zastavit insolvenční řízení.
3. Rozsudkem ze dne 21. května 2021, č. j. 198 ICm 3925/2017-24, ve znění opravného usnesení ze dne 10. května 2022, č. j. 198 ICm 3925/2017-34, insolvenční soud zamítl žalobu pro zmatečnost proti oběma usnesením (bod I. výroku), zamítl návrh na zastavení insolvenčního řízení (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).
4. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. prosince 2023, č. j. 198 ICm 3925/2017, 103 VSPH 592/2021-43 (MSPH 89 INS 29490/2013), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu.
5. Odvolací soud – cituje § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 229, § 234 odst. 1, § 235e odst. 2 větu první a § 235f zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a odkazuje na označená rozhodnutí Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům:
6. Obě žalobou pro zmatečnost napadená rozhodnutí nejsou rozhodnutími, jimiž se insolvenční řízení (či některá jeho fáze) končí ve smyslu § 229 odst. 1 o. s. ř. Bylo jimi rozhodnuto pouze o procesním návrhu dlužníka v rámci jeho insolvenčního řízení. Nejde ani o rozhodnutí ve věci samé (§ 229 odst. 2 a 3 o. s. ř.), ani o rozhodnutí o odmítnutí odvolání nebo zastavení odvolacího řízení, respektive o potvrzení nebo změnu takového rozhodnutí (§ 229 odst. 4 o. s. ř.). Usnesení insolvenčního soudu ze dne 26. dubna 2017 ani usnesení odvolacího soudu ze dne 1. června 2017 nepatří mezi usnesení uvedená v taxativním výčtu § 229 o. s. ř.; žaloba pro zmatečnost proti nim tedy není přípustná.
7. S ohledem na procesní charakter rozhodnutí o obnově řízení nemůže obstát argument dlužníka, podle nějž je žaloba pro zmatečnost proti těmto rozhodnutím přípustná proto, že se jimi uzavírá dílčí fáze insolvenčního řízení. Rozhodnutí soudu o procesním návrhu žalobce (nikoli o návrhu ve věci samé) sice takový návrh vyčerpává a uzavírá jeho projednání, avšak tuto skutečnost nelze vyložit jako skončení řízení ve smyslu § 229 odst. 1 o. s. ř. Toto ustanovení se vztahuje k soudnímu řízení jako celku, nikoli (jak dovozuje dlužník) k projednání každého z jednotlivých procesních návrhů účastníků řízení. Není-li podle § 96 odst. 1 insolvenčního zákona obnova insolvenčního řízení přípustná, není přípustná ani obnova dílčích fází insolvenčního řízení.
8. Důvodem pro zamítnutí požadavku na zastavení insolvenčního řízení je to, že žaloba pro zmatečnost je přípustná toliko proti soudním rozhodnutím, nikoli proti soudnímu řízení.
9. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
10. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena. Konkrétně jde o otázku, zda je přípustná žaloba pro zmatečnost podaná v rámci insolvenčního řízení dlužníka proti rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení o jeho žalobě na obnovu řízení.
11. Dovolatel namítá, že řízení o žalobě na obnovu řízení představuje dílčí fázi řízení. Rozhodnutí „o žalobě, která sice byla podána v rámci insolvenčního řízení, ale je zvláštním mimořádným prostředkem, je nutno chápat jako samostatnou dílčí etapu, samostatné řízení, které je zahajováno na návrh, žalobou, a skončeno příslušným rozhodnutím“. Podle dovolatele je rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení nepochybně „řízením, jímž se končí právě řízení o této žalobě“, tj. o samostatném procesním návrhu žalobce, který má za následek zahájení řízení.
12. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
13. Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
14. Žaloba pro zmatečnost je v občanském soudním řádu koncipována jako mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem (trpí zmatečností), popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, je-li nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková rozhodnutí byla dodatečně odstraněna, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. Žaloba pro zmatečnost je tedy právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž došlo k závažným procesněprávním nedostatkům. Žalobu pro zmatečnost lze podat jen proti rozhodnutím uvedeným v § 229 o. s. ř. a jen z důvodů v tomto ustanovení uvedených; výčet důvodů zmatečnosti je taxativní. K tomu srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2013, sp. zn. 21 Cdo 4119/2011, uveřejněného pod číslem 52/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. 21 Cdo 2625/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2022, sp. zn. 21 Cdo 78/2022.
15. Rozhodnutí o návrhu (žalobě) na povolení obnovy řízení je rozhodnutím výlučně procesní povahy, protože je způsobilé založit účastníku jen procesní právo, totiž nové projednání věci v tzv. obnoveném řízení. Rozhodnutí o povolení obnovy řízení tedy neřeší věc samu (vymezenou žalobou), ale pouze jedinou, a to procesní otázku, zda věc sama bude případně - bez ohledu na to, že již byla pravomocně rozhodnuta - v obnoveném řízení znovu projednána a rozhodnuta. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2003, sp. zn. 21 Cdo 1529/2003.
16. K pojmu „rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2023, sp. zn. 29 Cdo 2602/2023, uveřejněné pod číslem 95/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (bod 57), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
17. Nejvyšší soud ustáleně judikuje, že insolvenční řízení se člení na několik relativně samostatných částí, přičemž jednotlivé fáze řízení se zpravidla uzavírají rozhodnutími, jež činí některé (byť chybné) kroky a postupy (v dalším průběhu řízení) nevratnými. První, přípravná fáze insolvenčního řízení končí rozhodnutím o úpadku. Druhou fází insolvenčního řízení je fáze, která začíná rozhodnutím o úpadku. Je určena k tomu, aby v ní bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku u dlužníka, u něhož byl zjištěn úpadek, a končí právě rozhodnutím o způsobu řešení úpadku (prohlášením konkursu, povolením reorganizace, nebo povolením oddlužení). Třetí (realizační) fází insolvenčního řízení je fáze, která začíná rozhodnutím o způsobu řešení úpadku a v jejím rámci se provádí přijatý způsob řešení úpadku. Čtvrtou (závěrečnou) fází insolvenčního řízení je fáze vedoucí k vlastnímu rozvržení výtěžku zpeněžení majetkové podstaty mezi věřitele a ukončení insolvenčního řízení. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 5/2014, uveřejněné pod číslem 61/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2016, sen. zn. 29 ICdo 16/2016, uveřejněné pod číslem 32/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
18. Závěr odvolacího soudu, že usnesení insolvenčního soudu ze dne 26. dubna 2017 (jímž byla zamítnuta žaloba dlužníka na obnovu insolvenčního řízení) a usnesení vrchního soudu ze dne 1. června 2017 (jímž bylo potvrzeno rozhodnutí o zamítnutí této žaloby) nepatří mezi rozhodnutí vymezená v § 229 o. s. ř. a nejsou ani rozhodnutími, kterými insolvenční řízení (nebo jeho určitá část) končí ve smyslu § 229 odst. 1 o. s. ř., je souladný s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.
19. Absence výroku o nákladech dovolacího řízení je dána tím, že žaloba pro zmatečnost je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným (v této věci) proti rozhodnutí vydanému v insolvenčním řízení, v němž si každý z účastníků nese náklady insolvenčního řízení ze svého (§ 170 písm. f/ insolvenčního zákona). Srov. shodně např. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. 29 ICdo 6/2014, uveřejněného pod číslem 51/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2025 JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu