MSPH 89 INS 29490/2013
198 ICm 3925/2017
29 ICdo 75/2024-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a
soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka
VEMITRANS LG s. r. o., se sídlem v Praze 9, Drahobejlova 1019/27, PSČ 190 00,
identifikační číslo osoby 25867172, zastoupeného opatrovníkem JUDr. Davidem
Novákem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Okraji 439/44, PSČ 162 00,
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS 29490/2013, o žalobě
pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1.
června 2017, č. j. MSPH 89 INS 29490/2013, 1 VSPH 936/2017-B-206, a usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2017, č. j. MSPH 89 INS
29490/2013-B-191, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze
dne 20. prosince 2023, č. j. 198 ICm 3925/2017, 103 VSPH 592/2021-43 (MSPH 89
INS 29490/2013), takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 26. dubna 2017, č. j. MSPH 89 INS 29490/2013-B-191,
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu dlužníka
(VEMITRANS LG s. r. o.) na obnovu řízení podanou proti usnesení Vrchního soudu
v Praze ze dne 10. dubna 2014, č. j. MSPH 89 INS 29490/2013, 1 VSPH
567/2014-A-106 (kterým odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 27. února 2014,
č. j. MSPH 89 INS 29490/2013-A-77, jímž insolvenční soud zjistil úpadek
dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs). Vrchní soud v Praze usnesením ze
dne 1. června 2017, č. j. MSPH 89 INS 29490/2013, 1 VSPH 936/2017-B-206,
potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 26. dubna 2017. Dovolání dlužníka
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2017 odmítl Nejvyšší
soud usnesením ze dne 31. července 2019, sen. zn. 29 NSČR 143/2017.
2. Dlužník podal dne 5. září 2017 žalobu pro zmatečnost proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2017 a usnesení insolvenčního soudu ze
dne 26. dubna 2017; současně požadoval zastavit insolvenční řízení.
3. Rozsudkem ze dne 21. května 2021, č. j. 198 ICm 3925/2017-24, ve
znění opravného usnesení ze dne 10. května 2022, č. j. 198 ICm 3925/2017-34,
insolvenční soud zamítl žalobu pro zmatečnost proti oběma usnesením (bod I.
výroku), zamítl návrh na zastavení insolvenčního řízení (bod II. výroku) a
rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).
4. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. prosince
2023, č. j. 198 ICm 3925/2017, 103 VSPH 592/2021-43 (MSPH 89 INS 29490/2013),
potvrdil rozsudek insolvenčního soudu.
5. Odvolací soud – cituje § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a
způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 229, § 234 odst. 1, § 235e
odst. 2 větu první a § 235f zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“), a odkazuje na označená rozhodnutí Nejvyššího soudu –
dospěl k následujícím závěrům:
6. Obě žalobou pro zmatečnost napadená rozhodnutí nejsou rozhodnutími,
jimiž se insolvenční řízení (či některá jeho fáze) končí ve smyslu § 229 odst.
1 o. s. ř. Bylo jimi rozhodnuto pouze o procesním návrhu dlužníka v rámci jeho
insolvenčního řízení. Nejde ani o rozhodnutí ve věci samé (§ 229 odst. 2 a 3 o.
s. ř.), ani o rozhodnutí o odmítnutí odvolání nebo zastavení odvolacího řízení,
respektive o potvrzení nebo změnu takového rozhodnutí (§ 229 odst. 4 o. s. ř.).
Usnesení insolvenčního soudu ze dne 26. dubna 2017 ani usnesení odvolacího
soudu ze dne 1. června 2017 nepatří mezi usnesení uvedená v taxativním výčtu §
229 o. s. ř.; žaloba pro zmatečnost proti nim tedy není přípustná.
7. S ohledem na procesní charakter rozhodnutí o obnově řízení nemůže
obstát argument dlužníka, podle nějž je žaloba pro zmatečnost proti těmto
rozhodnutím přípustná proto, že se jimi uzavírá dílčí fáze insolvenčního
řízení. Rozhodnutí soudu o procesním návrhu žalobce (nikoli o návrhu ve věci
samé) sice takový návrh vyčerpává a uzavírá jeho projednání, avšak tuto
skutečnost nelze vyložit jako skončení řízení ve smyslu § 229 odst. 1 o. s. ř.
Toto ustanovení se vztahuje k soudnímu řízení jako celku, nikoli (jak dovozuje
dlužník) k projednání každého z jednotlivých procesních návrhů účastníků
řízení. Není-li podle § 96 odst. 1 insolvenčního zákona obnova insolvenčního
řízení přípustná, není přípustná ani obnova dílčích fází insolvenčního řízení.
8. Důvodem pro zamítnutí požadavku na zastavení insolvenčního řízení je
to, že žaloba pro zmatečnost je přípustná toliko proti soudním rozhodnutím,
nikoli proti soudnímu řízení.
9. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, v němž
namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
(dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud
rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
10. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem,
že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud
nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena. Konkrétně jde o otázku, zda
je přípustná žaloba pro zmatečnost podaná v rámci insolvenčního řízení dlužníka
proti rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení o jeho žalobě na obnovu řízení.
11. Dovolatel namítá, že řízení o žalobě na obnovu řízení představuje
dílčí fázi řízení. Rozhodnutí „o žalobě, která sice byla podána v rámci
insolvenčního řízení, ale je zvláštním mimořádným prostředkem, je nutno chápat
jako samostatnou dílčí etapu, samostatné řízení, které je zahajováno na návrh,
žalobou, a skončeno příslušným rozhodnutím“. Podle dovolatele je rozhodnutí o
žalobě na obnovu řízení nepochybně „řízením, jímž se končí právě řízení o této
žalobě“, tj. o samostatném procesním návrhu žalobce, který má za následek
zahájení řízení.
12. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním
znění.
13. Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu, jež může být
přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení
přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako
nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
14. Žaloba pro zmatečnost je v občanském soudním řádu koncipována jako
mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena
pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují
porušení základních principů ovládajících řízení před soudem (trpí
zmatečností), popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání
rozhodnutí předcházelo, je-li nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu,
aby taková rozhodnutí byla dodatečně odstraněna, bez ohledu na to, zda jsou
nebo nejsou věcně správná. Žaloba pro zmatečnost je tedy právním institutem,
pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž došlo k závažným
procesněprávním nedostatkům. Žalobu pro zmatečnost lze podat jen proti
rozhodnutím uvedeným v § 229 o. s. ř. a jen z důvodů v tomto ustanovení
uvedených; výčet důvodů zmatečnosti je taxativní. K tomu srov. např. odůvodnění
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2013, sp. zn. 21 Cdo 4119/2011,
uveřejněného pod číslem 52/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. 21 Cdo 2625/2010,
nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2022, sp. zn. 21 Cdo
78/2022.
15. Rozhodnutí o návrhu (žalobě) na povolení obnovy řízení je
rozhodnutím výlučně procesní povahy, protože je způsobilé založit účastníku jen
procesní právo, totiž nové projednání věci v tzv. obnoveném řízení. Rozhodnutí
o povolení obnovy řízení tedy neřeší věc samu (vymezenou žalobou), ale pouze
jedinou, a to procesní otázku, zda věc sama bude případně - bez ohledu na to,
že již byla pravomocně rozhodnuta - v obnoveném řízení znovu projednána a
rozhodnuta. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince
2003, sp. zn. 21 Cdo 1529/2003.
16. K pojmu „rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno“ srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2023, sp. zn. 29 Cdo 2602/2023, uveřejněné
pod číslem 95/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (bod 57), a usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné
pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
17. Nejvyšší soud ustáleně judikuje, že insolvenční řízení se člení na
několik relativně samostatných částí, přičemž jednotlivé fáze řízení se
zpravidla uzavírají rozhodnutími, jež činí některé (byť chybné) kroky a postupy
(v dalším průběhu řízení) nevratnými. První, přípravná fáze insolvenčního
řízení končí rozhodnutím o úpadku. Druhou fází insolvenčního řízení je fáze,
která začíná rozhodnutím o úpadku. Je určena k tomu, aby v ní bylo rozhodnuto o
způsobu řešení úpadku u dlužníka, u něhož byl zjištěn úpadek, a končí právě
rozhodnutím o způsobu řešení úpadku (prohlášením konkursu, povolením
reorganizace, nebo povolením oddlužení). Třetí (realizační) fází insolvenčního
řízení je fáze, která začíná rozhodnutím o způsobu řešení úpadku a v jejím
rámci se provádí přijatý způsob řešení úpadku. Čtvrtou (závěrečnou) fází
insolvenčního řízení je fáze vedoucí k vlastnímu rozvržení výtěžku zpeněžení
majetkové podstaty mezi věřitele a ukončení insolvenčního řízení. K tomu srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 5/2014,
uveřejněné pod číslem 61/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2016, sen. zn. 29 ICdo 16/2016,
uveřejněné pod číslem 32/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
18. Závěr odvolacího soudu, že usnesení insolvenčního soudu ze dne 26.
dubna 2017 (jímž byla zamítnuta žaloba dlužníka na obnovu insolvenčního řízení)
a usnesení vrchního soudu ze dne 1. června 2017 (jímž bylo potvrzeno rozhodnutí
o zamítnutí této žaloby) nepatří mezi rozhodnutí vymezená v § 229 o. s. ř. a
nejsou ani rozhodnutími, kterými insolvenční řízení (nebo jeho určitá část)
končí ve smyslu § 229 odst. 1 o. s. ř., je souladný s výše citovanou
judikaturou Nejvyššího soudu.
19. Absence výroku o nákladech dovolacího řízení je dána tím, že žaloba
pro zmatečnost je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným (v této věci)
proti rozhodnutí vydanému v insolvenčním řízení, v němž si každý z účastníků
nese náklady insolvenčního řízení ze svého (§ 170 písm. f/ insolvenčního
zákona). Srov. shodně např. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.
prosince 2015, sen. zn. 29 ICdo 6/2014, uveřejněného pod číslem 51/2017 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však
doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2025
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu