KSPA 59 INS 19772/2019 29 NSČR 55/2024-P30-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice H. Ch., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 59 INS 19772/2019, o přihlášce pohledávky věřitele č. 30 AKOSO INVEST s. r. o., se sídlem v Chomutově, Březenecká 4808, PSČ 430 04, zastoupeného JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Blatenská 3218/83, PSČ 430 01, o dovolání věřitele č. 30 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. února 2024, č. j. KSPA 59 INS 19772/2019, 2 VSPH 127/2024-P30-7, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 10. ledna 2024, č. j. KSPA 59 INS 19772/2019-P30-2, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku věřitele č. 30 (AKOSO INVEST s. r. o.; dále jen „věřitel“) [bod I. výroku] a rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení končí účast věřitele v insolvenčním řízení (bod II. výroku).
2. K odvolání věřitele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Odvolací soud, cituje § 83, § 173 odst. 1 větu první a druhou a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), uvedl, že poslední den lhůty k přihlášení pohledávek stanovené v usnesení o úpadku připadl na 11. prosinec 2019, přičemž věřitel podal přihlášku pohledávky až 18. prosince 2023. Proto přisvědčil insolvenčnímu soudu v závěru, že k přihlášce pohledávky věřitele nelze přihlížet a byl důvod odmítnout přihlášku podle § 185 insolvenčního zákona.
4. Argumentaci věřitele, podle níž nemohl pohledávku uplatnit v propadné dvouměsíční lhůtě stanovené v usnesení o úpadku, neboť jde o pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení mající původ v kupní smlouvě ze dne 13. ledna 2017, jejíž neplatnost byla konstatována v rozsudku Okresního soudu v Pardubicích v rámci řízení o určení vlastnického práva k předmětu kupní smlouvy, neměl odvolací soud z hlediska včasnosti přihlášky za významnou. Čekal- li věřitel na právní moc rozsudku okresního soudu (rozsudek nabyl právní moci 5. prosince 2023), je taková okolnost v poměrech insolvenčního řízení bezcenná.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, jež má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dovozuje, že dovolání závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Míní, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího zrušil.
6. Konkrétně dovolatel namítá, že ačkoliv obecně platí, že deklaratorní rozsudek o určení nemá vliv na hmotněprávní vztahy mezi účastníky řízení, když hmotné právo tu existovalo již v době před vydáním rozsudku, jde o procesní skutečnost, která se musí projevit i v tom, že procesní lhůty (počátek jejich běhu) musí teprve z této procesní skutečnosti vycházet.
7. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
8. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
9. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v závěru o nezbytnosti přihlášení věřitelovy pohledávky v propadné lhůtě stanovené v usnesení o úpadku do insolvenčního řízení oproti mínění dovolatele souladné (s níže označenou) ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
10. Nejvyšší soud se k povaze uplatněného nároku na vydání bezdůvodného obohacení, který vznikl věřiteli vůči dlužníku (pozdějšímu úpadci) v době před prohlášením konkursu, pro poměry konkursního řízení podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), vyjádřil již v usnesení ze dne 30. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 325/2012, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2015, pod číslem 70. Tam vysvětlil, že pohledávka z titulu nároku na vrácení plnění (kupní ceny) poskytnutého věřitelem pozdějšímu úpadci na základě absolutně neplatné kupní smlouvy, uzavřené s pozdějším úpadcem před prohlášením konkursu, je pohledávkou, kterou je věřitel povinen přihlásit do konkursu nejpozději ve dvouměsíční propadné lhůtě podle § 22 odst. 2 ZKV, i když se o důvodech neplatnosti dozvěděl později.
11. Pro uplatnění předestřeného závěru ohledně kategorizace pohledávky (z bezdůvodného obohacení), která věřiteli vznikla na základě (absolutně) neplatné kupní smlouvy uzavřené s pozdějším insolvenčním dlužníkem, a z toho plynoucí povinnosti věřitele přihlásit takovou pohledávku ve lhůtě pro přihlášení pohledávek i v poměrech insolvenčního řízení podle insolvenčního zákona se Nejvyšší soud vyslovil v usnesení ze dne 31. října 2016, sen. zn. 29 ICdo 5/2016, nebo v rozsudku ze dne 28. května 2020, sen. zn. 29 ICdo 4/2019.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2025
Mgr. Milan Polášek předseda senátu