USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. V. zastoupeného Mgr. Vojtěchem Hamanem, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 110/64, PSČ 586 01, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS 12286/2023, o popření přihlášené pohledávky věřitelem, o dovolání věřitele č. 1 M. F., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Procházkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 572/11, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. března 2024, č. j. MSPH 96 INS 12286/2023, 1 VSPH 255/2024-B-38, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 2. února 2024, č. j. MSPH 96 INS 12286/2023-B-20, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné odmítl podle § 200 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), popření pohledávky věřitele č. 19 (P25) P. D. (dále jen „věřitel P. D.“) věřitelem č. 1 M. F. (dále jen „věřitel M. F.“) pro opožděnost.
2. K odvolání věřitele M. F. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Odvolací soud – cituje § 200 insolvenčního zákona – shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že popěrný úkon věřitele M. F. byl učiněn opožděně. Vyšel zejména z toho, že usnesením ze dne 25. září 2023 insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a vyzval věřitele k přihlášení pohledávek do 2 měsíců od zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku. Přihláška pohledávky P25 byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 30. listopadu 2023 a lhůta k doručení popěrného úkonu uplynula dne 7. prosince 2023. Popěrný úkon věřitele M. F. byl soudu doručen dne 4. ledna 2024. Podle odvolacího soudu věřiteli M. F. nic nebránilo v tom, aby pohledávku popřel v zákonem stanovené lhůtě. Dále odvolací soud zdůraznil, že přihláška věřitele P. D. nevykazuje žádnou vadu či neúplnost, jež by znemožňovala její přezkoumání. Skutečnost, že věřitel P. D. nepřipojil k přihlášce listiny prokazující existenci pohledávky, je důvodem pro popření pohledávky, nikoliv překážkou bránící věřiteli M. F. učinit popěrný úkon řádně a včas.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel M. F. dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i otázek, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
5. Za vyřešenou v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu dovolatel považuje tuto otázku: „Představuje výklad odvolacího soudu ve smyslu uplynutí lhůty k popření přihlášky věřitele sedmým dnem od uplynutí lhůty k podání přihlášek pohledávek, bez zohlednění prolomení této lhůty prostřednictvím výzvy insolvenčního správce v souladu s § 188 odst. 2 insolvenčního zákona, ústavně nekonformní výklad a protiústavní zásah do ústavně zaručených práv věřitelů, kteří přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení?“
6. Jako dosud v rozhodování dovolacího soudu neřešenou dovolatel předkládá tuto otázku: „Počíná běžet lhůta k popření pohledávek věřitelem v insolvenčním řízení od data zveřejnění neúplné přihlášky pohledávky a současně uplynutí lhůty k podávání přihlášek pohledávek dle usnesení o úpadku nebo až od data zveřejnění doplnění přihlášky pohledávky (jejího úplného znění) v insolvenčním rejstříku, které věřitel zpracoval v otevřené lhůtě pro doplnění přihlášky na základě výzvy insolvenčního správce dle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona?“
7. Nejvyšší soud dovolání, jež mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
8. Učinil tak proto, že rozhodnutí odvolacího soudu je z pohledu dovolatelem vymezeného důvodu přípustnosti dovolání a dovolacích důvodů v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:
[1] Přihláška pohledávky je podáním majícím charakter žaloby, a proto musí obsahovat, v rozsahu, ve kterém nestanoví jinak insolvenční zákon (§ 174 odst. 2), náležitosti předepsané ustanovením § 42 odst. 4 o. s. ř. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 5/2010, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 ICdo 31/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2017, sen. zn. 29 ICdo 79/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2022, sen. zn. 29 ICdo 142/2021.
[2] Důvodem vzniku pohledávky (§ 174 odst. 2 insolvenčního zákona) se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tj. skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky, nikoli (pouhá) právní kvalifikace pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje (přihlašuje) věřitel svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem).
Vylíčení těchto skutečností (jež může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k přihlášce) slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, uveřejněné pod číslem 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 155/2018“), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 118/2019, uveřejněné pod číslem 10/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[3] Postup podle § 188 insolvenčního zákona se uplatní pouze tehdy, je-li vadný sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky. Okolnost, že věřitel nepřipojí požadované přílohy, nemůže mít jiný následek, než že uplatněný nárok neprokáže (nesplní povinnost důkazní). Nedoplní-li věřitel ani přes výzvu insolvenčního správce zákonem požadované přílohy (kopie smluv, soudních nebo jiných rozhodnutí a dalších listin dokládajících údaje uvedené v přihlášce pohledávky), čili listinné důkazy ve smyslu § 177 uvedeného zákona, je na insolvenčním správci, zda takovou pohledávku co do pravosti nebo obsahu zpochybní a podle § 192 a násl. tohoto zákona ji popře.
Srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. července 2008, sen. zn. 1 VSPH 94/2008, uveřejněné pod číslem 13/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 13/2009“), k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. též v R 155/2018, nebo i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2021, sen. zn. 29 ICdo 55/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 31/2020.
[4] Jelikož insolvenční zákon nemá zvláštní úpravu počítání času, je nutné vyjít z obecného pravidla počítání času, které platí pro hmotněprávní lhůty i pro procesněprávní lhůty, v tomto případě z pravidla obsaženého v § 57 o. s.
ř., přiměřeně aplikovatelného dle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona. Přitom je ovšem nutno přihlédnout i k tomu, že úprava obsažená v § 200 odst. 2 insolvenčního zákona je co do požadavku, aby podání obsahující popěrný úkon bylo v určené lhůtě insolvenčnímu soudu „doručeno“, odchylkou od obecného pravidla zformulovaného v § 57 odst. 3 o. s. ř., které má procesní lhůtu za zachovanou i tehdy, bylo-li podání posledního dne lhůty odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit; s přihlédnutím k § 7 odst. 1 insolvenčního zákona jde o odchylku, která má v insolvenčních poměrech přednost. Srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sen. zn. 29 ICdo 17/2012, uveřejněného pod číslem 21/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
9. K námitce dovolatele o vadách přihlášky pohledávky věřitele P. D. zveřejněné v insolvenčním rejstříku dne 30. listopadu 2023 Nejvyšší soud podotýká, že závěr odvolacího soudu, dle něhož tato přihláška není neúplná ani netrpí žádnou vadou, je souladný s výše označenou (ustálenou) judikaturou Nejvyššího soudu a bere v úvahu náležitosti přihlášky (§ 174 odst. 2, 3 a § 176 insolvenčního zákona). Jestliže insolvenční správce vyzval věřitele P. D. k doplnění přihlášky doložením listin, jichž se přihláška dovolává, neznamená to, že přihláška byla vadná (jak tvrdí dovolatel). K tomu srov. opět R 13/2009 a R 155/2018. Dovolání tedy neotevírá žádnou otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ani otázku dovolacím soudem neřešenou. Současně nelze přehlédnout, že úvahy, které odvolací soud vedly k závěru o opožděnosti popěrného úkonu dovolatele, vychází (v daných skutkových poměrech) z jednoznačné dikce ustanovení § 200 odst. 2 insolvenčního zákona.
10. Tím, že dovolatel popěrný úkon neučinil (v souladu s § 200 odst. 2 insolvenčního zákona) v době od 30. listopadu 2023 (kdy byla přihláška věřitele P. D. zveřejněna v insolvenčním rejstříku) do 7. prosince 2013 (kdy uplynula lhůta k popření pohledávky přihlášeným věřitelem), nekonal v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (práva náležejí bdělým), k níž se ve své rozhodovací praxi opakovaně hlásí i Ústavní soud; následky, jež z takového „nekonání“ plynou, jdou k tíži dovolatele. K tomu obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sen. zn. 29 NSČR 63/2012.
11. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 4. 2025
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu