MSPH 89 INS XY
189 ICm XY
29 ICdo 55/2019-122
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce R. S., narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému cityTECH s. r. o., se
sídlem v Praze 4, Mikuláše z Husi 382/12, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby
28988809, zastoupenému Mgr. Michalem Mrzenou, advokátem, se sídlem v Praze,
Palackého 715/15, PSČ 110 00, o určení výše vykonatelné pohledávky pro dobu, po
kterou trvalo insolvenční řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.
189 ICm XY jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2018, č. j. 189 ICm XY, 103 VSPH XY
(MSPH 89 INS XY), takto:
I. Dovolání žalovaného proti druhému výroku rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 24. října 2018, č. j. 189 ICm XY, 103 VSPH XY (MSPH 89 INS XY), o
nákladech řízení se odmítá.
II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2018, č. j. 189 ICm
XY, 103 VSPH XY (MSPH 89 INS XY), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k
dalšímu řízení.
1. Rozsudkem ze dne 25. května 2017, č. j. 189 ICm XY, Městský soud v Praze
(dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (JUDr. Jana Fialová, jako insolvenční
správkyně dlužníka R. S.) domáhala určení, že pohledávka žalovaného (cityTECH
s. r. o.) za dlužníkem, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u
insolvenčního soudu pod sp. zn. MSPH 89 INS XY jako pohledávka č. 7, nárok č. 2
(dále jen „dílčí pohledávka č. 2“), jako vykonatelná pohledávka ve výši
1.618.892 Kč, není po právu (bod I. výroku).
[2] Určil, že žalovaný nemá vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení (bod
II. výroku).
2. Insolvenční soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobkyně
neprokázala, že jde o duplicitně přihlášený nárok [že předmětná (směnečná)
pohledávka zajišťuje pohledávku, kterou žalovaný přihlásil stejnou přihláškou
jako „nárok č. 1“ (dále jen „dílčí pohledávka č. 1“)]
3. K odvolání žalobkyně (proti výroku o věci samé) i žalovaného (proti výroku o
nákladech řízení) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. října 2018, č. j.
189 ICm XY, 103 VSPH XY (MSPH 89 INS XY):
[1] Změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žaloba se zamítá pro
předčasnost (první výrok).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy
obou stupňů (druhý výrok).
4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 7, § 173 odst. 4, § 174 odst. 2, §
176, § 177, § 188 a § 198 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech
jeho řešení (insolvenčního zákona), z ustanovení § 42 odst. 4 zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a z ustanovení § 9 a §
21 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se
provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání
rozhodnutí insolvenčního soudu k následujícím závěrům:
5. Přihláška pohledávky žalovaného trpí vadami, jež ji činí nepřezkoumatelnou.
Žalovaný odvozoval pohledávku ze směnečného platebního rozkazu s odkazem na
smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi ním a společností ACQUIRE CZ, s.
r. o. (dále jen „společnost A“). Společnost A (původní majitel pohledávky a
její přihlašovatel) však opřela dílčí pohledávku č. 2 o směnku, kterou nijak
blíže neoznačila (výstavcem, datem vystavení a splatnosti, směnečným penízem
atd.), „ani se jí nedovolávala“.
6. Ač společnost A označila jako důvod vykonatelnosti dílčí pohledávky č. 2
směnečný platební rozkaz, neuvedla jej jako přílohu přihlášky. Směnku, na
jejímž podkladě byl vydán směnečný platební rozkaz, tak na základě údajů
plynoucích z přihlášky nebylo lze jakkoli blíže identifikovat.
7. Společnost A (a posléze žalovaný) upřesnila označení směnky (jako vlastní,
vystavené na řad Družstva PODSLOVAN, bez protestu, s tím, že k převodu směnky
může dojít toliko rubopisem) až v průběhu sporu.
8. Žalobkyně převzala bez dalšího nedostatečnou identifikaci směnečného závazku
z přihlášky do seznamu přihlášených pohledávek a popřela směnečnou pohledávku
(zřejmě co do jistiny a části příslušenství spočívajícího v úroku z prodlení) s
argumentací o (kauzální) povinnosti dlužníka plnit dle smlouvy o půjčce ze dne
22. září 2004, aniž odstraňovala neúplnost přihlášky. Přitom opomněla zhodnotit
možnost přezkoumání dílčí pohledávky č. 2 ve vztahu k úplnosti údajů přihlášky
co do identifikace této pohledávky a požadavku na doložení její vykonatelnosti,
i to, že popěrný úkon je u vykonatelné pohledávky limitován důvody uvedenými v
§ 199 odst. 2 insolvenčního zákona.
9. Namísto odstraňování nedostatků přihlášky tak žalobkyně brojila proti
skutečnostem, jež neplynou z obsahu přihlášky (ani z příloh k ní připojených).
10. Na výše uvedeném základě má odvolací soud přihlášku za neúplnou co do
vylíčení rozhodujících skutečností týkajících se „stanovení důvodu“ dílčí
pohledávky č. 2; z přihlášky samotné totiž nelze seznat, z jaké směnky
společnost A pohledávku dovozovala. U směnečné pohledávky je přitom právo přímo
spojeno se směnkou, jež musí být individualizována a doložena tak, aby nedošlo
k její záměně s jinou směnkou, přičemž směnečný platební rozkaz je (toliko)
titulem pro vykonání takové pohledávky. Právní posouzení věci (v rovině
zkoumání předpokladů, za nichž mohlo být takové rozhodnutí vydáno) se pak
projevuje v tom, že soud takové rozhodnutí (které neobsahuje žádné odůvodnění)
vydal, a je významné (jen) z pohledu přípustnosti popření směnečné vykonatelné
pohledávky v mezích stanovených § 199 insolvenčního zákona.
11. Přezkum přihláškou uplatněné směnečné pohledávky (dílčí pohledávky č. 2)
tedy nemohl mít zákonem předvídané účinky. Žalovaná (společnost A) se pak
dovolává konkrétní směnky až v žalobě, přičemž své právo z ní nedovozuje na
základě rubopisu (omezuje se na argumentaci smlouvami o postoupení pohledávky).
12. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání (posléze doplněné
podáními ze dne 10. prosince 2018 a 18. prosince 2018), jehož přípustnost
vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive právních
otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly zcela vyřešeny, jsou
dovolacím soudem rozhodovány rozdílně a „dovolacím soudem mají být po právní
stránce posouzeny jinak“, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí
zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
13. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o předčasnosti žaloby.
Míní, že s přihlédnutím k dikci § 199 odst. 3 insolvenčního zákona již po
uplynutí lhůty k podání incidenční žaloby (počítané od data konání přezkumného
jednání) takový postup není možný, a že odvolací soud přezkoumal žalobu nad
označeným ustanovením povolený rámec. Dále dovolatel pokládá za nesprávný i
úsudek odvolacího soudu o neúplnosti přihlášky, maje za to, že dílčí pohledávka
č. 2 je v přihlášce individualizována jednoznačně a nezaměnitelně, a že
dostačující jsou i listiny k přihlášce připojené. V posledním doplnění dovolání
dovolatel dovozuje, že pro případný přezkum dílčí přihlášky č. 2 by po
rozhodnutí odvolacího soudu bylo nutno nařídit zvláštní přezkumné jednání;
podmínky pro takový postup dle § 192 odst. 4 insolvenčního zákona však dány
nejsou. Přitom usuzuje, že tento jeho názor potvrzují závěry formulované v
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. července 2008, sen. zn. 1 VSPH
94/2008, uveřejněném pod číslem 13/2009 Sb. rozh. obč.
14. Žalobkyně ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, majíc napadený rozsudek
za správný a uvádějíc, že dovolatel řádně nevymezil přípustnost dovolání ani
dovolací důvod.
15. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním
znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
16. Nejvyšší soud nepřehlédl, že usnesením ze dne 21. října 2020, č. j. MSPH 89
INS XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, v 16.37 hodin,
insolvenční soud (mimo jiné) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka.
Vzhledem k tomu, že insolvenční řízení v této věci bylo zahájeno před 1.
červnem 2019, uplatní se pro ně s přihlédnutím k článku II (Přechodné
ustanovení) zákona č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně
některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších
předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o
zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony, ustanovení § 413 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. května
2019. Výše označené usnesení tak ve výroku, jímž insolvenční soud vzal na
vědomí splnění oddlužení dlužníka (proti němuž není odvolání přípustné), nabylo
právní moci (a insolvenční řízení skončilo) 21. října 2020. V souladu s
ustanovením § 159 odst. 1 písm. a/, odst. 4 a 5 insolvenčního zákona (v témže
rozhodném znění), se k 21. říjnu 2020 stal účastníkem řízení namísto
insolvenční správkyně dlužník a předmětný spor se od uvedeného data považuje za
spor o určení výše pohledávky „pro dobu, po kterou trvalo insolvenční
řízení“ (což se promítlo i v záhlaví rozhodnutí Nejvyššího soudu).
17. Dovolatel podal dovolání výslovně „do všech“ výroků napadeného rozhodnutí.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného rozhodnutí o
nákladech řízení, je Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s.
ř., jelikož potud dovolatel způsobem odpovídajícím požadavku ustanovení § 241a
odst. 2 o. s. ř. nevymezil důvod přípustnosti dovolání a ohledně tohoto výroku
dovolatel v dovolání žádným způsobem ani neargumentoval. K vymezení
přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září
2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč.,
jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.
ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb. Potud je navíc dovolání
objektivně nepřípustné (jak plyne z § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).
18. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti prvnímu výroku napadeného
rozhodnutí (o věci samé), pak Nejvyšší soud přes nedostatky, jimiž dovolání v
dotčeném ohledu trpí, shledává dovolání přípustným dle § 237 o. s. ř., když
potud pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s.
ř., vypočtených v § 238 o. s. ř. a poměřováno obsahem dovolání, jsou Nejvyššímu
soudu předkládány k řešení otázky dovolacím soudem nezodpovězené (co do
možnosti zamítnout žalobu pro předčasnost a co do možnosti konání zvláštního
přezkumného jednání po zamítnutí žaloby pro předčasnost). Nadto Nejvyšší soud
má dovolání za přípustné i pro rozpor s níže označenou judikaturou,
identifikovatelnou Nejvyšším soudem i bez výslovného pojmenování v dovolání
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. června 2018, sp. zn. II. ÚS 2109/17,
uveřejněný pod číslem 109/2018 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo
důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2020, sp. zn. 24 Cdo
844/2020).
19. Poměřováno obsahem dovolání, je rovněž zjevné, že dovolatel jím uplatňuje
dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř.
20. Zbývá dodat, že jakkoli byla žaloba vůči dovolateli (žalovanému) zamítnuta,
je i tak (se zřetelem k tomu, že šlo o „zamítnutí pro předčasnost“) subjektivně
legitimován k podání předmětného dovolání; srov. již usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 20. prosince 2018, sen. zn. 29 ICdo 117/2016, v němž Nejvyšší soud
vysvětlil, že takový výsledek nelze pokládat za „procesní úspěch“ žádné ze
stran sporu, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2019, sen. zn.
29 ICdo 133/2018.
21. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se
nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených
dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy
správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
22. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil
věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní
normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový
stav nesprávně aplikoval.
23. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl
(ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
24. Pro právní posouzení věci jsou rozhodná především následující zjištění (jak
se podávají z insolvenčního spisu a jak z nich vyšly oba soudy):
[1] Společnost A podáním datovaným 16. dubna 2015, došlým insolvenčnímu soudu
téhož dne, přihlásila do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka na
předepsaném formuláři nezajištěnou vykonatelnou dílčí pohledávku č. 2 v celkové
výši 1.670.062 Kč, tvořenou jistinou ve výši 1.004.116 Kč a příslušenstvím
představovaným úroky z prodlení a náklady řízení v celkové výši 665.946 Kč, s
tím, že konkrétně jde o 6% „úrok z prodlení“ z částky 1.000.780 Kč za dobu od
21. prosince 2004 do 18. března 2015 a o náklady řízení ve výši 51.170 Kč
[formulář, rubriky Typ pohledávky, Výše jistiny, 08 (vykonatelnost), 09
(Příslušenství)].
[2] V přihlášce (dílčí pohledávky č. 2) dále přihlašovatel uvedl:
- V rubrice 06 (Důvod vzniku):
„Závazek ze směnky (směnečný peníz ve výši 1.000.780 Kč plus směnečná odměna
3.336 Kč)“
- V rubrice 07 (Další okolnosti): „Pohledávka přiznaná směnečným platebním
rozkazem Městského soudu v Praze č. j. 54 Cm 56/2006-56 ze dne 2. 1. 2007,
který nabyl právní moci dne 7. 2. 2007. Dále bylo dne 9. 11. 2007 vydáno
Obvodním soudem pro Prahu 4 usnesení o nařízení exekuce č. j. 66 Nc
22046/2007-5“.
[3] Při přezkumném jednání, jež se konalo u insolvenčního soudu 3. června 2015
(B-8), popřela insolvenční správkyně dlužníka dílčí pohledávku č. 2
(přezkoumanou jako vykonatelnou a nezajištěnou) ve výši 1.618.892 Kč (tedy
vyjma příslušenství tvořeného náklady řízení ve výši 51.170 Kč), přičemž jako
důvod popření uvedla:
„Jedná se o duplicitní nárok k nároku uplatněnému pod č. P7/1 (rozuměj k dílčí
pohledávce č. 1), když tento nárok vyplývá ze směnky vystavené dlužníkem, která
sloužila jako zajištění závazku ve výši 1.680.000 Kč ze smlouvy o půjčce ze dne
22. září 2004, k němuž dlužník přistoupil prohlášením“.
25. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení
insolvenčního zákona:
§ 174
(…)
(2) Přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod
vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky
se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.
(…)
(4) Jde-li o pohledávku vykonatelnou, musí věřitel v přihlášce uvést i
skutečnosti, o které vykonatelnost opírá.
§ 177
K přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška
dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou.
§ 192
Popření přihlášených pohledávek
(…)
(4) Věřitel může až do skončení přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka není
zjištěna, měnit výši přihlašované pohledávky. Jestliže v důsledku této změny
není možné přezkoumat přihlášenou pohledávku při nařízeném přezkumném jednání,
nařídí insolvenční soud zvláštní přezkumné jednání. Věřitel je však povinen
uhradit ostatním věřitelům na jejich žádost náklady, které jim vznikly v
souvislosti s jejich účastí na zvláštním přezkumném jednání.
§ 199
Popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem
(1) Insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů
od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní
proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována,
dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.
(2) Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané
pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které
nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto
rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.
(3) V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit
pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.
26. Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení
insolvenčního zákona jak v době, kdy soud zjistil úpadek dlužníka (18. března
2015), tak v době, kdy se konalo přezkumné jednání (3. června 2015), přičemž
ustanovení § 174 odst. 2 a 4, § 177, § 192 odst. 4 a § 199 odst. 2 a 3
insolvenčního zákona nedoznala změn až do vydání napadeného rozhodnutí (s tou
výjimkou, že pravidlo vyjádřené v § 177 insolvenčního zákona nyní tvoří jeho
odstavec 1). Změna, k níž s účinností od 1. července 2017 došlo [po novele
provedené zákonem č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony] v textu § 199 odst. 1 insolvenčního zákona
tím, že za slovo „jednání“ byla vložena slova „nebo od právní moci rozhodnutí o
schválení zprávy o přezkumu podle § 410 odst. 3 písm. a/“, do poměrů této věci
(v níž se přezkumné jednání konalo již 3. června 2015) nezasahuje.
27. V takto ustaveném skutkovém a právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním
otevřeným právním otázkám následující závěry:
a/ K zamítnutí žaloby pro předčasnost po uplynutí lhůty k podání žaloby.
28. To, že Nejvyšší soud neshledává žádné překážky, pro které by nemohlo dojít
k zamítnutí žaloby o určení pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky pro
předčasnost, vyjde-li v průběhu incidenčního řízení najevo, že přihláška
pohledávky, jejíž pravost nebo výše je řešena, má vady, které bránily jejímu
přezkumu, plyne (via facti) již z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. června
2018, sen. zn. 29 ICdo 50/2016. V něm Nejvyšší soud měl okolnost, že přihláška
sporné pohledávky trpí vadami bránícími jejímu přezkumu, za důvod pro zrušení
dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu, přičemž incidenční řízení se
týkalo právě vykonatelné pohledávky. Jestliže Nejvyšší soud dovolání k
zodpovězení této otázky přesto připustil, učinil tak proto, že v posledně
označeném rozhodnutí nebyla jeho argumentace cíleně zaměřena na dovolatelem
zdůrazňovanou odlišnost postupu u vykonatelné pohledávky.
29. Ustálená rozhodovací praxe soudů, jež připouští zamítnutí žaloby o určení
pravosti nebo výše pohledávky „pro předčasnost“, vychází z teze, že součástí
právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost nebo výši pohledávky
přihlášené do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka a popřené
některou z oprávněných osob (insolvenčním správcem, jiným věřitelem, a v
některých případech též dlužníkem) vždy musí být závěr o splnění předpokladů,
za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného incidenční žalobou vůbec
zabývat. Zjistí-li insolvenční soud, který rozhoduje o pravosti nebo výši
popřené pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v
incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí
žalobu pro předčasnost zamítnout. Na základě takového rozsudku je třeba v
insolvenčním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad
přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky. Srov. shodně např.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 56/2014,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 137/2017,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 11, ročníku 2019, pod číslem
121, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2018, sen. zn. 29 ICdo
117/2016.
30. K výše řečenému Nejvyšší soud dodává, že má za samozřejmé, že nedostatky
přihlášky, jež brání přezkumu nevykonatelné pohledávky, se mohou vyskytovat ve
stejné míře i v přihlášce vykonatelné pohledávky. Nevidí proto v dotčeném
ohledu žádný důvod jiného postupu jen proto, že vadami bránícími přezkoumání
pohledávky je zatížena přihláška vykonatelné pohledávky. Jinak řečeno, zjistí-
li insolvenční soud, který rozhoduje o pravosti nebo výši popřené pohledávky,
že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu
rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro
předčasnost zamítnout bez zřetele k tomu, zda předmětem sporu je vykonatelná
pohledávka. O uplynutí lhůty k podání žaloby nebo o koncentraci popěrného úkonu
ve smyslu ustanovení § 199 odst. 3 insolvenčního zákona nemá smysl hovořit (ve
vztahu k možnosti zamítnout žalobu pro předčasnost z výše popsaných příčin jde
o argumentaci bezcennou). Zamítnutí žaloby pro předčasnost v takové situaci
totiž vrací přezkum pohledávky (lhostejno zda vykonatelné) do stadia před
přezkumným jednáním; výsledky dosavadního přezkumu pohledávky jsou nepoužitelné
a osoba oprávněná popřít pohledávku tak po odstranění vad přihlášky může učinit
(chce-li zabránit zjištění pohledávky, musí učinit) bez zřetele k tomu, zda (a
v jaké podobě) popřela pohledávku před zamítnutím žaloby pro předčasnost (srov.
opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 137/2017). Dovolání proto
potud není důvodné.
b/ Ke zvláštnímu přezkumnému jednání o pohledávce,
jejíž přihláška měla vady bránící přezkumu
31. Jak plyne z dikce § 192 odst. 4 insolvenčního zákona, toto ustanovení řeší
situaci, kdy věřitel změní výši řádně (bez vad) přihlášené pohledávky až v
průběhu přezkumného jednání. O takový případ v dané věci nejde. Ze závěrů
uvedených v odstavci 29. a 30. naopak plyne, že tam, kde insolvenční soud
zamítl žalobu o určení pravosti nebo výše popřené pohledávky (lhostejno, zda
vykonatelné) „pro předčasnost“ proto, že přihláška pohledávky měla v části, o
které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené
pohledávky, se věc vrací (právní mocí takového rozhodnutí) do stadia
insolvenčního řízení před nařízením přezkumného jednání o takové pohledávce
(jako by se o ní žádné přezkumné jednání ještě nekonalo). Přezkumné jednání
konané ohledně pohledávky poté, co její přihlašovatel po zamítnutí žaloby pro
předčasnost opravil vady přihlášky bránící přezkumu pohledávky, tak není
zvláštním přezkumným jednáním ve smyslu ustanovení § 192 odst. 4 insolvenčního
zákona. Dovolání proto ani potud není důvodné.
c/ K identifikaci dílčí pohledávky č. 2.
32. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí skutečnosti, na nichž se
pohledávka zakládá (srov. § 174 odst. 2 větu druhou insolvenčního zákona), tedy
skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky, nikoliv
(pouhá) právní kvalifikace pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí být
vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě
věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval
jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Vylíčení
těchto skutečností (jež může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na
listinu, kterou věřitel připojí k přihlášce) slouží k vymezení předmětu
přihlášky po skutkové stránce. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, uveřejněné pod číslem 155/2018
Sb. rozh. obč.
33. Obsahuje-li přihláška pohledávky do insolvenčního řízení údaje, jež
nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě
insolvenční věřitel přihlašuje svůj nárok (v peněžité formě) do insolvenčního
řízení, ale tento věřitel (přihlašovatel pohledávky) ani do skončení
přezkumného jednání nevylíčil všechny skutečnosti významné pro posouzení, zda
jde o pohledávku pravou, uplatněnou ve správné výši a ve správném pořadí, je to
důvodem k popření pohledávky, nikoli důvodem k odstraňování vad přihlášky.
Srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2019, sen. zn. 29
ICdo 50/2017, uveřejněného v časopise Soudní judikatura, číslo 6, ročníku 2020,
pod číslem 57.
34. Platí rovněž, že uplatňuje-li věřitel v insolvenčním řízení vedeném na
majetek dlužníka pouze pohledávku ze zajišťovací směnky, nemusí přihláška
pohledávky (z hlediska vymezení právního důvodu jejího vzniku) obsahovat také
údaje o směnkou zajištěné pohledávce, případně o dalších okolnostech, jež vznik
přihlašované směnečné pohledávky doprovázely (např. zda předmětná směnka byla
původně vystavena jako blankosměnka, jaký byl podle ujednání účastníků obsah
uděleného vyplňovacího práva apod.). Pro skutkové vymezení předmětu přihlášky
(jsou-li uplatňována jen práva ze směnky) není vylíčení takových okolností
potřebné (právně významné) a přihlašujícího věřitele ohledně těchto skutečností
nezatěžuje ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní; srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 31. července 2017, sen. zn. 29 ICdo 51/2015.
35. Poměřováno výše citovanými závěry, údaje o „důvodu vzniku“ dílčí pohledávky
č. 2 v přihlášce dovolatelovy pohledávky nezaměnitelným způsobem (dostatečně)
identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel přihlašuje svůj
nárok (v peněžité formě) do insolvenčního řízení dlužníka. Poukazoval-li
přihlašovatel pohledávky při uplatnění práva ze směnky na směnečný platební
rozkaz, jenž mu přihlašované nároky přiznal, pak prostřednictvím tohoto odkazu
také dostatečně konkretizoval směnku, podle níž byl vydán směnečný platební
rozkaz. Srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2017, sen. zn.
29 ICdo 99/2015.
36. Věřitel vykonatelné pohledávky dokládá její existenci (v souladu s § 177
insolvenčního zákona) zásadně jen pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu,
jímž mu byla přiznána přihlašovaná pohledávka, což platí i v případě
vykonatelných směnečných pohledávek (typově směnečných pohledávek přiznaných
pravomocným a vykonatelným směnečným platebním rozkazem); srov. opět rozsudek
Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 99/2015. Procesní úkon, jímž je přihláška
pohledávky, však není vadný jen proto, že k němu není připojena příloha, jež má
dokládat v něm uvedené skutečnosti; to, že příslušná osoba řádně nedoloží, co
tvrdí, nečiní její podání (lhostejno, zda jde o žalobu nebo o přihlášku)
neúplným nebo jinak vadným; může jít jen o důvod, pro který nárok takovým
podáním uplatněný nebude shledán opodstatněným. V tom, že přihlašovatel
pohledávky nepřipojil k přihlášce (ač tak v souladu s ustanovením § 177
insolvenčního zákona dozajista měl učinit) směnečný platební rozkaz (v
přihlášce konkretizovaný), o který opíral přihlašovanou vykonatelnou směnečnou
pohledávku, tedy nebylo lze spatřovat vadu přihlášky (jak nesprávně uzavřel
odvolací soud, srov. odstavec 6. výše).
37. Důvod odstraňovat vady přihlášky ohledně dílčí pohledávky č. 2 tedy v
poměrech dané věci nebyl dán. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jež
vybočuje z ustálené judikatury Nejvyššího soudu označené výše, tedy správné
není a dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl potud uplatněn právem.
38. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.
s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil (včetně závislého výroku o nákladech řízení)
a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s.
ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2021
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu